Ústavní soud Usnesení ústavní

I.ÚS 3353/21

ze dne 2022-01-04
ECLI:CZ:US:2022:1.US.3353.21.1

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl o návrhu Ing. Miroslava Šebesty, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 68 Co 270/2021-128 ze dne 24. 9. 2021 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 14 C 118/2017-118 ze dne 19. 7. 2021, takto: Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel s odvoláním na porušení jeho práva na přístup k soudu navrhuje zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Současně uvádí, že Česká advokátní komora žádost o určení advokáta zamítla. Přestože byl navrhovatel v minulosti v souvislosti s jeho předchozími podáními (např. ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 930/19 ,

,

,

II. ÚS 3059/18 ,

III. ÚS 3058/18 ,

IV. ÚS 920/18 ,

II. ÚS 587/15 ,

I. ÚS 586/15 ,

III. ÚS 2809/14 ,

III. ÚS 1628/14 a další) mnohokrát opakovaně Ústavním soudem poučen o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost ustanovením § 30 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), nyní podaný návrh tyto podmínky rovněž nesplňuje.

Podle ustálené judikatury Ústavního soudu platí, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení dostávalo navrhovateli vždy, v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé navrhovatele dostatečně poučit o zásadě, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak, než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu, jak se ostatně vyjádřil i v řízeních navrhovatele vedených pod sp. zn. I. ÚS 2382/14 ,

IV. ÚS 3111/16 ,

III. ÚS 85/19 ,

III. ÚS 84/19 ,

IV. ÚS 649/19 ,

IV. ÚS 2373/20 ,

II. ÚS 1857/20 ,

I. ÚS 2374/20 ,

I. ÚS 2730/20 a dalších, setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým. Ostatně stěžovatel neuvádí, že si zajistí advokáta na vlastní náklady, když mu ho Česká advokátní komora odmítla určit. A byla-li by ústavní stížnost důvodná, lze žádat o náhradu nákladů zastoupení (§ 83 zákona o Ústavním soudu).

Za dané situace, kdy navrhovatel ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, Ústavní soud shledal důvod pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 4. ledna 2022

JUDr. Vladimír Sládeček, v. r. soudce zpravodaj