Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška (soudce zpravodaj), soudkyně Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Vladimíra Smitky, zastoupeného Mgr. Miloslavem Strnadem, advokátem, sídlem Jugoslávská 620/29, Praha 2, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. července 2025 č. j. 21 As 26/2025-31 a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. ledna 2025 č. j. 57 A 7/2025-91, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Plzni jako účastníků řízení a Magistrátu města Plzně, sídlem Škroupova 4, Plzeň, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel podal ke Krajskému soudu v Plzni (dále jen "krajský soud") správní žalobu proti rozhodnutí vedlejšího účastníka. Toto rozhodnutí bylo vydáno v řízení podle zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon (dále jen "nový stavební zákon"), který v § 306 odst. 1 upravuje zvláštní měsíční lhůtu k podání žaloby proti takovému rozhodnutí. Jelikož stěžovatel podal žalobu až po této lhůtě, krajský soud ji pro opožděnost odmítl. Proti usnesení krajského soudu následně stěžovatel brojil kasační stížností, tu ale Nejvyšší správní soud rozsudkem zamítl.
2. Stěžovatel napadá ústavní stížností usnesení krajského soudu a rozsudek Nejvyššího správního soudu s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a soudní ochranu podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod.
3. Ústavní soud dospěl k závěru, že je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.
4. Ústavní soud připomíná, že jeho rolí je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahuje jen tehdy, shledá-li současně porušení některého základního práva nebo svobody jedince. V nyní posuzované věci však žádné takové porušení práv neshledal.
5. Podstatou stěžovatelovy ústavní stížnosti je nesouhlas s aplikací ustanovení nového stavebního zákona se zkrácenou lhůtou k podání správní žaloby. Namítá, že je právní úprava nepřehledná a ustanovení je formulováno nesrozumitelně, protože z jeho textu není zřejmé, zda se vztahuje i na žaloby proti rozhodnutí odvolacího orgánu jako "stavebního úřadu".
6. Ústavní soud se pravidlem plynoucím z § 306 odst. 1 nového stavebního zákona ve své rozhodovací praxi již vícekrát zabýval (viz zejména nález ze dne 26. března 2025 sp. zn. I. ÚS 3241/24 , usnesení ze dne 23. července 2025 sp. zn. II. ÚS 1960/25 , ze dne 2. července 2025 sp. zn. IV. ÚS 1730/25 či ze dne 30. dubna 2025 sp. zn. II. ÚS 901/25 ). V těchto rozhodnutích aproboval jako ústavně konformní výklad, že pokud je rozhodnutí stavebního úřadu doručeno účastníkovi až poté, co ustanovení nabylo účinnosti, zkrácená jednoměsíční lhůta se použije. V podrobnostech lze na citovaná rozhodnutí zcela odkázat.
7. Stěžovateli bylo rozhodnutí vedlejšího účastníka doručeno až po nabytí účinnosti § 306 odst. 1 nového stavebního zákona, v aplikaci tohoto ustanovení na jeho případ tedy nelze spatřovat porušení jeho ústavně zaručených práv. Nejvyšší správní soud v rozsudku napadeném touto ústavní stížností též podrobně vysvětlil, proč je ustanovení nutno vykládat tak, že dopadá na konečné rozhodnutí ve věci, tedy rozhodnutí odvolacího správního orgánu. O souladu takového výkladu s ústavním pořádkem svědčí i výše citovaná rozhodnutí, která argumentaci zužujícím výkladem pojmu "rozhodnutí stavebního úřadu" odmítla jako nerelevantní (viz bod 10 usnesení sp. zn. II. ÚS 1960/25 či bod 10 usnesení sp. zn. IV. ÚS 1730/25 ). Ústavní soud neshledal důvod přijatý závěr nyní přehodnocovat. Opět v tomto ohledu postačí odkázat na citovaná rozhodnutí, jakož i na odůvodnění napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, který se s argumenty stěžovatele zcela vypořádal.
8. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. listopadu 2025
Tomáš Langášek v. r. předseda senátu