Rozhodnutí o žádosti o nové posouzení důvodů neudělení víza dle § 180e odst. 1
zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, představuje opětovné posouzení důvodů neudělení víza, proto stejně jako rozhodování o udělení víza správním orgánem prvního stupně zasahuje do veřejných subjektivních práv cizince, a je tak rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s.
Rozhodnutí o žádosti o nové posouzení důvodů neudělení víza dle § 180e odst. 1
zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, představuje opětovné posouzení důvodů neudělení víza, proto stejně jako rozhodování o udělení víza správním orgánem prvního stupně zasahuje do veřejných subjektivních práv cizince, a je tak rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s.
24. 1. 2008, čj. 4 Azs 99/2007-93, č. 1551/2008
Sb. NSS, a ze dne 28. 7. 2009, čj. 5 Azs
40/2009-74, bod IV. b)]. Pomocné vodítko při
výkladu tohoto institutu poskytují rovněž
rozsudky ESLP (např. rozsudek ze dne 11. 1.
2007, Salah Sheekh proti Nizozemí, stížnost
č. 1948/04; nejnověji pak rozsudek ze dne
27. 6. 2013, A.G.A.M. a další proti Švédsku,
stížnosti č. 71680/10, 28379/11, 72413/10,
50859/10, 68411/10, 68335/10, 72686/10
a 66523/10). (...)
čení pobytu stanoveného vízem neopustí
území nebo že vízum hodlá zneužít k jinému
účelu, než je uveden v žádosti o udělení víza
[§ 56 odst. 1 písm. i) zákona o pobytu cizinců
ve znění účinném do 31. 12. 2010].
Dne 8. 8. 2011 podal žalobce u správního
orgánu I. stupně žádost o nové posouzení dů-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 2 / 2 014
vodů neudělení dlouhodobého víza podle
§ 56 odst. 4 ve spojení s § 180e odst. 2 zákona
o pobytu cizinců. Následně dne 3. 10. 2011
uplatnil žalobce u žalované návrh na opatření
proti nečinnosti ve věci žádosti o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza. K této žádosti žalovaná sdělila, že žádost
o nové posouzení důvodů dosud neobdržela.
Vyzvala proto správní orgán I. stupně k postoupení žádosti a příslušného spisového
materiálu.
Dne 1. 8. 2012 podal žalobce u Městského
soudu v Praze žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu. Domáhal se, aby
soud žalované uložil vydat ve věci rozhodnutí
v soudem stanovené lhůtě. Městský soud rozsudkem ze dne 23. 4. 2013, čj. 8 A 101/2012-31,
podané žalobě vyhověl a stanovil žalované
povinnost rozhodnout o žádosti žalobce
o nové posouzení neudělení dlouhodobého
víza ze dne 8. 8. 2011 do třiceti dnů od právní
moci rozsudku.
Žalovaná (stěžovatelka) napadla rozsudek
městského soudu kasační stížností. Kromě
formálních vad městský soud vůbec nereagoval na argumentaci stěžovatelky obsaženou
ve vyjádření k žalobě, že § 180e odst. 7 zákona o pobytu cizinců se vztahuje pouze na žádosti o dlouhodobé vízum podané po
27. 6. 2013, A.G.A.M. a další proti Švédsku,
stížnosti č. 71680/10, 28379/11, 72413/10,
50859/10, 68411/10, 68335/10, 72686/10
a 66523/10). (...)
čení pobytu stanoveného vízem neopustí
území nebo že vízum hodlá zneužít k jinému
účelu, než je uveden v žádosti o udělení víza
[§ 56 odst. 1 písm. i) zákona o pobytu cizinců
ve znění účinném do 31. 12. 2010].
Dne 8. 8. 2011 podal žalobce u správního
orgánu I. stupně žádost o nové posouzení dů-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 2 / 2 014
vodů neudělení dlouhodobého víza podle
§ 56 odst. 4 ve spojení s § 180e odst. 2 zákona
o pobytu cizinců. Následně dne 3. 10. 2011
uplatnil žalobce u žalované návrh na opatření
proti nečinnosti ve věci žádosti o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza. K této žádosti žalovaná sdělila, že žádost
o nové posouzení důvodů dosud neobdržela.
Vyzvala proto správní orgán I. stupně k postoupení žádosti a příslušného spisového
materiálu.
