Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Veroniky Křesťanové (soudkyně zpravodajky) a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Langáška o ústavní stížnosti stěžovatelky A. P., zastoupené JUDr. Petrem Hoškem, advokátem, sídlem Vysoká 92, Rakovník, proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 32 Co 87/2024-256 ze dne 27. května 2024, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a 1. A. Č., zastoupeného JUDr. Janem Běleckým, advokátem, sídlem Dukel. hrdinů 59, Rakovník, a 2. nezletilé M. Č., zastoupené Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí, opatrovníkem, sídlem Šilingrovo náměstí 3/4, Brno, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí; tvrdí, že jím Krajský soud v Praze porušil její základní práva zaručená v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Stěžovatelka ("matka") dne 3. června 2023 opustila s nezletilou vedlejší účastnicí, tehdy ve věku 9 měsíců ("dcera" nebo také "nezletilá"), společnou domácnost sdílenou s vedlejším účastníkem ("otec") a otcovskými prarodiči a odstěhovala se do bydliště své matky a jejího partnera (v O.), vzdáleném cca 440 km od předchozího společného bydliště rodiny v B. (okres R.). Před narozením dcery žili rodiče v B. Matka k odstěhování do O. přistoupila pro agresivní jednání otce trvající takřka dva roky od ledna 2021 do 10. února 2023 (škrcení, chytání za bradu, fackování). Otci byla za toto jednání (přestupek proti občanskému soužití) uložena Úřadem městské části Brno-střed správní pokuta.
3. Z vyžádaného spisu Okresního soudu v Rakovníku sp. zn. 0 P 140/2023 vyplynulo následující: Oba rodiče v řádu dnů po matčině odstěhování podali návrh na úpravu péče k dceři. Otec s přestěhováním dcery nesouhlasil a vyjádřil se tak již 19. června 2023. Posléze podal návrh na nařízení předběžného opatření, aby soud matce uložil povinnost dceru navrátit do obvodu okresního soudu. Okresní soud návrh usnesením ze dne 24. července 2023 zamítl. Krajský soud usnesením ze dne 8. září 2023 k odvolání otce usnesení okresního soudu změnil tak, že návrhu na nařízení předběžného opatření vyhověl a otci uložil podat návrh ve věci samé.
4. Rodiče následně uzavřeli dohodu, že nezletilá zůstane v péči matky, otec se bude s dcerou stýkat každý sudý víkend od pátku do neděle a místem předání dcery určili hlavní vlakové nádraží v P. Dohodu rodičů schválil okresní soud rozsudkem ze dne 27. září 2023. Dohoda se netýkala určení místa bydliště dcery.
5. Dne 6. listopadu 2023 podal otec v souladu s rozhodnutím o nařízení předběžného opatření návrh ve věci samé na určení místa bydliště dcery a na uložení povinnosti matce navrátit bydliště dcery do obvodu okresního soudu. Okresní soud tento návrh rozsudkem ze dne 11. ledna 2024 zamítl a rozhodl o nákladech řízení.
6. Okresní soud vyšel z následujícího skutkového stavu: Matka již dříve navrhovala změnu bydliště kvůli nevyhovujícímu stavu domu v B., v únoru 2023 se rozhodla od otce odejít, avšak kvůli jeho sebevražedným výhrůžkám zůstala. Otec se dopouštěl agresivního jednání vůči matce od ledna 2021 do února 2023. Matka nemá v okrese R. žádné zázemí, žila v něm krátkou dobu (od narození dcery), je neslyšící a dcera vyžaduje celodenní péči matky. Opatrovník navrhoval návrhu otce vyhovět, doplnil, že matka se na opatrovníka s žádostí o vyhledání vhodného bydliště ani neobrátila. S odkazem na usnesení Ústavního soudu
sp. zn. III. ÚS 1138/23
ze dne 5. července 2023 okresní soud konstatoval, že se nejednalo o svévolnou změnu bydliště dcery, v O. u rodiny má matka nyní zázemí a pomoc s péčí o dceru. Připomněl, že otec, který se dopouštěl na matce agresivního jednání po delší dobu, nemůže těžit ze svého protiprávního činu. Nelze proto po matce spravedlivě požadovat změnu bydliště tak, aby otec měl snadnější styk s dcerou. Rozsudek o úpravu péče a styku hodnotil jako rušivou okolnost podle § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu pro výkon předběžného opatření o povinnosti matky navrátit bydliště dcery do obvodu okresního soudu. Opatrovníkovi vytkl, že sám aktivitu k zajištění vhodného bydlení pro matku a dceru nevyvinul. Závěrem doplnil, že případná protiprávní změna bydliště dítěte se může odrážet v rozhodnutí o péči či styku, ale že v této věci rozsudkem ze září 2023, který je pravomocný a vykonatelný, již schválil dohodu rodičů.
