Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně zpravodajky Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele P. Š., právně zastoupeného JUDr. Jiřím Gottweisem, advokátem, sídlem Vídeňská 291/89, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. června 2025 č. j. 77 Co 73/2025-499 a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 23. ledna 2025 č. j. 121 Nc 2101/2024-308, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a L. M. a nezletilého M. Š., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení čl. 96 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. V posuzované věci rozhodovaly obecné soudy o úpravě výkonu rodičovské odpovědnosti stěžovatele a vedlejší účastnice ve vztahu k nezletilému a o výživném pro něj. Pokud jde o úpravu výživného, proti které směřují námitky stěžovatele obsažené v ústavní stížnosti, rozhodl Městský soud v Brně (dále jen "městský soud") výrokem II rozsudku ze dne 23. 1. 2025 č. j. 121 Nc 2101/2024-308 tak, že vedlejší účastnice je povinna platit výživné na nezletilého počínaje 1. 8. 2022 do 31. 12. 2022 v částce 2 200 Kč měsíčně, od 1. 1. 2023 do 31. 12. 2023 v částce 2 700 Kč měsíčně a od 1. 1. 2024 nadále v částce 2 400 Kč měsíčně. Současně jí byl vypočten dluh na výživném za období od 1. 8. 2022 do 31. 1. 2025 v částce 74 600 Kč a uložena povinnost tento uhradit stěžovateli. Stěžovateli byla stanovena povinnost platit výživné na nezletilého počínaje 1. 8. 2022 do 31. 12. 2022 v částce 17 200 Kč měsíčně a od 1. 1. 2023 nadále v částce 18 500 Kč měsíčně. Současně mu byl vypočten dluh na výživném za období od 1. 8. 2022 do 31. 1. 2025 v částce 548 500 Kč a uložena povinnost tento uhradit vedlejší účastnici. Městský soud vycházel z prokázaných příjmů rodičů nezletilého a jejich majetkových poměrů. Městský soud vzal za prokázané ukončení rodinného soužití k 1. 8. 2022, od kterého bylo navázané stanovení výživného oběma rodičům. Při zvážení toho, že každý z rodičů bude o nezletilého ve střídavé výchově pečovat na svoje náklady vždy polovinu měsíce, jako adekvátní výživné vyhodnotil částky uvedené výše.
3. K odvolání stěžovatele poté Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 26. 6. 2025 č. j. 77 Co 73/2025-499 změnil rozsudek městského soudu a nově rozhodl o výši výživného tak, že vedlejší účastnici uložil povinnost platit výživné pro nezletilého ve výši 2 200 Kč měsíčně od 1. 11. 2022 do 31. 12. 2022, ve výši 2 700 Kč měsíčně od 1. 1. 2023 do 31. 12. 2023 a ve výši 2 400 Kč měsíčně od 1. 1. 2024 nadále a její dluh na výživném stanovil za dobu od 1. 11. 2022 do 30. 6. 2025 ve výši 68 000 Kč. Stěžovateli určil povinnost platit výživné pro nezletilého ve výši 17 200 Kč měsíčně od 1. 11. 2022 do 31. 12. 2022, ve výši 18 500 Kč měsíčně od 1. 1. 2023 do 31. 12. 2023 a ve výši 12 400 Kč měsíčně od 1. 1. 2024 nadále a jeho dluh na výživném stanovil za dobu od 1. 11. 2022 do 30. 6. 2025 ve výši 292 242 Kč. Krajský soud rozdílně od městského soudu dospěl k závěru, že podmínky pro stanovení výživného ze strany obou rodičů jsou dány až od 1. 11. 2022, neboť z dokazování vyplynulo, že ještě v době od srpna 2022 do konce října 2022 byla střídavá péče rodičů o nezletilého realizována v bytě stěžovatele, který zde umožňoval pobyt vedlejší účastnici, hradil veškeré výdaje související s užíváním bytu a tím se (vedle jiného) podílel na úhradě potřeb nezletilého v souvislosti se zajištěním bydlení. Následně krajský soud rozdělil rozhodnou dobu pro určení výživného na tři období a pro každé období s ohledem na příjmy rodičů nezletilého a jejich další majetkové poměry (např. vlastnictví nemovitostí stěžovatelem) určil výše výživného.
4. Rozsudek městského soudu i rozsudek krajského soudu stěžovatel napadl ústavní stížností. V té tvrdí, že obecné soudy rozhodly o výživném v nepatřičné výši a zpětně od listopadu 2022, nicméně podle stěžovatele okamžik skončení provozu společné domácnosti nelze spolehlivě stanovit. Obecné soudy se také dle stěžovatele nevypořádaly řádně se všemi jeho námitkami a blíže se nezabývaly příjmy vedlejší účastnice, vyšetřily pouze příjmy stěžovatele, jejich rozhodnutí považuje za nepředvídatelné. Řízení před městským soudem dle stěžovatele taktéž nebylo nestranné.