Dne 1. 8. 2012 podal žalobce u Městského
soudu v Praze žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu. Domáhal se, aby
soud žalované uložil vydat ve věci rozhodnutí
v soudem stanovené lhůtě. Městský soud rozsudkem ze dne 23. 4. 2013, čj. 8 A 101/2012-31,
podané žalobě vyhověl a stanovil žalované
povinnost rozhodnout o žádosti žalobce
o nové posouzení neudělení dlouhodobého
víza ze dne 8. 8. 2011 do třiceti dnů od právní
moci rozsudku.
Žalovaná (stěžovatelka) napadla rozsudek
městského soudu kasační stížností. Kromě
formálních vad městský soud vůbec nereagoval na argumentaci stěžovatelky obsaženou
ve vyjádření k žalobě, že § 180e odst. 7 zákona o pobytu cizinců se vztahuje pouze na žádosti o dlouhodobé vízum podané po
1. 1. 2011. K tomuto dni nabyl účinnosti zákon č. 427/2010 Sb., který institut nového posouzení důvodů pro neudělení víza zavedl.
V době zahájení řízení o žádosti o udělení víza (30. 11. 2010) nebyl proti rozhodnutí o neudělení dlouhodobého víza žádný opravný
prostředek. Po 1. 1. 2011 již zákonodárce takovou možnost připustil podáním žádosti dle
§ 180e zákona, jehož výsledkem je úkon podle části čtvrté správního řádu, tedy sdělení
o novém posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza. S těmito argumenty stěžovatelky se soud ve svém rozsudku absolutně
nevypořádal.
Podle stěžovatelky byl rozsudek městského soudu nezákonný a nebyl v něm uveden
konkrétní důvod pro jeho vydání. Městský
soud v něm ocitoval dvě ustanovení zákona
o pobytu cizinců bez komplexní znalosti tohoto zákona a jeho přechodných ustanovení.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 2 / 2 014
Dále stěžovatelka odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2011,
čj. 5 Ans 5/2011-221, č. 2544/2012 Sb. NSS,
podle něhož sdělení důvodů neudělení dlouhodobého víza nelze považovat za vlastní rozhodnutí o neudělení víza, ale za úkon správního orgánu následující po rozhodnutí
o neudělení víza. Provedení tohoto úkonu se
tak nelze domáhat žalobou na ochranu proti
nečinnosti správního orgánu podle § 79
s. ř. s. Na základě skutečností výše uvedených
se stěžovatelka domnívala, že rozsudek městského soudu byl nezákonný.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost
zamítl.
Z odůvodnění:
III.
Posouzení věci Nejvyšším správním
soudem
(...) [16] Stěžejní námitkou obsaženou
v kasační stížnosti je názor stěžovatelky, že
nebyla oprávněná rozhodovat o žádosti o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza, byla-li žádost o vydání dlouhodobého víza podána dne 30. 11. 2010, tedy před
účinností zákona o pobytu cizinců ve znění
zákona č. 427/2010 Sb.
[17] Podle § 180e odst. 1 písm. b) zákona
o pobytu cizinců ve znění účinném od 1. 1.
2011 (tj. ve znění zákona č. 427/2010 Sb.), je
cizinec „oprávněn požádat o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza“.
Druhý odstavec citovaného ustanovení uvádí,
že takovou žádost „podává cizinec u správního orgánu, který rozhodnutí vydal, písemně
ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení sdělení
o neudělení víza, zrušení platnosti krátkodobého víza nebo prohlášení krátkodobého
víza za neplatné nebo ode dne, kdy mu byl
odepřen vstup na území; podání žádosti nemá odkladný účinek. Pokud sdělení nebylo
možné cizinci doručit, počíná lhůta pro podání žádosti běžet dnem, který následuje po
uplynutí 180 dní ode dne podání žádosti
o vízum.“ Z § 180e odst. 7 věty druhé dále vyplývá, že „Komise zřízená podle § 170a posuzuje soulad důvodů neudělení dlouhodobé-
ho víza s důvody uvedenými v § 56“. Podle
devátého odstavce § 180e citovaného zákona
pak „[p]říslušný orgán písemně informuje
cizince o výsledku nového posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza, prohlášení
krátkodobého víza za neplatné anebo zrušení
jeho platnosti nebo důvodů odepření vstupu
na území ve lhůtě do 30 dnů ode dne doručení
žádosti a o výsledku nového posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza ve lhůtě do
60 dnů ode dne doručení žádosti“.
