Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška jako soudce zpravodaje, soudkyně Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti P. K., zastoupeného advokátem Mgr. Pavlem Krausem, sídlem Eliščina 223/5, Praha 5 - Třebonice, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 7 Tdo 397/2025-423 ze dne 4. června 2025, usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 3 To 177/2024-368 ze dne 4. prosince 2024 a rozsudku Okresního soudu ve Znojmě č. j. 18 T 154/2023-343 ze dne 11. září 2024 za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Okresního soudu ve Znojmě jako účastníků řízení a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Brně a Okresního státního zastupitelství ve Znojmě jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na rovnost účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny, zásada, že není trestu bez zákona, podle čl. 39 Listiny a presumpce neviny podle čl. 40 odst. 2 Listiny. K tomu mělo dojít odsouzením stěžovatele na základě jediného důkazu a v situaci tvrzení proti tvrzení.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti, stěžovatel byl napadeným rozsudkem okresního soudu shledán vinným přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 trestního zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, za což byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců a k peněžitému trestu v celkové výměře 30 000 Kč. Daného trestného činu se podle soudů dopustil ve zkratce tím, že v únoru či březnu 2021 nabídl H. K. vyhotovení padělku maturitního vysvědčení, který posléze byl dotyčné také předán. Krajský soud v Brně napadeným usnesením zamítl stěžovatelovo odvolání, dovolání stěžovatele bylo napadeným usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto.
3. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že jediným přímým důkazem o jeho vině je svědecká výpověď H. K. Jde tedy o situaci tvrzení proti tvrzení, kdy tvrzení svědka není podpořeno dalšími důkazy. Stěžovatel oproti tomu navrhoval v odvolacím řízení provést důkaz výpovědí svědkyně I. V., což ale soud odmítl mimo jiné proto, že tento svědek je v příbuzenském vztahu k druhému odsouzenému a je nadřízeným stěžovatele. Tím však podle stěžovatele odmítnutí důkazu odůvodnit nelze.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Stěžovatel nyní prezentované námitky uplatnil již v řízení před trestními soudy, které na ně dostatečně reagovaly. Zejména se podrobně zabývaly klíčovou svědeckou výpovědí a tím, do jaké míry zapadá do řetězce dalších, byť nepřímých, důkazů. Úkolem Ústavního soudu jakožto soudního orgánu ochrany ústavnosti není podrobovat závěry soudů dalšímu instančnímu přezkumu. Jde-li o v odvolacím řízení stěžovatelem navržený důkaz, tak je zásadně na soudu, aby posoudil, jaké důkazy pro své rozhodnutí potřebuje. Z ústavního hlediska je důležité, aby svůj postup v podobě odmítnutí některých důkazních návrhů řádně vysvětlil, resp. aby důvody jeho postupu byly z rozhodnutí soudu seznatelné. V nynější věci byl návrh na výslech svědkyně I. V. krajským soudem řádně vypořádán (bod 11 rozhodnutí krajského soudu) a jeho postup byl přezkoumán i Nejvyšším soudem (body 37 a násl. rozhodnutí Nejvyššího soudu). Neprovedení tohoto důkazu přitom nebylo odůvodněno vztahem svědka k obviněným.
6. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. října 2025
Tomáš Langášek v. r. předseda senátu