Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti J. F., zastoupeného JUDr. Monikou Bakešovou, advokátkou se sídlem Malomlýnská 177, Budyně nad Ohří, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2024 č. j. 5 Tdo 296/2024-5382, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. prosince 2022 sp. zn. 4 To 55/2022 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. března 2022 č. j. 97 T 5/2021-5128, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Ústí nad Labem jako účastníků řízení a Nejvyššího státní zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Praze a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Krajský soud v Ústí nad Labem uznal stěžovatele vinným ze spáchání pokusu přečinu dotačního podvodu podle § 21 odst. 1, § 212 odst. 1, 4 trestního zákoníku a pokusu přečinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1, § 260 odst. 1, 3 trestního zákoníku. Stěžovatel zjednodušeně řečeno předložil poskytovateli tzv. kotlíkové dotace nepravdivý účetní doklad. Snažil se vyvolat dojem, že uhradil celou částku, kterou byl povinen nést z celkových způsobilých výdajů. Tímto způsobem stěžovatel jednal společně s odsouzenou společností X a jejím taktéž odsouzeným jednatelem. Stěžovatel byl podle dotační smlouvy povinen uhradit částku 45 000 Kč, z čehož však uhradil pouze částku 19 900 Kč. Úhradu zbývající části povinného 30% dílu stěžovatel předstíral formou dohody o započtení pohledávek se společností X, která však byla uzavřena účelově a fingovaně.
2. Krajský soud uložil stěžovateli úhrnný trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jeho výkon odložil na zkušební dobu 3 let; současně uložil peněžitý trest v celkové výměře 60 000 Kč. Soud uznal vinnými ještě dalších 15 osob uvedených ve výroku rozsudku.
3. Stěžovatel se proti rozsudku neúspěšně bránil u Vrchního soudu v Praze i Nejvyššího soudu. Průběh řízení je účastníkům znám, proto Ústavní soud nepovažuje za účelné jej podrobněji rekapitulovat.
4. V ústavní stížnosti tvrdí stěžovatel porušení svého práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel oproti předchozím fázím řízení zúžil svou argumentaci na otázku výše škody. Ohrazuje se proti stanovené škodě ve výši 105 000 Kč, odpovídající výši dotace, kterou by poskytovatel vyplatil, pokud by dotační podvod nerozpoznal. Soudy podle stěžovatele přesvědčivě neodůvodnily, proč škoda vznikla právě v této výši. Škodou mohla být podle stěžovatele "maximálně částka ve výši rozdílu mezi jím požadovanou částkou (vycházející z vlastního podílu ve výši 45.000 Kč) a částkou, která by stěžovateli nebo jakémukoli jinému žadateli byla (mohla maximálně být) vyplacena, pokud by povinný díl činil 19.900 Kč." Stěžovatel tvrdí, že pokud by do závěrečné zprávy uvedl pouze pravdivé údaje, tedy skutečnost, že zaplatil na povinném dílu částku 19 900 Kč, pak by mu vznikl nárok na úhradu dotace ve výši 46 433 Kč. O tuto částku je tedy třeba snížit celkovou výši škody, což by bývalo vedlo k jiné kvalifikaci skutku (nebyla by způsobena větší škoda).
5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Odmítá-li přitom Ústavní soud návrh jako zjevně neopodstatněný, postačí, je-li usnesení stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Právě takový postup je pro zde posuzovaný případ přiléhavý. Neopodstatněnost ústavní stížnosti je totiž v pravém smyslu zjevná; argumentace stěžovatele postrádá nejen ústavněprávní přesah, ale i jakýkoli logický právní argument. Stěžovatel tvrdí, že od výše škody má být odečtena částka, kterou by stěžovatel býval mohl na dotaci obdržet, kdyby jím uvedené údaje nebyly zkresleny.
Soudy však správně upozornily, že výše škody je v takových případech určena podle toho, jak vysoká dotace by stěžovateli byla vyplacena, pokud by poskytovatel podvodné jednání stěžovatele nerozkryl - to je částka 105 000 Kč. Soudy se přitom v napadených rozhodnutím tomuto aspektu věci, resp. námitkám stěžovatele, obsáhle věnují mj. s odkazem na relevantní judikaturu. Ústavní soud jejich závěry považuje za odůvodněné a logické a není jakýkoli důvod je na tomto místě přehodnocovat či znovu rekapitulovat (srov. např. bod 43 až 45 odůvodnění Nejvyššího soudu).
6. Ústavní soud tak s ohledem na výše uvedené odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 17. února 2025
Tomáš Langášek, v. r. předseda senátu