Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
I. ÚS 457/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Paula a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Klokočky ve věci ústavní stížnosti stěžovatele K.Z., zastoupeného advokátem JUDr. M.Ř., proti usnesení obvodního soudu, pro Prahu 4 ze dne 19. 3. 1997, č.j. E 124/97-4, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 7. 1997, č.j. 15 Co 343/97-8, t a k t o
Ústavní stížnost se o d m í t á. O d ů v o d n ě n í V záhlaví uvedeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 byl zamítnut návrh na nařízení výkonu rozhodnutí oprávněného (stěžovatele) proti povinnému ing. R.J. V odůvodnění usnesení obvodní soud uvedl, že stěžovatel 1
I. Ú5 457/97 podal návrh na výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného pro pohledávku 50.656,32 Kč s příslušenstvím, kterou byl povinný "uznán zaplatit" na základě platebního rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 3. 4. 1994, sp. zn. Ro 1778/94, v němž je jako oprávněný uveden S., s.p., P. Pro jiného, než kdo je v rozhodnutí označen jako oprávněný, lze nařídit a provést výkon rozhodnutí jen jestliže je prokázáno, že na něj přešla povinnost z rozhodnutí. Obvodní soud poukázal na to, že podle ustanovení § 256 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.") lze přechod povinnosti nebo práva prokázat jen listinou vydanou nebo ověřenou státním orgánem.
Proto vyhodnotil kupní smlouvu mezi Fondem národního majetku ČR a stěžovatelem, v níž je uvedeno, že jejím předmětem je nemovitý a movitý majetek uvedený v privatizačním projektu včetně příslušenství, a dospěl k závěru, že z této smlouvy nevyplývá, že by byla převzatá i předmětná pohledávka. Protože podkladem pro výkon rozhodnutí byl uvedený platební rozkaz, vydaný pro oprávněného s.p. S. a tento rozkaz nebyl změněn, soud stěžovatelův návrh zamítl. Napadeným usnesením Městského soudu v Praze bylo citované usnesení obvodního soudu pro Prahu 4 potvrzeno.
V odůvodnění svého usnesení soud uvedl, že přechod práva nebo povinnosti z rozhodnutí lze prokázat toliko listinou vydanou nebo ověřenou státním orgánem, pokud nevyplývá přímo z právního předpisu. V daném případě ustanovení § 15 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, a smluvní ujednání v kupní smlouvě ze dne 15. 10. 1994, pouze obecně uvádějí, že kupující kupuje do svého vlastnictví nemovitý i movitý majetek s příslušenstvím a veškerými právy a povinnostmi, které se k majetku vztahují.
Ve smlouvě je uveden 2
I. ÚS 457/97 specifikovaný nemovitý majetek, zatím co movitý majetek má být předmětem aktualizovaného privatizačního projektu. V žádném případě prý však smlouva neprokazuje přechod pohledávky, jež je předmětem výkonu rozhodnutí oprávněného, "když navíc z kupní smlouvy nevyplývá jednoznačně, že by K.Z., byl právním nástupcem firmy S.P., s.p.". V záhlaví uvedená usnesení Obvodního a Městského soudu v Praze napadl stěžovatel ústavní stížností. V ní uvedl, že postupem obecných soudů byla porušena jeho základní práva na soudní ochranu a na spravedlivý proces zakotvená v č1. 36 odst.
1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 90 Ústavy. Stěžovatel prý předložením kupní smlouvy mezi ním a Fondem národního majetku prokázal, že se stal vlastníkem veškerého movitého a nemovitého majetku souvisejícího s provozovnou lom Z. privatizovaného s.p. S.P. Podle ustanovení § 15 zákona č. 92/1991 Sb. s vlastnickým právem k privatizovanému majetku přecházejí na jeho nabyvatele i jiná práva a závazky, související s privatizovaným majetkem. Z toho stěžovatel dovozuje, že přecházejí veškerá práva a závazky spjaté s privatizovaným majetkem, tzn. i taková práva, která v předmětné kupní smlouvě, případně ani v privatizačním projektu vyjmenována nebyla.
