Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky KEB-EGE, spol. s r. o., se sídlem Kájov 164, zastoupené Mgr. Ing. Tomášem Hobzou, advokátem, se sídlem Opletalova 600/6, 602 00 Brno, proti výroku II rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. listopadu 2023, č. j. 57 A 5/2022-76, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Krajský soud výše uvedeným rozhodnutím vyhověl stěžovatelčině zásahové žalobě proti postupu finančního úřadu (výrok I) a přiznal jí nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 20 342 Kč (výrok II). Stěžovatelka považuje nákladový výrok tohoto rozhodnutí za protiústavní, a proto proti němu podala ústavní stížnost.
2. Nákladový výrok podle stěžovatelky porušuje její právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a právo vlastnit majetek (čl. 11 Listiny).
3. Podle stěžovatelky je rozhodnutí o náhradě nákladů řízení výsledkem nepředvídatelné libovůle a označuje ho za nedostatečné, nepřezkoumatelné a překvapivé. Krajský soud jí přiznal pouze tři ze sedmi provedených úkonů právní služby, což je ve zjevném rozporu s § 60 odst. 1 věty první soudního řádu správního (podle něhož má účastník řízení při plném úspěchu nárok na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení). Soud navíc v odůvodnění rozhodnutí neuvedl, které konkrétní úkony stěžovatelce přiznal a které ne. Porušit ústavně zaručená základní práva mohou i kvalifikované vady rozhodnutí o nákladech řízení (viz nález sp. zn. III. ÚS 922/09 ).
4. Krajský soud ve svém vyjádření uvedl, že trvá na závěrech uvedených v odůvodnění svého rozhodnutí a že v souladu s § 60 odst. 1 soudního řádu správního přiznal stěžovatelce právo na náhradu pouze účelně vynaložených nákladů řízení.
5. Stěžovatelka ve své replice reagovala sdělením, že ačkoli krajský soud tvrdí, že jí přiznal náhradu pouze za účelně vynaložené náklady, učinil tak zcela obecně a nijak přiznané úkony nespecifikoval. Napadené rozhodnutí je překvapivé a nepřezkoumatelné, protože neobsahuje nic, co by objasňovalo důvody (ne)přiznání náhrady nákladů řízení v souladu se zákonem a předloženým vyúčtováním.
6. Podstatou řízení o projednávané ústavní stížnosti je otázka, zda nákladovým výrokem a jeho odůvodněním nebyla porušena stěžovatelčina ústavně zaručená základní práva.
7. Ústavní soud vystupuje v řízení o ústavní stížnosti jako orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Napadené rozhodnutí je proto oprávněn zrušit jen tehdy, pokud je zatíženo vadou, která je natolik závažná, že porušila stěžovatelovo ústavně zaručené základní právo či svobodu [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
8. Ústavní soud přezkoumal napadený výrok s ohledem na stěžovatelčiny námitky a po pečlivém zvážení dospěl k závěru, že důvody k jeho zrušení dány nejsou.
9. Ústavní soud souhlasí se stěžovatelkou v tom, že je rozhodnutí krajského soudu o nákladech řízení zatíženo nedostatky. Není žádoucí, když soud požádá účastníka řízení o vyčíslení nákladů řízení (viz strana 48 spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích vedeného pod sp. zn. 57 A 5/2022) a poté ve svém rozhodnutí neuvede, které z vyčíslených nákladů uznal a které ne. Krajský soud navíc stěžovatelce přiznal o 1 000 Kč více, než kolik jí mělo podle výše jednotlivých uznaných nákladů náležet - napadeným výrokem jí totiž přiznal částku 20 342 Kč, ačkoli součet výše jím uznaných nákladů činí pouze 19 342 Kč (viz bod 35 rozhodnutí).
10. Ústavní soud považuje tyto nedostatky za nežádoucí. Žádnou z vad nákladového výroku, které stěžovatelka namítá, však Ústavní soud nepovažuje za natolik závažnou, aby porušila její ústavně zaručená základní práva na soudní ochranu a na ochranu vlastnictví. Význam nedostatků napadeného výroku a jeho odůvodnění totiž z ústavněprávního hlediska oslabují hned dvě skutečnosti - a sice to, že se týkají nákladů řízení (viz bod 11 tohoto usnesení) a že je spor o tyto náklady z hlediska svého významu i výše nepřiznané částky bagatelní (viz body 12 až 17 tohoto usnesení).
