USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 6. 2025 o dovoláních obviněných 1. V. D. a 2. P. K. podaných proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 12. 2024, sp. zn. 3 To 177/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 18 T 154/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných V. D. a P. K. odmítají.
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 11. 9. 2024, č. j. 18 T 154/2023-343, byli obvinění V. D. a P. K. shodně uznáni vinnými přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaný formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, za který byli shodě odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců. Dále byl shodně oběma obviněným uložen podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 60 denních sazeb, kdy jedna denní sazba činila 500 Kč, tedy celkem ve výši 30 000 Kč.
2. Uvedeného přečinu se podle zjištění soudu prvního stupně dopustili obvinění v podstatě tím, že v přesně nezjištěné době v měsících únoru či březnu 2021 v XY na pobočce pojišťovny Kooperativa P. K. nabídl H. K. vyhotovení padělku maturitního vysvědčení ze školy Obchodní akademie, s. r. o., Praha, na jméno H. K., nar. XY, v době od 11. 3. 2021 do 28. 3. 2021 si V. D. objednal prostřednictvím komunikace přes WhatsApp u samostatně stíhaného J. B. zhotovení padělku maturitního vysvědčení ze školy Obchodní akademie, s. r. o., Praha, na jméno H. K., nar. XY, kdy padělek maturitního vysvědčení následně vyhotovil ve XY v místě svého trvalého bydliště samostatně stíhaný M. D., a poté bylo padělané maturitní vysvědčení prostřednictvím P. K. předáno H. K., která jej předložila dne 9. 7. 2021 při ucházení se o zaměstnání u společnosti HOPI, s. r. o., a dne 1. 11. 2021 při ucházení se o zaměstnání u společnosti LIDL – Česká republika, v. o. s.
3. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 4. 12. 2024, č. j. 3 To 177/2024-368, byla odvolání obou obviněných směřující proti všem výrokům napadeného rozsudku podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta. II. Dovolání a vyjádření k nim
4. Proti usnesení soudu druhého stupně podali oba obvinění – V. D. a P. K. dovolání.
Dovolání obviněného V. D.
5. Dovolání obviněného V. D. proti usnesení odvolacího soudu bylo opřeno o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a m) tr. ř. V rámci prvého zvoleného důvodu dovolání namítal existenci extrémních rozporů mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry. Soudy založily závěr o jeho vině výhradně na výpovědi svědkyně H. K., přestože její tvrzení jsou v přímém rozporu se všemi ostatními výpověďmi v hlavním líčení. Akcentoval absenci přímého důkazu o jeho zapojení do trestné činnosti, přičemž jeho vina byla soudy dovozována výlučně z whatsappové komunikace. Svědek V. Š. se přitom doznal k tomu, že to byl on, kdo objednal u samostatně stíhaného J. B. falzifikát maturitního vysvědčení pro H. K., kdy komunikaci vedl z telefonního čísla obviněného V. D. Dovolatel mu pravidelně půjčoval svůj mobilní telefon v posilovně, přičemž z pouhého vlastnictví telefonu nelze usuzovat na to, že s ním majitel v danou chvíli komunikoval. Výpověď svědka V. Š. potvrzuje výpovědi obviněného a svědka J. B., že žádný falzifikát maturitního vysvědčení neobjednal.
6. Dále obviněný shledal postup soudů obou stupňů při hodnocení důkazů nepřezkoumatelným, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů nejsou patrny jejich relevantní hodnotící úvahy. Soud prvního stupně neuvěřil výpovědi svědka V. Š., který se doznal k trestné činnosti, s odůvodněním, že jeho tvrzení neodpovídá realitě. Toto hodnocení však ignoruje specifika vztahů mezi sportovci, kde je běžné sdílení mobilních telefonů při tréninku. Tento soud také nesprávně vyvodil, že svědek V. Š. měl vlastní telefonní číslo, a proto si nemusel půjčovat telefon obviněného, aniž by zohlednil jeho finanční situaci, nedostatek kreditu a v určitém časovém období i absenci mobilního telefonu. Dále soudy nelogicky hodnotily výpovědi svědků – nevěřily svědkům V. Š. a J. B. kvůli jejich trestní minulosti, ale výpověď svědkyně H. K. považovaly za věrohodnou, přestože i ona měla trestní minulost a falzifikát maturitního vysvědčení si objednala se záměrem finančního profitu na pracovním trhu.
