Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška (soudce zpravodaj), soudkyně Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti P. T., zastoupeného Mgr. Zbyňkem Stavinohou, advokátem, sídlem Joštova 4, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. listopadu 2024 č. j. 13 Co 6/2024-274 a Městského soudu v Brně ze dne 26. října 2023 č. j. 121 Nc 54/2022-178, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a 1) Š. Z., 2) A. T., 3) nezletilého G. T. a 4) nezletilé A. R. T., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Základem posuzovaného případu je spor o výši výživného na děti mezi stěžovatelem (otcem) a vedlejší účastnicí č. 1 (matkou).
2. Z ústavní stížnosti, přiložených dokumentů a vyžádaného spisu vyplývá, že Městský soud v Brně (dále jen "městský soud") v návětí označeným rozsudkem zastavil řízení o úpravu rodičovské zodpovědnosti k již zletilé vedlejší účastnici č. 2 (výrok I), nezletilé vedlejší účastníky č. 3 a 4 svěřil do péče matky (výrok II) a stěžovateli uložil povinnost platit pro děti výživné a zaplatit dluh na jejich výživném (výroky III-V). K odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") napadeným rozhodnutím tak, že zastavil řízení ve vztahu k výrokům I a II prvostupňového rozhodnutí a rozsudek soudu prvního stupně změnil ve vztahu k výši výživného a dluhu na výživném. Vedlejší účastnici č. 2 byl otec povinen platit výživné od 1. ledna 2020 do 31. srpna 2020 ve výši 5 600 Kč měsíčně a od 1. září 2020 do 31. května 2024 ve výši 6 400 Kč měsíčně; dluh na výživném za období od 1. ledna 2020 do 31. května 2024 činil 235 467 Kč. Vedlejšímu účastníkovi č. 3 byl otec povinen platit výživné od 1. ledna 2020 do 31. srpna 2022 ve výši 5 600 Kč měsíčně následně 6 000 Kč měsíčně a od 1. září 2024 6 400 Kč měsíčně; dluh na výživném za dobu od 1. ledna 2020 do 31. října 2024 činil 246 667 Kč. Vedlejší účastnici č. 4 byl otec povinen platit výživné od 1. ledna 2020 do 31. srpna 2021 ve výši 4 000 Kč měsíčně a od 1. září 2021 4 800 Kč měsíčně; dluh na výživném za dobu od 1. ledna 2020 do 31. října 2024 činil 179 067 Kč.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhuje zrušení v návětí uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na rovnost účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny a právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel založil svou ústavní stížnost na nesouhlasu s tím, jak obecné soudy určily okamžik konce společného soužití. Obecné soudy podle stěžovatele vzaly za prokázané tvrzení matky, že spolu nežijí a nevedou rodinnou domácnost od dubna 2019. On sám tvrdil, že k ukončení vedení rodinné domácnosti došlo až koncem roku 2022. Krajský soud ovšem uvedl, že se stěžovateli jeho odlišnou skutkovou verzi nepodařilo prokázat, což stěžovatel považuje za rozporné se zásadou vyhledávací, která ovládá nesporná řízení, a za porušení rovnosti účastníků řízení. Podle stěžovatele povinnost prokázat skutečný stav věci náleží pouze soudu, který však neprovedl další dokazování a odmítl provést stěžovatelovy důkazní návrhy.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Ústavní soud přistupuje k možnosti přehodnocování závěrů obecných soudů v rodinných věcech zdrženlivě. Obecné soudy mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí v zásadní míře důkazy, komunikují s účastníky a dalšími osobami relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek, a vynášejí tak relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci (usnesení ze dne 18. února 2025
sp. zn. II. ÚS 299/25
, bod 12). K otázce výše výživného Ústavní soud přistupuje obzvláště rezervovaně. Ústavní soud do rozhodování obecných soudů zasahuje toliko při extrémním vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení (např. usnesení ze dne 21. února 2024
sp. zn. IV. ÚS 3214/23
). Celkový prostor pro kasační zásah Ústavního soudu je tak velmi úzký. Přezkum rozhodnutí obecných soudů se koncentruje na posouzení, zda se nejedná o zcela extrémní rozhodnutí, které by bylo založeno na naprosté libovůli, respektive které by jinak negovalo právo účastníka řízení na spravedlivý proces (usnesení Ústavního soudu ze dne 12. června 2024
sp. zn. I. ÚS 1253/24
a judikatura tam citovaná).