11. K přezkumu rozhodnutí obecných soudů o náhradě nákladů řízení Ústavní soud přistupuje zdrženlivě. Ačkoli i tato rozhodnutí mohou mít dopad do stěžovatelovy majetkové sféry, sama o sobě zpravidla nedosahují intenzity způsobilé porušit základní práva či svobody (viz např. nálezy sp. zn. I. ÚS 2174/20
, bod 20; II. ÚS 3627/18, bod 15; II. ÚS 3776/16, bod 12). Ke zrušení výroku či rozhodnutí o náhradě nákladů řízení proto Ústavní soud přistupuje jen ve výjimečných případech (viz např. nálezy sp. zn. I. ÚS 3281/22
, bod 15; IV. ÚS 105/23, bod 23).
12. Nutnost silných důvodů k případnému zásahu je v daném sporu o to významnější, že je jeho předmětem peněžní částka v bagatelní výši. Krajský soud stěžovatelce přiznal o 17 182 Kč méně, než kolik jí podle ní náleželo: zatímco soud jí na náhradě nákladů řízení přiznal 20 342 Kč, podle stěžovatelky jí měl přiznat 37 524 Kč (viz vyúčtování v bodě 11 ústavní stížnosti ve spojení s vyúčtováním na str. 50 spisu).
13. Rozdíl mezi přiznanou a požadovanou částkou je dán dvěma důvody. Prvním je, že soud stěžovatelce uznal o čtyři úkony právní služby a čtyři náhrady hotových výdajů méně, než si nárokuje ona (namísto nárokovaných sedmi úkonů a sedmi náhrad v obou případech uznal jen tři). Druhým důvodem je, že krajský soud správně určil, že výše soudního poplatku za zásahovou žalobu nečiní 3 000 Kč (jak ve vyúčtování uváděla stěžovatelka), ale pouze 2 000 Kč [jak uvádí zákon o soudních poplatcích - viz položka 18 bodu 2 písm. d) přílohy k tomuto zákonu].
14. Rozdíl mezi požadovanou a přiznanou částkou činí zhruba 17 tisíc korun, což je podle judikatury Ústavního soudu bagatelní částka (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 3725/13
, body 29 až 33). Tato skutečnost je přitom pro hodnocení možné protiústavnosti napadeného výroku zásadní.
15. Ústavní soud při posuzování namítaných pochybení orgánů veřejné moci dlouhodobě a ustáleně zohledňuje i to, jak intenzivně tato pochybení zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 2412/23
, bod 9; I. ÚS 2055/21, bod 5; II. ÚS 1967/21, bod 6).
16. Tím Ústavní soud neříká, že považuje peněžní částky v bagatelní výši za zanedbatelné či bezvýznamné. Nepřiznání bagatelního nároku však již kvůli jeho výši obvykle nedosahuje intenzity, která by byla schopna porušit ústavně zaručená základní práva či svobody. Ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o bagatelních částkách proto Ústavní soud obvykle odmítá jako zjevně neopodstatněné (viz např. nálezy sp. zn. II. ÚS 65/20
, bod 17 až 18; I. ÚS 1707/17, bod 15; IV. ÚS 2728/17, bod 30).
17. Podle rozhodovací praxe Ústavního soudu je zejména na stěžovateli, aby vysvětlil, proč má jeho věc navzdory své bagatelnosti ústavněprávní rozměr - ať už proto, že je z hlediska ústavnosti natolik významná, že přesahuje jeho vlastní zájmy, nebo například proto, že je napadeným rozhodnutím podstatně dotčen kvůli svým osobním, sociálním, majetkovým či jiným poměrům (viz např. nález sp. zn. IV. ÚS 3502/20
, bod 25; usnesení
sp. zn. IV. ÚS 1050/24
, bod 6; I. ÚS 844/24, bod 7; IV. ÚS 322/24, bod 10; III. ÚS 1161/14, bod 6).
18. Stěžovatelka však nic takového neuvedla a bagatelností předmětu sporu se v ústavní stížnosti nijak nezabývala. Důvody pro svůj výjimečný zásah přitom neshledal ani Ústavní soud.
19. To, že Ústavní soud stěžovatelčinu ústavní stížnost odmítl, neznamená to, že napadený výrok a jeho odůvodnění neobsahuje žádné vady (ty ostatně popsal již v bodě 9 tohoto usnesení). Ne každá nezákonnost či věcná nesprávnost napadeného rozhodnutí však automaticky způsobuje i jeho protiústavnost (viz např. nález sp. zn. IV. ÚS 950/19
, bod 72; I. ÚS 643/06, bod 69). O to víc přitom tento závěr platí v případě bagatelních sporů o náklady řízení.
20. Ústavní soud dospěl z výše popsaných důvodů k závěru, že krajský soud neporušil stěžovatelčino ústavně zaručené základní právo či svobodu. Její ústavní stížnost proto odmítl jako zjevně neopodstatněnou [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 16. července 2024
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu