1 Ads 241/2024- 42 - text
1 Ads 241/2024 - 43
pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Michala Bobka, soudkyně Lenky Kaniové a soudce Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: J. C., zast. Mgr. Milanem Šikolou, advokátem se sídlem Skalky 2918/28, Brno, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, ve věci žaloby proti rozhodnutí žalované ze dne 5. 2. 2024, č. j. X, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 12. 9. 2024, č. j. 60 Ad 5/2024 88,
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
[1] Žalovaná prvostupňovým rozhodnutím zamítla žádost žalobkyně o invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, neboť podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení není invalidní. Podle tohoto posudku poklesla pracovní schopnost žalobkyně z důvodu lehkého funkčního postižení páteře pouze o 30 %. Nesplňuje proto podmínku invalidity podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Námitky žalobkyně proti tomuto rozhodnutí žalovaná zamítla s odkazem na nově vypracovaný posudek, který závěry posudku Okresní správy sociálního zabezpečení potvrdil.
[2] Žalobkyně se obrátila na Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci. Ten její žalobu zamítl. Krajský soud si vyžádal posudek od Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem, který potvrdil závěry obou předchozích zpracovaných posudků, tedy že pokles pracovní schopnosti žalobkyně činí celkově 30 %. Tento posudek shledal krajský soud úplným, správným a přesvědčivým. Uzavřel proto, že žalobkyně není invalidní, neboť nebyl prokázán pokles její pracovní schopnosti alespoň o 35 %.
[3] Rozsudek krajského soudu napadla žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížností. Její důvody lze podřadit pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatelka konkrétně namítá částečnou nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, neobjektivnost a závislost posudkových komisí na žalované a nesprávnost skutkových závěrů posudkových komisí ohledně míry poklesu její pracovní schopnosti. Mimo jiné poukazuje i na to, že nebyla zohledněna její propouštěcí zpráva z Lázní Luhačovice ze dne 6. 2. 2024.
[4] Nejvyšší správní soud (dále též jen „NSS“) se po konstatování přípustnosti kasační stížnosti zabýval její přijatelností ve smyslu §104a soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“), tedy otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Jedná se totiž o věc, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce (§ 31 odst. 2 s. ř. s.).
[5] Podstatný přesah zájmů stěžovatele NSS vymezil již v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 39, č. 933/2006 Sb. NSS (k uplatnitelnosti zde vyslovených názorů na současnou úpravu srov. např. rozsudek NSS ze dne 10. 6. 2021, č. j. 1 As 124/2021 28). Podstatný přesah bude dán pouze v případech, kdy se kasační stížnost (1) týká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny v judikatuře Nejvyššího správního soudu anebo (2) právních otázek řešených dosavadní judikaturou rozdílně. Podstatný přesah zájmů stěžovatele bude dán (3) rovněž v případě potřeby učinit odklon od ustálené judikatury. Konečně bude kasační stížnost přijatelná (4) tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Takovým pochybením jsou především případy, kdy krajský soud nerespektoval ustálenou a jasnou judikaturu a nelze vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, nebo krajský soud v konkrétním případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. Zároveň však platí, že NSS není v rámci hodnocení přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat, že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. V rámci posouzení přijatelnosti také z povahy věci není místo pro plnohodnotný věcný přezkum napadeného rozhodnutí, tudíž se v uvedené souvislosti NSS omezuje na případy zjevných pochybení krajského soudu.
[6] Žádný z těchto případů není dán. Kasační stížnost je proto nepřijatelná.
[7] Judikatura NSS již vymezila kritéria přezkoumatelnosti soudních rozhodnutí. Plyne z ní, že má li být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal správní soud za rozhodný, jak uvážil o pro věc zásadních a podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem postupoval při jejich posuzování, proč považuje právní závěry účastníků řízení za nesprávné a z jakých důvodů považuje pro věc zásadní argumentaci účastníků řízení za lichou (srov. např. rozsudky NSS ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/2004 62, ze dne 21. 8. 2008, č. j. 7 As 28/2008 76, či ze dne 21. 5. 2015, č. j. 7 Afs 69/2015 45).