Pokud prý obecné soudy měly o obsahu kupní smlouvy pochybnosti, nic jim nebránilo ověřit si její správnost u Fondu národního majetku ČR (dále jen "FNM"). Proto stěžovatel navrhl, aby byla napadená usnesení zrušena a sdělil, že souhlasí s upuštěním od ústního jednání před Ústavním soudem. Ústavní soud konstatoval, že ústavní stížnost splňuje všechny potřebné formální zákonné požadavky a že proto nic 3
I. Ú5 457/97 nebrání v projednání a rozhodnutí věci samé. Ústavní soud vyzval k vyjádření k ústavní stížnosti účastníky řízení - Obvodní soud pro Prahu 4 a Městský soud v Praze, a vedlejšího účastníka - ing. R.J. Podle ustanovení § 48 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o ústavním soudu, v platném znění, si ústavní soud vyžádal také vyjádření FNM. Obvodní soud pro Prahu 4 k ústavní stížnosti toliko uvedl, že napadeným rozhodnutím nedošlo k porušení základního práva nebo svobody stěžovatele a že proto navrhuje zamítnutí ústavní stížnosti.
Obvodní soud souhlasí s upuštěním od ústního jednání před Ústavním soudem. Městský soud v Praze odkázal na odůvodnění svého usnesení, jež v dané věci vydal, a doplnil, že k porušení základních práv nebo svobod stěžovatele nedošlo. Městský soud v Praze netrvá na ústním jednání před Ústavním soudem. Ing.R.J. si žádost Ústavního soudu o vyjádření k ústavní stížnosti ani přes opakované výzvy v úložní době nevyzvedl. FNM k ústavní stížnosti uvedl, že při převodu podniku v majetku státu na jiné osoby podle zákona č. 92/1991.
Sb. dochází zároveň s prodáním podniku také k přechodu práv a povinností ze závazkových vztahů na nového nabyvatele a pokud je převáděna pouze část podniku, dojde k přechodu práv a povinností z těch závazkových vztahů, které se části podniku týkaly a souvisely s hospodářskou činností této části podniku. Tento postup, vyplývající z § 15 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb., je prý kogentním ustanovením nepřipouštějícím žádnou smluvní odchylku a proto ani smluvní strany se v kupní smlouvě nemohou dohodnout jinak.
V příslušné smlouvě o prodeji podniku, uzavřené mezi FNM 4
I. ÚS 457/97 a novým nabyvatelem, tedy nemusely být pohledávky konkretizovány. V souzené věci proto stěžovatel, který předmětnou kupní smlouvou prokázal, že se stal vlastníkem veškerého nemovitého a movitého majetku souvisejícího s provozem lomu Z. privatizovaného s.p. S.P., prokázal svoji hmotně právní sukcesi a podle § 15 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb. se stal platným právním nástupcem předchozího oprávněného ještě před nařízením výkonu rozhodnutí.
Ústavní soud již v řadě svých rozhodnutí vyslovil, že není soudem nadřízeným obecným soudům a že mu proto zpravidla ani nepřísluší přehodnocovat dokazování, před nimi prováděné. K porušení ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces a tedy k situaci, kdy ústavní soud zruší rozhodnutí orgánu veřejné moci, proto v zásadě může dojít pouze tehdy, jestliže jsou právní závěry těchto orgánů v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění rozhodnutí nevyplývají (srov. např. nález sp. zn. III.
ÚS 84/94 , Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 3., C. H. Beck Praha 1995, str. 257 a násl.). Podstatou ústavní stížnosti je stěžovatelovo tvrzení, že obecné soudy porušily jeho základní právo na spravedlivý proces tím, že nedovodily přechod práva z rozhodnutí (platebního rozkazu) na něj, neboť příslušný platební rozkaz byl vydán ve prospěch s.p. S. a nikoliv ve prospěch stěžovatele. Stěžovatel tvrdí, že k přechodu pohledávky došlo na základě předmětné kupní smlouvy, uzavřené s FNM, z níž prý vyplývá jeho právní nástupnictví po s.p.
S.P. Podle ustanovení § 256 odst. 1 o.s.ř. "proti jinému, než kdo je v rozhodnutí označen jako povinný, nebo ve prospěch jiného, 5
I. ÚS 457/97 je v rozhodnutí označen jako oprávněný, lze nařídit a provést výkon rozhodnutí, jen jestliže je prokázáno, že na něj přešla povinnost nebo právo z rozhodnutí." Podle odst. 2 téhož ustanovení "přechod povinnosti nebo práva lze prokázat jen listinou vydanou anebo ověřenou státním orgánem, pokud nevyplývá přímo z právního předpisu." Podle ustanovení § 15 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb. "s vlastnickým právem k privatizovanému majetku přecházejí na jeho nabyvatele i jiná práva a závazky související s privatizovaným majetkem."
