Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně Dity Řepkové a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti J. K., t. č. ve Vazební věznici Praha-Pankrác, zastoupeného Mgr. Václavem Hebkým, advokátem se sídlem Uruguayská 380/17, Praha 2, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. července 2025 sp. zn. 61 To 544/2025 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 14. července 2025 č. j. 1 Nt 2507/2025-18, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10 jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel je stíhán pro zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku a přečiny ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1, odst. 2 a porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku. Obvodní soud pro Prahu 10 vzal stěžovatele do vazby usnesením ze dne 13. 5. 2025.
2. Stěžovatel podal žádost o propuštění z vazby, kterou však obvodní soud prvním napadeným rozhodnutím zamítl a ponechal jej ve vazbě z důvodu podle § 67 písm. c) trestního zákoníku. Podle obvodního soudu se jednání obviněného vyznačuje vysokou mírou nátlaku a agresivity. Dle dosavadních zjištění se nejedná o ojedinělý exces, nýbrž o systematické a dlouhodobé chování stěžovatele k ženám, které vygradovalo v užití poměrně brutálního násilí. Záruky za vazbu jsou nedostatečné k tomu, aby eliminovaly obavu z opakování trestné činnosti.
3. Stěžovatel podal proti usnesení obvodního soudu stížnost, kterou městský soud druhým napadeným rozhodnutím zamítl. Nad rámec odůvodnění obvodního soudu poukázal na to, že v otázce trvání vazby rozhoduje ve velmi krátké době již podruhé (naposledy dne 5. 6. 2025), přičemž od té doby nedošlo k žádným podstatným změnám. Současně je třeba ve věci obstarat znalecké posudky z oboru psychiatrie a sexuologie za účelem zkoumání obviněného, respektive otázek jeho příčetnosti a od toho se odvíjející eventuální trestní odpovědnosti a taktéž případně i znalecký posudek z oboru psychologie na poškozenou (popř. i další osoby). Ze všech těchto důvodů je v této fázi řízení vazební důvod vazby předstižné zcela jednoznačně naplněn.
4. Stěžovatel podává proti vazebním rozhodnutím ústavní stížnost. Tvrdí, že soudy porušily jeho základní práva podle čl. 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod a čl. 36 odst. 1 Listiny. Vazba je nepřípustně odůvodněna potřebou vypracovat znalecký posudek, a proto je v případě stěžovatele aplikována jako "generální prevence (bez dalšího)". Soudy ponechávají stěžovatele ve vazbě pouze z opatrnosti a nerespektovaly doktrínu tzv. zesílených vazebních důvodů. Od zahájení vazebního stíhání uplynula dostatečná doba, aby si soud zajistil všechny nezbytné podklady. Stěžovatel nakonec navrhl, aby Ústavní soud projednal ústavní stížnost přednostně.
5. Rozhodnutí o vazbě se stává neústavním, pokud trestní soudy opřou svá rozhodnutí o nezákonný vazební důvod, zvolí takový důvod, který je v příkrém rozporu se zjištěným skutkovým stavem, nebo je odůvodní bez opory v konkrétních skutečnostech; důvodná obava ve smyslu § 67 trestního řádu musí mít oporu v konkrétních okolnostech či skutečnostech, které vyvolávají obavu, že se konkrétní vazební důvod naplní (nález sp. zn. IV. ÚS 170/25 ).
6. Ústavní soud v posuzované věci žádné ústavněprávní vady nezjistil. Napadená rozhodnutí jsou ve vztahu k přetrvávajícímu vazebnímu důvodu řádně odůvodněna. Ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná.
7. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti přechází, že trestní soudy neodůvodnily vazbu pouze potřebou vypracovat znalecké posudky, ale především tím, že doposud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že násilné a agresivní chování stěžovatele nebylo ojedinělou výjimkou. Proto je zde dána důvodná obava, že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán. Stěžovatel tvrdí, že ho soudy ve vazbě nepřípustně ponechávají pouze z opatrnosti. Právě to je však účelem vazby - předejít riziku toho, že stěžovatel bude trestnou činnost opakovat, je-li v tomto směru dána důvodná obava.
8. Opodstatněná není ani námitka stěžovatele, týkající se doktríny zesílených důvodů. Ústavní soud opakovaně v této souvislosti judikoval, že čím déle vazba trvá, tím přesvědčivější a konkrétnější argumenty pro její zachování musí existovat (např. nález sp. zn. IV. ÚS 1563/25 ). Ve zde posuzované věci však trestní soudy tento požadavek nikterak neporušily. Napadené rozhodnutí obvodního soudu bylo vydáno dva měsíce po vzetí stěžovatele do vazby. Důvody vazby, uvedené trestními soudy v napadených rozhodnutích, v této fázi vazebního stíhání nepochybně obstojí. Doktrína zesílených důvodů neznamená, že by trestní soudy byly povinny s každým dalším rozhodnutím o vazbě uvádět nové okolnosti jako důvod vazby.
9. Ústavní soud proto ze všech výše uvedených důvodů mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Ústavní soud nerozhodoval o návrhu stěžovatele na přednostní projednání návrhu podle § 39 zákona o Ústavním soudu, neboť mu fakticky vyhověl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. září 2025
Tomáš Langášek, v. r. předseda senátu