Službu přesčas lze příslušníkům Vězeňské služby ČR dle § 54 odst. 1 zákona
č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, (tedy v důležitém zájmu služby) nařídit pouze ve výjimečných a mimořádných případech.
Konkrétně se jedná o situace, které není možné běžně předvídat při rozvržení doby
služby na jednotlivé směny, tedy např. náhlé onemocnění příslušníka. Je přitom na
správním orgánu, aby jednoznačným a nezpochybnitelným způsobem prokázal, že
služba přesčas není z jeho strany využívána k jiným účelům a za jiných podmínek,
nežli připouští právní úprava.
Službu přesčas lze příslušníkům Vězeňské služby ČR dle § 54 odst. 1 zákona
č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, (tedy v důležitém zájmu služby) nařídit pouze ve výjimečných a mimořádných případech.
Konkrétně se jedná o situace, které není možné běžně předvídat při rozvržení doby
služby na jednotlivé směny, tedy např. náhlé onemocnění příslušníka. Je přitom na
správním orgánu, aby jednoznačným a nezpochybnitelným způsobem prokázal, že
služba přesčas není z jeho strany využívána k jiným účelům a za jiných podmínek,
nežli připouští právní úprava.
[22] Co se týče rozhodnutí Ministerstva
dopravy, které o námitkách proti záznamu
bodů rozhodlo jako odvolací orgán rozhodnutím ze dne 10 . 10 . 2014, jež stěžovatelka
zaslala městskému soudu dle vlastního vyjádření jako jeden z podpůrných podkladů,
je třeba upozornit, že meritorní rozhodnutí
o námitkách nebylo předmětem řízení před
městským soudem . Argumentace v uvedeném rozhodnutí je nadto v podstatě identická s argumenty stěžovatelky, které městský
soud v napadeném rozsudku vypořádal . Napadený rozsudek tedy nelze hodnotit jako nepřezkoumatelný z namítaných důvodů .
I . stupně) tuto žádost zamítl s tím, že proplacení
uvedených přesčasových hodin by bylo v rozporu s § 112 odst . 2 zákona o služebním poměru,
podle něhož je příslušníkovi stanoven služební
příjem s přihlédnutím k případné službě přesčas v rozsahu 150 hodin v kalendářním roce .
Přesčasy byly nařízeny v souladu s § 54 tohoto
zákona, tedy na základě důležitého zájmu služby,
kterým je plnění úkolů Vězeňské služby ČR .
Proti rozhodnutí správního orgánu I . stup-
ně podali žalobci odvolání, ve kterém uvedli, že zásadně nesouhlasí s praxí používání
pojmu důležitý zájem služby, který správní
orgán ztotožňoval s nedostatkem příslušníků . Podle žalobců se jedná o systémovou
vadu Vězeňské služby ČR, jejíž počátek lze
shledat již v roce 2007, kdy došlo k úpravě
pracovní doby příslušníků na 37,5 hodiny
týdně, aniž by v této souvislosti došlo k navýšení počtů příslušníků . Byl tak zcela záměrně poddimenzován počet systemizace
příslušníků všech vazebních věznic Vězeňské služby ČR, vyjma Generálního ředitelství
Vězeňské služby, s cílem uspořit finanční
prostředky nižším počtem služebních míst,
a tedy plánovitým nařizováním přesčasových hodin s odůvodněním dle § 54 zákona
o služebním poměru .
Žalovaný rozhodnutím ze dne 6 . 3 . 2014
odvolání žalobců zamítl jako nedůvodné .
Uvedl, že zákonodárce měl pod pojmem důležitý zájem služby ve smyslu § 54 zákona
o služebním poměru na mysli bezproblémové zajištění běžného výkonu služby bezpečnostního sboru, v případě Vězeňské služby
ČR pak bezproblémové zajištění výkonu vazby a výkonu trestu odnětí svobody . Na daný
případ dle žalovaného nelze použít soudní
judikaturu vztahující se na přesčasy příslušníků Policie ČR, neboť se jednalo o jiný případ
– soudy zde konstatovaly výrazně poddimenzovaný počet systemizovaných služebních
míst . V nyní posuzovaném případě však jde
o operativní zajišťování výkonu služby příslušníků Věznice Plzeň zařazených v režimu
přímého výkonu služby na úseku zajištění
výkonu vazby a výkonu trestu odnětí svobody, což jsou činnosti nepřetržité, resp . směnné, u nichž nelze připustit žádné výpadky či
omezení . Služby přesčas je využíváno v případě náhlého onemocnění příslušníků, čerpání služebního volna, nečekaného ošetřování
člena rodiny, služebního školení, výkonu veřejných funkcí, dárcovství krve apod . Nelze
proto hovořit o dlouhodobém nebo trvalém
plánování práce přesčas v řádu měsíců, nebo
i let, jak tomu bylo u příslušníků Policie ČR
v žalobci namítaných rozsudcích správních
soudů .
Žalobci podali proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Krajského soudu v Plzni . Ten
svým rozhodnutím ze dne 18 . 6 . 2015, čj . 57 A
22/2014-211, rozhodnutí žalovaného zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení .
Krajský soud dal žalobcům za pravdu, že
žalovaný nesprávně vykládá pojem důležitý
zájem služby dle § 54 odst . 1 zákona o služebním poměru . Upozornil, že platná právní
úprava umožňuje nařídit službu přesčas za
splnění následujících podmínek: 1 . důleži-
tý zájem služby a z toho vyplývající předpoklad výjimečnosti nařizované služby přesčas,
2 . odůvodnění přijetí tohoto opatření a 3 . ma-
ximální rozsah 150 hodin v kalendářním
roce (popř . vyhlášení krizového stavu nebo
jiné výjimečné případy ve veřejném zájmu) .
Těmito podmínkami je dán předpoklad výjimečnosti a mimořádnosti nařízení služby
přesčas . Výjimečnost a mimořádnost služeb
přesčas a důležitý zájem služby pak nelze
spatřovat v možném nedostatečném personálním obsazení .
Podle soudu nemohou být určující argumenty žalovaného, že je vázán vládou taxativně stanoveným počtem systemizovaných
služebních míst příslušníků, jakož i taxativně
stanoveným objemem prostředků určených
státním rozpočtem na služební příjmy těchto
příslušníků . Byť žalovaný nemůže příslušné
rozhodnutí vlády ovlivnit či jakkoliv změnit,
nemůže být tento systémový problém řešen
porušováním zákona o služebním poměru
způsobem, že při nedostatečném personálním obsazení věznic se bude u jednotlivých
příslušníků „automaticky“ kalkulovat s rozsahem 150 hodin služeb přesčas .
Obsah předloženého spisového mate-
riálu nenasvědčuje tomu, že se jednalo pouze o operativní zajišťování výkonu služby
příslušníků Věznice Plzeň . Soud nad rámec
poznamenal, že s výkonem přesčasových
služeb v rozsahu 150 hodin bylo bez dalšího
u jednotlivých příslušníků dopředu počítáno a plánováno . Jejich smyslem tak nebylo
kompenzovat vznik neočekávaných a mimo-
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 2/2 016
řádných situací, ale zajišťovat samotný přímý
výkon služby z důvodu personálního nedostatku osob a počtu systemizovaných míst .
Svou argumentaci podpořil krajský soud
také citací komentářové literatury . Dále upozornil, že § 112 odst . 2 zákona o služebním
poměru je možno aplikovat, pouze pokud
je služba přesčas nařízena v souladu se zákonem (s § 54 odst . 1 tohoto zákona) .
Žalovaný (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, v níž mj .
specifikoval, že předmětem sporu je skutečnost, zda žalobci mají nárok na úhradu poměrné části služebního příjmu připadající
na každou hodinu služby přesčas za období
let 2010 až 2013 . Předmětem sporu tak není
a ani nemůže být skutečnost, zda byly přesčasové služby nařizovány v souladu se zákonem,
a to právě z důvodu, že zákon zde vylučuje
možnost řízení ve věcech služebního poměru a současně nepřipouští jiný typ řízení .
Správní orgán I . stupně postupoval jako
nalézací orgán v souladu s platnou právní
úpravou . Žalobci naprosto obraceli smysl
informace týkající se mzdových prostředků,
jež byla v rozhodnutí uvedena pouze pro dokreslení situace . Z obou textů napadených
rozhodnutí totiž nevyplývalo, že by se mělo
jednat o příčinu nařizování přesčasových
služeb . Žalobci také účelově obrátili tvrzení, neboť z jejich výpovědí nevyplývalo, že
by jim byl tvrzený postup přikazován . Tyto
svědecké výpovědi navíc nebyly provedeny
v souladu se zákonem, neboť se jednalo spíše
o výslech, a namísto úřední osoby kladl otázky zástupce žalobců, navíc šlo o zavádějící
otázky . Stěžovatel rozporuje závěr žalobců,
že jakékoliv nařizování služeb přesčas je nezákonné, neboť jím dochází k porušování zákona . Z výpovědí svědků vyplývalo, že denní
rozkazy jsou vydávány zpravidla den předem,
na víkendy a svátky poslední pracovní den
před víkendem či svátkem . To, že je příslušník velen do služby v režimu § 54 odst . 1 zákona o služebním poměru, se dozvídá ústně .
Ani provedením důkazů směnovými výkazy
není možné dojít k závěru, že by bylo dáno
volné působení vedoucích pracovníků . Stěžovatel též upozornil, že v případě vězeňské
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 2 /2016
služby se jedná o jinou situaci nežli v případě
Policie ČR, kterou zmiňuje komentář k zákonu o služebním poměru . Nařizováním služeb
přesčas zde totiž není řešen nedostatek příslušníků velených na jednotlivá strážní a dozorčí pracoviště .
K samotnému nařízení služby přesčas
stěžovatel uvedl, že žalobci sami potvrdili, že
přesčasové hodiny byly ve všech případech
nařizovány rozkazem vedoucího oddělení .
Žádný z žalobců přitom postupem dle § 46
odst . 2 zákona o služebním poměru neupozornil vedoucího příslušníka, že jeho rozkaz
odporuje právním předpisům . Po celé období, po které žalobci nárok uplatňují, nebyl jediný rozkaz vydán písemně, neboť v žádném
jednotlivém případě nedošlo k tomu, že by
některý z žalobců požádal o písemné vydání
rozkazu . Veškeré ústní rozkazy byly ze strany
všech žalobců v plném rozsahu akceptovány,
a proto nyní nelze namítat jejich nezákonnost . Zákon navíc přezkum rozkazu, kterým
se nařizuje přesčasová služba, nepřipouští .
Jedna z dalších kasačních námitek směřovala proti nesprávnému posouzení právní
otázky soudem spočívající ve výkladu pojmu
důležitý zájem služby . Stěžovatel zdůraznil
specifičnost služebního poměru příslušníků bezpečnostních sborů, kterou Nejvyšší
správní soud nastínil např . v rozsudcích ze
dne 23 . 3 . 2011, čj . 3 Ads 10/2011-77, nebo
ze dne 30 . 10 . 2003, čj . 6 As 29/2003-97,
č . 415/2004 Sb . NSS .
Soud se podle stěžovatele nedostatečně
vypořádal se skutečností, že službu přesčas
lze nařídit dle § 54 zákona o služebním poměru nejen v důležitém zájmu služby, nýbrž
také ve veřejném zájmu .
Žalobci ve svém vyjádření mj . uvedli, že
stěžovateli zjevně uniká posloupnost požadovaných nároků, a to v okamžiku, kdy
směnové výkazy by měly být též součástí
správního spisu, a z těchto listin není možno
vydedukovat, kdy každý jednotlivý pracovník
v jednotlivé dny pracoval práci přesčas a kdy
vykonával řádnou službu dle rozpisu směn .
K vyrovnání odpracovaných hodin docházelo na základě tzv . srovnávacího období . Dle
rozhodnutí odpovědného funkcionáře došlo
po několika měsících k součtu odpracovaných hodin a v porovnání s fondem pracovní
doby hodiny odpracované nad rámec stanovených hodin byly zcela záměrně převedeny
do rámce § 54 zákona o služebním poměru .
Žádný žalobce tak neměl do poslední chvíle
povědomí, až do tohoto srovnávacího období, kdy pracuje v řádné pracovní době a kdy
koná práci dle § 54 .
V souvislosti s jednotlivými rozkazy vedoucích příslušných oddělení žalobci uvedli,
že ty byly jako důkaz správním orgánem odmítnuty . Zjevně tak nebyla pochopena problematika plánování a chodu Věznice Plzeň .
Stěžovatel opomenul, že každým příslušným
vedoucím oddělení je vydáván denní rozkaz
vedoucího oddělení s rozpisem strážních
a dozorčích stanovišť, na něž jsou veleni jednotliví příslušníci, tedy i žalobci . Ten se vydává s předstihem 4 až 5 dnů . Stěžovatel na
jednu stranu tvrdil, že denní rozkazy nebyly
pro objemnost do správního spisu zařazeny
a jako důkaz byly odmítnuty, na druhou stranu uvedl, že nejsou vystavovány .
Nejvyšší správní soud kasační stížnost za-
mítl .
Z odůvodnění:
V.
