Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl předsedou senátu Davidem Uhlířem o opravném usnesení ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky OKD, a. s., Stonavská 2179, Karviná, právně zastoupené Mgr. Viktorem Zelinkou, advokátem se sídlem Českobratrská 2227/7, Ostrava - Moravská Ostrava, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2015 sp. zn. 21 Cdo 5405/2014; ústavní stížnost byla spojena s návrhem na zrušení ustanovení § 114b odst. 5 a § 153a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., t a k t o : V usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 339/16 se na straně 4 odůvodnění v předposledním odstavci slova "ustanovení § 8 zákona č. 172/1991 Sb.," nahrazují slovy "ustanovení § 114b odst. 5 a § 153a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb.,".
Při vyhotovení shora označeného usnesení Ústavního soudu došlo v odůvodnění ke zjevné písařské chybě, spočívající v nesprávném označení právního předpisu, jehož zrušení se stěžovatelka domáhala.
Dle § 164 o. s. ř. ve spojení s § 63 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, předseda senátu opraví v rozhodnutí kdykoli i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zřejmé nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům.
Vzhledem k tomu, že v citovaném usnesení Ústavního soudu byla zjištěna taková chyba, jakož i tomu, že není možno provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, rozhodl Ústavní soud usnesením tak, jak je ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání. V Brně dne 23. března 2016
David Uhlíř v. r. předseda senátu
Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud konstantně vychází z toho, že pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita (k principu subsidiarity ústavní stížnosti viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 692/14 ). Ta se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán; princip právního státu takové souběžné rozhodování obecně nepřipouští [srov. ale § 75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu]. Úkolem Ústavního soudu není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená, či skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán, z hledisek souhrnných, po pravomocném skončení věci, k posouzení, zda řízení jako celek a jeho výsledek obstojí v rovině ústavněprávní.
Ústavní soud proto až na výjimky, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, do neskončených řízení nevstupuje a jako nepřípustné odmítá ústavní stížnosti mířící proti kasačním rozhodnutím soudů vyšších instancí, kterými nebyla věc skončena, nýbrž pouze vrácena soudu nižší instance či jinému orgánu k dalšímu řízení (srov. nález sp. zn. IV. ÚS 290/03 ze dne 4. března 2004, N 34/32 SbNU 321, či usnesení sp. zn. IV. ÚS 125/06 ze dne 30. března 2006, U 4/40 SbNU 781, usnesení sp. zn. III.
ÚS 1829/08 ze dne 20. srpna 2008, usnesení sp. zn. IV. ÚS 3256/10 ze dne 4. ledna 2011, usnesení sp. zn. III. ÚS 256/11 ze dne 16. února 2011 a další dostupná v elektronické podobě na http://nalus.usoud.cz). Závěr o nepřípustnosti ústavní stížnosti se přitom dle ustálené judikatury Ústavního soudu uplatní i tehdy, jestliže je orgán, který má ve věci opětovně rozhodnout, vázán právním názorem vysloveným v napadeném rozhodnutí, neboť okolnost, že nižší soud je vázán právním názorem kasačního soudu, nezakládá ani "uzavřenost" předmětem identifikovaného stadia řízení, ani se tím neklade překážka k ústavněprávní oponentuře proti "skutečně" konečnému rozhodnutí o věci (srov. usnesení sp. zn. III.
ÚS 256/11 ze dne 16. února 2011).
Odkazuje-li stěžovatelka na plenární nález sp. zn. Pl. ÚS 29/11 , je v souvislosti s uvedeným třeba vyzdvihnout především jeho odstavec 29, v němž Ústavní soud vymezuje hypotetické případy, v nichž lze přistoupit na přezkum nepravomocných kasačních rozhodnutí. V podstatě jde o ty případy, kdy by se odepřením přezkumu ústavnosti ocitla část soudního řízení zcela mimo rámec jakékoliv kontroly. O to se však v předmětném případě nejedná. Důvodem je ta skutečnost, že stěžovatelka toliko nesouhlasí s právním názorem Nejvyššího soudu (nejedná se zde kupř.
o procesní pochybení). Namítá-li stěžovatelka, že nižší soudní instance jsou právním názorem vyššího soudu vázány, lze jí dát v obecné rovině zapravdu, nicméně lze si představit i takový postup, kdy dojde k takové změně okolností případu, které nižším soudům umožní se od právního názoru vyššího soudu odchýlit. Takový postup by pochopitelně vyžadoval vystavění odůvodnění na přesvědčivých argumentech, v nichž by se soud musel vypořádat s tím, proč se od právního názoru Nejvyššího soudu odchýlil.
Pokud jde o návrh stěžovatelky na zrušení ustanovení § 114b odst. 5 a § 153a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb.,*) je třeba odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, z níž vyplývá, že v případě, kdy byla ústavní stížnost odmítnuta z důvodů uvedených v ustanovení § 43 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, sdílí procesně její osud i tento návrh.
Za tohoto stavu byla ústavní stížnost a s ní spojený návrh na zrušení zákonného ustanovení odmítnuty podle § 43 odst. 2 písm. a), b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. března 2016
David Uhlíř v. r. předseda senátu
____________________________________ *) ve znění opravného usnesení ze dne 23. 3. 2016