7. Krajský soud k odvolání otce napadeným rozsudkem rozsudek okresního soudu změnil a určil místem bydliště dcery obvod okresního soudu a matce uložil povinnost zajistit, aby v takto určeném místě dcera skutečně bydliště měla a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
8. Krajský soud vyšel z toho, že místem bydliště dcery na základě dohody rodičů byl B. Rozhodnutí matky odejít nebylo nutným a náhlým řešením nastalé situace, nýbrž matka odchod s dcerou plánovala delší dobu (od února 2023). Jiné bydlení v přiměřené vzdálenosti od dosavadního bydliště dcery matka nehledala a ani o něm neuvažovala. Odkaz na usnesení Ústavního soudu
sp. zn. III. ÚS 1138/23
nepovažoval krajský soud pro rozdílné skutkové okolnosti za přiléhavý. V posuzované věci totiž matka ve společné domácnosti mohla zůstat. Matkou tvrzená nezbytnost přestěhování se k rodičům za účelem zajištění péče o dceru nebyla prokázána, matka i přes svůj handicap vyřizuje záležitosti dcery sama, případně pouze s tlumočníkem. Krajský soud tak uzavřel, že matka upřednostnila své zájmy nad zájmy nezletilé a právem obou rodičů na péči a styk s dcerou. Vymezil se k právním závěrům okresního soudu k vztahu dohody rodičů o péči a souhlasu otce s přemístěním dcery a uzavřel, že dohoda takový souhlas nenahradila.
9. Matka má za to, že jí krajský soud nemohl nařídit, aby se společně s dcerou navrátila do obvodu okresního soudu, neboť 1) nemá v tomto místě zázemí, 2) nemá na něj bližší vazby, 3) v O. jí s péčí pomáhá její - též neslyšící - matka a 4) má zde jako neslyšící potřebná zařízení. Domnívá se, že z § 858 občanského zákoníku neplyne absolutní omezení svobody pohybu rodiče, který je cílem dlouhodobé agrese ze strany druhého rodiče a navíc je primárním pečovatelem o dítě útlého věku. Matka spatřuje přestěhování rovněž v zájmu dcery, jelikož matka jako primární pečovatelka nebude nucena setrvat v neznámém prostředí bez zázemí, a opakuje důvody, proč má zůstat v O. Namítá proto, že nešlo o svévoli, jak změnu místa bydliště dcery posoudil krajský soud, nýbrž matka měla pro takovou změnu ospravedlňující důvody, a to dlouhodobé domácí násilí, ve smyslu usnesení Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 955/15
ze dne 14. března 2017. Uzavírá, že nebýt domácího násilí, s dcerou by se neodstěhovala.
10. Ústavní soud vyzval k vyjádření k ústavní stížnosti krajský soud, otce a dceru, respektive za ni Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí, který pro kolizi zájmů dcery a rodičů ustanovil jako opatrovníka, současně vyzval i město R., které plnilo funkci procesního opatrovníka nezletilé před obecnými soudy.
11. Otec navrhuje ústavní stížnost matky odmítnout jako zjevně neopodstatněnou, jelikož argumentace matky náleží do nalézacího řízení, je pouhou nespokojeností s rozhodnutím krajského soudu a nemá přesah do ústavněprávní roviny. Několik méně závažných násilných incidentů, ač páchaných po delší dobu, ze strany otce vůči matce neospravedlňují vytržení dítěte z dosavadního prostředí, života otce a širší rodiny, nedošlo tedy ani k porušení práva matky na ochranu soukromého a rodinného života. Otec poukazuje na svou vstřícnost rozumně se během řízení dohodnout ohledně bydliště dcery, což matka nijak nereflektovala a trvala na bydlení v O. Předkládá písemnou dohodu rodičů ze dne 28. srpna 2024, tj. uzavřenou po rozsudku krajského soudu a téhož dne, kdy matka podala ústavní stížnost. Z dohody plyne, že skutečným bydlištěm nezletilé M. je od 1. září 2024 obvod městské části P., dále že otec se nebude domáhat výkonu rozsudku krajského soudu a tohoto práva se výslovně vzdává a konečně že místem předání dcery ke styku s otcem je autobusové nádraží v R. Otec tak má za to, že dohodou ohledně bydliště dcery byly poměry znovu upraveny.