Ústavní soud doplnil dokazování a z rozhodnutí ministerstva průmyslu a obchodu ČR č. 654/1994 ze dne 12. 10. 1994 zjistil, že ke dni 15. 10. 1994 byl převeden provoz Z. (formulář 4C/3001) o hodnotě 63.892.000 Kč a provoz V. (formulář 4C/3002) na FNM za účelem jeho privatizace. Šlo o rozhodnutí o vyjmutí a převedení části majetku státního podniku S.P. na FNM na základě schváleného privatizačního projektu usnesením vlády ČR ze dne 4. 5. 1994 č.
245. Spolu s částí privatizovaného majetku přešla na FNM práva, závazky a pohledávky z hospodářskoprávních, občanskoprávních, pracovněprávních a jiných právních vztahů, vztahujících se k převáděnému majetku. Z kupní smlouvy ze dne 15. 10. 1994,uzavřené mezi FNM a stěžovatelem, byla prokázáno, že FNM prodal stěžovateli ve smlouvě specifikovaný majetek, zapsaný u Katastrálního úřadu Z., přičemž účetní hodnota tohoto majetku - jak vyplývá z citovaného rozhodnutí ministerstva průmyslu a obchodu ČR - činila 63.892.000 Kč. Ve smlouvě byla výslovně zakotveno (čl. IX), že na kupujícího přecházejí dnem její účinnosti spolu s uvedeným nemovitým a movitým majetkem veškerá práva, závazky a pohledávky, vyplývající z předmětu činnosti v oblastech 6
I. ÚS 457/97 obchodních,občanskoprávních, správních a pracovněprávních. S vlastnickým právem k privatizovanému majetku přecházejí na jeho nabyvatele i jiná práva a závazky související s privatizovaným majetkem.
Městský soud v Praze v odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že z citované kupní smlouvy nevyplývá jednoznačně, že by stěžovatel byl právním nástupcem s.p. S.P., a že tato smlouva neprokazuje přechod předmětné pohledávky (roz. na stěžovatele). Lze přisvědčit stěžovateli v tom, že ustanovení § 256 o.s.ř. je nutné interpretovat v souvislosti s ustanovením § 15 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb., podle něhož s vlastnickým právem k privatizovanému majetku přecházejí na jeho nabyvatele i jiná práva a závazky související s privatizovaným majetkem, "tedy i taková práva a závazky, která nejsou výslovně uvedena v kupní smlouvě".
Nelze však přehlížet, že v souzené věci se jednalo o řízení o nařízení výkonu rozhodnutí, kdy své právní nástupnictví po S. S.P. měl prokázat stěžovatel (oprávněný), který privatizoval toliko část majetku státního podniku S. Z důkazů, které stěžovatel předložil obecným soudům a ústavnímu soudu jednoznačně nevyplývá, že na něj přešla práva z citovaného rozhodnutí (platebního rozkazu) ve smyslu ustanovení § 256 o.s.ř.. neboť není zřejmé, zda se předmětná pohledávka vztahuje právě k té části privatizovaného majetku (dříve patřící s.p.
S.), která byla převedena na FNM a poté prodána stěžovateli. Tuto - dosud nevyjasněnou okolnost - nelze spolehlivě dovodit ani z vyjádření FNM k ústavní stížnosti (str. 4, 5). Úkolem ústavního soudu zpravidla není - jak je uvedeno výše - přehodnocovat dokazování, prováděné obecnými soudy. Pokud tedy 7
I. ÚS 457/97 v souzené věci obecné soudy dospěly k závěru, že stěžovatel - ve vztahu k předmětné pohledávce - jednoznačně neprokázal právní nástupnictví po státním podniku S.P. a Ústavní soud neshledal, že by tím došlo k extrémnímu nesouladu mezi zjištěným skutkovým stavem a právními závěry obecných soudů; lze jim stěží z ústavně právního hlediska cokoli vytknout. Proto ústavní soud dospívá k závěru, že napadenými usneseními k porušení stěžovatelova základního práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny nedošlo. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb.]. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 28. července 1998 JUDr. Vladimír Paul předseda senátu Ústavního soudu
8