Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně Dity Řepkové a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti A. V., zastoupené Mgr. et Mgr. Barborou Čechurovou, advokátkou se sídlem Kamenická 2378/1, Plzeň, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 2482/2024-499 ze dne 27. 11. 2024, rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 56 Co 221/2023, 56 Co 222/2023-436 ze dne 13. 3. 2024 a rozsudku Okresního soudu Plzeň - město č. j. 13 C 55/2021-379 ze dne 21. 9. 2023, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň - město jako účastníků řízení a Mulačovy nemocnice s.r.o., Dvořákova 1207/17, Plzeň, a Allianz pojišťovny, a. s., Ke Štvanici 656/3, Praha 8, jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. V řízení před obecnými soudy se stěžovatelka domáhala náhrady nemajetkové újmy vzniklé v důsledku poskytování zdravotních služeb, během kterého lékaři nepostupovali v souladu s aktuálními poznatky medicíny a s ohledem na individualitu pacienta. Postupovali tedy podle stěžovatelky tzv. non lege artis.
2. Stěžovatelka se v nemocnici podrobila gynekologickému zákroku a následně se objevily komplikace. Další lékařský postup ovšem stěžovatelka nepodstoupila, neboť podepsala negativní revers. Stěžovatelka poté navštívila jiné gynekologické zařízení.
3. V civilním řízení stěžovatelka požadovala náhradu nemajetkové újmy spočívající v bolestném, ztížení společenského uplatnění, ztrátě na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a také po jejím skončení. Obecné soudy jí nevyhověly. Uvedly, že stěžovatelce vznikla újma - po zákroku se výrazně zhoršil její zdravotní stav a byl jí přiznán invalidní důchod. Obecné soudy ovšem neshledaly protiprávní jednání na straně nemocnice, ani příčinnou souvislost mezi jednáním nemocnice a újmou. Ke zjištění, zda byl postup lege artis, byly zpracovány tři znalecké posudky, včetně revizního znaleckého posudku. Znalecký posudek předložený stěžovatelkou konstatoval postup non lege artis, znalecký posudek předložený nemocnicí naopak shledal postup lege artis. Revizní posudek se ztotožnil se závěry znaleckého posudku nemocnice. Potvrdil, že nedošlo k pochybení či zanedbání ze strany lékaře.
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti navrhuje napadená rozhodnutí Nejvyššího soudu, krajského soudu a okresního soudu zrušit, neboť podle ní porušují její základní právo na soukromí a rodinný život podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (Listina), právo na osobní nedotknutelnost podle čl. 7 odst. 1 Listiny, právo na ochranu zdraví podle čl. 31 Listiny a právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
5. Stěžovatelka rozděluje svou argumentaci na dvě hlavní části. Za prvé, soudy podle ní výkladem a aplikací podústavního práva porušily čl. 7 odst. 1 a čl. 31 Listiny. Stěžovatelka poukazuje na postup non lege artis a následnou absenci adekvátní právní ochrany. Domnívá se, že non lege artis postup byl jediný a rozhodující faktor ke zhoršení zdravotního stavu a tuto skutečnost obecné soudy opomenuly.
6. Za druhé, stěžovatelka shledává protiústavnost i v procesní stránce věci. Obecné soudy podle ní vydaly rozhodnutí v rozporu s řádně tvrzeným a dokládaným skutkovým stavem věci a chybně aplikovaly judikaturu, čímž porušily její právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Podle stěžovatelky obecné soudy pouze mechanicky přebíraly závěry znaleckého posudku předloženého nemocnicí a revizního znaleckého posudku, což odporuje § 153 odst. 1 a § 132 občanského soudního řádu. Nejvyšší soud navíc nerespektoval dovolací důvod vymezený stěžovatelkou.
7. Ústavní soud po prostudování ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí dospěl k závěru, že stěžovatelčin návrh je zjevně neopodstatněný.
