Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaj) a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele: M. K., zastoupeného JUDr. Bc. Marcelou Oškrdovou, advokátkou sídlem Národní 416/37, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 11 To 309/2023-77 ze dne 3. ledna 2024 a usnesení Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou č. j. 0 Nt 804/2023-25 ze dne 23. října 2023, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové a Okresního státního zastupitelství Rychnově nad Kněžnou, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou ("okresní soud") ve vazebním zasedání napadeným usnesením ponechal stěžovatele ve vazbě, nepřijal záruku třetí osoby za jeho chování, písemný slib stěžovatele ani dohled probačního úředníka nepovažoval za dostatečný k dosažení účelu vazby a nepřijal ani peněžitou záruku 250 000 Kč. Krajský soud v Hradci Králové ("krajský soud") v neveřejném zasedání stížnost stěžovatele proti usnesení okresního soudu zamítl.
2. Řádně zastoupený stěžovatel ve včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu"), namítá porušení základních práv zakotvených v čl. 8 odst. 1, 2 a 5 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina").
3. Podle stěžovatele obecné soudy při rozhodování o jeho ponechání ve vazbě vycházely výhradně z odposlechů. Napadená usnesení jsou opřena o úřední záznamy a stručná shrnutí obsahu zaznamenané komunikace, aniž by se obecné soudy seznámily se skutečným obsahem odposlechů, přestože to stěžovatel požadoval. Požadavku nevyhověl ani stížnostní soud a doslovný překlad odposlechů nebyl jako důkaz proveden. Dále stěžovatel uvádí, že při nahlížení do spisu 20. února 2024 zjistil, že v nekompletních překladech byly vynechány části hovorů, které tlumočník (nikoli orgány činné v trestním řízení) vyznačil jako nedůležité pro trestní řízení. Stěžovatel je přesvědčen, že orgány činné v trestním řízení neměly k dispozici veškeré informace, na jejichž základě by mohly trestní věc hodnotit, poukazuje na další vazební zasedání (27. března 2024), jemuž byl přítomen tlumočník, kterému stěžovatel nerozuměl a který měl opakovaně selektovat tlumočené informace.
4. Ústavní soud je soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), a nikoli další instancí v systému všeobecného soudnictví; proto ve vztahu k procesnímu postupu orgánů činných v trestním řízení i obecných soudů reaguje jen na pochybení při aplikaci procesních předpisů, která musí u stěžovatele vyvolávat reálné negativní dopady na jeho ústavně zaručená základní práva nebo svobody, nebo je alespoň ohrožovat. Jinak řečeno, ne každý postup obecného soudu, byť by i byl podle podústavního práva procesně nebo jinak vadný, vede k zásahu do ústavně zaručených základních práv nebo svobod.
5. Podle napadených usnesení se stěžovatel měl, společně s dalšími třinácti stíhanými a dalšími osobami, dopustit zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea druhá trestního zákoníku a zločinu organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst. 1, 3 písm. a) a odst. 4 písm. c) trestního zákoníku.
6. Z napadených usnesení se podává, že někteří obvinění spolupracují s orgány činnými v trestním řízení, usvědčují některé další spoluobviněné (ne však stěžovatele) a popisují vzájemné vztahy a součinnost. Zapojení stěžovatele je dovozeno z popisu součinnosti a povoleného sledování osob a věcí. Stěžovatel popírá své zapojení do organizované činnosti převaděčů, vylučuje jakékoli kontakty s některými členy skupiny, komunikaci s jinými však připouští - s tím, že domlouval jen zajištění surovin a chod provozovny rychlého občerstvení; ve vazebním zasedání rovněž namítl nekompletnost spisu (předložených odposlechů).
Jak okresní tak i krajský soud se námitkami stěžovatele zabývaly, popsaly svá zjištění a uzavřely, že doposud zajištěné důkazy ve svém souhrnu svědčí pro zapojení stěžovatele do trestné činnosti, jeho argumentace není hodnověrná, a proto nelze vazbu nahradit. Krajský soud nadto poukázal i na obdobu s argumentací užitou v ústavní stížnosti již proti usnesení o vzetí do vazby odmítnutou Ústavním soudem pro zjevnou neopodstatněnost ( sp. zn. II. ÚS 2745/23 dne 14. listopadu 2023).
7. V ústavní stížnosti stěžovatel argumentuje také informacemi zjištěnými až po vydání napadených usnesení, v průběhu dalšího vazebního zasedání, které proběhlo 27. března 2024 (ještě před podáním ústavní stížnosti), v němž poprvé byly okresnímu soudu předloženy námitky proti selekci informací z odposlechů a odlišnostem syrské a turecké kurdštiny. Po jejich posouzení okresní soud stěžovatele ponechal ve vazbě, usnesení sp. zn. 0 Nt 808/2024 však dosud nebylo přeloženo a doručeno.
8. Vazba je zajišťovací institut sloužící k dosažení účelu trestního řízení a rozhodování o ní nelze chápat jako rozhodování o vině či nevině. Nezbytným předpokladem pro vazební zbavení osobní svobody je existence skutečností (důkazů) způsobilých přesvědčit objektivního pozorovatele, že konkrétní osoba mohla spáchat trestný čin. Z povahy věci vyplývá, že podezření nemusí být tak silné, jak se vyžaduje pro odsouzení, a proto je rozhodování o vazbě vedeno v rovině pravděpodobnosti, jaké důsledky mohou nastat, nebude-li obviněný stíhán vazebně (usnesení sp. zn. IV.
ÚS 161/16 z 23. února 2016). Vazební důvody musí být interpretovány restriktivně, jelikož má vazba závažné negativní sociální i psychologické důsledky (izoluje obviněného od jeho rodinného a sociálního prostředí) a musí zachovat proporcionalitu ke sledovanému cíli. Posouzení konkrétních okolností je věcí obecných soudů, které musí zvážit, je-li vazba v konkrétní věci nezbytná k dosažení účelu trestního řízení a nelze-li jej (ani při vynaložení veškerého úsilí) dosáhnout jinak. Do takových úvah a rozhodnutí může Ústavní soud zasáhnout jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem (čl.
8 odst. 2 a odst. 5 Listiny) vůbec, jsou-li tvrzené vazební důvody nedostatečně zjištěné nebo závěry obecných soudů hrubě nepřiléhavé či svévolné. Taková situace však v projednávané věci nenastala.
9. Věc stěžovatele projednal nezávislý a nestranný soud (čl. 36 Listiny), stěžovatel byl ve vazebním zasedání slyšen, měl možnost předložit své námitky a argumenty (čl. 38 odst. 2 Listiny), s nimiž se soudy řádně vypořádaly. Z aplikace uvedených práv neplyne, že vyhodnocení provedeného vazebního zasedání musí odpovídat očekávání stěžovatele. Argumentaci stěžovatele považuje Ústavní soud jen za polemiku obsahující alternativní zhodnocení provedených důkazů, která však není způsobilá založit důvodnost ústavní stížnosti.
Odůvodnění napadených usnesení vyhovuje požadavkům kladeným na vazební rozhodnutí, obecné soudy se věcí řádně zabývaly a srozumitelně vysvětlily, proč považují pokračování vazby za důvodné.
10. Ústavní soud není povolán k tomu, aby řádně odůvodněné závěry obecných soudů jako výraz jejich nezávislé rozhodovací činnosti přehodnocoval, napadená rozhodnutí považuje za ústavně konformní, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. dubna 2024
Jan Wintr v. r. předseda senátu