[18] Přechodné ustanovení k novele zákona o pobytu cizinců, kterou bylo do zákona
zavedeno řízení o žádosti o nové přezkoumání důvodů neudělení víza (čl. II bod 1 zákona
č. 427/2010 Sb.) stanoví, že „[ř]ízení podle
zákona o pobytu cizinců na území České republiky, zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a do tohoto dne neskončené, se dokončí a práva a povinnosti s ním
související se posuzují podle zákona [o pobytu cizinců] ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona“.
[19] Ze správního spisu Nejvyšší správní
soud ověřil, že žalobce podal žádost o udělení dlouhodobého víza podle § 31 zákona
o pobytu cizinců dne 30. 11. 2010. O jeho žádosti bylo rozhodnuto dne 11. 2. 2011. Důvody neudělení dlouhodobého víza byly žalobci
sděleny 27. 7. 2011. Následně dne 8. 8. 2011
podal žalobce u správního orgánu I. stupně
žádost podle § 56 odst. 4 ve spojení
s § 180e odst. 2 zákona o pobytu cizinců,
o níž ke dni rozhodování městského soudu
nebylo rozhodnuto.
[20] Nejvyšší správní soud nejprve považuje za nutné reagovat na argumentaci stěžovatelky, že sdělení žalované o výsledku nového
posouzení důvodů neudělení dlouhodobého
víza nelze považovat za rozhodnutí ve smyslu
§ 65 s. ř. s., ale za úkon podle části čtvrté
správního řádu. Takový závěr údajně vyplývá
z již citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 5 Ans 5/2011-221. V citovaném
rozsudku Nejvyšší správní soud uvedl, že
„[u]dělení víza představuje konstitutivní
rozhodnutí správního orgánu, na základě
něhož vzniká cizinci právo ke vstupu a pobytu na území České republiky za podmínek
stanovených v zákoně o pobytu cizinců. Naopak v případě neudělení víza zůstávají tato
práva cizinci upřena. V obou případech je
rozhodnutí výsledkem posouzení žádosti
správním orgánem, který je oprávněn autoritativně rozhodovat o udělení či neudělení
víza. Je proto třeba konstatovat, že rozhodnutí o žádosti o udělení víza má povahu rozhodnutí správního orgánu ve smyslu legislativní zkratky uvedené v § 65 odst. 1 s. ř. s.“
Dále soud uzavřel, že písemné sdělení důvodů neudělení víza dle § 56 „nemá charakter
správního rozhodnutí ve věci samé, které zakládá, mění, ruší nebo závazně určuje veřejná subjektivní práva nebo povinnosti žadatele o vízum, [ale jedná se] pouze o úkon,
kterým jsou cizinci v případě neudělení víza
oznámeny důvody negativního rozhodnutí.
[...]Vydání písemného sdělení o důvodech
neudělení víza se proto nelze domáhat
podáním žaloby na nečinnost podle § 79
a násl. s. ř. s.“
[21] Se závěry uvedenými v citovaném
rozsudku č.j. 5 Ans 5/2011-221 se Nejvyšší
správní soud ztotožňuje, nicméně konstatuje,
že závěry, jež z něj stěžovatelka dovozuje, nevyplývají. Rozhodnutí o udělení či neudělení
víza je nutno považovat za rozhodnutí ve
smyslu § 65 s. ř. s., otázkou nicméně zůstává,
jakou povahu bude mít písemné sdělení Komise (stěžovatelky) adresované cizinci o výsledku nového posouzení důvodů neudělení
dlouhodobého víza podle § 180e odst. 9 zákona o pobytu cizinců. Zodpovězení této právní
otázky se Nejvyšší správní soud v předmětném rozsudku nevěnoval.
