Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatele Michala Klepetáře, zastoupeného JUDr. Ondřejem Preussem, Ph.D., advokátem, sídlem Kubelíkova 1189/29, Praha 3 - Žižkov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. dubna 2022 č. j. 30 Cdo 3321/2021-360, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. října 2021 č. j. 30 Cdo 2742/2021-347, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. července 2021 č. j. 91 Co 249/2021-337 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. dubna 2021 č. j. 91 Co 116/2021-292, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 - Holešovice, a České republiky - Ministerstva pro místní rozvoj, sídlem Staroměstské náměstí 932/6, Praha 1 - Staré Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1, 2 a 3, čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, a dále v čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i v čl. 1 věty první Dodatkového protokolu k Úmluvě.
2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že Obvodní soud pro Prahu 7 (dále jen "obvodní soud") usnesením ze dne 26. 5. 2021 č. j. 30 C 38/2018-305 vyslovil svoji místní nepříslušnost (výrok I.), a dále rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena místně příslušnému Obvodnímu soudu pro Prahu 1 (výrok II.).
3. Proti výše uvedenému usnesení obvodního soudu podal stěžovatel odvolání. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 27. 7. 2021 č. j. 91 Co 249/2021-337 usnesení obvodního soudu potvrdil.
4. Výše uvedené usnesení městského soudu napadl stěžovatel dovoláním, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 20. 4. 2022 č. j. 30 Cdo 3321/2021-360 podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), odmítl, neboť dovolání není podle § 237 o. s. ř. přípustné.
5. Usnesením obvodního soudu ze dne 17. 3. 2021 č. j. 30 C 38/2018-280 bylo rozhodnuto o nepřipuštění obchodní společnosti ERGO pojišťovna, a. s., jako vedlejší účastnice na straně žalobce, a Městské části Praha 22 a Společenství vlastníků domu Nové náměstí 1370, Uhříněves, jako vedlejších účastníků na straně žalované, neboť stěžovatel označil sice tyto subjekty jako vedlejší účastníky, avšak ani jeden z dotyčných subjektů neprojevil k výzvě soudu souhlas se svým vstupem do řízení v pozici vedlejších účastníků.
6. Proti výše uvedenému usnesení obvodního soudu podal stěžovatel odvolání. Městský soud usnesením ze dne 28. 4. 2021 č. j. 91 Co 116/2021-292 usnesení obvodního soudu potvrdil.
7. Výše uvedené usnesení městského soudu napadl stěžovatel dovoláním, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 13. 10. 2021 č. j. 30 Cdo 2742/2021-347 podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť dovolání není podle § 237 o. s. ř. přípustné.
8. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny všechny procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že tomu tak není.
9. Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
10. V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že Nejvyšší soud usnesením ze dne 13. 10. 2021 č. j. 30 Cdo 2742/2021-347 odmítl jeho (první) dovolání ze dne 2. 7. 2021, podané proti usnesení městského soudu ze dne 28. 4. 2021 č. j. 91 Co 116/2021-292, a usnesením ze dne 20. 4. 2022 č. j. 30 Cdo 3321/2021-360 odmítl jeho (druhé) dovolání ze dne 4. 10. 2021, podané proti usnesení městského soudu ze dne 27. 7. 2021 č. j. 91 Co 249/2021-337, spojené s návrhem stěžovatele na spojení věci s řízením vedeným u tamního soudu pod sp. zn. 30 Cdo 2742/2021, přičemž proti rozhodnutím Nejvyššího soudu není přípustný opravný prostředek. Z uvedeného přehledu řízení před třemi obecnými soudy a také před Nejvyšším soudem je podle stěžovatele zřejmé, že nemohlo dojít k naplnění podmínky přípustnosti ústavní stížnosti podle § 72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, z důvodu absentujícího pravomocného rozsudku v řízení, jehož byl stěžovatel jako žalobce účastníkem. Stěžovatel se však domnívá, že v jeho věci byla naplněna podmínka podle § 75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu, že opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno jeho základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Stěžovatel proto očekává - také s ohledem na pokročilý věk - že Ústavní soud neodmítne přijetí jeho ústavní stížnosti v situaci, kdy stěžovatel fakticky využil všechny procesní prostředky které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, ale v řízení o podaných opravných prostředcích dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma [srov. usnesení ze dne 28. 5. 1997 sp. zn. II. ÚS 169/97 nebo nález ze dne 13. 3. 1996 sp. zn. II. ÚS 193/94 (N 19/5 SbNU 159), všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz, stejně jako další rozhodnutí zde odkazovaná].
11. V ústavní stížnosti stěžovatel dále uvedl, že usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 10. 2021 č. j. 30 Cdo 2742/2021-347 bylo jeho právnímu zástupci doručeno dne 9. 11. 2021 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 č. j. 30 Cdo 3321/2021-360 bylo jeho právnímu zástupci doručeno dne 3. 5. 2022. Byla-li ústavní stížnost proti napadeným rozhodnutím podána u Ústavního soudu dne 22. 8. 2022, je zřejmé, že se tak stalo až po uplynutí lhůty stanovené zákonem pro její podání.
12. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.
13. Ústavní soud přitom neshledal důvod k postupu podle § 75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Podle tohoto ustanovení Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce (tedy § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), tj. aby stěžovatel před podáním ústavní stížnosti vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje), jestliže v řízení o podaném opravném prostředku podle odstavce 1 § 75 zákona o Ústavním soudu dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma. V nyní posuzované věci však nejde o tento případ, neboť v řízení o stěžovatelem podaném opravném prostředku podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nedochází ke značným průtahům, když o stěžovatelem podaném dovolání již bylo Nejvyšším soudem rozhodnuto.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. září 2022
Pavel Šámal v. r. soudce zpravodaj