Posouzení věci Nejvyšším
správním soudem
(…)
V.B Posouzení souladu nařizování
služeb přesčas s § 54 zákona
o služebním poměru
[22] Co se týče rozhodnutí Ministerstva
dopravy, které o námitkách proti záznamu
bodů rozhodlo jako odvolací orgán rozhodnutím ze dne 10 . 10 . 2014, jež stěžovatelka
zaslala městskému soudu dle vlastního vyjádření jako jeden z podpůrných podkladů,
je třeba upozornit, že meritorní rozhodnutí
o námitkách nebylo předmětem řízení před
městským soudem . Argumentace v uvedeném rozhodnutí je nadto v podstatě identická s argumenty stěžovatelky, které městský
soud v napadeném rozsudku vypořádal . Napadený rozsudek tedy nelze hodnotit jako nepřezkoumatelný z namítaných důvodů .
I . stupně) tuto žádost zamítl s tím, že proplacení
uvedených přesčasových hodin by bylo v rozporu s § 112 odst . 2 zákona o služebním poměru,
podle něhož je příslušníkovi stanoven služební
příjem s přihlédnutím k případné službě přesčas v rozsahu 150 hodin v kalendářním roce .
Přesčasy byly nařízeny v souladu s § 54 tohoto
zákona, tedy na základě důležitého zájmu služby,
kterým je plnění úkolů Vězeňské služby ČR .
Proti rozhodnutí správního orgánu I . stup-
ně podali žalobci odvolání, ve kterém uvedli, že zásadně nesouhlasí s praxí používání
pojmu důležitý zájem služby, který správní
orgán ztotožňoval s nedostatkem příslušníků . Podle žalobců se jedná o systémovou
vadu Vězeňské služby ČR, jejíž počátek lze
shledat již v roce 2007, kdy došlo k úpravě
pracovní doby příslušníků na 37,5 hodiny
týdně, aniž by v této souvislosti došlo k navýšení počtů příslušníků . Byl tak zcela záměrně poddimenzován počet systemizace
příslušníků všech vazebních věznic Vězeňské služby ČR, vyjma Generálního ředitelství
Vězeňské služby, s cílem uspořit finanční
prostředky nižším počtem služebních míst,
a tedy plánovitým nařizováním přesčasových hodin s odůvodněním dle § 54 zákona
o služebním poměru .
Žalovaný rozhodnutím ze dne 6 . 3 . 2014
odvolání žalobců zamítl jako nedůvodné .
Uvedl, že zákonodárce měl pod pojmem důležitý zájem služby ve smyslu § 54 zákona
o služebním poměru na mysli bezproblémové zajištění běžného výkonu služby bezpečnostního sboru, v případě Vězeňské služby
ČR pak bezproblémové zajištění výkonu vazby a výkonu trestu odnětí svobody . Na daný
případ dle žalovaného nelze použít soudní
judikaturu vztahující se na přesčasy příslušníků Policie ČR, neboť se jednalo o jiný případ
– soudy zde konstatovaly výrazně poddimenzovaný počet systemizovaných služebních
míst . V nyní posuzovaném případě však jde
o operativní zajišťování výkonu služby příslušníků Věznice Plzeň zařazených v režimu
přímého výkonu služby na úseku zajištění
výkonu vazby a výkonu trestu odnětí svobody, což jsou činnosti nepřetržité, resp . směnné, u nichž nelze připustit žádné výpadky či
omezení . Služby přesčas je využíváno v případě náhlého onemocnění příslušníků, čerpání služebního volna, nečekaného ošetřování
člena rodiny, služebního školení, výkonu veřejných funkcí, dárcovství krve apod . Nelze
proto hovořit o dlouhodobém nebo trvalém
plánování práce přesčas v řádu měsíců, nebo
i let, jak tomu bylo u příslušníků Policie ČR
v žalobci namítaných rozsudcích správních
soudů .
Žalobci podali proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Krajského soudu v Plzni . Ten
svým rozhodnutím ze dne 18 . 6 . 2015, čj . 57 A
22/2014-211, rozhodnutí žalovaného zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení .
Krajský soud dal žalobcům za pravdu, že
žalovaný nesprávně vykládá pojem důležitý
zájem služby dle § 54 odst . 1 zákona o služebním poměru . Upozornil, že platná právní
úprava umožňuje nařídit službu přesčas za
splnění následujících podmínek: 1 . důleži-
tý zájem služby a z toho vyplývající předpoklad výjimečnosti nařizované služby přesčas,
2 . odůvodnění přijetí tohoto opatření a 3 . ma-
ximální rozsah 150 hodin v kalendářním
roce (popř . vyhlášení krizového stavu nebo
jiné výjimečné případy ve veřejném zájmu) .
Těmito podmínkami je dán předpoklad výjimečnosti a mimořádnosti nařízení služby
přesčas . Výjimečnost a mimořádnost služeb
přesčas a důležitý zájem služby pak nelze
spatřovat v možném nedostatečném personálním obsazení .
Podle soudu nemohou být určující argumenty žalovaného, že je vázán vládou taxativně stanoveným počtem systemizovaných
služebních míst příslušníků, jakož i taxativně
stanoveným objemem prostředků určených
státním rozpočtem na služební příjmy těchto
příslušníků . Byť žalovaný nemůže příslušné
rozhodnutí vlády ovlivnit či jakkoliv změnit,
nemůže být tento systémový problém řešen
porušováním zákona o služebním poměru
způsobem, že při nedostatečném personálním obsazení věznic se bude u jednotlivých
příslušníků „automaticky“ kalkulovat s rozsahem 150 hodin služeb přesčas .
Obsah předloženého spisového mate-
riálu nenasvědčuje tomu, že se jednalo pouze o operativní zajišťování výkonu služby
příslušníků Věznice Plzeň . Soud nad rámec
poznamenal, že s výkonem přesčasových
služeb v rozsahu 150 hodin bylo bez dalšího
u jednotlivých příslušníků dopředu počítáno a plánováno . Jejich smyslem tak nebylo
kompenzovat vznik neočekávaných a mimo-
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 2/2 016
řádných situací, ale zajišťovat samotný přímý
výkon služby z důvodu personálního nedostatku osob a počtu systemizovaných míst .
Svou argumentaci podpořil krajský soud
také citací komentářové literatury . Dále upozornil, že § 112 odst . 2 zákona o služebním
poměru je možno aplikovat, pouze pokud
je služba přesčas nařízena v souladu se zákonem (s § 54 odst . 1 tohoto zákona) .
Žalovaný (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, v níž mj .
specifikoval, že předmětem sporu je skutečnost, zda žalobci mají nárok na úhradu poměrné části služebního příjmu připadající
na každou hodinu služby přesčas za období
let 2010 až 2013 . Předmětem sporu tak není
a ani nemůže být skutečnost, zda byly přesčasové služby nařizovány v souladu se zákonem,
a to právě z důvodu, že zákon zde vylučuje
možnost řízení ve věcech služebního poměru a současně nepřipouští jiný typ řízení .