12. Krajský soud nepovažuje ústavní stížnost za důvodnou. Má za to, že se námitkami matky poměrně podrobně zabýval. Domácí násilí ze strany otce akceptoval jako důvod pro ukončení soužití a rodinné domácnosti. Ve vztahu k handicapu zvažoval velmi pečlivě důsledky svého rozhodnutí a měl za to, že matka zázemí v příslušných zařízeních pro neslyšící nepotřebuje, neboť své záležitosti vyřizuje sama za pomoci tlumočníka. Sama je schopna zajistit péči o dceru, byť samozřejmě pomoc ze strany její matky (babičky nezletilé) jí péči usnadňuje, nesouvisí však bezprostředně s jejím handicapem. Matka svým jednáním - nabídka otci žít spolu v O., následné odstěhování jí samotné - sledovala podle názoru krajského soudu vlastní zájem a odstěhování bylo primární motivací. Námitka matky o potřebě pevného zázemí vzhledem k jejímu psychickému stavu po dramatickém soužití s otcem není přiléhavá, ale může být účelová i s ohledem na časový souběh vyhledání psychické pomoci a jejího vyjádření k návrhu otce na určení bydliště. Poněvadž matka ztížila možnost osobního kontaktu otce s dcerou a bydliště dcery změnila svévolně, rodinný vztah otce s dcerou by byl nezanedbatelně narušen a prognóza nápravy nejistá, měl za to, že jednání matky bylo v rozporu s nejlepším zájmem dcery. Žádné skutečnosti neopodstatňovaly matkou realizovanou změnu, proto její jednání nemohlo požívat právní ochrany.
13. Město R. jako opatrovník nezletilé před obecnými soudy k výzvě Ústavního soudu s žádostí o sdělení aktuální situace v rodině uvedl, že považuje rozsudek krajského soudu za přepjatě formalistický a způsobilý zasáhnout do ústavně zaručených práv matky. K aktuální rodinné situaci sdělil, že matka se přestěhovala od 1. září 2024 s dcerou do P. a k předávání dcery dochází v místě bydliště otce. Rodiče spolu komunikují, na předávání dcery se domlouvají, nad rámec soudem stanoveného styku však další kontakt dcery s otcem i přes jeho zájem neprobíhá. V doplnění vyjádření sdělil, že matka nedokáže říct, zda bude žít v P. trvale, protože to záleží rovněž na rozhodnutí Ústavního soudu. K předávání dcery dochází v současnosti na autobusovém nádraží v R.
14. Opatrovník nezletilé, Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí, vzal ve vyjádření v potaz, že matka uzavřela s otcem dohodu o místu bydliště dcery po skončení řízení, a má za to, že by věc neměla být meritorně projednána s ohledem na odpadnuvší předmět řízení. Alternativně - při věcném projednání - navrhl ústavní stížnosti matky vyhovět. Za nosný fakt považoval páchání domácího násilí na matce ze strany otce, jelikož je nanejvýš nespravedlivé po oběti domácího násilí požadovat mimořádnou pozitivní aktivitu ve vztahu k agresorovi. Upozornil na Metodické doporučení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 3/2010 k postupu orgánů sociálně-právní ochrany dětí v případech domácího násilí, podle něhož nepřímou (sekundární) obětí domácího násilí je rovněž dítě, a to i v případě, že není osobně přítomno jednotlivým útokům pachatele domácího násilí. Ve smyslu § 6 zákona o sociálně-právní ochraně dětí je tak dítětem ohroženým, což předpokládá adekvátní systémovou intervenci, k níž soud nepřistoupil. Okolnosti vedoucí k přestěhování matky považoval za ospravedlňující, přičemž upozornil, že ani otec netvrdil (a nebylo prokázáno), že by konstruktivně řešil komfort a bezpečí matky a zprostředkovaně dcery, a jsa zastoupen advokátem, při uzavírání dohody o péči mohl zvážit, zda na dohodu přistoupí, ba dokonce hledat možnosti intenzivnějšího podílu na péči o dceru. Nad rámec úvahy, že už sama přítomnost domácího násilí je výjimkou ze zákazu jednostranné změny bydliště dítěte rodičem, opatrovník doplnil, že obecné soudy mají v takové situaci vyhodnotit úroveň bezpečnosti vytvořené přestěhováním, zda a jak stěhování zvýšilo kvalitu života dítěte a rodiče, aktuální věk a vývojovou fázi dítěte, širší rodinné a sociální vazby dítěte v potenciálních bydlištích, současnou a budoucí sociální podporu.
