Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele Václava Pospíšila, zastoupeného JUDr. Michalem Hudečkem, advokátem se sídlem Krapkova 38, Olomouc, proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. 8. 2008, č. j. 37 Nc 1611/2008-32, a proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 29. 1. 2009, č. j. 37 Nc 1611/2008-51, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. 8. 2008, č. j. 37 Nc 1611/2008-32, byl stěžovatel zbaven způsobilosti k právním úkonům. Tento rozsudek byl zrušen usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 27. 11. 2008, č. j. 70 Co 468/2008-39, a věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Napadeným rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 29. 1. 2009, č. j. 37 Nc 1611/2008-51, bylo rozhodnuto, že stěžovatel se omezuje ve způsobilosti k právním úkonům tak, že není schopen činit žádné právní úkony v oblasti rodinně - právní, obchodně - právní a pracovně - právní, v oblasti majetkoprávní není schopen činit žádné právní úkony s výjimkou nakládání s finančními prostředky a majetkem do částky 500 Kč týdně. Tento rozsudek byl doručen opatrovnici stěžovatele dne 25. 2. 2009 a stěžovateli dne 3. 3. 2009.
Usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 24. 2. 2010, č. j. 37 Nc 1611/2008-81, byl stěžovateli ustanoven opatrovník - Statutární město Olomouc s tím, že opatrovník je oprávněn a povinen stěžovatele zastupovat, vyřizovat jeho záležitosti, přijímat pro něj důchod, s tímto nakládat v jeho prospěch, spravovat jeho majetek s péčí řádného hospodáře s výjimkou nakládání s finančními prostředky a majetkem do částky 500 Kč týdně.
Dne 22. 3. 2010 bylo doručeno Krajskému soudu v Ostravě - pobočce v Olomouci odvolání stěžovatele (odvolacím soudem zhodnocené jako podané proti v předchozím odstavci citovanému usnesení okresního soudu), které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci usnesením ze dne 20. 5. 2010, č. j. 70 Co 232/2010-95, pro neodstranění vad odvolání odmítnuto. Toto usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 1. 7. 2010 a jeho opatrovníkovi (Statutárnímu městu Olomouc) dne 28. 6. 2010.
V konkrétnostech stěžovatel v podstatě namítá, že obecný soud při rozhodování o způsobilosti k právním úkonům nevzal v úvahu všechny rozhodné skutečnosti. Zejména prý nebyl vzat v úvahu vlastní názor stěžovatele a soud při svém rozhodování vyšel toliko z jednoho znaleckého posudku, na základě něhož učinil pro stěžovatele zásadní rozhodnutí, které má obrovský dopad na jeho osobnostní práva.
Za porušení práva na soudní ochranu lze pak podle stěžovatele považovat situaci, kdy stěžovatel "učinil proti rozsudku o omezení způsobilosti k právním úkonům podání", které označil jako odvolání, jež však nesplňovalo po obsahové a formální stránce potřebné náležitosti, a proto byl soudem vyzván k odstranění jeho vad. Ačkoli byl stěžovatel již de iure omezen ve způsobilosti k právním úkonům a v předcházejícím meritorním řízení (o způsobilosti k právním úkonům) byl proto právně zastoupen, v tento (z pohledu procesních práv stěžovatele kritický) okamžik byl k odstranění vad zjevně vyzván pouze on sám. Navíc se toto řízení vedlo za účasti opatrovníka (Statutárního města Olomouce).
Stěžovatel dodal, že žádný subjekt, který by měl jeho práva chránit, jako právní zástupce či opatrovník, tak podání stěžovatele nedoplnil a neopravil jeho vady. Stěžovatel sám se v rámci svých právních a formulačních schopností pokusil tak učinit, avšak soud to nepovažoval za dostatečné, a proto stěžovatelovo odvolání odmítl. Tímto postupem byla stěžovateli fakticky odňata možnost se proti omezení způsobilosti k právním úkonům účinně bránit.
