1 As 243/2022 – Nejvyšší správní soud

1 As 243/2022- 102 - text

1 As 243/2022 - 111 pokračování

[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ivo Pospíšila, soudkyně Lenky Kaniové a soudce Michala Bobka v právní věci žalobkyně: Sky International AG, se sídlem Stockerhof, Dreikönigstrasse 31a, Zurich, Švýcarsko, zastoupená Mgr. Evou Lachmannovou LL.M., advokátkou se sídlem Slavětínská 1146/39, Praha-Klánovice, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 2a, Praha 6, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Canal+ Luxembourg S.á. r.l., se sídlem rue Albert Borschette 2, Lucemburk, Lucembursko, zastoupena Mgr. Tomášem Bejčkem, advokátem se sídlem Dukelských hrdinů 976/12, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutím předsedy žalovaného ze dne 13. 2. 2020, č. j.O 460712/D18081613/2018/ÚPV, a ze dne 9. 4. 2020, č. j. O 460715/D18081614/2018/ÚPV, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2022, č. j. 9 A 45/2020 273,

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti

120. Řízení o prohlášení neplatnosti ochranné známky je postaveno na dispoziční zásadě, přísně ovládající tento typ řízení, tj. na tom, že je to navrhovatel neplatnosti, kdo předkládá konkrétní důvody a důkazy, pro které považuje zápis ochranné známky za nezákonný. Charakter řízení jako řízení návrhového spočívá i v tom, že napadená ochranná známka již byla zapsána, a tudíž jejímu přihlašovateli vzniklo vlastnické právo k ochranné známce, které by mu nyní, z podnětu podaného návrhu, mělo být odňato. To za situace, kdy městský soud a zejména Nejvyšší správní soud v přezkumu námitkového řízení neshledaly důvody k tomu, aby napadené ochranné známky nebyly zapsány. Učinily tak shodně v prvotně významném námitkovém důvodu podobnosti, a to ve styčných faktorech posouzení z hlediska (ne)existence pravděpodobnosti záměny v relevantním místě a čase.

[10] Městský soud uvedl, že výsledky námitkového řízení skutečně nejsou pro jiné řízení o neplatnosti ochranných známek závazné, nicméně jistě závazné pro Úřad byly v této věci závěry správních soudů vyvěrající z přezkumu námitkového řízení o tom, že mezi napadenými a namítanými ochrannými známkami, a to všemi, pokud jsou uvozeny slovním prvkem „SKY“ nebyla prokázána existence záměny. Jak správní orgány, tak soudy se v řízení o námitkách zabývaly také vnímáním slova „link“; a to také ve vztahu k dominanci prvku „SKY“.

Tyto dříve vyslovené závěry pak dle městského soudu nemůže zvrátit ani argument vycházející z průzkumu Aisa s.r.o. označeného názvem „Asociace se slovem ,link’“. Ten byl datován k roku 2014, tedy po podání přihlášek napadených označení a také se věnoval pouze výrazu „link“ bez dalšího spojení. Námitka žalobkyně, že výsledky námitkového řízení, a na něj navazujících rozsudků správní soudů, nejsou v této věci závazné, neshledal městský soud důvodnou, neboť se námitky věcně shodovaly s nyní uváděnými argumenty.

[11] K námitce nepřezkoumatelnosti soud uvedl, že žalobkyně ve své podstatě brojila proti důvodům vypořádání jednotlivých námitek, nikoliv vůči celkové nepřezkoumatelnosti napadených rozhodnutí. Žalovaný neměl povinnost se vypořádat s každým jednotlivým bodem argumentace žalobkyně. Napadená rozhodnutí byla ve svém celku logicky a rozumně odůvodněna. Za nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů nelze považovat ani stav, kdy se žalovaný ve svých úvahách ztotožnil se závěry správního orgánu prvního stupně a současně uvedl shodné hodnocení. Nadto soud upozornil, že žalovaný v napadených rozhodnutí korigoval závěry učiněné Úřadem.