Správní orgán I . stupně postupoval jako
nalézací orgán v souladu s platnou právní
úpravou . Žalobci naprosto obraceli smysl
informace týkající se mzdových prostředků,
jež byla v rozhodnutí uvedena pouze pro dokreslení situace . Z obou textů napadených
rozhodnutí totiž nevyplývalo, že by se mělo
jednat o příčinu nařizování přesčasových
služeb . Žalobci také účelově obrátili tvrzení, neboť z jejich výpovědí nevyplývalo, že
by jim byl tvrzený postup přikazován . Tyto
svědecké výpovědi navíc nebyly provedeny
v souladu se zákonem, neboť se jednalo spíše
o výslech, a namísto úřední osoby kladl otázky zástupce žalobců, navíc šlo o zavádějící
otázky . Stěžovatel rozporuje závěr žalobců,
že jakékoliv nařizování služeb přesčas je nezákonné, neboť jím dochází k porušování zákona . Z výpovědí svědků vyplývalo, že denní
rozkazy jsou vydávány zpravidla den předem,
na víkendy a svátky poslední pracovní den
před víkendem či svátkem . To, že je příslušník velen do služby v režimu § 54 odst . 1 zákona o služebním poměru, se dozvídá ústně .
Ani provedením důkazů směnovými výkazy
není možné dojít k závěru, že by bylo dáno
volné působení vedoucích pracovníků . Stěžovatel též upozornil, že v případě vězeňské
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 2 /2016
služby se jedná o jinou situaci nežli v případě
Policie ČR, kterou zmiňuje komentář k zákonu o služebním poměru . Nařizováním služeb
přesčas zde totiž není řešen nedostatek příslušníků velených na jednotlivá strážní a dozorčí pracoviště .
K samotnému nařízení služby přesčas
stěžovatel uvedl, že žalobci sami potvrdili, že
přesčasové hodiny byly ve všech případech
nařizovány rozkazem vedoucího oddělení .
Žádný z žalobců přitom postupem dle § 46
odst . 2 zákona o služebním poměru neupozornil vedoucího příslušníka, že jeho rozkaz
odporuje právním předpisům . Po celé období, po které žalobci nárok uplatňují, nebyl jediný rozkaz vydán písemně, neboť v žádném
jednotlivém případě nedošlo k tomu, že by
některý z žalobců požádal o písemné vydání
rozkazu . Veškeré ústní rozkazy byly ze strany
všech žalobců v plném rozsahu akceptovány,
a proto nyní nelze namítat jejich nezákonnost . Zákon navíc přezkum rozkazu, kterým
se nařizuje přesčasová služba, nepřipouští .
Jedna z dalších kasačních námitek směřovala proti nesprávnému posouzení právní
otázky soudem spočívající ve výkladu pojmu
důležitý zájem služby . Stěžovatel zdůraznil
specifičnost služebního poměru příslušníků bezpečnostních sborů, kterou Nejvyšší
správní soud nastínil např . v rozsudcích ze
dne 23 . 3 . 2011, čj . 3 Ads 10/2011-77, nebo
ze dne 30 . 10 . 2003, čj . 6 As 29/2003-97,
č . 415/2004 Sb . NSS .
Soud se podle stěžovatele nedostatečně
vypořádal se skutečností, že službu přesčas
lze nařídit dle § 54 zákona o služebním poměru nejen v důležitém zájmu služby, nýbrž
také ve veřejném zájmu .
Žalobci ve svém vyjádření mj . uvedli, že
stěžovateli zjevně uniká posloupnost požadovaných nároků, a to v okamžiku, kdy
směnové výkazy by měly být též součástí
správního spisu, a z těchto listin není možno
vydedukovat, kdy každý jednotlivý pracovník
v jednotlivé dny pracoval práci přesčas a kdy
vykonával řádnou službu dle rozpisu směn .
K vyrovnání odpracovaných hodin docházelo na základě tzv . srovnávacího období . Dle
rozhodnutí odpovědného funkcionáře došlo
po několika měsících k součtu odpracovaných hodin a v porovnání s fondem pracovní
doby hodiny odpracované nad rámec stanovených hodin byly zcela záměrně převedeny
do rámce § 54 zákona o služebním poměru .
Žádný žalobce tak neměl do poslední chvíle
povědomí, až do tohoto srovnávacího období, kdy pracuje v řádné pracovní době a kdy
koná práci dle § 54 .
V souvislosti s jednotlivými rozkazy vedoucích příslušných oddělení žalobci uvedli,
že ty byly jako důkaz správním orgánem odmítnuty . Zjevně tak nebyla pochopena problematika plánování a chodu Věznice Plzeň .
Stěžovatel opomenul, že každým příslušným
vedoucím oddělení je vydáván denní rozkaz
vedoucího oddělení s rozpisem strážních
a dozorčích stanovišť, na něž jsou veleni jednotliví příslušníci, tedy i žalobci . Ten se vydává s předstihem 4 až 5 dnů . Stěžovatel na
jednu stranu tvrdil, že denní rozkazy nebyly
pro objemnost do správního spisu zařazeny
a jako důkaz byly odmítnuty, na druhou stranu uvedl, že nejsou vystavovány .
Nejvyšší správní soud kasační stížnost za-
mítl .
Z odůvodnění:
V.
Posouzení věci Nejvyšším
správním soudem
(…)
V.B Posouzení souladu nařizování
služeb přesčas s § 54 zákona
o služebním poměru
[32] Jádro kasační argumentace směřuje
proti závěru soudu, že žalobcům byly nařizovány služby přesčas v rozporu s § 54 odst . 1
zákona o služebním poměru . Stěžovatel se navíc domnívá, že předmětem sporu je pouze
otázka nároku na proplacení poměrné části
služebního příjmu, nikoliv otázka zákonnosti
nařizování přesčasových hodin .
[32] Jádro kasační argumentace směřuje
proti závěru soudu, že žalobcům byly nařizovány služby přesčas v rozporu s § 54 odst . 1
zákona o služebním poměru . Stěžovatel se navíc domnívá, že předmětem sporu je pouze
otázka nároku na proplacení poměrné části
služebního příjmu, nikoliv otázka zákonnosti
nařizování přesčasových hodin .
