Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Langáškem o ústavní stížnosti stěžovatelů Ing. Jaromíra Houžvičky, Jana Houžvičky a Aleny Houžvičkové, proti usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 9. července 2024 č. j. 21 EXE 126/2024-42 a příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 19. března 2024 č. j. 067 EX 1355/24-86, vydaného soudním exekutorem JUDr. Jurajem Podkonickým, Ph.D., takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelé se podáním označeným jako ústavní stížnost domáhají zrušení v návětí uvedených rozhodnutí, neboť mají za to, že jimi bylo "účelově a zákeřně" porušeno jejich právo na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na spravedlivý proces dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelé současně odmítli všechny soudce Ústavního soudu s odůvodněním, že jsou dány důvody pochybovat o jejich nepodjatosti a o jejich řádném výkonu ochrany základních práv a svobod i spravedlivého procesu v tomto "údajně" právním státě.
2. Stěžovatelé byli v souvislosti s jejich předchozími podáními Ústavnímu soudu již mnohokrát vyzýváni k odstranění vad podání s patřičným poučením o náležitostech ústavní stížnosti (včetně nutnosti být v řízení zastoupeni advokátem již při podání ústavní stížnosti) i o případných následcích neodstranění vytčených vad podání. V této věci však stěžovatelé opět zvolili nekvalifikovaný postup, kterým ignorují náležitosti ústavní stížnosti předepsané zákonem o Ústavním soudu. Kromě jiných vad podání je třeba uvést, že stěžovatelé ani nejsou zastoupeni advokátem.
3. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud nicméně v jiných věcech stěžovatelů opakovaně uvedl, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a o dalších náležitostech návrhu dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, stalo-li se tak již v předcházejících případech (viz též např. nedávné věci o návrzích prvního a druhého stěžovatele vedené pod
sp. zn. III. ÚS 2287/24
,
II. ÚS 2253/24
,
,
I. ÚS 1496/24
,
,
I. ÚS 1398/24
,
I. ÚS 1325/24
,
,
III. ÚS 1279/24
; a v případě stěžovatelky vedené pod
sp. zn. III. ÚS 2323/24
,
I. ÚS 2322/24
,
I. ÚS 1638/24
,
I. ÚS 1637/24
,
IV. ÚS 1636/24
,
III. ÚS 1497/24
,
II. ÚS 1358/24
,
IV. ÚS 1281/24
,
II. ÚS 1262/24
aj.).
4. Vznáší-li stěžovatelé námitku podjatosti proti všem soudcům Ústavního soudu, nemá o této námitce v rámci Ústavního soudu kdo rozhodnout, neboť o návrhu podaném u Ústavního soudu nemůže rozhodovat nikdo jiný než právě jeho soudci (viz např. usnesení Ústavního soudu
sp. zn. IV. ÚS 1007/20
ze dne 4. 6. 2020). K takové námitce se proto nepřihlíží.
5. Setrvání na požadavku stále stejného poučení o povinném zastoupení advokátem a o náležitostech ústavní stížnosti se jeví v případě stěžovatelů zjevně neefektivním a formalistickým. Soudce zpravodaj proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. září 2024
Tomáš Langášek v. r.
soudce zpravodaj