15. Ústavní soud zaslal vyjádření stěžovatelce k replice s tím, aby stěžovatelka sdělila, zda trvá vzhledem k uzavřené dohodě rodičů na projednání ústavní stížnosti, nebo aby sdělila důvody, pro které je meritorní rozhodnutí i po uzavření dohody potřeba k ochraně jejích práv. Stěžovatelka možnosti vyjádřit se v poskytnuté lhůtě a ani později nevyužila.
16. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]; je včasná a není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona; stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem.
17. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatelky, vyjádřeními účastníka a vedlejších účastníků řízení, včetně dohody rodičů, a obsahem příslušného soudního spisu, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. A to vlivem písemné dohody, uzavřené rodiči v den podání ústavní stížnosti, že místo bydliště dcery od 1. září 2024 bude obvod v městské části P.
18. Tím, že se rodiče dohodli o předmětu řízení, v němž byl vydán napadený rozsudek, založili překážku pro výkon napadeného rozsudku. Toho se otec nyní nemůže domoci, a to nejen pro jeho výslovný závazek, že se svého práva vzdává, ale z podstaty dohody rodičů o (novém) bydlišti dítěte, nelze po matce požadovat, aby navrátila dítě do bydliště v obvodu okresního soudu, když po rozhodnutí soudu určili rodiče dohodou bydliště dcery jinde.
19. Ústavní soud velmi oceňuje, že se rodiče v zájmu dcery nevzdali - ve prospěch autoritativního nastolení jejich rodinných poměrů - své rodičovské odpovědnosti rozhodovat o této významné záležitosti dcery a hledali po vydání napadeného rozsudku kompromisní řešení. Dopad rozhodnutí tudíž sami rodiče chvályhodně odklidili.
20. Ústavní soud ze shora uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Napadený rozsudek v důsledku dohody rodičů na (novém) bydlišti nelze vykonat a nemůže tak již způsobit zásah do ústavně chráněných práv stěžovatelky.
21. Zjevnou neopodstatněnost návrhu zapříčinila existenci dohoda mezi rodiči o (novém) bydlišti dcery, nikoli obsah napadeného rozsudku. Ústavní soud tak považuje za vhodné se k obsahu napadenému rozsudku vyjádřit alespoň v několika bodech.
22. Místo bydliště dítěte determinuje prakticky všechny atributy života nezletilého dítěte, a to jak faktické a sociální, tak právní aspekty. Mezi ně patří vztah s nerezidentním rodičem, s širší rodinou, čili podpora jeho identity, nebo výběr vzdělávacích institucí (s ohledem na věk dítěte), přičemž v budoucnu má docházka dítěte do předškolního a školního zařízení dopad na rozsah kontaktu s nerezidentním rodičem. Rodiče by se při řešení místa bydliště dítěte tak měli shodnout především na faktických důsledcích a případném zmírnění jejich dopadu na jednotlivé oblasti života dítěte, které změna jednoznačně ovlivní. Rovněž by měli tyto důsledky posoudit ve vztahu k nepečujícímu rodiči. Obecné soudy by poté (v řízeních o určení místa bydliště/nahrazení souhlasu se změnou místa bydliště) měly posoudit a zdůvodnit, proč některé právo (pečujícího rodiče na svobodu pohybu, právo dítěte na rodinný život a rodičovskou výchovu a péči a právo nepečujícího rodiče na rodinný život a péči a výchovu dítěte) upřednostnily a jak konkrétně dané řešení zohledňuje nejlepší zájem dítěte (srov. Mocek, O., Šínová R. Určení bydliště dítěte a jeho vliv na život dítěte, Rodinné listy, 5/2024, s. 17 až 27).
23. V usnesení
sp. zn. I. ÚS 955/15
ze dne 14. března 2017 Ústavní soud uvedl k možnosti rodiče změnit bydliště dítěte proti vůli druhého rodiče, že: "[t]akové jednání by bylo ospravedlnitelné, pouze pokud by pro takový krok existovaly nějaké závažné důvody, jako například ochrana fyzické integrity rodiče nebo dítěte v případě domácího násilí ze strany druhého rodiče." Následně ze závěrů 1. rodinněprávního sympozia Justiční akademie z října 2018 k tomuto tématu taktéž vyplynulo, že může rodič jednostranně významně změnit bydliště dítěte pouze výjimečně z ospravedlnitelných důvodů (právě zejména domácí násilí). Sympozium doplnilo myšlenku, že právě rodič, který z takových důvodů významně bydliště dítěte změnil, má být procesně aktivní v přiměřené lhůtě - v řádu dnů než týdnů - a podat návrh na zahájení řízení o nahrazení souhlasu druhého rodiče. V opačném případě se stává změna protiprávní, ledaže se s ní druhý rodič smíří či dodatečně udělí souhlas. Ospravedlnitelnost takové významné změny posoudí výlučně soud. V případech domácího násilí tudíž při vyvažování práv a zájmů jednotlivých účastníků vstupuje do úvahy i právo na ochranu fyzické integrity rodiče a dítěte.