[33] Podle § 54 odst . 1 zákona o služebním poměru „[p]říslušníkovi lze v důležitém
zájmu služby nařídit výkon služby přesčas
nejvýše v rozsahu 150 hodin v kalendářním
roce“ . Odstavec 2 tohoto ustanovení uvádí:
„Jestliže bude vyhlášen krizový stav podle
zvláštního právního předpisu nebo ve výjimečných případech ve veřejném zájmu, lze
příslušníkovi nařídit po dobu krizového stavu anebo po nezbytnou dobu ve veřejném
zájmu službu přesčas i nad rozsah stanovený v odstavci 1.“
[34] Podle § 112 odst . 2 zákona o služebním poměru „[p]říslušníkovi je stanoven
služební příjem s přihlédnutím k případné
službě přesčas v rozsahu 150 hodin
v kalendářním roce“ .
[35] Ustanovení § 125 odst . 1 zákona
o služebním poměru uvádí: „Příslušník má
nárok na náhradní volno za každou hodinu služby přesčas nad 150 hodin v kalendářním roce. Neposkytne-li bezpečnostní sbor
příslušníkovi náhradní volno v době 3 ka-
lendářních měsíců po výkonu služby přesčas nebo v jinak dohodnuté době, má nárok
na poměrnou část přiznaného základního
tarifu, osobního příplatku a zvláštního příplatku, který připadá na každou tuto hodinu služby bez služby přesčas v kalendářním
měsíci, v němž službu koná .“
[36] Z uvedené právní úpravy je zřejmé,
že podle § 54 odst . 1 zákona o služebním
poměru může být služba přesčas v maximálním rozsahu 150 hodin v kalendářním roce
(mimo případy krizového stavu nebo výjimečné případy ve veřejném zájmu dle § 54
odst . 2, kdy lze nařídit službu přesčas i nad
rámec tohoto limitu) nařízena pouze v důležitém zájmu služby . V takovém případě nedochází k navýšení služebního příjmu, neboť
při jeho stanovení je již s případnými přesčasovými hodinami počítáno (§ 112 odst . 2
zákona o služebním poměru) . Pokud však
přesčasové hodiny uvedený limit přesáhnou,
má příslušník nárok buď na náhradní volno,
nebo na poměrnou část příslušného základního tarifu, osobního příplatku a zvláštního
příplatku . Na základě analogické aplikace
§ 125 odst . 1 zákona o služebním poměru má
příslušník nárok na náhradní volno, nebo na
poměrnou část přiznaného základního tarifu, osobního příplatku a zvláštního příplatku
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 2/2 016
i za každou vykonanou hodinu služby přesčas do limitu 150 hodin v kalendářním roce,
která byla nařízena v rozporu se zákonem
(tento závěr dovodil Nejvyšší správní soud
např . v rozsudku ze dne 23 . 5 . 2013, čj . 4 Ads
11/2013-41, č . 2900/2013 Sb . NSS) .
[36] Z uvedené právní úpravy je zřejmé,
že podle § 54 odst . 1 zákona o služebním
poměru může být služba přesčas v maximálním rozsahu 150 hodin v kalendářním roce
(mimo případy krizového stavu nebo výjimečné případy ve veřejném zájmu dle § 54
odst . 2, kdy lze nařídit službu přesčas i nad
rámec tohoto limitu) nařízena pouze v důležitém zájmu služby . V takovém případě nedochází k navýšení služebního příjmu, neboť
při jeho stanovení je již s případnými přesčasovými hodinami počítáno (§ 112 odst . 2
zákona o služebním poměru) . Pokud však
přesčasové hodiny uvedený limit přesáhnou,
má příslušník nárok buď na náhradní volno,
nebo na poměrnou část příslušného základního tarifu, osobního příplatku a zvláštního
příplatku . Na základě analogické aplikace
§ 125 odst . 1 zákona o služebním poměru má
příslušník nárok na náhradní volno, nebo na
poměrnou část přiznaného základního tarifu, osobního příplatku a zvláštního příplatku
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 2/2 016
i za každou vykonanou hodinu služby přesčas do limitu 150 hodin v kalendářním roce,
která byla nařízena v rozporu se zákonem
(tento závěr dovodil Nejvyšší správní soud
např . v rozsudku ze dne 23 . 5 . 2013, čj . 4 Ads
11/2013-41, č . 2900/2013 Sb . NSS) .
[37] Otázka (ne)vyhovění nároku žalobců na proplacení poměrné části služebního
příjmu je tedy závislá právě na zodpovězení
otázky, zda jim byly přesčasové hodiny nařízeny v souladu se zákonem . Sám správní orgán I . stupně ve svém rozhodnutí uvedl, že
žalobcům tento nárok nepřísluší z důvodu,
že přesčasové hodiny jim byly nařízeny v souladu s § 54 zákona o služebním poměru . Bylo
tedy namístě, aby odvolací orgán a následně
v rámci soudního přezkumu také krajský
soud posoudily, zda tyto přesčasy byly skutečně nařízeny v souladu se zákonem, a je
tak správný závěr správního orgánu o nevyhovění nároku žalobců . Není přitom rozhodné, že proti samotnému rozkazu o nařízení
služby přesčas se nevede řízení ve věcech
služebního poměru . Námitka stěžovatele, že
předmětem řízení není posouzení souladu
nařizování služeb přesčas se zákonem, proto
není důvodná .
[38] Nejvyšší správní soud souhlasí
s krajským soudem v tom, že z § 54 zákona
o služebním poměru lze dovodit následující
podmínky využití institutu služby přesčas:
1 . důležitý zájem služby a z toho vyplývající předpoklad výjimečnosti služby přesčas,
2 . odůvodnění přijetí tohoto opatření a 3 . ma-
ximální rozsah 150 hodin v kalendářním
roce, popř . vyhlášení krizového stavu nebo
jiné výjimečné případy ve veřejném zájmu
(viz také rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20 . 8 . 2010, čj . 10 A
34/2010-28) . Důležitým zájmem služby se
dle § 201 tohoto zákona rozumí „zájem bezpečnostního sboru na včasném a kvalitním
plnění úkolů bezpečnostního sboru“ .
[38] Nejvyšší správní soud souhlasí
s krajským soudem v tom, že z § 54 zákona
o služebním poměru lze dovodit následující
podmínky využití institutu služby přesčas:
1 . důležitý zájem služby a z toho vyplývající předpoklad výjimečnosti služby přesčas,
2 . odůvodnění přijetí tohoto opatření a 3 . ma-
ximální rozsah 150 hodin v kalendářním
roce, popř . vyhlášení krizového stavu nebo
jiné výjimečné případy ve veřejném zájmu
(viz také rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20 . 8 . 2010, čj . 10 A
34/2010-28) . Důležitým zájmem služby se
dle § 201 tohoto zákona rozumí „zájem bezpečnostního sboru na včasném a kvalitním
plnění úkolů bezpečnostního sboru“ .