7. Dále poukázal na fakt, že obvinění navrhli provedení zásadních důkazů, zejména výslech svědkyně I. V. Tento měl potvrdit, že pracovní pohovor proběhl až po získání falešného vysvědčení, čímž by se vyvrátilo tvrzení, že obvinění svědkyni falzifikát opatřili už v březnu 2021. Odvolací soud však navržené důkazy neprovedl, ačkoli byla svědkyně přítomna u soudu, a jejich zamítnutí nedostatečně odůvodnil, čímž porušil právo obviněného na spravedlivý proces a právo na obhajobu. Podle jeho přesvědčení tedy došlo k tomu, že soudy opomenuly provést důkazy podstatné pro rozhodnutí ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Odvolací soud navíc změnil skutkové závěry bez opětovného provedení dokazování. V části skutkového děje týkající se výběru částky 15 000 Kč a jejího předání soud prvního stupně spojuje výběr se zaplacením druhé splátky a předáním vysvědčení, což je v rozporu s whatsappovou komunikací. Odvolací soud spojuje výběr s první splátkou, čímž došel k odlišnému skutkovému zjištění bez opětovného provedení důkazů. Učinil tak evidentně proto, že původní zjištění nezapadala do původní konstrukce skutkového děje.
8. Dovolatel závěrem poukázal na svou profesní kariéru u policejních složek, kladné hodnocení a ocenění, jakož i profesionální kariéru čestného sportovce, který se aktivně angažuje v charitativní činnosti. Akcentoval, že v projednávané věci nebyl opatřen žádný přímý důkaz, který by ho usvědčoval z předmětné trestné činnosti. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a tomuto přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
Dovolání obviněného P. K.
9. Obviněný P. K. svůj mimořádný opravný prostředek opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., neboť rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy a rozhodnutí tak spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Rovněž deklaroval, že napadené usnesení obsahuje nesprávný výrok, který se jej bezprostředně dotýká, čímž je dán dovolací důvod podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř.
10. Předně vyjádřil své přesvědčení, že se první pohovor se svědkyní H. K. uskutečnil v dubnu 2021, což by vylučovalo, že jí mohl nabídnout padělané maturitní vysvědčení, které bylo objednáno i zhotoveno již v březnu. Za účelem potvrzení tohoto prvního setkání v rámci svého odvolání navrhl vyslechnout svědkyni I. V. Odvolací soud však vznesený návrh pro nadbytečnost zamítl, neboť případné tvrzení svědkyně by nevylučovalo, že se se svědkyní H. K. mohl setkat již dříve. Z výpovědí dovolatele i svědkyně H. K. však shodně vyplývá, že před prvním pohovorem se neznali. Neprovedl-li odvolací soud tento podstatný důkaz, jednalo se podle něj o extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry učiněnými soudy a rovněž o závěr bez opory v provedených důkazech, založený na spekulaci v neprospěch obviněného. Současně bylo porušeno právo obviněného na řádnou obhajobu a na spravedlivý proces, došlo k porušení principu deformace důkazu, opomenutého důkazu, kontradiktornosti řízení, rovnosti stran a vadnému hodnocení důkazů. V tomto ohledu také akcentoval, že pokud se soudy odmítly zabývat jeho námitkou ve vztahu k prvnímu seznámení mezi ním a svědkyní H. K., existují v otázce jejich konkrétního data prvního seznámení nadále pochybnosti. Tím došlo i k porušení principu presumpce neviny a z něj vyplývajícího pravidla in dubio pro reo.
11. V daném směru obviněný namítal porušení uvedených principů i v dalších souvislostech, neboť odvolací soud dospěl k závěru, že je zřejmé, že obviněný P. K. s obviněným V. D. museli určitým způsobem kooperovat při trestné činnosti, aniž by jakkoli tento svůj závěr odůvodnil nebo odkázal na jakýkoli důkaz. Učinil tak i přes to, že v rámci trestního řízení bylo prokázáno, že obviněný nevedl žádnou komunikaci a neměl žádný vztah s obviněným V. D., J. B. ani M. D.