[12] Dále pak soud uvedl, že napadené ochranné známky byly přihlášeny pro Českou republiku a případné nebezpečí záměny, pro něž je třeba přihlížet k rozlišovací způsobilosti ochranných známek, je území České republiky a vžitost či známost namítaných ochranných známek u české veřejnosti. Oproti tomu z hlediska relevance pro známkoprávní ochranu na tuzemském teritoriu má význam kolize napadených ochranných známek s namítanými ochrannými známkami Evropské unie z důvodu dobrého jména a současně zásahu do dobrého jména starších ochranných známek. Relevantním faktorem bylo, zda žalobkyně prokázala reálnou koexistenci takovýchto označení v dostatečném počtu na českém trhu, a zda tato známost mohla v porovnání se vstupem napadených označení „Skylink“ na trh v České republice vyvolat zaměnitelnost označení, případně i z důvodu zvýšené rozlišovací způsobilosti.

[13] Po posouzení otázek procesního charakteru pak městský soud postoupil k samotnému věcnému hodnocení. Nejdříve se věnoval zákonnosti aplikace § 7 odst. 1 písm. a) zákona ochranných známkách. Zaměřil se pouze na přezkum závěrů žalovaného o posouzení shodnosti či podobnosti srovnávaných označení. Otázka podobnosti či shodnosti výrobků a služeb, pro které jsou porovnávaná označení zapsána, byla posouzena v námitkovém a stejně i v soudním řízení. Napadená označení „Skylink“ jsou vizuálně i významově fantazijní a nezřetelná ve vztahu k nárokovaným výrobkům a službám.

Spotřebitelská veřejnost je bude dle soudu vnímat jako jedno slovo. Doplněním jednoslovního výrazu „Skylink“ obrazovými prvky na jeho počátku nebo na konci, čímž oproti namítaným ochranným známkám vytvořila v mysli spotřebitelské veřejnosti jednotný vjem i tematické souvislosti a tím jakoby „skupinové“ odlišnosti. Každá z nich se pak odlišuje od namítaných ochranných známek s jediným prvkem „SKY“ jak slovem, tak i grafikou, a tím spíše více i od ostatních namítaných slovních známek s oddělenými a vizuálně, foneticky i významově odlišnými slovními prvky, které dotváří počáteční prvek „SKY“.

Soud se tak ztotožnil se závěrem žalovaného o podobnosti namítaných a napadených ochranných známek ve velmi nízkém stupni.

[14] K námitce nevyužití kompenzačního principu pak soud uvedl, že jej nebylo nutné využít, jelikož v dané věci byla dána celková velmi nízká míra podobnosti mezi namítanými a napadenými ochrannými známkami, byť při shodnosti či podobnosti jimi chráněných výrobků a služeb. Nízká podobnost porovnávaných označení při dalších uvedených relevantních faktorech garantuje jejich nezaměnitelnost.

[15] Pokud jde o posouzení zákonnosti aplikace § 7 odst. 1 písm. e) zákona o ochranných známkách městský soud nejdříve vymezil podmínky pro jeho užití. U první podmínky, podobnosti porovnávaných označení, shledal její naplnění pouze v nízké míře. Pouhá podobnost pak nepostačuje k tomu, aby bylo možné dojít k závěru o existenci spojení mezi těmito ochrannými známkami. Další podmínkou je požívání dobrého jména starší známky. To městský soud shledal pouze u známek „SKY“ a „SKY NEWS“. Nesouhlasil tak s názorem žalobkyně, že má být dobré jméno shledáno i u ostatních známek obsahujících prvek „SKY“.

Třetí podmínku, podobnost výrobků a služeb, soud shledal splněnou. Neshledal však zvýšený stupeň rozlišovací způsobilosti namítaných ochranných známek. Ten by byl získán užíváním těchto známek na území a vůči spotřebitelské veřejnosti v České republice a nelze jej dovozovat pouze z atributu dobrého jména na území Evropské unie, jelikož významné aktivity žalobkyně v souvislosti s obeznámeností a užíváním ochranných známek byly spíše než v České republice prokázány na území jiných členských států.