[39] Z judikatury zdejšího soudu vyplývá, že služba přesčas dle § 54 odst . 1 zákona
o služebním poměru představuje výjimečné
opatření, které umožňuje nařídit výkon služby nad rámec základní doby služby (která je
dle § 52 odst . 1 zákona o služebním poměru
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 2 /2016
37,5 hodin týdně) . Služební zákon tedy nepojímá službu přesčas jako další fond služební
doby, z něhož je možné libovolně čerpat do
limitu 150 hodin v kalendářním roce . Službu
přesčas lze nařídit pouze v důležitém zájmu
služby, který je dán jen ve výjimečných případech . Konkrétně se jedná o situace, jež
nebylo možné předvídat při rozvržení doby
služby na jednotlivé směny podle § 53 zákona
o služebním poměru, jako například momentální indispozice nebo absence některého
z příslušníků ze zdravotních či jiných důvodů
nebo předem neočekávaný úkol bezpečnostního sboru, který může být náležitě splněn
jen příslušníkem s požadovanou kvalifikací
mimo rámec jeho naplánované směny . Důležitý zájem služby však nelze shledat v dlouhodobém až trvalém nedostatku příslušníků .
Není tak možné připustit, aby tento personální nedostatek byl nahrazován zvýšenými
nároky na stávající příslušníky nařizováním
služeb přesčas s odkazem na důležitý zájem
služby .
[40] Je přitom na správním orgánu, aby
jednoznačným, průkazným a nezpochybnitelným způsobem prokázal, že služba přesčas
není z jeho strany využívána k jiným účelům
a za jiných podmínek, nežli připouští právní
úprava, tj . v souladu s důležitým zájmem služby . Proto je nezbytné, aby vedoucí příslušník
u každé služby přesčas uvedl konkrétní důvod, proč ji nařídil . Měl by tak důvod nařízení služby přesčas alespoň rámcově vymezit
a vyhotovit o tomto důvodu stručný písemný
záznam, např . v knize služeb . Jestliže to vedoucí služebník neučiní a důvod služby přesčas nelze spolehlivě dovodit ani ze spisového
materiálu, není možno posoudit, zda byla
služba nařízena v souladu se zákonem (viz
např . rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 26 . 9 . 2012, čj . 6 Ads 151/2011-126,
č . 2823/2013 Sb . NSS, či výše uváděný rozsudek čj . 4 Ads 11/2013-41) .
[40] Je přitom na správním orgánu, aby
jednoznačným, průkazným a nezpochybnitelným způsobem prokázal, že služba přesčas
není z jeho strany využívána k jiným účelům
a za jiných podmínek, nežli připouští právní
úprava, tj . v souladu s důležitým zájmem služby . Proto je nezbytné, aby vedoucí příslušník
u každé služby přesčas uvedl konkrétní důvod, proč ji nařídil . Měl by tak důvod nařízení služby přesčas alespoň rámcově vymezit
a vyhotovit o tomto důvodu stručný písemný
záznam, např . v knize služeb . Jestliže to vedoucí služebník neučiní a důvod služby přesčas nelze spolehlivě dovodit ani ze spisového
materiálu, není možno posoudit, zda byla
služba nařízena v souladu se zákonem (viz
např . rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 26 . 9 . 2012, čj . 6 Ads 151/2011-126,
č . 2823/2013 Sb . NSS, či výše uváděný rozsudek čj . 4 Ads 11/2013-41) .
[41] V posuzované věci je předmětem
sporu otázka, jestli byly přesčasové služby
do limitu 150 hodin v kalendářním roce ve
sledovaném období nařizovány žalobcům
v souladu s § 54 odst . 1 zákona o služebním
poměru, resp . zda byl tento soulad dostateč-
ným způsobem ze strany správních orgánů
prokázán . Mezi účastníky řízení je zejména
sporné, zda byly tyto přesčasové hodiny nařizovány v důležitém zájmu služby, jak uvedené zákonné ustanovení vyžaduje . V případě
záporného zodpovězení této otázky by totiž
bylo nutné na základě výše uvedeného dojít
k závěru, že žalobci měli nárok na náhradní
volno nebo na proplacení poměrné části služebního příjmu v souladu s § 125 odst . 1 zákona o služebním poměru .
[42] Správní orgány vyložily pojem důležitý zájem služby tak, že jde o bezproblémové zajištění běžného výkonu služby bezpečnostního sboru, v případě vězeňské služby
pak bezproblémové zajištění výkonu vazby
a výkonu odnětí svobody . Konkrétně se podle
stěžovatele jedná o zajištění přímého výkonu
služby, tedy činností, které jsou zpravidla vykonávány ve směnném nebo nepřetržitém
režimu služby . Stěžovatel v kasační stížnosti
popírá, že by služby přesčas byly nařizovány
z důvodu nedostatečného personálního obsazení a nedostatku finančních prostředků .
Naopak uvádí, že služby přesčas byly nařizovány pouze operativně v případech náhlého
onemocnění příslušníků, čerpání služebního
volna, nečekaného ošetřování člena rodiny,
služebního školení, výkonu veřejných funkcí,
dárcovství krve apod . Tyto důvody lze podle
něj považovat za důležitý zájem služby, resp .
i veřejný zájem dle § 54 odst . 2 zákona o služebním poměru .
[42] Správní orgány vyložily pojem důležitý zájem služby tak, že jde o bezproblémové zajištění běžného výkonu služby bezpečnostního sboru, v případě vězeňské služby
pak bezproblémové zajištění výkonu vazby
a výkonu odnětí svobody . Konkrétně se podle
stěžovatele jedná o zajištění přímého výkonu
služby, tedy činností, které jsou zpravidla vykonávány ve směnném nebo nepřetržitém
režimu služby . Stěžovatel v kasační stížnosti
popírá, že by služby přesčas byly nařizovány
z důvodu nedostatečného personálního obsazení a nedostatku finančních prostředků .
Naopak uvádí, že služby přesčas byly nařizovány pouze operativně v případech náhlého
onemocnění příslušníků, čerpání služebního
volna, nečekaného ošetřování člena rodiny,
služebního školení, výkonu veřejných funkcí,
dárcovství krve apod . Tyto důvody lze podle
něj považovat za důležitý zájem služby, resp .
i veřejný zájem dle § 54 odst . 2 zákona o služebním poměru .
[43] S uvedeným konstatováním správních orgánů se Nejvyšší správní soud neztotožnil, neboť správní orgány pouze tvrdily, že
přesčasové hodiny byly nařizovány jen operativně v naléhavých případech dle § 54 odst . 1
zákona o služebním poměru, ničím konkrétním to však neprokázaly . Odůvodnění napadených rozhodnutí, provedené dokazování
i praxe správních orgánů při nařizování služeb přesčas naopak svědčí spíše o skutečnosti, že přesčasové hodiny byly nařizovány za
účelem pokrytí nepřetržitého výkonu služeb
při jakémkoliv nedostatku počtu příslušníků .
