Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele M. V., zastoupeného JUDr. Michalem Stupkou, advokátem, sídlem Družstevní 1395/8, Praha 4, proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 23 Co 163/2025-114 ze dne 27. června 2025, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a M. V., jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho základní právo zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Okresního soudu v Berouně (dále jen "okresní soud") vyplývá, že rozsudkem ze dne 19. 3. 2025 bylo rozvedeno manželství stěžovatele a vedlejší účastnice. Rozsudek byl stěžovateli doručen dne 4. 4. 2025. Dne 17. 4. 2025 podal stěžovatel prostřednictvím svého právního zástupce odvolání, které odůvodnil pouze citací odvolacích důvodů podle § 205 odst. 2 písm. a) - g) občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."). Jelikož soudní poplatek nebyl uhrazen spolu s podaným odvoláním, vyzval okresní soud stěžovatele usnesením ze dne 2. 5. 2025, aby soudní poplatek zaplatil ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy. Současně jej vyzval, aby ve stejné lhůtě doplnil odvolání o vysvětlení, v čem spatřuje nesprávnost rozsudku okresního soudu a čeho se domáhá. Usnesení bylo doručeno dne 15. 5. 2025 do datové schránky právního zástupce stěžovatele. Ve stanovené lhůtě, která uplynula dne 30. 5. 2025, soudní poplatek zaplacen nebyl, pouze bylo v ten den doplněno odvolání o podrobnější zdůvodnění. Dne 9. 6. 2025 předložil okresní soud odvolání k vyřízení Krajskému soudu v Praze (dále jen "krajský soud") s tím, že soudní poplatek nebyl uhrazen. Dne 20. 6. 2025 byla okresnímu soudu doručena žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků datovaná 30. 5. 2025 a podaná téhož dne na poště. V ní stěžovatel uvedl, že je evidován na úřadu práce a celý duben byl hospitalizovaný v Psychiatrické nemocnici Písek, a. s.
3. Napadeným usnesením krajského soudu bylo odvolací řízení zastaveno podle § 211 o. s. ř. a § 9 odst. 1 věty druhé zákona o soudních poplatcích. Krajský soud v odůvodnění uvedl, že žádost o osvobození od soudních poplatků byla podána pozdě, a proto k ní nelze přihlížet. Zdůraznil, že žádost se stává účinnou teprve v okamžiku jejího dojití soudu, nikoliv podáním na poště.
4. Stěžovatel tvrdí, že lhůta pro podání žádosti o osvobození od soudního poplatku je lhůtou procesní, a proto je zachována, je-li žádost podána v poslední den lhůty k poštovní přepravě. Podáním žádosti se podle stěžovatele prodlužuje lhůta k zaplacení soudního poplatku do doby, než soud o žádosti rozhodne. Tento výklad považuje stěžovatel za souladný se zásadou in dubio pro mitius, resp. in dubio pro libertate a s nálezem sp. zn. I. ÚS 643/06 ze dne 13. 9. 2007, podle něhož je při existenci více výkladů třeba volit ten, který vůbec nebo co nejméně zasahuje do toho kterého základního práva či svobody.
5. Stěžovatel požaduje přednostní projednání ústavní stížnosti s odůvodněním, že řízení o odvolání bylo zastaveno nesprávně a hrozí mu nenapravitelná újma.
6. Ústavní soud opakovaně judikuje, že není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky) a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad jejich rozhodovací činností. Vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace na řešení konkrétních případu je v zásadě věcí obecných soudů. Do jejich rozhodovací činnosti je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich pravomocnými rozhodnutími porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
7. Zvláště restriktivně přistupuje Ústavní soud k přezkumu soudních rozhodnutí vydaných v rodinných věcech. Důvodem je skutečnost, že ve statusových i dalších rodinněprávních věcech bývá třeba před ochranou základních práv upřednostnit princip právní jistoty. Je totiž třeba mít na zřeteli i případné dopady rozhodnutí Ústavního soudu do právního postavení stěžovatele a vedlejší účastnice v případě, že by pravomocné rozhodnutí obecných soudů o rozvodu manželství bylo v důsledku rozhodnutí Ústavního soudu revokováno a nově tak konstituovalo osobní status účastníků řízení (srov. např. usnesení sp. zn. IV.
ÚS 274/04 ze dne 23. 9. 2005). To se ostatně odráží i ve skutečnosti, že v těchto věcech není, až na několik zákonných výjimek, proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné dovolání jako mimořádný opravný prostředek. Prostor pro kasační zásah Ústavního soudu je tak velmi zúžen, v důsledku čehož se jeho přezkumná pravomoc koncentruje na posouzení toho, zda se v případě napadeného rozhodnutí nejedná o zcela extrémní rozhodnutí, které by bylo založeno na naprosté libovůli, přičemž ani skutečně závažná pochybení (zejm.
procesní povahy), neporušují-li ústavní principy řádného soudního procesu, nemusí danou podmínku bez dalšího naplňovat. Ústavní soud neposuzuje pouze opodstatněnost vznesených námitek, ale eventuálně také to, zda zjištěné vady ve svém souhrnu dosahují značné intenzity (porušení ústavních principů soudního řízení) s nezpochybnitelným dopadem na výsledek řízení (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 3342/15 ze dne 2. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 3213/16 ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3407/18 ze dne 11.
