Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
I. ÚS 458/01
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 18. září 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Evy Zarembové, ve věci navrhovatele A. P., zastoupeného Mgr. V. E., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. května 2001 sp. zn. 3 To 283/2001, t a k t o : Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Navrhovatel se domáhal cestou ústavní stížnosti zrušení rozhodnutí, jímž byl potvrzen rozsudek soudu I. stupně, kterým byl uznán vinným trestným činem výtržnictví a ublížení na zdraví dle § 202 odst. 1 a § 221 odst. 1 trestního zákona a byl mu uložen trest, soud II. stupně odvolání zamítl. Uvedl, že podle jeho přesvědčení právní závěry soudů jsou v extrémním rozporu s výpovědí svědků, nebyl vzat zřetel na chování poškozeného P. G., který byl rovněž odsouzen pro trestný čin výtržnictví a ublížení na zdraví a nebyla vyřešena stěžejní právní otázka, zda jednal v nutné obraně, soud II. stupně se pak s jeho námitkami nevypořádal.
Předseda senátu Krajského soudu v Ostravě ve svém vyjádření ze dne 3. září 2001 navrhl zamítnutí ústavní stížnosti, když vyslovil přesvědčení, že práva stěžovatele, zaručená Ústavou a Listinou základních práv a svobod, poškozena nebyla. Poukázal na rozsah dokazování, na hodnocení provedených důkazů a uvedl, že postup soudu I. stupně v odvolacím řízení neshledal v rozporu s § 2 odst. 6 tr. řádu.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 14 T 202/99 a stížností napadeného rozhodnutí bylo zjištěno, že Krajský soud v Ostravě, jako soud odvolací, přezkoumal rozsudek soud I. stupně v souladu s § 254 odst. 1 tr. řádu, tj. jeho zákonnost a odůvodněnost všech jeho výroků, jakož i správnost postupu řízení, které rozhodnutí předcházelo, a opodstatněně odvolání zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí se vypořádal s námitkami uplatněnými obžalovaným v odvolání a vyčerpávajícím způsobem vysvětlil, o které důkazy je opřen výrok o vině a k jakým skutečnostem bylo důvodně přihlédnuto při uložení trestu. Nutno konstatovat, že z obsahu spisu a obsahu rozhodnutí obou soudů je zřejmé respektování ustanovení § 2 odst. 6 tr. řádu, jakož i čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 18. září 2003