Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Michala Koukala, Ph.D., zastoupeného Mgr. Štěpánem Patočkou, advokátem sídlem Rytířská 534/13, Praha 1, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 78 C 6/2025-36 ze dne 9. 7. 2025, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníka řízení, a Dopravního podniku hl. m. Prahy, akciová společnost, sídlem Sokolovská 42/217, Praha 9, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Jak vyplývá z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů, vedlejší účastník se po stěžovateli domáhal zaplacení přirážky k jízdnému a smluvní pokuty v souvislosti s tím, že se stěžovatel při jízdě tramvají provozované vedlejším účastníkem nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem a odmítl poskytnout své osobní údaje. Věc byla následně řešena před Obvodním soudem pro Prahu 1. Obvodní soud v napadeném rozsudku shledal, že nárok vedlejšího účastníka je důvodný a uložil stěžovateli zaplatit vedlejšímu účastníkovi částku 2500 Kč s úrokem z prodlení (výrok I.). Výrokem II. obvodní soud rozhodl, že stěžovatel je povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení v částce 1 852 Kč.
3. Stěžovatel namítá, že obvodní soud porušil jeho právo na spravedlivý proces, když rozhodl, aniž by nařídil jednání, a to bez jeho souhlasu. Dále uvedl, že se neztotožňuje s odůvodněním soudu, že se strany obsáhle vyjádřily v písemných podáních. Dodává, že na potřebu nařídit jednání ve věci nemělo vliv, zda se jedná o bagatelní spor či nikoliv. Má za to, že se obvodní soud nevyrovnal s jeho námitkami a napadený rozsudek řádně neodůvodnil. Konstatuje, že se nemůže ubránit dojmu, že nebyl slyšen a jeho právo na spravedlivý proces tak bylo porušeno.
Dále se zabývá tvrzením, že finanční motivace revizorů městské hromadné dopravy k vybírání pokut je právně i eticky pochybná, a tím, že pro některé cestující může být výše pokuty i likvidační. Motivace revizorů k udělování pokut podle stěžovatele vede k nedůvěře v systém veřejné dopravy a jeho spravedlnost. Vedlejší účastník si podle stěžovatele z kontroly jízdních dokladů vytvořil cíl, který je ovšem v rozporu s primárním účelem jeho činnosti - provozovat uživatelsky přívětivou veřejnou dopravu.
Nesouhlasí se systémem, kdy cestující musí po zakoupení jízdenky elektronicky vyčkat na potvrzující zprávu o tom, že mají platnou jízdenku. Popisuje svůj spor jako systémový problém, který ukazuje zneužívání práva veřejným dopravcem.
4. Ústavní soud shledal, že procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem jsou splněny. Dospěl nicméně k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. V nyní posuzované věci, jak ostatně stěžovatel v ústavní stížnosti sám připouští, je předmět sporu svou výší bagatelní (2 500 Kč). Ústavněprávní přezkum u bagatelních věcí připouští Ústavní soud pouze ve výjimečných (excesivních) případech evidentní svévole orgánů veřejné moci vůči stěžovateli, např. u natolik zásadních pochybení, že v jejich důsledku nastala kolize se samotnou esencí určitého ústavně zaručeného základního práva, zpravidla práva na soudní ochranu (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 739/24 ze dne 3. 7. 2024, bod 6). Ústavní soud tak učinil vždy vzhledem k intenzitě faktických (kvantitativních) dopadů na osobu stěžovatele, příp. s ohledem na kvalitativní stránku věci, tedy pokud se věc z hlediska ústavnosti jeví natolik významná, že určitým způsobem "přesahuje" kauzu samotnou (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 3725/13 ze dne 10. 4. 2014, bod 33, nebo usnesení sp. zn. IV. ÚS 1393/11 ze dne 1. 8. 2011).
6. Jde-li o kvantitativní stránku, stěžovatel v ústavní stížnosti netvrdí, že by měl být s ohledem na své osobní, sociální či majetkové poměry, eventuálně i další okolnosti, napadeným rozhodnutím zásadně dotčen na svých majetkových právech (kvantitativní hledisko). Ústavní soud ani žádné takové okolnosti neshledal.
7. Pokud jde o kvalitativní stránku, stěžovatel namítá, že věc z hlediska ústavnosti přesahuje kauzu samotnou, a že bylo zasaženo do jeho práva na přístup k soudu a práva na ochranu vlastnictví. Ústavní soud však přesah nad rámec stěžovatelovy věci neshledal, když v meritu zjevně nemá zásadní význam z hlediska další rozhodovací činnosti obecných soudů. Pokud jde o samotný postup obvodního soudu, kasační zásah Ústavního soudu by byl možný v případech evidentní svévole orgánů veřejné moci vůči stěžovateli.
8. Ani k takovému závěru v projednávané věci Ústavní soud nedospěl. Samosoudkyně obvodního soudu nařídila ve stěžovatelově věci jednání ve věci na den 9. 7. 2025, o čemž informovala strany sporu dne 5. 6. 2025. Stěžovatel soudu dne 9. 6. 2025 zaslal zprávu o tom, že bude v červenci a v srpnu v zahraničí, a že žádá o odročení jednání. Samosoudkyně následně dne 12. 6. 2025 vyrozuměním strany informovala o tom, že se jednání nekoná, jako důvod uvedla dostatek písemných podkladů a vyjádření stran pro rozhodnutí bez jednání a dlouhodobý pracovní pobyt žalovaného mimo Českou republiku.
Přípisem ze stejného dne sdělila i rejstříková vedoucí obvodního soudu oběma stranám, že bude rozhodnuto bez nařízení jednání. Jak Ústavní soud telefonicky ověřil u obvodního soudu, obě vyrozumění byla účastníkům doručena dne 12. 6. 2025 a stěžovatel na ně nijak nereagoval (v ústavní stížnosti ani netvrdí, že by na postup obvodního soudu odpověděl). Po uvedených vyrozuměních ze strany soudu doručených účastníkům dne 12. 6. 2025 byl ve spise Obvodního soudu sp. zn. 78 C 6/2025 veden jen protokol z jednání ze dne 9.
7. 2025 a pak již byl stranám doručován rozsudek, který stěžovatel napadl ústavní stížností. Z uvedeného plyne, že stěžovatel nijak nebrojil proti zrušení nařízeného jednání, přestože k tomu měl více než tři týdny času, o evidentní svévoli orgánů veřejné moci vůči stěžovateli se tak zjevně nejedná.
9. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. října 2025
Dita Řepková v. r. předsedkyně senátu