Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně Dity Řepkové a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti advokáta Mgr. Ing. Milana Frice, LL.M., sídlem Mostecká 169, Most, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 8 Co 538/2024-155 ze dne 6. 11. 2024 a usnesení Okresního soudu v Mostě č. j. 17 C 44/2023-136 ze dne 7. 10. 2024, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Mostě jako účastníků řízení a Anny Krajňákové a Dušana Krajňáka a M & M Reality Invest a. s., Nádražní 535/15, Ostrava, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Podstatou ústavní stížnosti je námitka stěžovatele, že obecné soudy vypočítaly jeho odměnu jakožto advokáta a náhradu hotových výdajů z tarifní hodnoty ve smyslu § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění do 31. 12. 2024, ačkoliv měly postupovat § 8 odst. 1 advokátního tarifu. Rozdíl mezi částkou, kterou požaduje, a částkou, kterou mu soudy přisoudily, činí 100 686 Kč.
2. Stěžovatel namítá, že obecné soudy postupovaly v extrémním rozporu s principy spravedlnosti a porušily jeho základní právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (Listina), právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací podle čl. 26 odst. 3 Listiny.
3. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost i napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněná. Jde-li o návrh zjevně neopodstatněný, Ústavní soud ho mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítne. Usnesení o odmítnutí návrhu musí být stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá (§ 43 odst. 2 a 3 zákona o Ústavním soudu).
4. Ústavní soud se problematikou nákladů řízení zabýval v nedávném stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, kde v bodě 34 uvedl, že: "Ústavní stížnosti proti rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny dostatečně významnou (srov. bod 11 výše). (...) Uvedený požadavek dostatečného ústavního významu věci zajišťuje, aby se Ústavní soud mohl plně soustředit na plnění své úlohy orgánu ochrany ústavnosti. Je-li v konkrétní nákladové věci přítomna mimořádná okolnost zakládající její dostatečný ústavní význam, a je proto vydán nález, nelze z toho dovozovat, že Ústavní soud k věcnému přezkumu posléze automaticky připustí všechny obdobné stížnosti, v nichž je namítán rozpor s takovým nálezem. Tvrzený rozpor musí být u nákladových věcí zpravidla doplněn dalšími okolnostmi, typicky přesahem vlastního zájmu stěžovatele, aby jej Ústavní soud věcně posoudil; stejně jako pro závěr o porušení čl. 36 odst. 1 Listiny nepostačí toliko tvrzené porušení zákona."
5. Tyto závěry Ústavní soud aplikoval např. i v nedávném nálezu sp. zn. I. ÚS 2552/24 , body 21 až 37). Mimo jiné zopakoval, že pokud by problematiku nákladů řízení obecně připouštěl k meritornímu přezkumu, působil by jako nejvyšší nákladový soud, který by opakovaně přezkoumával výklad podústavního práva v oblasti, kde není přípustné dovolání a která je z hlediska ústavnosti podružná - to mu však nepřísluší (srov. nález sp. zn. I. ÚS 2552/24 , bod 37 a např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3227/24 , bod 6; či
, body 2 až 5; či
, bod 11).
6. Ústavní soud souhlasí se stěžovatelem, že jeho věc není co do kvantitativní dimenze bagatelní. Kvantitativní dimenze bagatelnosti [tj. částka do 50 000 Kč - srov. § 238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu] však působí jen jako zintenzivňující okolnost vyžadující ještě mimořádnější okolnosti pro zásah Ústavního soudu. Jak plyne z citovaného stanoviska pléna, ústavní stížnosti proti rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení jsou - bez dalšího, tj. aniž by musely být kvantitativně bagatelní - zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti.
7. Posuzovanou ústavní stížnost mimořádné okolnosti neprovázejí. Stěžovatel to ostatně ani netvrdí - pouze namítá, že soudy měly jeho odměnu vypočítat jinak. Na tom není nic mimořádného. Obecné soudy své rozhodnutí o výpočtu odměny srozumitelně odůvodnily a stěžovatel se ostatně v ústavní stížnosti s důvody, proč rozhodly, jak rozhodly, nevypořádává (viz zejm. bod 9 napadeného usnesení krajského soudu).
8. Ústavní soud proto stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. dubna 2025
Tomáš Langášek, v. r. předseda senátu