Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti stěžovatelky Aleny Houžvičkové, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 10. 2015 č. j. 9 Afs 194/2015-24 a proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 7. 7. 2015 č. j. 59 Af 179/2014-73, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavnímu soudu byla dne 15. 12. 2015 doručena ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 10. 2015 č. j. 9 Afs 194/2015-24 a proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 7. 7. 2015 č. j. 59 Af 179/2014-73.
2. Návrh podaný k Ústavnímu soudu trpěl závažnou formální vadou, která zároveň znemožňovala hmotněprávní posouzení. Nebyla naplněna podmínka podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); stěžovatelka musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem.
3. Jak přitom vyplývá z mnoha řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatelka v minulosti podala, návrh Ústavnímu soudu zvolila navzdory tomu, že byla opakovaně Ústavním soudem poučena o náležitostech vyžadovaných zákonem pro podání řádné ústavní stížnosti (viz např. řízení o návrzích stěžovatelky sp. zn. III. ÚS 1555/15 , sp. zn. II. ÚS 1921/15 , sp. zn. I. ÚS 2102/15 , sp. zn. IV. ÚS 2702/15 , sp. zn. III. ÚS 2036/14 , sp. zn. IV. ÚS 3306/14 , sp. zn. I. ÚS 3258/14 ).
4. Ústavní soud konstatuje, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, pokud se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví požadavek vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým. Za daného stavu lze tedy považovat za neúčelné, aby soudce zpravodaj i v tomto řízení stěžovatelku opětovně vyzýval k odstranění vad podání.
5. Ústavní soud proto ústavní stížnost stěžovatelky odmítl z důvodu neodstraněných vad (pro nesplnění podmínky povinného právního zastoupení advokátem) podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 2. února 2016
Ludvík David, v. r. soudce zpravodaj