[22] Žádost o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza představuje opravný prostředek vůči rozhodnutí Ministerstva
vnitra o neudělení víza, nikoliv vůči písemnému sdělení důvodů neudělení víza podle § 56
odst. 4 zákona o pobytu cizinců. Komise rozhodující o žádosti podle § 180e odst. 1 zákona o pobytu cizinců je oprávněná dle § 180e
odst. 7 zákona přezkoumat soulad důvodů neudělení dlouhodobého víza s důvody uvedenými v § 56 zákona. Žádost o nové posouzení
důvodů neudělení dlouhodobého víza tak
představuje specifický opravný prostředek,
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 2 / 2 014
na jehož základě Komise znovu posuzuje, zda
byly v projednávané věci naplněny důvody
pro neudělení víza. Rozhodnutí Komise o žádosti dle § 180e odst. 1 zákona tak znamená
opětovné posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza, proto stejně jako rozhodování o udělení víza v prvním stupni i rozhodnutí
o žádosti o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza zasahuje do veřejných
subjektivních práv cizince – na základě tohoto rozhodnutí cizinec může nabýt právo ke
vstupu a pobytu na území České republiky za
podmínek stanovených v zákoně o pobytu cizinců. Nové posouzení důvodů neudělení víza podle § 180e zákona o pobytu cizinců je
tak nutno chápat jako rozhodnutí ve smyslu
§ 65 s. ř. s., jehož vydání se lze domáhat žalobou na ochranu proti nečinnosti (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2010, čj. 7 Aps
3/2008-98, č. 2206/2011 Sb. NSS).
[23] Podpůrně lze v této souvislosti zmínit i čl. 32 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex), podle
něhož „[ž]adatelé, kterým byla žádost o udělení víza zamítnuta, mají právo na odvolání“. Zákonodárce novelizací zákona o pobytu
cizinců provedenou zákonem č. 427/2010 Sb.
v reakci na čl. 32 vízového kodexu zavedl do
českého právního řádu institut nového posouzení důvodů neudělení víza jako formu
speciálního opravného prostředku proti rozhodnutí o neudělení víza. Byť se vízový kodex
vztahuje pouze na víza do 90 dnů (krátkodobá), rozhodl se zákonodárce rozšířit možnost
přezkumu rozhodnutí o neudělení víza i na
víza dlouhodobá (§ 180e zákona o pobytu cizinců); povaha tohoto opravného prostředku
i následného rozhodnutí o něm musí být totožná jak pro víza do 90 dnů, tak pro víza
dlouhodobá. V souladu s dikcí vízového kodexu proto žádost o nové posouzení důvodů
lze chápat jako specifický řádný opravný prostředek, který vyústí v rozhodnutí správního
orgánu o veřejném subjektivním právu cizince; představuje tedy rozhodnutí v materiálním smyslu.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 2 / 2 014
[24] Následně Nejvyšší správní soud hodnotil, zda stěžovatelka je povinna rozhodnout
o žádosti žalobce o nové posouzení důvodů
neudělení dlouhodobého víza podané dne
1. 1. 2011. K tomuto dni nabyl účinnosti zákon č. 427/2010 Sb., který institut nového posouzení důvodů pro neudělení víza zavedl.
V době zahájení řízení o žádosti o udělení víza (30. 11. 2010) nebyl proti rozhodnutí o neudělení dlouhodobého víza žádný opravný
prostředek. Po 1. 1. 2011 již zákonodárce takovou možnost připustil podáním žádosti dle
§ 180e zákona, jehož výsledkem je úkon podle části čtvrté správního řádu, tedy sdělení
o novém posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza. S těmito argumenty stěžovatelky se soud ve svém rozsudku absolutně
nevypořádal.
Podle stěžovatelky byl rozsudek městského soudu nezákonný a nebyl v něm uveden
konkrétní důvod pro jeho vydání. Městský
soud v něm ocitoval dvě ustanovení zákona
o pobytu cizinců bez komplexní znalosti tohoto zákona a jeho přechodných ustanovení.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 2 / 2 014
Dále stěžovatelka odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2011,
čj. 5 Ans 5/2011-221, č. 2544/2012 Sb. NSS,
podle něhož sdělení důvodů neudělení dlouhodobého víza nelze považovat za vlastní rozhodnutí o neudělení víza, ale za úkon správního orgánu následující po rozhodnutí
o neudělení víza. Provedení tohoto úkonu se
tak nelze domáhat žalobou na ochranu proti
nečinnosti správního orgánu podle § 79
s. ř. s. Na základě skutečností výše uvedených
se stěžovatelka domnívala, že rozsudek městského soudu byl nezákonný.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost
zamítl.
Z odůvodnění:
III.
