Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové a soudců Tomáše Langáška (soudce zpravodaj) a Jana Wintra o ústavní stížnosti J. Z., zastoupeného Mgr. Janem Kletenským, advokátem, sídlem Národní 58/32, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 9. července 2025 č. j. 15 Co 257/2025-1040, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů plyne, že stěžovatel v rámci řízení ve věci péče o nezletilé dítě požádal o osvobození od soudních poplatků. Zatímco Okresní soud v Táboře (dále jen "okresní soud") žádosti stěžovatele nevyhověl, Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře (dále jen "krajský soud") mu přiznal osvobození od soudních poplatků v rozsahu 80 %. Ve vztahu ke stěžovatelově námitce podjatosti soudkyně okresního soudu krajský soud uvedl, že kritika postupu soudkyně při rozhodnutí o návrhu stěžovatele a kritika samotného rozhodnutí nemůže být podle § 14 odst. 4 občanského soudního řádu důvodem k vyloučení soudce, a proto nelze říci, že by prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno podjatou soudkyní. V úvahu nepřipadalo ani vyloučení pro poměr soudkyně k účastníkům řízení.
2. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že obecné soudy porušily jeho ústavně zaručená práva podle čl. 17, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stručně řečeno má za to, že rozhodnutí krajského soudu je svévolné a formalistické. Argument krajského soudu, podle něhož má stěžovatel díky podpoře rodiny finanční rezervu, pročež mu nelze přiznat plné osvobození od soudních poplatků, stěžovatel označuje za neslučitelný s principy spravedlivého procesu. Navíc upozornil, že v jiném řízení ho jiný soud osvobodil od soudních poplatků v plném rozsahu. Dále namítá, že obecné soudy opakovaně přijímaly argumentaci druhé strany, zatímco jeho návrhy odmítaly. Námitku podjatosti soudkyně údajně soudy vypořádaly formalisticky bez věcného přezkoumání. Konečně stěžovatel uvádí, že byl zkrácen na svém právu na informace v souvislosti s žádostmi o poskytnutí statistiky rozhodování soudkyně, jejíž podjatost namítal.
3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
4. Judikatura Ústavního soudu je dlouhodobě založena na tezi, že spory o osvobození od soudních poplatků zásadně nedosahují intenzity opodstatňující zásah Ústavního soudu, přestože se jejich výsledek může citelně dotknout majetku některého z účastníků řízení. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené podmínky pro osvobození od soudních poplatků, spadá výhradně do rozhodovací sféry obecných soudů. Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat jejich závěry o důvodnosti uplatněného nároku (z poslední doby např. usnesení ze dne 24. září 2025 sp. zn. IV. ÚS 2431/25
). Ústavní soud může do jejich rozhodnutí zasáhnout pouze výjimečně. V minulosti se tak stalo buď v případech týkajících se specifických otázek, nebo v extrémních situacích, kdy došlo ke svévolnému výkladu § 138 odst. 1 občanského soudního řádu obecnými soudy, spočívajícím v absenci jakéhokoli odůvodnění rozhodnutí anebo v rozhodnutí obsahujícím odůvodnění vybočující v extrémní míře z rámce vymezeného principy spravedlnosti (usnesení ze dne 23. dubna 2025 sp. zn. III. ÚS 1052/25
, bod 9 a judikatura tam citovaná).
5. Takové vady v nyní posuzovaném případu nenastaly. Krajský soud se podrobně zabýval stěžovatelovými tvrzeními a osvobodil jej od soudních poplatků v rozsahu 80 %. Dané opatrovnické řízení je ze zákona osvobozeno od soudních poplatků, proto krajský soud poměry stěžovatele poměřoval s předpokládanými náklady vzniklými v řízení, které tvořilo vypracování znaleckého posudku. To by i při horní hranici předpokládaných nákladů mělo po 80% osvobození stěžovatele znamenat výdaj 9 000 Kč. Krajský soud se podrobně zabýval stěžovatelovou finanční situací a dospěl k závěru, že osvobození od soudních poplatků ve výši 80 % je přiměřené.
Podle krajského soudu je tomu tak zvlášť za situace, kdy v době rozhodování o nákladech za posudek již stěžovatel nebude v insolvenci a nebude ani hradit náhradu škody svému zaměstnavateli. Ústavní soud tuto úvahu nepovažuje za svévolnou ani vybočující v extrémní míře z rámce vymezeného principy spravedlnosti. Skutečnost, že jiný soud v jiném řízení stěžovatele zcela osvobodil od soudních poplatků, pak není pro přezkum nyní napadeného rozhodnutí rozhodná, a nemůže tak způsobit jeho protiústavnost.
6. Ústavní soud neshledal opodstatněnou ani námitku týkající se způsobu, jakým se krajský soud vypořádal se stěžovatelovou námitkou ohledně podjatosti soudkyně okresního soudu. Krajský soud uvedl, že obsahem námitky podjatosti byla kritika postupu soudkyně při rozhodnutí o návrhu stěžovatele na osvobození od soudních poplatků a kritika samotného rozhodnutí. S odkazem na § 14 odst. 4 občanského soudního řádu, podle něhož důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech, pak krajský soud námitce nepřisvědčil. Ani v tom Ústavní soud neshledává protiústavnost. Krajský soud se námitkou podjatosti soudkyně dostatečně zabýval a své závěry zákonu odpovídajícím způsobem odůvodnil. K přezkumu a nápravě postupu soudce a jeho rozhodovací činnosti ostatně slouží především opravné prostředky.
7. Co se týče tvrzeného porušení práva na informace, stěžovatelovy žádosti o přístup k informacím ohledně statistiky rozhodování soudkyně okresního soudu nebyly předmětem nyní napadených rozhodnutí obecných soudů. Ústavní soud stěžovateli již v usnesení ze dne 8. července 2025 sp. zn. II. ÚS 1867/25
vysvětlil, že proti rozhodnutí o neposkytnutí informace a proti rozhodnutí o odvolání proti takovému rozhodnutí může brojit prostřednictvím žaloby ve správním soudnictví.
8. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť nezjistil porušení základních práv stěžovatele.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. ledna 2026
Dita Řepková v. r.
předsedkyně senátu