Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška (soudce zpravodaj), soudkyně Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti Pavla Holbíka a Zuzany Holbíkové, obou zastoupených JUDr. Lukášem Havlem, advokátem, sídlem Blanická 174, Trutnov, proti výroku II rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. listopadu 2024 č. j. 25 Co 161/2022-548, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, a 1) Pavla Holbíka a 2) Hypoteční banky, a.s., sídlem Radlická 333/150, Praha 5, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížnost se týká výlučně nákladů řízení, konkrétně uplatnění tzv. moderačního práva ze strany odvolacího soudu. Vychází z civilního sporu o určení vlastnictví a neexistenci zástavního práva k nemovitostem. Po kasačním rozsudku Nejvyššího soudu Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") ve věci rozhodl napadeným rozhodnutím. Změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že stěžovatelé jsou ve společném jmění vlastníky předmětných nemovitostí. Výrokem II rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním, odvolacím ani dovolacím soudem. Aplikoval totiž moderační právo podle § 150 občanského soudního řádu s tím, že i stěžovatelka měla podíl na ději vedoucím k neplatnosti kupní a zástavní smlouvy.
2. Stěžovatelé v napadeném nákladovém výroku spatřují porušení svého ústavně zaručeného práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V ústavní stížnosti namítají, že použití moderačního práva krajským soudem nesplňuje ústavní požadavky na řádné odůvodnění, je založeno na neprokázaných tvrzeních, nepodložených polemikách a skutkových závěrech, které jsou v extrémním rozporu s provedeným dokazováním.
3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
4. V rámci stručného odůvodnění (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) Ústavní soud poznamenává, že v posuzovaném případu neshledal závažné (mimořádné) důvody, které by odůvodňovaly nutnost jeho kasačního zásahu. Ústavní soud mnohokrát zopakoval, že se k přezkumu v oblasti nákladů řízení staví velmi zdrženlivě [např. nález ze dne 17. dubna 2019 sp. zn. II. ÚS 2632/18
(N 65/93 SbNU 301), bod 19]. Z hlediska kritérií řádného procesu nelze klást rovnítko mezi řízení vedoucí k rozhodnutí ve věci samé a rozhodování o nákladech řízení, neboť spor o náklady řízení zpravidla nedosahuje ústavního významu [např. nález ze dne 15. října 2012 sp. zn. IV. ÚS 777/12
(N 173/67 SbNU 111), bod 11]. Ústavní soud jistě není nejvyšším nákladovým soudem. Ústavní stížnosti proti takovým rozhodnutím jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny významnou [stanovisko pléna ze dne 5. března 2025 sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24 (č. 97/2025 Sb.), bod 11, a judikatura tam citovaná]. Takové mimořádné okolnosti v posuzované věci Ústavní soud neshledal a dospěl k závěru, že věc nedosahuje ústavní intenzity (srov. čl. 83 Ústavy).
5. Občanský soudní řád v § 150 přiznává civilním soudům jistý prostor pro zohlednění specifik projednávané věci ve výroku o nákladech řízení za účelem spravedlivého řešení sporu. Při hodnocení skutkových otázek jsou soudy navíc vázány zásadou volného hodnocení důkazů, která se pojí se zásadou bezprostřednosti dokazování. Není přitom úkolem Ústavního soudu, aby úvahy příslušných civilních soudů o moderaci nákladů řízení jako další odvolací instance věcně přezkoumával, zvláště je-li zpochybňováno hodnocení důkazů (usnesení ze dne 9. června 2025 sp. zn. I. ÚS 191/25
, bod 10; usnesení ze dne 7. května 2025 sp. zn. II. ÚS 1087/25
, bod 23). Podstatné je, že se krajský soud neuchýlil k nic neříkající citaci zákona, nýbrž své rozhodnutí o moderaci nákladů srozumitelně vyložil. Není potom úlohou Ústavního soudu, aby tyto úvahy dále přehodnocoval (i kdyby se s nimi sám neztotožňoval) či ověřoval správnost skutkových zjištění, z nichž tyto úvahy vycházejí (usnesení ze dne 9. dubna 2025 sp. zn. IV. ÚS 848/25
, bod 12). Ústavní soud dospěl k závěru, že zdůvodnění ze strany krajského soudu alespoň v nutné míře postačuje a že z hlediska výše vymezeného velmi zdrženlivého standardu ústavněprávního přezkumu napadené rozhodnutí ještě obstojí.
6. Na základě výše uvedeného Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť nezjistil porušení základních práv stěžovatelů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. prosince 2025
Tomáš Langášek v. r.
předseda senátu