Posouzení věci Nejvyšším správním
soudem
(...) [16] Stěžejní námitkou obsaženou
v kasační stížnosti je názor stěžovatelky, že
nebyla oprávněná rozhodovat o žádosti o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza, byla-li žádost o vydání dlouhodobého víza podána dne 30. 11. 2010, tedy před
účinností zákona o pobytu cizinců ve znění
zákona č. 427/2010 Sb.
[17] Podle § 180e odst. 1 písm. b) zákona
o pobytu cizinců ve znění účinném od 1. 1.
2011 (tj. ve znění zákona č. 427/2010 Sb.), je
cizinec „oprávněn požádat o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza“.
Druhý odstavec citovaného ustanovení uvádí,
že takovou žádost „podává cizinec u správního orgánu, který rozhodnutí vydal, písemně
ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení sdělení
o neudělení víza, zrušení platnosti krátkodobého víza nebo prohlášení krátkodobého
víza za neplatné nebo ode dne, kdy mu byl
odepřen vstup na území; podání žádosti nemá odkladný účinek. Pokud sdělení nebylo
možné cizinci doručit, počíná lhůta pro podání žádosti běžet dnem, který následuje po
uplynutí 180 dní ode dne podání žádosti
o vízum.“ Z § 180e odst. 7 věty druhé dále vyplývá, že „Komise zřízená podle § 170a posuzuje soulad důvodů neudělení dlouhodobé-
ho víza s důvody uvedenými v § 56“. Podle
devátého odstavce § 180e citovaného zákona
pak „[p]říslušný orgán písemně informuje
cizince o výsledku nového posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza, prohlášení
krátkodobého víza za neplatné anebo zrušení
jeho platnosti nebo důvodů odepření vstupu
na území ve lhůtě do 30 dnů ode dne doručení
žádosti a o výsledku nového posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza ve lhůtě do
60 dnů ode dne doručení žádosti“.
[18] Přechodné ustanovení k novele zákona o pobytu cizinců, kterou bylo do zákona
zavedeno řízení o žádosti o nové přezkoumání důvodů neudělení víza (čl. II bod 1 zákona
č. 427/2010 Sb.) stanoví, že „[ř]ízení podle
zákona o pobytu cizinců na území České republiky, zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a do tohoto dne neskončené, se dokončí a práva a povinnosti s ním
související se posuzují podle zákona [o pobytu cizinců] ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona“.
[19] Ze správního spisu Nejvyšší správní
soud ověřil, že žalobce podal žádost o udělení dlouhodobého víza podle § 31 zákona
o pobytu cizinců dne 30. 11. 2010. O jeho žádosti bylo rozhodnuto dne 11. 2. 2011. Důvody neudělení dlouhodobého víza byly žalobci
sděleny 27. 7. 2011. Následně dne 8. 8. 2011
podal žalobce u správního orgánu I. stupně
žádost podle § 56 odst. 4 ve spojení
s § 180e odst. 2 zákona o pobytu cizinců,
o níž ke dni rozhodování městského soudu
nebylo rozhodnuto.
[20] Nejvyšší správní soud nejprve považuje za nutné reagovat na argumentaci stěžovatelky, že sdělení žalované o výsledku nového
posouzení důvodů neudělení dlouhodobého
víza nelze považovat za rozhodnutí ve smyslu
§ 65 s. ř. s., ale za úkon podle části čtvrté
správního řádu. Takový závěr údajně vyplývá
z již citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 5 Ans 5/2011-221. V citovaném
rozsudku Nejvyšší správní soud uvedl, že
„[u]dělení víza představuje konstitutivní
rozhodnutí správního orgánu, na základě
něhož vzniká cizinci právo ke vstupu a pobytu na území České republiky za podmínek
stanovených v zákoně o pobytu cizinců. Naopak v případě neudělení víza zůstávají tato
práva cizinci upřena. V obou případech je
rozhodnutí výsledkem posouzení žádosti
správním orgánem, který je oprávněn autoritativně rozhodovat o udělení či neudělení
víza. Je proto třeba konstatovat, že rozhodnutí o žádosti o udělení víza má povahu rozhodnutí správního orgánu ve smyslu legislativní zkratky uvedené v § 65 odst. 1 s. ř. s.“
Dále soud uzavřel, že písemné sdělení důvodů neudělení víza dle § 56 „nemá charakter
správního rozhodnutí ve věci samé, které zakládá, mění, ruší nebo závazně určuje veřejná subjektivní práva nebo povinnosti žadatele o vízum, [ale jedná se] pouze o úkon,
kterým jsou cizinci v případě neudělení víza
oznámeny důvody negativního rozhodnutí.