Jak plyne ze shora uvedeného textu, rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. 8. 2008, č. j. 37 Nc 1611/2008-32, byl zrušen usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 27. 11. 2008, č. j. 70 Co 468/2008-39. Tedy, z právního pohledu (de iure) napadený rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. 8. 2008, č. j. 37 Nc 1611/2008-32, ani neexistuje (nenabyl nikdy právní moci).
Proto byla ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. 8. 2008, č. j. 37 Nc 1611/2008-32, odmítnuta jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný [§ 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu].
Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu č. 182/1993 Sb. (ve znění před 1. 1. 2013) lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. (čl. IV. b. 1 zákona č. 404/2012 Sb.). Tedy, ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 29. 1. 2009, č. j. 37 Nc 1611/2008-51, nebyla podána v zákonné lhůtě podle zákona o Ústavním soudu. Proto Ústavní soud v této části ústavní stížnost jako návrh podaný po lhůtě stanovené k jeho podání zákonem odmítl [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu].
Příslušné odvolání, které stěžovatel zmiňuje, bylo odmítnuto výše citovaným usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 20. 5. 2010, č. j. 70 Co 232/2010-95 (pro neodstranění vad podání).
Uvedené usnesení krajského soudu však stěžovatel v ústavní stížnosti nenapadá. To plyne z následujícího. Jako účastníka řízení označuje v ústavní stížnosti pouze Okresní soud v Olomouci. Dále v ústavní stížnost uvádí "Věc: Ústavní stížnosti proti rozsudkům Okresního soudu v Olomouci...", aniž by v tomto výčtu uvedla i zmiňované usnesení krajského soudu. Ústavní stížnost též uvádí: "Proti oběma napadeným rozsudkům, uvedeným v předchozím bodě tohoto podání, podal stěžovatel k Ústavnímu soudu stížnost.". Přitom "v předchozím bodě" ústavní stížnosti jsou uvedeny pouze rozsudky okresního soudu. Konečně, ústavní stížnost v petitu ústavní stížnosti navrhuje (výslovně) zrušit jen rozsudky Okresního soudu v Olomouci.
I kdyby však Ústavní soud mohl zhodnotit ústavní stížnost - což nečiní - tak, že ve skutečnosti je podávána též proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 20. 5. 2010, č. j. 70 Co 232/2010-95 (kterým bylo odmítnuto stěžovatelovo odvolání), stejně by ústavní stížnost - v části směřující proti tomuto usnesení krajského soudu - musela být odmítnuta, a to jako podaná po zákonné 60-ti denní lhůtě k podání ústavní stížnosti. Toto usnesení krajského soudu totiž bylo stěžovateli doručeno dne 1. 7. 2010 a jeho opatrovníkovi (Statutárnímu městu Olomouc) doručeno dne 28. 6. 2010. Ústavní stížnost však byla podána k poštovní přepravě až dne 14. 12. 2012.
sp. zn. IV. ÚS 248/96 , Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 6, C. H. Beck, Praha, 1997, str. 601-602, I. ÚS 99/96 ,
IV. ÚS 323/96 ,
I. ÚS 194/97 ,
I. ÚS 417/98 ,
IV. ÚS 35/04 ,
I. ÚS 609/05 ,
IV. ÚS 283/06 ,
IV. ÚS 310/06 ,
II. ÚS 1200/08 ).
Ústavní soud dodává, že z výroku napadeného rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 29. 1. 2009 č. j. 37 Nc 1611/2008 - 51 plyne, že stěžovatel nebyl omezen ve způsobilosti podávat např. ústavní stížnost. Proto Ústavní soud nejednal s jeho opatrovníkem a nebyl mu ustanoven jiný opatrovník pro řízení před Ústavním soudem (srov. podobně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 8. 1996 sp. zn. I. ÚS 98/96 ). Takto tedy interpretoval Ústavní soud napadený rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 29. 1. 2009 č. j. 37 Nc 1611/2008 - 51 ve prospěch stěžovatele, tedy nepodmiňoval podání ústavní stížnosti souhlasem, resp. podáním opatrovníka stěžovatele.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 4. dubna 2013
Vojen Güttler, v. r. soudce zpravodaj