12. Závěrem doplnil, že došlo k vadnému hodnocení důkazů v rozporu s § 2 odst. 5, 6 tr. ř., nebyl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí a v rozporu s § 125 odst. 1 tr. ř. nebylo vysvětleno, proč soudy neuvěřily skutkové verzi obviněného. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 ve spojení s § 265l odst. 1 tr. ř. usnesení odvolacího soudu a případně též rozsudek soudu prvního stupně zrušil a přikázal mu věc k tomu, aby ji znovu projednal a rozhodl.
Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství
13. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání obviněných uvedl, že dovolání obviněného P. K. neobsahuje námitky hmotněprávního charakteru, které by odpovídaly důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Rovněž nesprávně užil dovolací důvod podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Námitku tohoto obviněného zaměřující se na neakceptování návrhu na doplnění dokazování výslechem svědkyně I. V. podřadil pod třetí variantu dále uplatněného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nepřiznal jí však opodstatnění. Odvolací soud totiž o důkazním návrhu rozhodl a vyložil důvod jeho neprovedení, jímž byla nadbytečnost. Nejednalo se pak o paušální stanovisko, neboť již byla dostatečně ověřena otázka časových parametrů kontaktování obviněného se svědkyní H. K. Odkaz na neakceptování předmětného návrhu na doplnění dokazování nyní vznesl i obviněný V. D., ačkoli z protokolů v řízení před soudy nevyplývá, že by tento postup inicioval. Význam výslechu svědkyně I. V. pro něj může být zprostředkovaný, a to i v tom ohledu, že prostřednictvím pojišťovny Kooperativa se přes rodinné vazby dovozuje jeho spojení s obviněným P. K., k čemuž bylo třeba zabezpečit jeho pořízení.
14. Jestliže obviněný P. K. dále poukazoval na vlastní výpověď a reinterpretoval výpověď svědkyně H. K., podle státního zástupce šlo jen o běžnou polemiku s hodnocením důkazů. Neshledal tudíž žádný rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedeným dokazováním, natož rozpor extrémní ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ač uvedená svědkyně zpočátku váhala s časovými údaji, v řízení před soudem prvního stupně je upřesnila na základě bankovního výpisu. Vyjádřil se též k rozporu, na nějž odkázal obviněný V. D., neboť v rozsudku soudu prvního stupně se uvádí, že svědkyně nejprve poskytla hotovost a až poté vybrala peníze z automatu; v rozhodnutích soudů je však ozřejměno, že svědkyně nejprve vybrala 15 000 Kč z bankomatu a dalších 15 000 Kč měla doma, tedy v opačném pořadí. Pakliže obviněný P. K. rovněž kritizoval nedostatečnou míru objasnění kooperace mezi ním a obviněným V. D., a to i s ohledem na zásadu in dubio pro reo, jeho postavení je rozdílné oproti ostatním pachatelům. Zjevně vystupoval jako klíčová osoba v řetězci opatření falzifikátu maturitního vysvědčení, neboť ve vztahu k němu se prokazuje iniciativa objednávky padělku vysvědčení a poté fyzického předání hotového výrobku.
15. Dále konstatoval, že pro projednávaný případ je příznačný řetězec několika zainteresovaných osob, které měly participovat na opatření falzifikátu maturitního vysvědčení. Zatímco role obviněného P. K. byla provedeným dokazováním spolehlivě objasněna, v případě obviněného V. D. je jeho podíl méně zřetelný, neboť měl být pouze prostředníkem. Svědkyně H. K. obviněného vůbec neznala ani neměla povědomí o jeho participaci a obviněný P. K. přiznal jen zběžnou známost. Spojitost s případem je odvozována z whatsappové komunikace přes telefon obviněného V. D., avšak není jisté, zda jej v danou dobu používal. K vedení komunikace se přiznal svědek V. Š., přičemž absentují individualizované atributy v procesu dojednávání falzifikátu maturitního vysvědčení a jeho předání, jež by jednoznačně ukazovaly na osobu dovolatele. Dále svědek J. B. za prostředníka v procesu zajištění výroby této listiny rovněž označil V. Š. Pro usvědčení obviněného taktéž chybí podobné vyjádření ze strany M. D., který falzifikát vysvědčení zhotovil doma na svém počítači. Obviněný pak netvořil s ostatními osobami zájmový okruh zaměřený na výrobu padělků či jinou kriminální aktivitu, ale znal se s těmito osobami s ohledem na svůj sportovní a místní původ. Akcentoval pak absenci důkazu o jeho přímé účasti, finančním zisku, jakož i motivaci k trestné činnosti.
