Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Wintra (soudce zpravodaje), soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelky obce Karlík, sídlem Karlická 1, Dobřichovice, zastoupené JUDr. Tomášem Kindlem, advokátem se sídlem Blatenská 3218/83, Chomutov, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 10 As 273/2023-44 ze dne 5. 2. 2024, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Ing. Davida Fürsta a MUDr. Aleše Fürsta, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Vedlejší účastníci se u Krajského soudu v Praze domáhali zrušení opatření obecné povahy - územního plánu Karlík vydaného usnesením zastupitelstva obce Karlík ze dne 27. 6. 2022 (dále jen "územní plán"). Vedlejší účastníci namítali, že vydaný územní plán 1) je v rozporu s místním referendem, 2) diskriminačním způsobem zasahuje do jejich vlastnického práva, 3) v průběhu přípravy územního plánu nebyly vyhodnoceny všechny jejich připomínky a 4) rozhodnutí o námitkách vydané obcí je nepřezkoumatelné. Fakticky šlo o to, že vedlejší účastníci nesouhlasili s nezařazením jejich pozemku do zastavitelných ploch obce.
2. Krajský soud zamítl návrh vedlejších účastníků na zrušení územního plánu rozsudkem č. j. 54 A 58/2023-41 ze dne 27. 9. 2023. Vedlejší účastníci však proti jeho rozsudku podali kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu (NSS), který rozhodnutím napadeným touto ústavní stížností kasační stížnosti vyhověl. NSS dále sám rozhodl tak, že zrušil územní plán v rozsahu vymezení pozemku vedlejších účastníků. Podstatou rozhodnutí NSS bylo, že dospěl k závěru o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí obce o námitkách vedlejších účastníků. Podle NSS se obec nevypořádala se stěžejní argumentací vedlejších účastníků, která spočívala v tom, že jejich pozemek je stavební prolukou ve smyslu § 58 odst. 2 písm. b) starého stavebního zákona.
3. Proti rozsudku NSS podala obec ústavní stížnost. V ní namítá porušení práva na spravedlivý proces, které mělo spočívat v tom, že NSS nevyložil, proč se odchýlil od své dosavadní rozhodovací praxe týkající se proluk. Uvádí také, že na vypořádání námitek nelze klást přehnané nároky a NSS toto vypořádání neměl shledat nepřezkoumatelným. Jednalo se totiž jen o jednu z několika námitek vedlejších účastníků, která navíc byla zahrnuta pouze "do přílohy, a nikoli do textu námitek", jak obec uvádí v ústavní stížnosti. Obec také argumentuje ústavně garantovaným právem na samosprávu podle čl. 8 Ústavy České republiky, jehož projevem je právě schvalování územních plánů, do kterých by soudy zásadně neměly zasahovat.
4. Ústavní soud nejprve podotýká, že nezasílal ústavní stížnost vedlejším účastníkům k vyjádření. Učinil tak s ohledem na procesní ekonomii řízení a na zájem na přednostním projednání ústavní stížnosti, týkající se věci veřejné, kterou územní plán je. Především ale Ústavní soud nezasílal ústavní stížnost vedlejším účastníkům proto, že rozhodl způsobem, který jim nepůsobí újmu. Ústavní soud totiž jimi podanou kasační stížnost, respektive rozhodnutí NSS o ní aproboval jako ústavně konformní.
5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Ústavní soud ustáleně opakuje, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti a k zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů přistupuje pouze v případě porušení něčích základních práv a svobod (čl. 83, čl. 87 odst. 1 a čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky).
7. Ústavní soud mnohokrát konstatoval, že procesní postupy v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, jakož i výklad a použití podústavních právních předpisů, jsou svěřeny primárně obecným soudům, nikoli Ústavnímu soudu. Z hlediska ústavněprávního může být pouze posouzeno, zda skutková zjištění mají dostatečnou a racionální základnu, zda právní závěry těchto orgánů veřejné moci nejsou s nimi v extrémním nesouladu a zda interpretace použitého práva je ústavně konformní. Jinými slovy, Ústavní soud má pouze posuzovat, zda v řízení (a posléze rozhodnutím v něm vydaným) nebyla porušena ústavně zaručená práva účastníků, jestli řízení bylo vedeno v souladu s těmito principy a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé (viz např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 2301/17 ,
nebo
).
8. Podstata ústavní stížnosti spočívá v tom, že obec jakožto stěžovatelka nesouhlasí se závěrem NSS o nepřezkoumatelnosti vypořádání námitek podaných vedlejšími účastníky. Již z tohoto shrnutí však dle hodnocení Ústavního soudu plyne, že se nejedná o argumentaci, která by mohla zakládat porušení základních práv stěžovatelky. Muselo by jít o skutečný exces, aby Ústavní soud shledal za protiústavní to, že soud (konkrétně zde NSS) klade na správní orgán (obec) určité nároky ohledně přezkoumatelnosti jeho rozhodnutí. Je obecně pravdou, že požadavky vznášené NSS vůči obcím, pokud jde o detailnost a rozsah vypořádání se s námitkami vlastníka pozemku uplatněnými proti územnímu plánu, nesmí být přemrštěné, jak explicitně plyne např. z nálezu sp. zn. III. ÚS 1669/11
. V tomto případě však dle hodnocení Ústavního soudu nároky přemrštěné nebyly, jelikož NSS podrobně odůvodnil, proč byly námitky vedlejších účastníků podstatné, a že se s nimi obec nevypořádala.