12. 2018, sp. zn. IV. ÚS 2053/19 ze dne 20. 8. 2019, sp. zn. IV. ÚS 247/19 ze dne 22. 10. 2019, sp. zn. I. ÚS 3200/22 ze dne 31. 1. 2023 nebo sp. zn. I. ÚS 1579/23 ze dne 29. 8. 2023).
8. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu plyne, že účastníci řízení jsou v podmínkách zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017, vedeni k aktivitě a k vyšší míře odpovědnosti za svůj před soudem uplatněný nárok. Zákon stanoví vznik poplatkové povinnosti k okamžiku podání návrhu, v posuzovaném případě odvolání [§ 4 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb.]. Tento okamžik je i první možností navrhovatele požádat o osvobození od soudních poplatků, neboť své povinnosti si je vědom v souladu se zásadou ignorantia iuris non excusat.
Zákon připouští, aby byl soudní poplatek uhrazen i později, nejpozději však ve lhůtě, která je k tomu určena ve výzvě k jeho zaplacení. Povinnost vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku je však do jisté míry beneficiem, jelikož poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a navrhovatelům v zásadě nic nebrání, aby ji řádně splnili již při podání návrhu (srov. též usnesení sp. zn. IV. ÚS 1334/18 ze dne 15. 5. 2018) nebo aby současně s návrhem požádali o osvobození od soudních poplatků.
Zároveň z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že žádost o osvobození od soudních poplatků podle § 138 o. s. ř. je procesním úkonem a je nutné ji ve smyslu § 57 o. s. ř. nejpozději poslední den lhůty stanovené pro zaplacení soudního poplatku doručit soudu nebo odevzdat orgánu, který má povinnost ji doručit (srov. usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 825/2019-116 ze dne 16. 4. 2019).
9. Stěžovatel v ústavní stížnosti pouze tvrdí, že lhůta pro podání žádosti o osvobození od soudních poplatků je lhůtou procesní a že v pochybnostech při výkladu právní normy je třeba volit ten, který co nejméně zasahuje do základního práva či svobody. Nijak však neuvádí, jaká skutečnost mu bránila zaplatit soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, jaké jsou jeho osobní a majetkové poměry, ani z jakého důvodu podal žádost o osvobození až 30. 5. 2025 (obyčejnou, nikoliv doporučenou listovní zásilkou), když odvolání bylo podáno již 17. 4. 2025.
10. Z obsahu spisu okresního soudu je zřejmé, že stěžovatel svá podání činí až ke konci stanovených lhůt. Z prvního jednání nařízeného na 10. 1. 2025 se omluvil 8. 1. 2025 (omluva byla doručena okresnímu soudu 10. 1. 2025), z jednání nařízeného na 14. 2. 2025 se omluvil dne 12. 2. 2025 (omluva byla doručena okresnímu soudu 14. 2. 2025) vždy s odůvodněním, že jeho účasti brání nespecifikované onemocnění, aniž by sdělil časovou prognózu nemoci. Teprve poté, co si okresní soud sám zajistil vyjádření jeho ošetřujícího lékaře, že výslechu stěžovatele nebrání ani jeho hospitalizace, ke které v mezidobí nastoupil, bylo možné uskutečnit jednání v prostorách Psychiatrické nemocnice Písek, a. s. I své odvolání, ve kterém stěžovatel prostřednictvím svého právního zástupce citoval pouze zákonné odvolací důvody, doplnil poslední den lhůty stanovené pro jeho doplnění (resp. odstranění vad) a ústavní stížnost podal taktéž poslední den lhůty.
11. Z ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu vyplývá, že referenčním kritériem pro jeho případný kasační zásah není nesprávnost nebo nezákonnost daného napadeného rozhodnutí, nýbrž až jeho neústavnost (srov. usnesení sp. zn. II ÚS 3455/22 ze dne 17. 4. 2023 nebo sp. zn. III. ÚS 227/24 ze dne 16. 7. 2024).). Nikoli tedy každý postup obecných soudů, který by i byl podle jednoduchého práva vadný, vede ke zrušení napadeného rozhodnutí. Ústavní soud souhlasí s tvrzením stěžovatele, že lhůta pro podání žádosti o osvobození od soudních poplatků je lhůtou procesní.
Po zvážení obsahu napadeného usnesení, stěžovatelem předložených tvrzení, jeho procesního postupu v průběhu celého řízení před obecnými soudy a zejména skutečnosti, že statusový rozsudek okresního soudu již nabyl právní moci (viz bod 7 výše), dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným. V postupu krajského soudu neshledal Ústavní soud libovůli, která by stěžovateli zabránila v přístupu k soudu.
12. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. listopadu 2025
Dita Řepková v. r. předsedkyně senátu