Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Langáškem o ústavní stížnosti M. G., zastoupeného advokátem JUDr. Davidem Karabcem, MPA, LL.M., sídlem Na Spojce 610/6, Praha 10 - Vršovice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 4 Ntd 8/2025-3161 ze dne 2. října 2025 a jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v postupu Krajského soudu v Praze ve věci vedené pod sp. zn. 16 T 98/2024, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Vrchního soudu v Praze, jímž vrchní soud rozhodl o tom, že se trestní věc stěžovatele neodnímá Krajskému soudu v Praze. Stěžovatel také navrhl, aby Ústavní soud vrchnímu soudu a krajskému soudu zakázal pokračovat v porušování práv stěžovatele v trestním řízení, v němž stěžovatel vystupuje jako obviněný. Ústavní stížnost stěžovatel spojil s (dále nespecifikovaným) návrhem na odklad vykonatelnosti a návrhem na vydání předběžného opatření, kterým by Ústavní soud zakázal krajskému soudu v konání hlavního líčení v dané trestní věci. V podání ze dne 2. 12. 2025 stěžovatel upřesnil, že ústavní stížnost směřuje proti v záhlaví uvedenému usnesení vrchního soudu a proti postupu krajského soudu v daném soudním řízení (včetně nařízení hlavního líčení).
2. Ústavní stížnosti proti rozhodnutím podle § 25 trestního řádu, že se věc jinak příslušnému soudu neodnímá, jsou v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu nepřípustné, neboť se jimi řízení nekončí a stěžovatelé mohou své námitky uplatnit v ústavní stížnosti proti konečnému rozhodnutí (viz např. usnesení Ústavního soudu
sp. zn. IV. ÚS 1077/25
ze dne 15. 4. 2025). Zásadně nepřípustné jsou i ústavní stížnosti, jimiž stěžovatelé brojí postupu soudu v rámci určitého (probíhajícího) řízení jako proti jinému zásahu orgánu veřejné moci. I zde platí, že Ústavní soud se danými námitkami může zabývat v řízení o ústavní stížnosti proti konečnému rozhodnutí [viz např. nález Ústavního soudu
sp. zn. III. ÚS 62/95
ze dne 30. 11. 1995 (N 78/4 SbNU 243), usnesení Ústavního soudu
sp. zn. II. ÚS 3451/20
ze dne 4. 1. 2021 či stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 61/25 ze dne 12. 11. 2025).
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti také na různých místech (vesměs v rámci argumentace proti napadenému rozhodnutí vrchního soudu) zmiňuje průtahy v řízení, jde však vesměs o průtahy minulé, resp. o výtky proti vedení řízení a postupu soudu v něm (např. neumožnění nahlížení do spisu). Ostatně stěžovatel ústavní stížností a akcesorickými návrhy naopak (z jím tvrzených zdravotních důvodů) usiluje o odklad nařízeného hlavního líčení. Ústavní stížnost tedy nelze interpretovat jako směřující proti zásahu v podobě průtahů, kterou by Ústavní soud mohl projednat a o níž by mohl rozhodnout tak, že by krajský soud zavázal, aby ve věci neprodleně jednal.
4. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou odmítl. Akcesorické návrhy sdílejí osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. prosince 2025
Tomáš Langášek v. r.
soudce zpravodaj