[8] S ohledem na námitku nedostatečného, resp. nesprávného zjištění skutkového stavu v projednávané věci poté NSS připomíná, že posouzení zdravotního stavu, konkrétněji invalidity, je podle ustálené judikatury otázkou odbornou (medicínskou), k níž soud nedisponuje potřebnými odbornými znalostmi. Výchozím bodem pro rozhodování správního soudu jsou tudíž závěry odborníků (srov. např. rozsudky NSS ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 54, č. 511/2005 Sb. NSS, ze dne 30. 11. 2009, č. j. 4 Ads 81/2009 46, nebo ze dne 15. 5. 2013, č. j. 6 Ads 11/2013 20). Pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost fyzických osob MPSV, které za tím účelem podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, zřizuje jako své orgány posudkové komise (srov. rozsudek NSS ze dne 30. 1. 2004, č. j. 5 Ads 34/2003 82, č. 526/2005 Sb. NSS). Ve vypracovaných posudcích se hodnotí nejenom celkový zdravotní stav a dochované pracovní schopnosti pojištěnce, ale formulují se v něm i posudkové závěry o invaliditě, jejím vzniku, zániku či dalším trvání. Tento posudek je tedy v přezkumném soudním řízení stěžejním důkazem, na nějž je soud při nedostatku odborných znalostí odkázán. Úkolem soudu je nicméně zhodnotit jeho jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost (srov. např. rozsudky NSS ze dne 25. 11. 2003, č. j. 5 Ads 42/2003 61; č. 800/2006 Sb. NSS, ze dne 11. 10. 2013; č. j. 4 Ads 42/2013 43; či ze dne 8. 7. 2015, č. j. 10 Ads 116/2014 46, bod 8).
[9] Konečně, pokud jde o námitku neobjektivnosti, resp. závislosti posudkových komisí na žalované, poukazuje NSS na svoji judikaturu, podle níž sama skutečnost, že posudková komise je orgánem MPSV, není důvodem k pochybnostem o objektivitě jejích závěrů. Ta má být garantována složením posudkových komisí, které sestávají nejen z posudkových lékařů a tajemníků z řad pracovníků MPSV, ale i z odborných lékařů jednotlivých klinických oborů, tedy osob odlišných od pracovníků MPSV (rozsudek NSS ze dne 29. 5. 2003, č. j. 5 Ads 4/2003 35, č. 33/2003 Sb. NSS, nověji např. usnesení NSS ze dne 9. 5. 2024, č. j. 6 Ads 188/2023 29, bod 18).
[10] K řešení všech otázek nastolených stěžovatelkou v její kasační stížnosti tedy již existuje ustálená judikatura. NSS neshledal tuto judikaturu rozpornou. Rovněž necítí potřebu se od ní odchýlit. Nedospěl ani k závěru, že by se krajský soud dopustil zásadního pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatelky. Rozhodnutí žalované a krajského soudu má oporu ve správním a soudním spise a reflektuje závěry citované judikatury. Krajský soud postupoval korektně, jestliže vyšel z posudku posudkové komise MPSV a ten hodnotil z hlediska určitosti, úplnosti a přesvědčivosti. Posudková komise MPSV přitom na str. 8 posudku zohlednila rovněž propouštěcí zprávu ze dne 6. 2. 2024, na kterou stěžovatelka v kasační stížnosti poukazuje.
[11] Z uvedených důvodů NSS neshledal důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto ji odmítl pro nepřijatelnost podle § 104a s. ř. s.
[12] O náhradě nákladů řízení NSS rozhodl v souladu s § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s. (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 33, část III. 4.). Stěžovatelka neměla v řízení úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná sice byla v řízení úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení však rovněž nemá, jelikož se jedná projednávaná věc týká důchodového pojištění (§ 60 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 9. ledna 2025
Michal Bobek
předseda senátu