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
6. K přezkumu rodinně-právních věcí přistupuje Ústavní soud velmi zdrženlivě. Rozhodování v této citlivé oblasti je totiž doménou obecných soudů, které mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit tomu odpovídající rozhodnutí. Pokud závěry obecných soudů nepostrádají zdůvodnění mající odraz v provedených důkazech a nezakládají zcela zjevnou nesprávnost, nepřísluší Ústavnímu soudu tyto závěry přehodnocovat a suplovat roli další přezkumné instance (usnesení ze dne 29. 5. 2015
sp. zn. I. ÚS 387/15
). Vztáhne-li obecný soud své právní závěry ke skutkovým zjištěním a poskytne-li pro ně přezkoumatelné a logické odůvodnění, přičemž vyjde z dostatečného rozsahu dokazování, není možné hodnotit postup soudu jako neústavní (usnesení ze dne 15. 5. 2024
sp. zn. II. ÚS 1092/24
). Ústavní soud by mohl do rozhodnutí obecných soudů ve věci výživného zasáhnout například tehdy, bylo-li by výživné stanoveno ve zjevně excesivní výši, nebo pokud by soudy rozhodovaly svévolně. Posouzení návrhu na určení výše výživného pro nezletilé dítě je totiž sice věcí volné úvahy soudu závislé na posouzení možností a schopností povinného a odůvodněných potřeb oprávněného, soud je však povinen jasným a přezkoumatelným způsobem vymezit rámec, v němž se tato volná úvaha pohybuje (nález ze dne 14. 5. 2024
sp. zn. IV. ÚS 1578/23
, bod 24). Soudy musí pro správné určení výživného pro nezletilé děti zjistit všechny relevantní skutečnosti, včetně celkové majetkové situace povinného. Přitom musí vycházet nejen z fakticity jeho příjmů a jeho reálných majetkových poměrů, ale současně musí přihlédnout také k celkové sumě movitého a nemovitého majetku povinného a ke způsobu jeho života, resp. jeho životní úrovni. Ta je dána bydlením, zájmovými aktivitami a koníčky, způsobem trávení dovolené atd. (nález ze dne 14. 5. 2024
sp. zn. IV. ÚS 1578/23
, body 18 a 19).
7. V nyní posuzované věci Ústavní soud dospěl k závěru, že napadená rozhodnutí ve světle uvedených ústavněprávních východisek obstojí. Obecné soudy posuzovaly příjmy stěžovatele i vedlejší účastnice, a to zcela zjevně (jak je vidět z napadených rozhodnutí) s přihlédnutím ke všem dostupným důkazům. Městský i krajský soud vyšly nejen z příjmů stěžovatele a vedlejší účastnice, ale také z jejich dalších majetkových poměrů, do úvahy tak vzaly kupříkladu i skutečnosti týkající se cestování stěžovatele či jeho vlastnictví nemovitostí. Ústavní soud přitom konstatuje, že obecné soudy důsledně zjišťovaly skutečnosti o příjmech a majetkových poměrech stěžovatele i vedlejší účastnice. V jejich přístupu nelze spatřovat zaujatost. Pokud jde o samotnou výši výživného, tuto, jak vyplývá ze shora uvedené judikatury, Ústavní soud ze své pozice nepřezkoumává, leda by došlo ze strany obecných soudů k pochybením shora zmíněným. To se však v posuzované věci nestalo, a proto Ústavní soud uzavírá, že výše výživného určená obecnými soudy odpovídá zjištěným skutečnostem ohledně příjmů a dalších majetkových poměrů stěžovatele.
8. K výpočtu výživného zpětně od 1. 11. 2022 lze uvést, že obecné soudy postupovaly zcela v mezích zákona, který zpětné určení výživného umožňuje, a rovněž vyšly z provedeného dokazování. Pokud stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že nelze spolehlivě určit den, od kterého by bylo možné zpětně výživné vypočítat, k tomu je možné jen poukázat na to, že krajský soud konstatoval, že skutečnost, že "v době od srpna 2022 do konce října 2022 byla střídavá péče rodičů o nezletilého realizována v bytě otce," vyplynula z dokazování, s čímž Ústavní soud souhlasí.
9. Vzhledem k uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele. Postupoval proto podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. listopadu 2025
Tomáš Langášek v. r.
předseda senátu