8. Ústavní soud připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti, a nikoliv běžné zákonnosti. Nepatří do soustavy obecných soudů a k zásahu do jejich rozhodovací činnosti přistoupí pouze v případě, zjistí-li na podkladě individuální ústavní stížnosti porušení základních práv a svobod jednotlivce (viz čl. 83, čl. 87 odst. 1 a čl. 91 odst. 1 Ústavy).
9. Jádro ústavní stížnosti spočívá na argumentu, že obecné soudy špatně pracovaly se znaleckými posudky a nesprávně hodnotily důkazy, v důsledku čehož dospěly k nesprávným skutkovým zjištěním. Ústavnímu soudu s ohledem na shora vymezenou roli nepřísluší znovu přezkoumávat znalecké posudky a provést jejich právní hodnocení. Rovněž hodnocení důkazů je v gesci obecných soudů. Ústavní soud může s ohledem na základní právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny pouze posoudit, zda obecné soudy při práci se znaleckými posudky a při hodnocení důkazů nevybočily z ústavně vymezených standardů, zda se s případnými rozpory v posudcích ústavně souladně vypořádaly a zda nepominuly některé klíčové námitky stěžovatele.
Právo na soudní ochranu, resp. na spravedlivý proces však neznamená právo na úspěch ve sporu - ne každý spravedlivý proces totiž musí vést k výsledku, který bude pro stěžovatelku příznivý. Jde o procesní základní právo - proces jako celek musí být spravedlivý (srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 2093/23 , bod 7; či
I. ÚS 2617/13 a mnoho dalších).
10. Ústavní soud nemá, co by z ústavněprávního pohledu obecným soudům ohledně práce se znaleckými posudky a hodnocení důkazů vytknul. Okresní soud zadal revizní znalecký posudek z důvodu protichůdných stanovisek mezi znaleckými posudky předloženými stranami; revizní znalecký posudek se pak přiklonil k závěrům posudku předloženého nemocnicí. Obecné soudy vysvětlily, jak důkazy i znalecké posudky hodnotily a je zřejmé, proč rozhodly, jak rozhodly. V ústavní stížnosti stěžovatelka převážně opakuje argumenty vznesené už v řízení před obecnými soudy. Obecné soudy už však na tyto argumenty poskytly v napadených rozhodnutích obsáhlou a srozumitelnou odpověď (viz zejm. body 19 až 21 rozsudku krajského soudu, body 16 až 22 rozsudku okresního soudu).
11. Co se týče hmotněprávních námitek, stěžovatelka opětovně rozporuje závěry obecných soudů, že lékaři nepostupovali lege artis. Ústavní soud znovu připomíná, že opětovné hodnocení co je a co není lege artis není jeho úkolem. Namítá-li stěžovatelka zásah do jejího práva na soukromý život podle čl. 10 odst. 2 Listiny, na osobní nedotknutelnost podle čl. 7 odst. 1 Listiny a na ochranu zdraví podle čl. 31 Listiny, její argumenty jsou jen povšechné a nevypořádávají se s podstatou argumentace obecných soudů.
Ty totiž nezpochybňují, že stěžovatelce vznikla újma, tedy že zřejmě došlo k zásahu alespoň do některých z uvedených práv. Ke vzniku odpovědnosti za škodu však nepostačí jen existence újmy - je třeba prokázat také protiprávní jednání škůdce a příčinnou souvislost mezi újmou a protiprávním jednáním. Obecné soudy uzavřely, že v případě stěžovatelky není přítomno protiprávní jednání nemocnice (a tedy ani příčinná souvislost mezi ním a újmou) a tento závěr ústavně konformně odůvodnily. Stěžovatelka proti tomuto závěru ústavně relevantní námitky nevznáší.
12. Ústavní soud tak neshledal, že by obecné soudy napadenými rozhodnutími porušily stěžovatelčina základní práva. Ústavní stížnost tak podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 11. dubna 2025
Tomáš Langášek, v. r. předseda senátu