Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudce Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky: Mgr. Pavla Krejčí, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. října 2024 č. j. 41 A 43/2024-43, spojené s návrhem na zrušení § 53 odst. 3 a 4 zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, za účasti Krajského soudu v Praze jako účastníka řízení, a 1) Krajského úřadu Středočeského kraje, 2) koalice SPD, Trikolora a PRO, jednající volební zmocněnkyní Mgr.
Marcelou Zýchovou, 3) STAČILO! - SPOJENÁ LEVICE KSČM, ČSSD A ČSNS koalice Komunistické strany Čech a Moravy, ČSSD - České suverenity sociální demokracie a České strany národně sociální, jednající volebním zmocněncem Ctiradem Sáčkem, 4) ANO 2011, jednající volební zmocněnkyní Janou Foniok, 5) STAROSTOVÉ A NEZÁVISLÍ, jednající volební zmocněnkyní Evou Maříkovou a 6) SPOLU (ODS + TOP 09 + KDU-ČSL), jednající volebním zmocněncem Bc. Lukášem Tomanem Pacltem, jako vedlejších účastníků řízení takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
1. Stěžovatelka se u Krajského soudu v Praze domáhala vyslovení neplatnosti volby kandidáta ve volbách do Zastupitelstva Středočeského kraje konaných v září 2024. Krajský soud její návrh, který posoudil jako návrh na neplatnost voleb, zamítl napadeným usnesením. Stěžovatelka proti němu podala dne 10. října 2024 ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 30. října 2024 sp. zn. III. ÚS 2806/24
pro zjevnou neopodstatněnost.
2. Dne 8. listopadu 2024 podala stěžovatelka znovu ústavní stížnost proti usnesení krajského soudu. Odmítnutí její první ústavní stížnosti nepovažuje za správné. Opět poukázala na z jejího pohledu nezákonnou volební kampaň koalice SPD, Trikolora a PRO. Důraz položila na výtky proti algoritmu přezkumu voleb, který považuje za neústavní, a v té souvislosti nově navrhla zrušení § 53 odst. 3 a 4 zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, jež vymezují podmínky pro podání návrhu na neplatnost voleb a neplatnost volby kandidáta. Tuto rovinu argumentace rozvedla s tím, že by soudy měly hodnotit demokratičnost volebního procesu a nikoli výsledky voleb. Znovu se též domáhala výzvy vůči Parlamentu k zavedení předvolební soudní ochrany.
3. V doplnění ústavní stížnosti se stěžovatelka vymezila proti usnesení ze dne 26. listopadu 2024 sp. zn. III. 2897/24, jímž Ústavní soud odmítl pro zjevnou neopodstatněnost ústavní stížnost týkající se voleb do Zastupitelstva Jihomoravského kraje podanou stěžovatelkou, kterou zastupovala nynější stěžovatelka jako advokátka. Stěžovatelka považuje ve vztahu k ovlivnění výsledků voleb za nereálná břemena tvrzení a důkazní. Totéž dále rozvedla v dalším doplnění ústavní stížnosti.
4. Ústavní soud v prvé řadě uvádí, že stěžovatelčina ústavní stížnost je formálně přípustná, přestože byla podána poté, co Ústavní soud první ústavní stížnost stěžovatelky proti témuž usnesení krajského soudu odmítl. Překážku věci rozhodnuté totiž zakládá pouze rozhodnutí Ústavního soudu ve formě nálezu (§ 35 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, viz usnesení ze dne 14. července 2011 sp. zn. II. ÚS 625/11
, U 5/62 SbNU 511, bod 12). Ústavní stížnost byla podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení napadeného usnesení, tedy včas, a není zde ani jiný důvod pro odmítnutí stížnosti z procesních důvodů.
5. V samotné ústavní stížnosti stěžovatelka vznesla dva okruhy námitek, z nichž ani jeden nemůže založit její opodstatněnost. V prvé řadě zopakovala výhrady, které vůči napadenému usnesení uplatnila již v první ústavní stížnosti. Prostřednictvím opakované ústavní stížnosti se však nelze domáhat přehodnocení již vyslovených závěrů Ústavního soudu, které stěžovatelka považuje za nesprávné - (ani) proti usnesení o odmítnutí návrhu totiž není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), o čemž byla stěžovatelka v usnesení sp. zn. III. ÚS 2806/24
řádně poučena. Ústavní soud by mohl posoudit pouze námitky nové, k nimž se nevyjádřil v předchozím řízení (usnesení sp. zn. II. ÚS 625/11
, body 16 a 17, či usnesení ze dne 17. července 2019 sp. zn. III. ÚS 1844/19
, bod 24, a usnesení ze dne 30, března 2021 sp. zn. III. ÚS 358/21
, body 20 a 21).
6. Nad rámec námitek, které obsahovala již první ústavní stížnost, stěžovatelka uplatnila pouze polemiku se závěry usnesení, kterým Ústavní soud odmítl první ústavní stížnost, a částečně též s usnesením sp. zn. III. ÚS 2897/24
týkajícím se ústavní stížnosti jiné stěžovatelky (zastupované nynější stěžovatelkou jako advokátkou). Posouzení těchto námitek však rovněž brání skutečnost, že proti usnesení Ústavního soudu není přípustný opravný prostředek (usnesení sp. zn. II. ÚS 625/11
, bod 18, a usnesení
sp. zn. III. ÚS 358/21
, bod 22).
7. Na uvedeném nic nemění ani skutečnost, že stěžovatelka nyní posuzovanou ústavní stížnost na rozdíl od té první spojila s návrhem na zrušení § 53 odst. 3 a 4 zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů. Tento návrh má totiž vůči ústavní stížnosti akcesorickou povahu a sdílí její osud.
8. Ústavní stížnost tedy, ač formálně jako celek přípustná, neobsahovala žádné námitky, v jejichž světle by Ústavní soud mohl posoudit namítané porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky. Proto ústavní stížnost včetně s ní spojeného návrhu na zrušení části zákona o volbách do zastupitelstev krajů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl pro zjevnou neopodstatněnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 11. prosince 2024
Jan Wintr v. r.
předseda senátu