Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele S. P., zast. JUDr. Ladislavem Eretem, advokátem, sídlem Voráčovská 14, Praha 4, proti průtahům v řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp.zn. 16 C 353/99 a před Městským soudem v Praze pod sp.zn. 18 Co 232/2006, t a k t o : Ústavní stížnost se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í :
Stěžovatel se ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 17.8.2006 domáhá vydání nálezu, jímž by bylo rozhodnuto o tom, že postupem v řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp.zn. 16 C 353/99 a před Městským soudem v Praze pod sp.zn. 18 Co 232/2006 bylo porušeno jeho právo na to, aby jeho záležitosti byla nezávislým a nestranným soudem rozhodnuta v přiměřené době bez zbytečných průtahů, že postupem Městského soudu v Praze bylo porušeno jeho právo na zákonného soudce, a soudům bylo uloženo projednat věc v nejkratší možné době bez zbytečných průtahů ve složení senátu původně určeného k projednání věci sp.zn. 18 Co 232/2006.V návrhu na zahájení řízení uvedl, že se domáhá náhrady škody způsobené třemi žalovanými na stavbě jeho rodinného domu, avšak do dnešního dne spor nebyl pravomocně ukončen; prvoinstanční rozsudek byl poprvé vydán dne 23.11.2005 a v současné době probíhá odvolací řízení, které je dle jeho názoru opět nedůvodně a záměrně protahováno.
Poukázal na průtahy, které v řízení před soudem I. stupně byly po celou dobu řízení a toto řízení se z důvodů bezdůvodného odročování na neurčito a na vzdálené termíny protáhlo na dobu přesahující 6 let. Odvolacímu soudu vytýká, že se místo toho, aby se zabýval výhradami účastníků vůči rozsudku, svolal ústní jednání na den 28.6.2006 a při něm odročil odvolací řízení na neurčito s tím, že uloží účastníkům doplnit skutková tvrzení, což do dne podání ústavní stížnost neučinil, ačkoliv uběhly již téměř 2 měsíce.
Též poukázal na to, že pro řízení před odvolacím soudem byla původně dle rozvrhu práce určena předsedkyně senátu JUDr. Eva Keményová, které také svolala a nařídila ústní jednání, avšak tato senátu dne 28.6.2006 nepředsedala ani nebyla jeho členkou a senát zasedal v jiném složení. Ústavní soud požádal stěžovatele o sdělení, zda využil všechny procesní prostředky k ochraně jeho práv a zda postupoval podle ustanovení § 174a zák. č. 6/2002 Sb. Stěžovatel informoval, že prostředky zakotvené v uvedeném ustanovení nevyužil, protože tento postup by byl neefektivní, s ohledem na popsané průtahy řízení, v této souvislosti odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 7.3.2005, sp.zn. I.
ÚS 319/04
. Dále doplnil ústavní stížnost o konstatování, že je občanem Spolkové republiky Německo a je v důsledku úrazu nevidomý, což jej, byť má zajištěnu právní pomoc, handicapuje zejména v možnosti podrobně se seznámit s rozsáhlým písemným materiálem a dokumentací a možností kdykoliv zaujmout bezprostředně stanovisko. Před meritorním projednáním ústavní stížnosti je fundamentální povinností Ústavního soudu zkoumat, zda jsou splněny formální náležitosti a podmínky její přípustnosti ve smyslu zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu).
Přitom je třeba respektovat, že ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
Lhůtu pro podání ústavní stížnosti stanoví § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu na 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (příp. na 60 dnů od doručení rozhodnutí i mimořádném opravném prostředku, který byl orgánem, jenž o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení - srov. § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
V souladu s § 75 odst. 1 je však ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (72 odst. 4). Specifičnost ústavní stížnosti se projevuje, kromě jiného, zejména v tom, že k jejímu podání může zásadně dojít až subsidiárně, tedy až po vyčerpání všech jiných prostředků způsobilých zajistit ochranu subjektivního práva.
K posuzovanému případu, pokud stěžovatel namítá neodůvodněné průtahy v řízení, Ústavní soud uvádí, že ve své rozhodovací činnosti původně nevyžadoval vyčerpání tzv. hierarchické stížnosti, tj. stížnosti předsedovi soudu na průtahy v řízení, před podáním ústavní stížnosti, a to z důvodu, že takovou stížnost nepovažoval za efektivní prostředek nápravy průtahů v řízení (srov. např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. I. ÚS 600/03 ,
). Novelou zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích) provedenou zákonem č. 192/2003 Sb. byl do právního řádu České republiky včleněn s účinností od 1.7.2004 nový institut - tzv. návrh na určení lhůty pro provedení procesního úkonu (§ 174a zákona o soudech a soudcích). S ohledem na tuto snahu zákonodárce zavést do právního řádu nový efektivnější prostředek sloužící účastníkům řízení k nápravě situace vzniklé průtahy v řízení, považuje Ústavní soud za nezbytnou podmínku přípustnosti ústavní stížnosti proti zbytečným průtahům v řízení též vyčerpání tohoto procesního prostředku v řízení před obecnými soudy (viz např. usnesení ve věcech sp. zn. I.
ÚS 506/04 , sp. zn. IV. ÚS 259/04 ). Jak vyplývá z reakce stěžovatele, resp. jeho právního zástupce, návrh na určení lhůty pro provedení procesního úkonu podle § 174a zákona o soudech a soudcích, podán nebyl. Jestliže stěžovatel poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 7.3.2005, sp.zn. I. ÚS 319/04 , pak uniklo jeho pozornosti, že i tento nález je plně v souladu s právními závěry výše formulovanými, a že k vyhovění ústavní stížnosti došlo z důvodu jejího podání přede dnem nabytí účinnosti zmiňované novely.
Vzhledem ke zjištěným skutečnostem ohledně nevyčerpání návrhu podle § 174a zák. č. 6/2002 Sb. byla ústavní stížnost soudcem zpravodajem, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítnuta podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh nepřípustný.
P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. září 2006
Ivana Janů, v.r. soudce zpravodaj