16. Státní zástupce zdůraznil znění § 2 odst. 5 tr. ř. a verzi obhajoby, podle které měl být prostředníkem v procesu opatření falzifikátu maturitního vysvědčení V. Š., podpořenou výpovědí J. B. Soudy nižších stupňů se snažily danou variantu událostí vyloučit znevěrohodněním těchto svědků, avšak nebylo dosaženo hranice rozumné jistoty o aktivní účasti obviněného na projednávaném skutku ve spojení s dalšími zainteresovanými osobami. Jakkoli legenda svědka V. Š. o seznámení se s osobou „R.“ v pohostinském zařízení vykazuje některé problematické aspekty, je třeba přistoupení pozitivního důkazu, který relevantní skutečnost prokazuje, nikoli pouze vyvrací či zpochybňuje verzi obhajoby. Třebaže se nabízí vyšší stupeň podezření, v omezené důkazní situaci a bez uceleného řetězce nepřímých důkazů není možné obviněného V. D. spolehlivě usvědčit ze spáchání vytýkaného přečinu. Existují totiž relevantní pochybnosti ohledně jeho aktivního zapojení do trestné činnosti; soudy se pak opíraly o nepřímé důkazy a domněnky, které nejsou dostatečné pro jednoznačné prokázání viny. Výsledky provedeného dokazování jsou tak podle něj zatíženy vadou, která naplňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
17. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně ohledně obviněného V. D., jakož i všechna další rozhodnutí na obě zrušovaná rozhodnutí obsahově navazující, jež změnou vyvolanou tímto zrušením pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu ve Znojmě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Ve vztahu k obviněnému P. K. navrhl, aby odmítl jeho dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání jsou přípustná [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], byla podána osobami k tomu oprávněnými, tj. obviněnými prostřednictvím obhájců [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňují náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), avšak jsou zjevně neopodstatněná.
IV. Důvodnost dovolání
19. Předně nutno podotknout, že dovolání obviněného V. D. bylo výslovně opřeno o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a m) tr. ř. Dovolatel P. K. pak uplatnil důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. a dále podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Již na tomto místě je nutno podotknout, že taxativně vymezené důvody dovolání jsou vypočteny v ustanovení § 265b tr. ř., zatímco § 265d odst. 1 tr. ř. upravuje katalog osob oprávněných k podání tohoto mimořádného opravného prostředku. Obviněný měl s ohledem na užitou slovní formulaci zřejmě na mysli ustanovení § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., neboť podle tohoto ustanovení může dovolání podat obviněný pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká [změna, která modifikovala toto ustanovení o nové znění písm. b), byla navíc provedena již zákonem č. 315/2019 Sb.]. Z uvedeného je zřetelné, že se o žádný zvláštní důvod dovolání nejedná.
20. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je přitom dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
21. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze pak uplatnit, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Tento dovolací důvod je především určen k nápravě právních vad v posouzení skutku, jenž je předmětem trestního stíhání, popřípadě k nápravě vad vzniklých v návaznosti na nesprávnou aplikaci jiné trestněprávní normy.
22. K tomu je vhodné nejprve připomenout, že dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání či některých jiných opravných prostředků není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 a 2 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele svým obsahem takovému důvodu odpovídaly.
23. Již z uvedeného vyjádření zákonných důvodů dovolání je zřetelné, že obviněný P. K. ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil druhý, shora citovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. toliko formálně, neboť jej nepodpořil žádnou konkrétní dovolací argumentací. Z hlediska předmětného důvodu dovolání bylo tudíž jeho dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
24. Stran důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jejž uplatnili v různé šíři oba dovolatelé, je pak nutno uvést následující.
25. Oba obvinění výslovně namítali naplnění první a třetí alternativy tohoto dovolacího důvodu, tedy existenci zjevného rozporu s požadovanou kvalitou a neprovedení navrhovaných podstatných důkazů ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu. Ve vztahu k předmětnému dovolacímu důvodu je záhodno poznamenat, že není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace. Předmětný dovolací důvod vyžaduje konkrétní vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22). Dále lze připomenout, že existence případného zjevného rozporu mezi učiněnými rozhodnými skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013). Nejvyšší soud jako soud dovolací není jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. Zjevný rozpor skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedených důkazů, je na místě dovodit zejména, pokud by skutková zjištění neměla vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývala z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod., k čemuž však, jak bude vyloženo dále, nedošlo.