9. Ústavní soud je v případě této ústavní stížnosti vyzván k "přezkoumávání závěrů soudu o nepřezkoumatelnosti". Při takovém přezkumu však Ústavní soud musí být velmi zdrženlivý. Ratio této zdrženlivosti ostatně velmi dobře shrnuje např. odlišné stanovisko Vladimíra Kůrky k již výše citovanému nálezu sp. zn. III. ÚS 1669/11
: "Jednak nepokládám za případné Nejvyššímu správnímu soudu vytýkat, požadoval-li, aby finální rozhodnutí (opatření obecné povahy) bylo vydáno na základě úplných a vnitřně či navzájem nerozporných podkladových stanovisek, neboť takový požadavek je nejen ústavněprávně adekvátní, nýbrž i konkrétně nevyhnutelný proto, aby mohl být soudní přezkum takových opatření vůbec myslitelný. (...) Dodržování zákonných standardů odůvodnění ve správním řízení podle § 68 odst. 3 správního řádu lze v procesu, kdy tyto orgány vystupují v tzv. "vrchnostenském postavení", chápat za přílišný (přepjatý) formalismus jen stěží, a to zejména tehdy, kdy jejich potenciální zásah do subjektivních práv jiných osob (účastníků řízení) může být v důsledku vydaného opatření obecné povahy (územního plánu) zcela zjevný a citelný.
(...) Že v dané věci nemohl Nejvyšší správní soud brát v potaz toliko právo na územní samosprávu (čl. 101 odst. 4 Ústavy), nýbrž i taková - rovněž ústavně garantovaná - práva jiných (dle čl. 11 Listiny), je nabíledni, neboť právě ti otevřeli před ním spor." Ústavní soud zároveň pro předejití jakýmkoli pochybnostem uvádí, že zde napadené rozhodnutí NSS není v rozporu ani s výše citovaným nálezem samotným. Odlišné stanovisko k němu však lépe vystihuje způsob, jakým by Ústavní soud měl přistupovat k přezkumu soudních rozhodnutí v těchto typových věcech.
10. V posuzovaném případě považuje Ústavní soud za rozhodné, že NSS velmi podrobně rozebral, proč je podle něj odůvodnění rozhodnutí obce o námitkách nepřezkoumatelné. V bodech 27 až 30 napadeného rozhodnutí NSS přehledně shrnuje, jakou argumentaci předestřeli vedlejší účastníci ve svých námitkách, a jak na tyto námitky obec reagovala. NSS přitom dospěl k závěru, že na zásadní otázku celé věci, tedy posouzení, zda je pozemek stěžovatelů prolukou, obec neodpověděla. Namísto toho odůvodňovala, proč nelze pozemek stěžovatelů vymezit jako zastavitelnou plochu. Jak ale NSS také odůvodnil, zastavitelná plocha je něco jiného než zastavěné území, do kterého by pozemek stěžovatelů patřil, pokud by skutečně byl prolukou.
11. Není ani pravdou, jak uvádí stěžovatelka, že by se NSS odchýlil od své vlastní judikatury. V tomto smyslu stěžovatelka mylně interpretuje podstatu sporu. NSS totiž neposuzoval, zda pozemek vedlejších účastníků je, anebo není prolukou, proto se logicky ani nemohl odchýlit od své (stěžovatelkou citované) judikatury ohledně výkladu tohoto pojmu. NSS pouze dospěl k závěru o nepřezkoumatelnosti odůvodnění týkajícího se námitek vedlejších účastníků, ve kterých poukazovali na to, že jejich pozemek prolukou je. Z toho důvodu je právně irelevantní argument obce o tom, že námitka vedlejších účastníků o proluce nemohla v řízení uspět. I kdyby hypoteticky určitá námitka skutečně nemohla uspět, nezakládá to právo se s touto námitkou nevypořádat, zvláště pokud je natolik významná, jak NSS odůvodnil.
12. Jednoduše řečeno a shrnuto, vedlejší účastníci argumentovali ve svých námitkách tak, že jejich pozemek je stavební prolukou, a je tedy již ze zákona součástí zastavěného území obce. Avšak obec na tyto argumenty odpovídala v tom směru, proč nelze pozemek vymezit územním plánem jako zastavitelnou plochu. NSS velmi srozumitelně vysvětlil, proč a v čem je tato argumentace obce mimoběžná, a tedy nepřezkoumatelná.
13. NSS také zkoumal, zda námitka vedlejších účastníků byla z jejich podání zřejmá, a tedy, zda byla obec povinna se s ní adekvátně vypořádat, přičemž NSS dospěl k závěru, že ano. V bodech 27 a 28 NSS odůvodnil, že argumentace prolukou nebyla v námitkách vedlejších účastníků žádným způsobem skrytá či jinak nezřetelná, jak to tvrdí obec i v ústavní stížnosti.
14. Dle odůvodnění napadeného rozhodnutí si NSS byl také vědom toho, že požadavky vznášené vůči zastupitelstvu obce, pokud jde o detailnost a rozsah vypořádání se s námitkami, nesmí být přemrštěné. Jinak řečeno, NSS při svém rozhodnutí respektoval Ústavu a z ní plynoucí judikaturu Ústavního soudu, byl si vědom souvislosti posuzovaného případu s ústavně garantovaným právem na samosprávu. To, že přesto rozhodl o zrušení rozsudku krajského soudu a o zrušení části územního plánu, nezakládá samo o sobě porušení práva na samosprávu obce. Není navíc bez relevance, že, jak již bylo uvedeno, NSS zrušil územní plán pouze v rozsahu pozemku vedlejších účastníků, čímž také evidentně šetřil právo na samosprávu.
15. Ústavní soud ze všech výše uvedených důvodů odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. května 2024
Jan Wintr, v. r. předseda senátu