[...]Vydání písemného sdělení o důvodech
neudělení víza se proto nelze domáhat
podáním žaloby na nečinnost podle § 79
a násl. s. ř. s.“
[21] Se závěry uvedenými v citovaném
rozsudku č.j. 5 Ans 5/2011-221 se Nejvyšší
správní soud ztotožňuje, nicméně konstatuje,
že závěry, jež z něj stěžovatelka dovozuje, nevyplývají. Rozhodnutí o udělení či neudělení
víza je nutno považovat za rozhodnutí ve
smyslu § 65 s. ř. s., otázkou nicméně zůstává,
jakou povahu bude mít písemné sdělení Komise (stěžovatelky) adresované cizinci o výsledku nového posouzení důvodů neudělení
dlouhodobého víza podle § 180e odst. 9 zákona o pobytu cizinců. Zodpovězení této právní
otázky se Nejvyšší správní soud v předmětném rozsudku nevěnoval.
[22] Žádost o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza představuje opravný prostředek vůči rozhodnutí Ministerstva
vnitra o neudělení víza, nikoliv vůči písemnému sdělení důvodů neudělení víza podle § 56
odst. 4 zákona o pobytu cizinců. Komise rozhodující o žádosti podle § 180e odst. 1 zákona o pobytu cizinců je oprávněná dle § 180e
odst. 7 zákona přezkoumat soulad důvodů neudělení dlouhodobého víza s důvody uvedenými v § 56 zákona. Žádost o nové posouzení
důvodů neudělení dlouhodobého víza tak
představuje specifický opravný prostředek,
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 2 / 2 014
na jehož základě Komise znovu posuzuje, zda
byly v projednávané věci naplněny důvody
pro neudělení víza. Rozhodnutí Komise o žádosti dle § 180e odst. 1 zákona tak znamená
opětovné posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza, proto stejně jako rozhodování o udělení víza v prvním stupni i rozhodnutí
o žádosti o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza zasahuje do veřejných
subjektivních práv cizince – na základě tohoto rozhodnutí cizinec může nabýt právo ke
vstupu a pobytu na území České republiky za
podmínek stanovených v zákoně o pobytu cizinců. Nové posouzení důvodů neudělení víza podle § 180e zákona o pobytu cizinců je
tak nutno chápat jako rozhodnutí ve smyslu
§ 65 s. ř. s., jehož vydání se lze domáhat žalobou na ochranu proti nečinnosti (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2010, čj. 7 Aps
3/2008-98, č. 2206/2011 Sb. NSS).
[23] Podpůrně lze v této souvislosti zmínit i čl. 32 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex), podle
něhož „[ž]adatelé, kterým byla žádost o udělení víza zamítnuta, mají právo na odvolání“. Zákonodárce novelizací zákona o pobytu
cizinců provedenou zákonem č. 427/2010 Sb.
v reakci na čl. 32 vízového kodexu zavedl do
českého právního řádu institut nového posouzení důvodů neudělení víza jako formu
speciálního opravného prostředku proti rozhodnutí o neudělení víza. Byť se vízový kodex
vztahuje pouze na víza do 90 dnů (krátkodobá), rozhodl se zákonodárce rozšířit možnost
přezkumu rozhodnutí o neudělení víza i na
víza dlouhodobá (§ 180e zákona o pobytu cizinců); povaha tohoto opravného prostředku
i následného rozhodnutí o něm musí být totožná jak pro víza do 90 dnů, tak pro víza
dlouhodobá. V souladu s dikcí vízového kodexu proto žádost o nové posouzení důvodů
lze chápat jako specifický řádný opravný prostředek, který vyústí v rozhodnutí správního
orgánu o veřejném subjektivním právu cizince; představuje tedy rozhodnutí v materiálním smyslu.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 2 / 2 014
[24] Následně Nejvyšší správní soud hodnotil, zda stěžovatelka je povinna rozhodnout
o žádosti žalobce o nové posouzení důvodů
neudělení dlouhodobého víza podané dne
8. 8. 2011 i v situaci, kdy původní žádost
o udělení víza žalobce podal dne 30. 11. 2010.
