Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti LAPOS PZ, spol. s r. o., se sídlem Frenštát pod Radhoštěm, Nádražní 140, zastoupené JUDr. Vladimírem Jirouskem, advokátem se sídlem Ostrava - Moravská Ostrava, Preslova 9/361, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2011, čj. 28 Cdo 496/2011 - 242, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 8. 2010, čj. 8 Co 271/2010 - 214, a rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 22. 2. 2010, čj. 24 C 268/2008 - 174, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti, nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva. Zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen v případě, že shledá současně porušení základního práva či svobody. Ústavní soud tedy není jen další přezkumnou instancí v řízení před obecnými soudy (čl. 83 Ústavy ČR).
Po přezkoumání napadených rozsudků dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Její podstatou je polemika stěžovatelky se skutkovými zjištěními a právními závěry obecných soudů. Tvrzení stěžovatelky o porušení jejího práva na spravedlivý proces neodpovídá skutečnosti, o čemž svědčí m.j. fakt, že předmětná věc prošla dvakrát odvolacím i dovolacím řízením. Obecné soudy v posuzované věci řádně a srozumitelně objasnily své právní závěry ohledně existence právního důvodu pro plnění stěžovatelky a otázky bezdůvodného obohacení. Vyšly z dostatečně zjištěného skutkového stavu a vyvodily právní závěry, které náležitě a pečlivě odůvodnily. Nejvyšší soud se rovněž pečlivě zabýval všemi argumenty stěžovatelky a přesvědčivě se s nimi vypořádal.
Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení základních práv stěžovatelky, není v jeho kompetenci, aby přehodnocoval závěry obecných soudů v konkrétních detailech sporu. Jak bylo už výše uvedeno, věc prošla dvakrát všemi stadii řízení před obecnými soudy této republiky, včetně řízení u Nejvyššího soudu. V detailech lze odkázat na podrobná odůvodnění napadených rozhodnutí a nemá smysl z nich zde cokoli opakovat či zdůrazňovat. Pokud stěžovatelka nesouhlasí se závěry obecných soudů, nezakládá to automaticky odůvodněnost ústavní stížnosti.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 3. května 2012
Vojen Güttler předseda I. senátu Ústavního soudu