26. Obviněný P. K. výslovně existenci zjevného rozporu spatřoval v neprovedení důkazu výslechem svědkyně I. V., dále deklaroval existující pochybnosti o jeho možnostech v únoru či březnu 2021 nabídnout svědkyni H. K. vyhotovení padělku maturitního vysvědčení, v čemž spatřoval porušení zásady presumpce neviny a z něj vyplývajícího pravidla in dubio pro reo. Nesouhlasil též se závěrem, že s obviněným V. D. museli určitým způsobem kooperovat při trestné činnosti, neboť tento závěr nebyl důkazně podpořen, současně bylo prokázáno, že ani s J. B. a M. D. nevedl žádnou komunikaci a neměl s nimi žádný vztah.
27. Nejvyšší soud pak dospěl k závěru, že namítaný zjevný rozpor zůstal v rovině pouhých nekonkretizovaných prohlášení obviněného. K zamítnutí specifikovaného důkazního návrhu se dovolací soud vyjádří dále, neboť tento není s to naplnit první variantu daného důvodu dovolání, nýbrž variantu třetí. K obecně deklarovaným pochybnostem o objektivní nemožnosti aktivního nabídnutí vyhotovení padělku před údajnou první schůzkou v dubnu 2021 lze konstatovat, že svědkyně H. K. ve své výpovědi časově nabídku, jakož i vyhotovení falzifikátu, ukotvila v průběhu měsíce března 2021, což korespondovalo s fotografií z jejího mobilního telefonu zaznamenávající výběr částky 15 000 Kč dne 18. 3. 2021. Konečně již soud odvolací poukázal na skutečnost, že obviněný P. K. se s obviněným V. D. znali přes manželku a tchýni obviněného V. D. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že padělané vysvědčení opatřil přes svědka J. B. obviněný V. D. (k čemuž bude pojednáno dále), přičemž toto vysvědčení předal svědkyni H. K. obviněný P. K. Lze se zcela ztotožnit i se závěrem soudů, že k rozhodnutí o vině obviněného nebylo potřeba důkazu o jejich komunikaci ohledně maturitního vysvědčení, neboť tato mohla probíhat i přes další osoby.
28. Jinak tomu však bylo v případě obviněného V. D., u něhož lze dospět k závěru, že formuloval zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními určujícími pro naplnění znaků přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku s obsahem provedených důkazů. V tomto ohledu deklaroval absenci přímého důkazu o jeho zapojení do trestné činnosti, kdy jeho vina byla dovozena výlučně z whatsappové komunikace s J. B. z mobilního telefonu obviněného, ke které se doznal svědek V. Š., což současně potvrdil i svědek J. B.
29. Nejvyšší soud považuje za nutné nejprve upozornit na skutečnost, že v řízení o dovolání vychází ze skutkového stavu zjištěného soudy nižších stupňů a sám zásadně neprovádí dokazování (viz § 265r odst. 7 tr. ř.). Dokazování je doménou především soudu prvního stupně s možnou korekcí v řízení před soudem druhého stupně jako soudem odvolacím, nikoli však v řízení o dovolání. Dokazování je ovládáno zásadami, které se ho týkají, a to zásadou vyhledávací, bezprostřednosti a ústnosti, volného hodnocení důkazů a presumpcí neviny. Hodnotit důkazy tak může jen ten soud, který je také v souladu s principem bezprostřednosti a ústnosti provedl, protože jen díky tomu může spolehlivě vyhodnotit konkrétní důkazní prostředek a získat z něj relevantní poznatky. Zásada bezprostřednosti ve spojitosti se zásadou ústnosti zde hraje významnou roli, protože soud je přímo ovlivněn nejen samotným obsahem důkazního prostředku, ale i jeho nositelem (pramenem důkazu). Jen takový způsob dokazování může hodnotícímu orgánu poskytnout jasný obraz o dokazované skutečnosti a umožní vynést rozhodnutí pod bezprostředním dojmem z provedených důkazů, neboť nejlepší cestou pro správné rozhodnutí je zhodnocení skutkových okolností na podkladě bezprostředního dojmu z přímého vnímání v osobním kontaktu. Před dovolacím soudem se ale dokazování zásadně neprovádí, proto je také zcela důvodná koncepce dovolání jako mimořádného opravného prostředku, jímž mají být napravovány jen zásadní vady právního posouzení, případně úzce vymezený okruh vad procesních majících povahu zmatečných důvodů, pro které nemůže napadené pravomocné rozhodnutí obstát. Mezi takové vady ovšem zásadně nepatří vady dokazování, při němž dochází k utváření závěrů o skutkovém ději, jenž je kladen obviněným za vinu. Tato východiska se nezměnila ani zařazením dalšího dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2024, sp. zn. 15 Tdo 960/2023, uveřejněné pod č. 44/2024 Sb. rozh. tr.).