6. Ústavní soud dospěl k závěru, že přezkoumávané rozhodnutí krajského soudu ve výše uvedeném smyslu nepředstavuje zcela extrémní rozhodnutí založené na naprosté libovůli.
7. Obecné soudy stanovily vyživovací povinnost otce zpětně, neboť dospěly k závěru, že otec ji neplnil od dubna 2019, kdy bylo ukončeno soužití rodičů, ale současně zohlednily i platby výživného, které otec hradil od října 2022 do října 2023. Krajský soud v napadeném rozhodnutí uvedl, že v řízení bylo zjištěno, že rodiče spolu nežijí a nevedou rodinnou domácnost od dubna 2019 a že se stěžovateli nepodařilo prokázat odlišnou skutkovou verzi o existenci rodinné domácnosti i po tomto datu ani plnění vyživovací povinnosti k dětem (bod 13 napadeného rozsudku krajského soudu). Ústavní soud nepovažuje takto formulované zdůvodnění za ideální ve vztahu k zásadě vyšetřovací, která ovládá řízení o výživném [§ 20 odst. 1 a § 21 ve spojení s § 466 písm. c) zákona o zvláštních řízeních soudních]. Přesto však napadená rozhodnutí z hlediska výše vysvětleného standardu ústavního přezkumu obstojí.
8. S odkazem na ustanovení § 919 občanského zákoníku je třeba připomenout, že při rozhodování o výživném není rozhodující samotné společné žití rodičů tzv. pod jednou střechou, nýbrž otázka (ne)plnění vyživovací povinnosti. V tomto ohledu obecné soudy vyšly z výpovědi matky, která uvedla, že její soužití se stěžovatelem skončilo v dubnu 2019, ačkoliv se odstěhovala ze společného bytu až v prosinci 2022, přičemž o něco později ji následovaly i děti. V období od dubna 2019 do konce roku 2022 byla v podstatě veškerá péče o děti, hrazení s tím spojených nákladů a nákladů na byt na matce (protokol o jednání před soudem prvního stupně, 20. dubna 2023, č. l. 46). Otec uvedl, že výdaje na děti vždy hradil on, avšak nemá možnost to doložit (protokol o jednání před soudem prvního stupně, 14. června 2023, č. l. 109). Městský soud pak vyšel ze zjištění, že krom otcových příspěvků na výživu 5 000 Kč měsíčně, které hradí od října 2022, a jednorázového příspěvku 10 000 Kč v prosinci 2022, že v rozhodném období, tj. tři roky zpětně od podání návrhu matky (od 1. ledna 2020), na výživu nezletilých dětí nepřispěl. Výjimku tvoří pouze uhrazení lyžařského výcviku a skříně pro vedlejší účastnici č. 2 (rozhodnutí městského soudu, bod 41). Závěr krajského soudu o neprokázání odlišné verze je tak třeba číst právě v souvislosti s tvrzeným přispíváním na výdaje na děti, které soudu nedoložil. Z vyšetřovací zásady sice vyplývá, že soud je povinen zjistit všechny skutečnosti důležité pro rozhodnutí, přičemž není omezen na skutečnosti, které uvádějí účastníci, a provede i jiné důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu, než byly účastníky navrhovány (§ 20 odst. 1 a § 21 zákona o zvláštních řízeních soudních). Ani vyšetřovací zásada však nezakládá povinnost soudu pátrat po důkazech [nález ze dne 21. května 2019
sp. zn. I. ÚS 795/18
(N 85/94 SbNU 131), bod 18]. Vyšetřovací zásada sama o sobě nenahrazuje důkazní aktivitu účastníka řízení (usnesení ze dne 11. října 2010
sp. zn. IV. ÚS 2584/10
, přiměřeně též usnesení ze dne 19. března 2025
sp. zn. I. ÚS 1572/24
).
9. Co se týče námitky neprovedení dalších důkazů, stěžovatel v ústavní stížnosti vůbec nespecifikoval, jakými důkazními návrhy měl skutkový stav rozporovat a jaké konkrétní důkazy měly obecné soudy provést. Je proto třeba uzavřít, že stížnostní námitka je příliš obecná a postrádá konkrétní specifikaci, což Ústavnímu soudu neumožňuje ji posoudit jinak než jako zjevně neopodstatněnou.
10. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť nezjistil porušení základních práv stěžovatele.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. října 2025
Tomáš Langášek v. r.
předseda senátu