[25] V tomto ohledu je nutno rozlišit dvě
argumentační linie, jež stěžovatelka nepřípustným způsobem zaměňuje. První z nich je
pravomoc Komise rozhodovat o žádostech
o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza, druhou z nich je přípustnost,
resp. důvodnost takové žádosti podaná v řízeních, která byla zahájena před 1. 1. 2011, tedy
za účinnosti zákona o pobytu cizinců ve znění účinném před novelou provedenou zákonem č. 427/2010 Sb.
(čl.
[26] Komise pro rozhodování ve věcech
cizinců byla zřízena od 1. 1. 2011 (§ 170a zákona o pobytu cizinců ve znění zákona
č. 427/2010 Sb.). Od tohoto data získala zákonné oprávnění vykonávat veřejnou moc
v oblasti stanovené zákonem o pobytu cizinců. O každé žádosti o nové posouzení důvodů
neudělení víza podané po tomto datu má proto stěžovatelka zákonné oprávnění autoritativně rozhodovat s odkazem na § 180e odst. 7
zákona. Nejprve bude s ohledem na přechodII bod 1 zákona
ná ustanovení
č. 427/2010 Sb.) zkoumat, zda je opravný prostředek v daném případě přípustný a zda Komise může rozhodnout o věci meritorně,
resp. zda bude žádost v dané věci nepřípustná (např. z důvodu, že řízení o udělení víza
bylo zahájeno před 1. 1. 2011). V každém případě je však stěžovatelka po 1. 1. 2011 povinna o žádosti o nové posouzení důvodů neudělení víza rozhodnout.
[27] V nyní projednávané věci podal žalobce žádost o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza podle § 180e
odst. 2 ve spojení s § 56 odst. 4 zákona o pobytu cizinců dne 8. 8. 2011, tj. po dni účinnosti zákona č. 427/2010 Sb., který Komisi
předmětnou pravomoc svěřil, proto byla stěžovatelka povinna se žádostí zabývat. Není
namístě, aby Nejvyšší správní soud předjímal,
jakým způsobem má stěžovatelka o žádosti
žalobce o nové posouzení důvodů neudělení
víza rozhodnout. Předmětem kasační stížnosti bylo pouze určit, zda stěžovatelka byla
oprávněna (a povinna) rozhodnout o žádosti
dle § 180e odst. 1 písm. b) zákona o pobytu
cizinců podané žalobcem dne 8. 8. 2011,
tj. po dni účinnosti zákona o pobytu cizinců
ve znění zákona č. 427/2010 Sb.
[28] Na základě výše uvedených závěrů
Nejvyšší správní soud konstatuje, že městský
soud nepochybil, pokud uznal pravomoc Komise rozhodovat o žádosti o nové posouzení
důvodů neudělení víza podané dne 8. 8. 2011
a stanovil jí povinnost rozhodnout o podané
žádosti v přiměřené lhůtě. Námitka nesprávného posouzení této otázky městským soudem proto není důvodná.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 2 / 2 014
Maxim N. proti Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců o vydání rozhodnutí, tečně přesvědčivé a jasné dedukci z nevyvratitelných předpokladů a faktů (viz např. rozsudek pléna ESLP ze dne 18. 1. 1978,
Irsko proti Spojenému království, stížnost
č. 5310/71, Series A, č. 25, bod 161, či rozsudek ESLP ze dne 6. 4. 2000, Labita proti Itálii,
stížnost č. 26772/95, ECHR 2000-IV). K otázce „důkazního standardu“, který je třeba naplnit při posuzování skutečného nebezpečí
vážné újmy, se vyslovil též Nejvyšší správní
soud ve výše citovaném rozsudku čj. 2 Azs
71/2006-82. [30] I v tomto případě však má Ministerstvo vnitra, které by mělo danou otázku posoudit v rámci závazného stanoviska, možnost zhodnotit, zda stěžovatelem tvrzená
hrozba nucené sterilizace v zemi původu
představuje hrozbu skutečnou a podloženou.
I kdyby odpověď na tuto otázku byla kladná,
právní úprava dále dává ministerstvu prostor o kasační stížnosti žalované.