30. V návaznosti na tento obecný výklad se Nejvyšší soud jako soud dovolací zabýval předestřenými skutkovými námitkami a hodnocením důkazů soudy nižších stupňů k právnímu posouzení jednání, jímž byl obviněný V. D. uznán vinným. Po přezkoumání výhrad obviněného však předpokládaný nesoulad neshledal. Soudy nižších stupňů se totiž řádně zabývaly věcí obviněného, provedly v potřebném rozsahu dokazování, na jehož základě mohly učinit skutkové závěry, které nalezly odraz v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně. Samotná skutečnost, že se z různých verzí skutkového děje (jejichž existence si byly velice dobře vědomy) přiklonily k verzi uvedené v obžalobě a podpořené jednou skupinou důkazů, které nebyly nijak deformovány, přičemž svůj postup přesvědčivě zdůvodnily, nezaložilo naplnění citovaného dovolacího důvodu. Výhrady obviněného jsou tak pouhou polemikou se soudy nižších stupňů a nelze jim přiznat opodstatnění.
31. Z výpovědi svědkyně H. K. vyplývá způsob opatření falzifikátu maturitního vysvědčení od obviněného P. K., přičemž tato výpověď byla podrobena řádnému vyhodnocení a byla shledána věrohodnou (v podrobnostech viz odstavec 34. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Pakliže nyní dovolatel poukazuje na její trestní minulost, jedná se o opakovanou, odvolacím soudem již vypořádanou námitku (viz odstavec 9. odůvodnění jeho usnesení). Výpověď uvedené svědkyně je pak souladná s listinnými důkazy, zejména kopií vysvědčení o maturitní zkoušce a dokladem o výběru částky 15 000 Kč z jejího účtu. Byť tato též vypověděla, že obviněného V. D. nezná, jeho aktivní zapojení potvrzuje zejména whatssappová komunikace z jeho mobilního telefonu. Z tohoto telefonu byly totiž psány opakované organizační instrukce pro samostatně stíhaného J. B., který následně zařídil výrobu falzifikátu maturitního vysvědčení u M. D.
32. Nebylo pak možné vycházet z výpovědi svědka V. Š., jež byla shledána zcela nevěrohodnou. Soud prvního stupně vzal v potaz nejen trestní minulost daného svědka a skutečnost, že se jedná o uživatele omamných a psychotropních látek, ale i zcela nelogický obsah jeho výpovědi, zejména v části týkající se absurdní domluvy s údajným „R.“ (neznámého příjmení, bydliště, nadto při neexistenci komunikačního kanálu mezi svědkem a neznámým R.). Neopomněl též okamžik argumentace obviněného touto verzí (původní obhajoba obviněného byla postavena na tom, že komunikace je nepřehledná a není zřejmé, zda byla opatřena v souladu s trestním řádem, přičemž až při znalosti kompletního spisového materiálu přichází s verzí, že si vzpomněl, že svůj telefon půjčoval svědku V. Š.). Zcela okrajově bylo též zmíněno, že tento svědek byl držitelem mobilního telefonu týden poté, což v souladu s názorem obhajoby nelze jednoznačně vnímat tak, že si mobilní telefon od obviněného nemohl vypůjčit, avšak ve světle dalších ve věci provedených důkazů je tento poznatek nepodstatný. Rovněž soud prvního stupně v intencích zásad ústnosti a bezprostřednosti neuvěřil tvrzení svědka J. B., že elektronickou konverzaci vedl se svědkem V. Š., a to i s poukazem na jeho trestní minulost a přátelský vztah k obviněnému V. D.