24. Krajský soud ospravedlnitelnosti změny bydliště dcery s matkou nevěnoval náležitou pozornost. Obecně se lze ztotožnit s tím, že nelze přehlížet, jaký vliv a dopady taková změna má a bude mít do budoucna na dceru a druhého rodiče (otce), na jehož péči má dítě rovněž právo. Tyto úvahy limitují každého rodiče v urychlených a významných (i z hlediska vzdálenosti bydlišť) změnách místa bydliště dítěte, neboť jde o jeho těžiště života. Na druhou stranu (prokázaná) přítomnost domácího násilí na pečujícím rodiči a vystavení dítěte, byť pouze sekundárně, domácímu násilí přináší zvýšené nároky zjištění skutkového stavu, úvahu nad opatřeními, které je možné přijmout, stejně jako na kvalitu odůvodnění.
25. Ve věcech vnitrostátních přemístění nezletilých dětí - stane-li se přemístění protiprávním - prozatím praxe nepřistoupila k možným podpůrným opatřením pro rodiče, kteří se k němu uchýlí a následně mají dítě navrátit, jako tomu je na mezinárodní úrovni, ač vzdálenosti mohou být srovnatelné nebo dokonce i větší.
26. Ústavní soud jako významné vnímá, že matce nebyla uložena povinnost zajistit bydliště dcery přímo v místě původního bydliště (v B.), nýbrž šířeji v obvodu okresního soudu. To mělo umožnit zachovat pro dceru blízkost obou rodičů, poskytnout matce dostatečně široké území pro vyhledání vhodného bydlení a současně ji jako oběť domácího násilí nevystavit nutnosti vracet se s dcerou do bezprostřední blízkosti otce. Přesto by měl soud zevrubněji zvažovat vliv domácího násilí, natož kroky pro zmírnění dopadu možného navrácení do bydliště a pro případnou podporu matky a dcery (a neučinil tak ani opatrovník před obecnými soudy). K dopadům domácího násilí - dokládané lékařské zprávě o posttraumatické stresové poruše matky, se nadto krajský soud vyjádřil až v řízení o ústavní stížnosti, v rozhodnutí tyto úvahy (o možné účelovosti) schází.
27. Kritéria ospravedlnitelnosti jednostranné změny bydliště v případech domácího násilí, která mají obecné soudy zvažovat, odkazované usnesení
sp. zn. I. ÚS 955/15
blíže nespecifikovalo; věnovalo se primárně řízení o péči a styku a okolnostem, ke kterým má soud při jejich rozhodování přihlížet. Nelze jej tak vnímat jako pomyslný "bianco šek" pro jakoukoli změnu bydliště dítěte bez bližších úvah o dopadech jak na "přemisťujícího rodiče", tak "opuštěného rodiče" a dítě.
28. V řízeních o určení bydliště dítěte je naopak nezbytné zvažovat základní práva obou rodičů a dítěte a v souladu s jeho nejlepším zájmem a při šetření práv obou rodičů zdůvodnit zvolené řešení. Krajský soud posuzoval kontext a časový rámec přemístění dcery především z pohledu rodičů a nevzal za ospravedlnitelné, že matka vůbec nezvažovala přemístění bydliště dcery ve vzdálenosti, která nezasáhne do práv dcery a otce, a že ani během řízení neuvažovala o tom, že nebude dále žít v O. Soud sice učinil úvahu o právech a zájmu dcery na zachování vztahu a kontaktu s otcem, byla však spíše obecného charakteru (z dlouhodobého hlediska). Bylo nicméně potřeba vzít v potaz taktéž aktuální nejlepší zájem dcery, a to v obou potenciálních bydlištích (zachování širších rodinných vazeb, vliv domácího násilí, faktické pozitivní i negativní důsledky změny bydliště do O. či do obvodu soudu), a to vše s přihlédnutím k jejímu věku a vývojovým potřebám.
29. Ústavní soud se tudíž ztotožňuje s opatrovníkem, že v případech domácího násilí a jednostranného přemístění dítěte je potřeba zvažovat širší kontext věci s předním hlediskem nejlepšího zájmu dítěte, nikoli pouze, zda oběť domácího násilí hledala vhodné bydlení v okolí původce, aby nezasáhla nepřiměřeně do jeho práv a práv dítěte.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 20. listopadu 2024
Veronika Křesťanová v. r.
předsedkyně senátu