Ze spisového materiálu přitom není zjistitelné, o jaké důvody nedostatečného počtu příslušníků se jednalo, zda skutečně o tvrzené
mimořádné a výjimečné situace, nebo o problém dlouhodobé „poddimenzovanosti “ služebních míst .
[43] S uvedeným konstatováním správních orgánů se Nejvyšší správní soud neztotožnil, neboť správní orgány pouze tvrdily, že
přesčasové hodiny byly nařizovány jen operativně v naléhavých případech dle § 54 odst . 1
zákona o služebním poměru, ničím konkrétním to však neprokázaly . Odůvodnění napadených rozhodnutí, provedené dokazování
i praxe správních orgánů při nařizování služeb přesčas naopak svědčí spíše o skutečnosti, že přesčasové hodiny byly nařizovány za
účelem pokrytí nepřetržitého výkonu služeb
při jakémkoliv nedostatku počtu příslušníků .
Ze spisového materiálu přitom není zjistitelné, o jaké důvody nedostatečného počtu příslušníků se jednalo, zda skutečně o tvrzené
mimořádné a výjimečné situace, nebo o problém dlouhodobé „poddimenzovanosti “ služebních míst .
[44] Správní orgány sice v odůvodnění
svých rozhodnutí uvádí, že k nařizování přesčasových služeb docházelo pouze operativně, při výše zmiňovaných nenadálých skutečnostech, nicméně obě napadená rozhodnutí
poukazují na skutečnost, že úkoly Vězeňské
služby ČR musí být plněny a splněny s vládou
taxativně stanoveným počtem služebních
míst příslušníků a s vládou taxativně stanoveným objemem prostředků stanovených státním rozpočtem na příslušný rok na jejich služební příjmy . Konkrétně oba správní orgány
v napadených rozhodnutích uvádí: „Dojde-li
za tohoto právního stavu k personální situa-
ci, kdy výkon služby nelze zajistit s počtem
příslušníků, kteří jsou v daném okamžiku,
resp. v daném období a v dané věznici vedoucím příslušníkům k dispozici, je třeba
k zajištění plnění úkolů služby využít všech
legislativních možností, na které zákon pamatuje a které připouští. Nařízení výkonu
služby přesčas podle § 54 odst. 1 zákona
mezi tyto zákonné možnosti nepochybně patří .“ Byť by uvedené bylo do textu rozhodnutí zařazeno pro dokreslení situace, jak uvádí
stěžovatel, lze z toho dovodit, že nařizováním
přesčasových služeb byl řešen také problém
nedostatku služebních míst, resp . situace,
kdy s aktuálním počtem příslušníků nebylo
možno obsadit všechny služby tak, aby byl
zajištěn její nepřetržitý výkon . Naopak nic
konkrétního nenasvědčovalo tomu, že by se
jednalo pouze o mimořádné situace . Navíc je
třeba zopakovat, že nařízení služby přesčas
v souladu s § 54 odst . 1, tedy z důvodu důležitého zájmu služby, není možné v případě
předem obecně známých, právní úpravou
předpokládaných situací, jako je např . čerpání služebního volna, dovolené či účast na
školeních . S takovými důvody absence příslušníků totiž musí správní orgány dopředu
počítat a nemohou tuto předem předvídatelnou absenci příslušníků pokrývat pomocí
přesčasových služeb s odkazem na důležitý
zájem služby .
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 2/2 016
[44] Správní orgány sice v odůvodnění
svých rozhodnutí uvádí, že k nařizování přesčasových služeb docházelo pouze operativně, při výše zmiňovaných nenadálých skutečnostech, nicméně obě napadená rozhodnutí
poukazují na skutečnost, že úkoly Vězeňské
služby ČR musí být plněny a splněny s vládou
taxativně stanoveným počtem služebních
míst příslušníků a s vládou taxativně stanoveným objemem prostředků stanovených státním rozpočtem na příslušný rok na jejich služební příjmy . Konkrétně oba správní orgány
v napadených rozhodnutích uvádí: „Dojde-li
za tohoto právního stavu k personální situa-
ci, kdy výkon služby nelze zajistit s počtem
příslušníků, kteří jsou v daném okamžiku,
resp. v daném období a v dané věznici vedoucím příslušníkům k dispozici, je třeba
k zajištění plnění úkolů služby využít všech
legislativních možností, na které zákon pamatuje a které připouští. Nařízení výkonu
služby přesčas podle § 54 odst. 1 zákona
mezi tyto zákonné možnosti nepochybně patří .“ Byť by uvedené bylo do textu rozhodnutí zařazeno pro dokreslení situace, jak uvádí
stěžovatel, lze z toho dovodit, že nařizováním
přesčasových služeb byl řešen také problém
nedostatku služebních míst, resp . situace,
kdy s aktuálním počtem příslušníků nebylo
možno obsadit všechny služby tak, aby byl
zajištěn její nepřetržitý výkon . Naopak nic
konkrétního nenasvědčovalo tomu, že by se
jednalo pouze o mimořádné situace . Navíc je
třeba zopakovat, že nařízení služby přesčas
v souladu s § 54 odst . 1, tedy z důvodu důležitého zájmu služby, není možné v případě
předem obecně známých, právní úpravou
předpokládaných situací, jako je např . čerpání služebního volna, dovolené či účast na
školeních . S takovými důvody absence příslušníků totiž musí správní orgány dopředu
počítat a nemohou tuto předem předvídatelnou absenci příslušníků pokrývat pomocí
přesčasových služeb s odkazem na důležitý
zájem služby .
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 2/2 016
[45] Lze proto uzavřít, že odůvodnění
napadených rozhodnutí služebních funkcionářů postrádá rozhodný důvod pro učiněný závěr o splnění podmínek pro nařizování služby přesčas žalobcům v rozsahu do
150 hodin v kalendářním roce . Z rozhodnutí
není zjistitelné, kdy konkrétně došlo ke vzniku neočekávané situace způsobené např . momentální indispozicí či absencí některého
z příslušníků a že následně na tuto neočekávaně vzniklou situaci byla žalobcům nařízena
práce přesčas . Z toho důvodu nelze postavit
najisto, zda ve vztahu k žalobci docházelo ze
strany stěžovatele k nařizování služby přesčas
v souladu s § 54 odst . 1 služebního zákona,
a nelze tak ani argumentačně vyvrátit tvrzení
žalobců, že k nařizování služby přesčas docházelo v rozporu se zákonem .