33. Ke stěžejní whatsappové komunikaci je nutno uvést, že byl brán zřetel ke skutečnosti, že z pouhého vlastnictví mobilního telefonu nelze usuzovat na komunikaci činěnou jeho vlastníkem. Tato komunikace proto byla podrobena zevrubnému zkoumání, přičemž byla shledána kontinuální, probíhala dlouhodobě, ani jeden z komunikujících se nepodepisoval a z žádné zprávy týkající se maturitního vysvědčení není ani náznakem patrné, že by snad z telefonního čísla obviněného V. D. komunikoval se svědkem J. B. někdo jiný. Rovněž nutno zdůraznit, že soudy nevycházely z jedné zprávy, případně zpráv zaslaných v jeden den, nýbrž pozornost byla upřena na různorodé zprávy v březnu 2021, které logicky dotvářely pozadí procesu obstarávání falzifikátu maturitního vysvědčení. Nadto bylo poukázáno na skutečnost, že určitá komunikace ohledně nějakého maturitního vysvědčení probíhala mezi telefonními čísly obviněného V. D. a svědka J. B. již v červenci 2020, kdy ani tehdy není zřejmé, že by snad se svědkem J. B. komunikovala jiná osoba. Nutno též poznamenat, že obviněný V. D. byl ve velmi blízkém přátelském vztahu se svědkem J. B., kdy v předmětné době byli v pravidelném kontaktu (denně si psali). Soudy tudíž důvodně neuvěřily obhajobě obviněného V. D., že by snad svůj mobilní telefon půjčoval svědku V. Š., který by bez jeho vědomí komunikoval s jeho přítelem svědkem J. B., aniž by si toho všiml. Byť pak absentuje přímý důkaz o vztahu či komunikaci obviněných P. K. a V. D., je zřejmá logická návaznost dalších důkazů a nelze rovněž přehlížet tu skutečnost, že se oba obvinění znali; obviněný P. K. je kolega v zaměstnání manželky obviněného V. D. a podřízeným tchýně obviněného V. D.
34. Je tedy patrno, že ve vztahu k obviněnému V. D. ve věci neexistoval přímý usvědčující důkaz, nicméně soud prvního stupně svůj závěr o vině obviněného založil na uceleném řetězci nepřímých důkazů, ze kterého bylo možno učinit spolehlivá skutková zjištění, aniž by jeho rozhodnutí spočívalo pouze na nepodložených domněnkách. V tomto ohledu a v návaznosti na vyjádření státního zástupce nezbývá než připomenout rozdíl mezi důkazem a pramenem důkazu, neboť důkazem se rozumí výsledek činnosti orgánu činného v trestním řízení při dokazování, tj. jde o přímý získaný poznatek o existenci či neexistenci určité okolnosti, která se má dokazovat (o předmětu dokazování), zatímco prameny důkazů jsou nositelé informace, z níž se čerpá poznatek, který je předmětem dokazování (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád II. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1333). Z jednoho pramene důkazu tudíž může vyplynout vícero důkazů. Obviněného pak nemůže vyvinit ani poukaz na jeho profesní kariéru u policejních složek, jakož i kladná hodnocení a ocenění či pověst čestného sportovce s angažovaností v charitativní činnosti.
35. Konečně ve vztahu k osamocené, pod žádný z dovolacích důvodu nepodřaditelné námitce obviněného V. D., že odvolací soud nepřípustně dospěl k jiným skutkovým závěrům než soud prvního stupně, aniž by provedl jakékoli důkazy, lze uvést následující. Je sice pravdou, že pod obviněným poukazovaným odstavcem 16. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně se zmiňuje poskytnutí peněžních prostředků z hotovostní dispozice a teprve poté výběr splátky z bankomatu. Nicméně v předcházejícím odstavci 15. tohoto odůvodnění a posléze i v odstavci 10. odůvodnění usnesení odvolacího soudu se vychází z poznatku svědkyně H. K., podle něhož peněžní prostředky v dostatečné výši neměla u sebe, přičemž nejprve vybrala 15 000 Kč z bankomatu a dalších 15 000 Kč měla doma, tedy nikoliv obráceně.
36. Nejvyšší soud tudíž s ohledem na shora řečené neshledal zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními učiněnými soudy obou stupňů na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad v provedených důkazech, které nalézací soud řádně zhodnotil a svůj postup vysvětlil v odůvodnění rozsudku. Odvolací soud se s jeho závěry ztotožnil a své úvahy rovněž řádně odůvodnil. V podrobnostech proto Nejvyšší soud na odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů odkazuje. Není předmětem řízení o dovolání jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukovat, rozebírat, porovnávat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Lze proto uzavřít, že soudy nižších stupňů k náležitému objasnění věci provedly všechny potřebné důkazy, tak jak to vyžaduje ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., tyto i náležitě hodnotily v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., takže zjistily takový skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu nezbytném pro náležité rozhodnutí ve věci. Hodnocení důkazů soudy nižších stupňů nevykazuje žádné znaky libovůle či svévole, nýbrž odpovídá zásadám logiky.
