Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně Dity Řepkové a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti Michala Vlčka a Márii Vlčkové, zastoupených Mgr. Michalem Staňkem, advokátem se sídlem Opletalova 1525/39, Praha 1, proti výroku I rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 10. 2025 č. j. 22 As 18/2025-66 a o návrhu na zrušení nařízení vlády č. 55/2025 Sb., o Chráněné krajinné oblasti Soutok, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení a Ministerstva životního prostředí jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost a s ní spojený návrh se odmítají.
1. Řízení před správními soudy se týkalo zahrnutí pozemků ve spoluvlastnictví stěžovatelů do Chráněné krajinné oblasti Soutok (CHKO Soutok), vyhlášené ke dni 1. 7. 2025, kdy nabylo účinnosti nařízení vlády č. 55/2025 Sb., o Chráněné krajinné oblasti Soutok (nařízení vlády o CHKO Soutok). Stěžovatelé podali proti zařazení svých pozemků do CHKO Soutok námitky podle zákona o ochraně přírodě a krajiny, kterým Ministerstvo životního prostředí (vedlejší účastník) nevyhovělo. Rozhodnutí o námitkách vedlejšího účastníka následně potvrdil ministr životního prostředí. Správní žalobu proti tomuto rozhodnutí zamítl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 1. 2025 č. j. 3 A 85/2024-79.
2. Nejvyšší správní soud (NSS) napadeným rozsudkem zamítl kasační stížnost stěžovatelů. Zabýval se v něm dvěma okruhy námitek stěžovatelů: ti zaprvé namítali chybějící předmět ochrany na intenzivně obhospodařované půdě a s tím související zásah do vlastnického práva a práva podnikat, zadruhé namítali nevyužití smluvní ochrany území. Ani jeden z těchto argumentačních okruhů NSS nepovažoval za důvodný. Zaprvé předmětu ochrany se podrobně věnoval již vedlejší účastník, který ve svém správním rozhodnutí (přezkoumávaném žalobou) vysvětlil provázanost orné půdy s vodním režimem a význam ochrany půdy z hlediska biodiverzity celé oblasti.
Přesvědčivě obdobnou námitku podle NSS vypořádal před ním také městský soud. Stěžovatelé blíže nespecifikovali, jakým způsobem na pozemcích hospodaří a jak budou v další činnosti omezeni; ne všechny jejich pozemky jsou navíc v katastru nemovitostí evidované jako orná půda. Zásah do svých práv stěžovatelé tvrdili v obecné rovině a došlo k němu na základě zákona, jak požaduje čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Zadruhé se NSS ztotožnil s vedlejším účastníkem ve vážení jednotlivých možností ochrany s ohledem na majetkové vztahy v území, efektivitu ochrany a charakter dotčených pozemků.
Dospěl k závěru, že smluvní ochrana v tomto případě nebyla vhodná ani proveditelná. Navíc podle NSS není právně možná podle § 39 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny, protože některé části této evropsky významné lokality už zvláště chráněné byly.
3. Stěžovatelé v ústavní stížnosti vytýkají správním soudům a správním orgánům, že se přesvědčivě nevypořádaly s jejich argumenty. Napadený rozsudek považují za rozporný s některými ustanoveními Listiny základních práv a svobod a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále vznášejí argumenty proti nařízení vlády o vyhlášení CHKO Soutok. Považují vládou zvolené řešení za neproporcionální, za rozporné se zákonem a s požadavkem na přednost smluvní ochrany a za projev libovůle. Nařízení vlády o vyhlášení CHKO Soutok zasahuje do vlastnického práva a práva podnikat vlastníků dotčených pozemků. Tím, že vláda a Ministerstvo životního prostředí nevyčkaly rozhodnutí soudů o žalobě stěžovatelů a dalších obdobných žalobách, došlo podle stěžovatelů také k zásahu do práva na přístup k soudní ochraně.
4. Všechny procesní předpoklady k projednání ústavní stížnosti jsou splněny. Ústavní soud je v tomto řízení oprávněn posuzovat pouze to, zda obecné soudy svým rozhodnutím nebo postupem neporušily ústavně zaručená práva a svobody stěžovatelů [čl. 83 Ústavy a § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
5. Stěžovatelé ústavní stížností napadli rozsudek NSS jakožto poslední rozhodnutí v soudním řízení správním, které se týkalo zařazení jejich pozemků do CHKO Soutok, v ústavní stížnosti ovšem v podstatě nepřinášejí žádná hájitelná tvrzení o zásahu do svých ústavně zaručených práv. Jediná námitka stěžovatelů vůči napadenému rozsudku je zjevně neopodstatněná. Stěžovatelé NSS vytýkají, že se s jejich argumenty nevypořádal, čímž jim odepřel soudní ochranu. To ale není pravda: NSS jejich kasační stížnost řádně projednal, vypořádal všechny jimi uplatněné kasační námitky a neshledal je důvodnými (viz body 15-28 napadeného rozsudku a jeho rekapitulaci v bodě 2 výše). Podle Ústavního soudu napadený rozsudek netrpí ani žádnými jinými ústavně relevantními vadami.
6. Ve zbytku ústavní stížnosti už stěžovatelé zůstávají v obecné rovině a brojí hlavně proti samotnému nařízení vlády o CHKO Soutok. Návrhem na zrušení nařízení vlády by se ale Ústavní soud zabýval až tehdy, byla-li by opodstatněná individuální ústavní stížnost, s níž byl návrh spojen. Podle § 74 zákona o Ústavním soudu má totiž návrh na zrušení zákona či jiného právního předpisu akcesorickou povahu (lze jej podat pouze spolu s ústavní stížností proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, vydanému na základě uplatnění napadeného právního předpisu či jeho části) a tento návrh proto následuje osud ústavní stížnosti. Ústavní stížnost stěžovatelů je ale zjevně neopodstatněná, jak Ústavní soud shledal výše.
7. Ústavní soud nadto odkazuje stěžovatele na nedávný nález sp. zn. Pl. ÚS 17/25
, v němž plénum Ústavního soudu zamítlo návrh skupiny poslanců na zrušení nařízení vlády č. 55/2025 Sb., o Chráněné krajinné oblasti Soutok. V tomto nálezu Ústavní soud mimo jiné reagoval na obdobně formulované námitky ohledně přiměřenosti nařízení vlády ve vztahu k vlastnickému právu a právu na podnikání (viz body 92-103 nálezu) a ohledně možnosti smluvní ochrany (viz body 86-87 nálezu). Dále Ústavní soud odmítl jako zjevně neopodstatněné shodně formulované ústavní stížnosti jiných stěžovatelů zastoupených týmž advokátem (např. usnesení ze dne 28. 11. 2025 sp. zn. I. ÚS 2252/25
, usnesení ze dne 24. 11. 2025
sp. zn. I. ÚS 2527/25
a usnesení ze dne 20. 11. 2025
sp. zn. III. ÚS 2359/25
)
8. Ústavní soud shrnuje, že mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost stěžovatelů jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Návrh na zrušení nařízení vlády č. 55/2025 Sb., o Chráněné krajinné oblasti Soutok, pak Ústavní soud odmítl, aniž se jím samostatně zabýval, a to podle § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. prosince 2025
Tomáš Langášek, v. r.
předseda senátu