Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové a soudců Tomáše Langáška (soudce zpravodaj) a Jana Wintra o ústavní stížnosti Ivany Fabichové, DiS. a Ing. Karla Fabicha, obou zastoupených Mgr. Davidem Obenrauchem, advokátem, sídlem Kopečná 987/11, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. října 2025 č. j. 28 Cdo 1981/2025-1252, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. března 2025 č. j. 22 Co 204/2024-1172 a rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 16. května 2024 č. j. 16 C 237/2019-853, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-západ, jako účastníků řízení, a AQUACONSULT, spol. s r.o., sídlem Dr. Jánského 953, Černošice, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Základem posuzovaného případu je spor o zaplacení vodného a stočného.
2. Z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů plyne, že stěžovatelé jako většinoví spoluvlastníci domu v obci K. odebírali od vedlejší účastnice vodu a odváděli odpadní vody. Vedlejší účastnice se v civilním řízení po stěžovatelích domáhala zaplacení částky 55 384 Kč s příslušenstvím za nezaplacené vodné a stočné. Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu Praha-západ (dále jen "okresní soud") v části, v níž bylo uloženo stěžovateli zaplatit vedlejší účastnici 11 296,20 Kč s příslušenstvím a stěžovatelce 22 397,40 Kč s příslušenstvím. Jinak krajský soud prvostupňové rozhodnutí změnil tak, že žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelů odmítl jako neprojednatelné, neboť neobsahovalo vymezení toho, v čem stěžovatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
3. Stěžovatelé v ústavní stížnosti tvrdí, že obecné soudy porušily jejich ústavně zaručená práva ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i čl. 95 Ústavy České republiky. Krom rekapitulace případu a podústavní argumentace uvádí, že Nejvyšší soud porušil jejich právo na přístup k soudu, když odmítl jejich dovolání, a to navíc nepřezkoumatelným a formalistickým způsobem. Nesouhlasí se závěrem Nejvyššího soudu, že v dovolání jen odlišně interpretovali zjištěný skutkový stav, naopak podle jejich názoru se Nejvyšší soud měl zabývat nevyřešenými otázkami hmotného práva. Podle stěžovatelů přípustnost dovolání založil extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry ze strany krajského a okresního soudu.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Nezbytným předpokladem meritorního zkoumání věci je vyloučení tzv. bagatelnosti (např. usnesení ze dne 27. srpna 2025 sp. zn. II. ÚS 1735/25
). Částku, se kterou stěžovatelé v nynějším případě spojují porušení svých ústavních práv, přitom lze za bagatelní považovat [srov. přiměřeně § 238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu]. V případě stěžovatelky se jedná o 22 397,40 Kč s příslušenstvím, v případě stěžovatele o 11 296,20 Kč s příslušenstvím. Bagatelnost zakládá důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, pokud případ neprovázejí takové (mimořádné) okolnosti, které jej z hlediska ústavnosti významným činí [např. nález ze dne 10. dubna 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13
(N 55/73 SbNU 89) či usnesení ze dne 30. října 2025 sp. zn. III. ÚS 1774/25
]. Bylo tak především na stěžovatelích, aby vysvětlili, v čem tkví zcela mimořádné okolnosti, které by bagatelnímu případu dodávaly ústavněprávní význam, například přesahem vlastních zájmů (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. května 2014 sp. zn. III. ÚS 1161/14
). Stěžovatelé takové důvody netvrdili. Neshledal je ani Ústavní soud. Již tyto skutečnosti představují dostačující důvod pro odmítnutí ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné.
6. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť nezjistil porušení základních práv stěžovatelů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. ledna 2026
Dita Řepková v. r.
předsedkyně senátu