37. Oba obvinění rovněž identifikovali vadu důkazního řízení v podobě tzv. opomenutých důkazů, neboť nebyl proveden výslech svědkyně I. V., jenž by potvrdil, že první pohovor s H. K. se uskutečnil až v dubnu 2021, pročež obviněný P. K. nemohl v předchozím měsíci této svědkyni nabídnout či opatřit padělané maturitní vysvědčení. Jejich argumentaci pak lze podřadit pod shora citovaný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí alternativě, neboť podle přesvědčení dovolatelů nebyly ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
38. Především je nutno připomenout, že soud nemusí realizovat všechny důkazní návrhy, které strany učiní. Neprovedení navrhovaného důkazu je namístě, pokud buď tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení, dále pokud důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí, a konečně pokud je důkaz nadbytečný, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Jinak řečeno, obecné soudy nejsou povinny všechny navrhované důkazy provádět, zejména jde-li o důkazy nadbytečné, duplicitní či irelevantní; soudy jsou však vždy povinny v odůvodnění uvést důvod, proč důkaz nepokládaly za nutné provádět (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1148/09).
39. Jde-li o výpověď svědkyně I. V., krajský soud v odstavci 11. odůvodnění jeho usnesení přesvědčivě vysvětlil, proč návrhu vznesenému obviněným P. K. až v rámci odvolacího řízení nevyhověl. Ve stručnosti lze zopakovat, že tato svědkyně je tchýně obviněného V. D. a současně nadřízená obviněného P. K. a v přípravném řízení využila svého zákonného práva odmítnout výpověď z důvodu možnosti způsobení nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě jí blízké. Byť by již tohoto práva svědkyně nevyužila, její výslech byl shledán zcela nadbytečným, neboť na závěru o vině obviněných by ničeho nezměnil. Její případné vyjádření v tom smyslu, že první schůzka obviněného P. K. se svědkyní H. K. v Kooperativě proběhla až v dubnu 2021, by totiž nevylučovalo, že obviněný se již s danou svědkyní nesetkal dříve bez vědomí I. V. Nelze pak přisvědčit názoru obviněného P. K., podle něhož shodně z jeho výpovědi a z výpovědi svědkyně H. K. vyplývá, že se před prvním pohovorem v dubnu 2021 neznali, neboť již shora bylo osvětleno, že svědkyně H. K. proces získávání maturitního vysvědčení od obviněného P. K. ve své výpovědi časově ukotvila do března 2021, což ostatně korespondovalo i s dokladem o výběru peněz z jejího účtu.
40. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že důkazní řízení vadou předvídanou předmětnou (třetí) alternativou důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. netrpí, a námitka obviněných byla shledána neopodstatněnou. Rozhodnutí jsou pak v tomto ohledu plně přezkoumatelná, neboť soudy obou stupňů osvětlily, na podkladě jakých důkazů učinily svá skutková zjištění, jakož i odůvodnily způsobem zcela odpovídajícím možnému důvodu pro neakceptování důkazního návrhu, proč neprovedly obhajobou navrhované důkazy.
41. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., který dále uplatnil V. D., obsahuje dvě základní alternativy: dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, tj. dovolateli bylo v odvolacím řízení odepřeno meritorní přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně (někdy se zde rozlišují ještě dvě podalternativy – zamítnutí opravného prostředku z formálních důvodů a jeho odmítnutí pro nesplnění obsahových náležitostí), nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Obviněný jej uplatnil v jeho druhé alternativě, tedy v návaznosti na existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jestliže však bylo dovolání ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu shledáno zjevně neopodstatněným, plyne z logiky věci, že stejné závěry platí i z hlediska důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
42. Souhrnně řečeno, naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) či m) tr. ř. nebylo možné na základě popsaných námitek dovodit.
V.Závěr
43. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto rozhodnutí, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněná dovolání obviněných V. D. a P. K. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. 6. 2025
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D. předseda senátu