[45] Lze proto uzavřít, že odůvodnění
napadených rozhodnutí služebních funkcionářů postrádá rozhodný důvod pro učiněný závěr o splnění podmínek pro nařizování služby přesčas žalobcům v rozsahu do
150 hodin v kalendářním roce . Z rozhodnutí
není zjistitelné, kdy konkrétně došlo ke vzniku neočekávané situace způsobené např . momentální indispozicí či absencí některého
z příslušníků a že následně na tuto neočekávaně vzniklou situaci byla žalobcům nařízena
práce přesčas . Z toho důvodu nelze postavit
najisto, zda ve vztahu k žalobci docházelo ze
strany stěžovatele k nařizování služby přesčas
v souladu s § 54 odst . 1 služebního zákona,
a nelze tak ani argumentačně vyvrátit tvrzení
žalobců, že k nařizování služby přesčas docházelo v rozporu se zákonem .
[46] Také provedené dokazování, konkrétně výslechy svědků – mjr . Bc . Pavla K .,
vedoucího oddělení výkonu vazby a trestu
(viz protokol o výslechu svědka ze dne 4 . 11 .
2013), a plk . Mgr . Václava C ., 1 . zástupce ředitele věznice (viz protokol o výslechu svědka
ze dne 21 . 10 . 2013) – nevypovídají o tom, že
by přesčasové služby byly vždy nařizovány
v souladu s § 54 odst . 1 zákona o služebním
poměru . Z výpovědi mjr . Bc . K . vyplývá, že
způsob vykazování služeb přesčas byl stejným
způsobem dán v celé vězeňské službě, což je
svědkovi známo z celorepublikových porad
pořádaných odborem výkonu vazby a trestu
pro zástupce pro dozorčí radu . Důvodem
nedostatku příslušníků je podle názoru tohoto svědka nenaplněnost tabulkových míst
dozorců v letech 2012 i 10 chybějících dozorců . Uvedená výpověď tak spíše svědčí o nařizování přesčasových služeb z důvodu dlouhodobějšího nedostatku příslušníků, který
se neprojevuje pouze ve Věznici Plzeň, ale
i v dalších složkách Vězeňské služby ČR .
[47] Z výpovědí obou svědků dále vyplývá, že žalobcům byly služby přesčas nařizovány denními rozkazy většinou den předem; to,
zda bude služba posouzena dle § 54 zákona
o služebním poměru, se příslušník zpravidla
dozvěděl ústně . Svědci však neuvedli, že by
v ústním sdělení bylo žalobcům nařízení služby přesčas konkrétně zdůvodněno . Z písem-
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 2 /2016
ně vydávaných denních rozkazů tak nebylo
patrné, která služba je přesčasová .
[48] Výslechy svědků tedy potvrdily tvrzení žalobců, že praxe nařizování služeb je
taková, že příslušník se o tom, že šlo o přesčasovou službu, dozví až z hromadného směnového výkazu, kde je sice jako důvod přesčasu
uveden „§ 54 “, nicméně není zde obsaženo
konkrétní odůvodnění nařízení tohoto přesčasu . Je tak zřejmé, že nařizované služby
přesčas nebyly žalobcům nijak konkrétně
zdůvodněny, a nelze tak zjistit pravé důvody
jejich nařizování .
[48] Výslechy svědků tedy potvrdily tvrzení žalobců, že praxe nařizování služeb je
taková, že příslušník se o tom, že šlo o přesčasovou službu, dozví až z hromadného směnového výkazu, kde je sice jako důvod přesčasu
uveden „§ 54 “, nicméně není zde obsaženo
konkrétní odůvodnění nařízení tohoto přesčasu . Je tak zřejmé, že nařizované služby
přesčas nebyly žalobcům nijak konkrétně
zdůvodněny, a nelze tak zjistit pravé důvody
jejich nařizování .
[49] Stěžovatel brojil proti postupu žalobců, kteří – byť s nařizováním služeb přesčas
nesouhlasili, protože měli za to, že je v rozporu se zákonem – veškeré ústní příkazy vedoucího pracovníka respektovali a nepožadovali,
aby byly tyto rozkazy vydány písemně . Tento
argument Nejvyšší správní soud nepovažuje
za zcela logický, neboť sám stěžovatel potvrdil, že žalobcům byly služby nařizovány prostřednictvím písemných denních rozkazů, ze
kterých ovšem nevyplývalo, jestli šlo o službu
přesčas, či nikoliv . Není tak zcela zřejmé, kdy
byly ústními rozkazy žalobcům sdělovány důvody přesčasových služeb, pokud konkrétní
přehled o přesčasech žalobci získali až zpětně z hromadného výkazu odsloužených hodin . Bez ohledu na uvedené nesrovnalosti je
ovšem třeba konstatovat, že skutečnost, že žalobci nepožadovali vydání rozkazu písemně,
neznamená, že by dále proti postupu nařizování služeb přesčas nemohli brojit . Lhůta pro
uplatnění peněžitých nároků ze služebního
poměru na jednotlivá opětující se plnění činí
dle § 207 odst . 2 zákona o služebním poměru
3 roky ode dne jejich splatnosti . Jestliže tedy
žalobce uplatnil nárok z nezákonně nařízené
služby přesčas během této promlčecí lhůty, nelze takovému postupu nic vytýkat (viz
např . rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 27 . 11 . 2013, čj . 6 Ads 16/2013-60) .
[50] V souvislosti s kasační námitkou, podle které se krajský soud dostatečně nevypořádal se skutečností, že službu přesčas lze nařídit také ve veřejném zájmu, Nejvyšší správní
soud poznamenává, že krajský soud ve svém
rozsudku výslovně uvedl, že službu přesčas
Ppor . Jiří B . a další proti Generálnímu řediteli Vězeňské služby České republiky o službu záznamu, jak se domnívá žalovaný i městský
soud . I když to s ohledem na výše uvedené
nemá pro věc zásadní význam, i v tomto
ohledu lze dát stěžovatelce za pravdu . Každé
podání je třeba hodnotit podle jeho skutečného obsahu, ze samotného nadpisu nelze
usuzovat, že by námitky směřovaly proti
všem záznamům, pokud z obsahu námitek
vyplývá něco jiného . S městským soudem
lze souhlasit, že stěžovatelka namítá, že si nebyla vědoma přestupků pod body 2 .–6 . a že
tyto přestupky ještě ke dni 22 . 1 . 2014 nebyly
v evidenci vedeny . Tyto námitky se tudíž nevztahují k poslednímu z přestupků, jimiž bylo
dosaženo 12 bodů . Stěžovatelka však dále též
namítala, že za jednotlivé přestupky je v evidenci uveden chybný počet bodů . Toto tvr- přesčas, o kasační stížnosti žalovaného .