USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Jana Kolby a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce M. K., nar. XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Ondřejem Preussem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 3, Kubelíkova 1189/29, proti žalované České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj, se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 932/6, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 30 C 38/2018, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2021, č. j. 91 Co 249/2021-337, takto:
Dovolání se odmítá.
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 27. 7. 2021, č. j. 91 Co 249/2021-337, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 jako soudu prvního stupně ze dne 26. 5. 2021, č. j. 30 C 38/2018-305, kterým soud prvního stupně vyslovil svoji místní nepříslušnost (výrok I) a dále rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena místně příslušnému Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30.
9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Dovolání není přípustné podle § 237 o. s. ř. pro posouzení dovolatelem předložených otázek, zda v předmětné věci mohou být pasivně legitimovány dvě různé organizační složky státu, zda přednostně žalovaným může být s ohledem na žalobní návrh Ministerstvo vnitra, respektive zda může v této věci jednat za Českou republiku pouze Ministerstvo pro místní rozvoj, neboť napadené usnesení odvolacího soudu není rozporné s dosavadní rozhodovací praxí dovolacího soudu, jestliže je založeno na závěru, že žalovaným je v daném případě stát, za který jedná jediná organizační složka příslušná podle zvláštního právního předpisu a že touto organizační složkou je Ministerstvo pro místní rozvoj, neboť žalobce se domáhá náhrady újmy, ke které mělo dojít v důsledku nesprávného úředního postupu v odvětví státní správy (ve stavebním řízení), jež náleží do jeho působnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.
7. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1382/2014, srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3007/2010). Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá ani otázka, zda má být místní příslušnost soudu v tomto řízení určena výhradně podle příslušnosti jediného za stát jednajícího úřadu ve smyslu § 6 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), nebo zda mají být přednostně aplikovány předpisy práva Evropské unie, neboť dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu není založeno na závěru, že by se žalobce domáhal náhrady újmy způsobené orgány Evropské unie či jejími zaměstnanci, a že by se tudíž na daný případ vztahoval čl.
41 Listiny základních práv Evropské unie (kterým v dovolání argumentuje žalobce), nýbrž na již výše zmíněném závěru (jenž je v dovolání konfirmován), že se žalobce domáhá náhrady újmy, ke které mělo dojít v důsledku nesprávného úředního postupu ve stavebním řízení vedeným vnitrostátními správními orgány, a proto se ve vztahu k otázce, který úřad v tomto řízení vystupuje jménem státu, aplikuje § 6 výše uvedeného zákona. Navrhoval-li žalobce, aby Nejvyšší soud spojil ke společnému řízení projednání tohoto dovolání a dovolání vedeného pod sp. zn.
30 Cdo 2742/2021, pak nezbývá než konstatovat, že k tomuto spojení nemohlo dojít již proto, že o dovolání žalobce vedeném pod výše uvedenou spisovou značkou bylo rozhodnuto dříve, než bylo Nejvyššímu soudu postoupeno k rozhodnutí předmětné dovolání. Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci
nekončí, bude rozhodnuto o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 4. 2022
JUDr. Pavel Simon předseda senátu