Soud měl za to, že není až tak rozhodné, zda faktor dobrého jména byl naplněn ve vyšším rozsahu a intenzitě v rámci států Evropské unie (na jakém území, jakých států a v jakém čase), ale zda byly výrobky a služby žalobkyně a s nimi napadené ochranné známky s dobrým jménem známy v České republice tak, aby si mezi nimi a namítanými ochrannými známkami vytvořila dotčená veřejnost spojení. Čtvrtá podmínka spojená s otázkou, zda si podstatná část dotčené veřejnosti vytváří mezi tímto označením a známkou spojení, nebyla naplněna.

Konečně k páté a poslední podmínce pak soud uvedl, že známost namítaných ochranných známek s napadenými ochrannými známkami na území České republiky nebyla v takové síle a vzájemnosti, aby bylo možné dovozovat mezi nimi spojení a zásah do známek žalobkyně s dobrým jménem ze strany tehdejšího vlastníka označení „Skylink“ bez řádného důvodu, a již vůbec ne jako zásah nepoctivý. Městský soud proto dospěl k závěru, že naplnění všech těchto podmínek kumulativně a v úplnosti z dokladů žalobkyně v rámci jejího důkazního břemene v řízení nevyplývá, a proto nejsou dány dostatečné důvody pro odnětí známkoprávní ochrany osobě zúčastněné na řízení prohlášením jejích ochranných známek za neplatné.

II. Kasační stížnost

[16] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), a navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. II.A Námitky procesního charakteru

[17] Stěžovatelka předně nesouhlasí s aplikovatelností závěrů z námitkového řízení, tedy zejména závěrů z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 10 As 100/2014

120. Řízení o prohlášení neplatnosti ochranné známky je postaveno na dispoziční zásadě, přísně ovládající tento typ řízení, tj. na tom, že je to navrhovatel neplatnosti, kdo předkládá konkrétní důvody a důkazy, pro které považuje zápis ochranné známky za nezákonný. Charakter řízení jako řízení návrhového spočívá i v tom, že napadená ochranná známka již byla zapsána, a tudíž jejímu přihlašovateli vzniklo vlastnické právo k ochranné známce, které by mu nyní, z podnětu podaného návrhu, mělo být odňato. To za situace, kdy městský soud a zejména Nejvyšší správní soud v přezkumu námitkového řízení neshledaly důvody k tomu, aby napadené ochranné známky nebyly zapsány. Učinily tak shodně v prvotně významném námitkovém důvodu podobnosti, a to ve styčných faktorech posouzení z hlediska (ne)existence pravděpodobnosti záměny v relevantním místě a čase. [10] Městský soud uvedl, že výsledky námitkového řízení skutečně nejsou pro jiné řízení o neplatnosti ochranných známek závazné, nicméně jistě závazné pro Úřad byly v této věci závěry správních soudů vyvěrající z přezkumu námitkového řízení o tom, že mezi napadenými a namítanými ochrannými známkami, a to všemi, pokud jsou uvozeny slovním prvkem „SKY“ nebyla prokázána existence záměny. Jak správní orgány, tak soudy se v řízení o námitkách zabývaly také vnímáním slova „link“; a to také ve vztahu k dominanci prvku „SKY“. Tyto dříve vyslovené závěry pak dle městského soudu nemůže zvrátit ani argument vycházející z průzkumu Aisa s.r.o. označeného názvem „Asociace se slovem ,link’“. Ten byl datován k roku 2014, tedy po podání přihlášek napadených označení a také se věnoval pouze výrazu „link“ bez dalšího spojení. Námitka žalobkyně, že výsledky námitkového řízení, a na něj navazujících rozsudků správní soudů, nejsou v této věci závazné, neshledal městský soud důvodnou, neboť se námitky věcně shodovaly s nyní uváděnými argumenty. [11] K námitce nepřezkoumatelnosti soud uvedl, že žalobkyně ve své podstatě brojila proti důvodům vypořádání jednotlivých námitek, nikoliv vůči celkové nepřezkoumatelnosti napadených rozhodnutí. Žalovaný neměl povinnost se vypořádat s každým jednotlivým bodem argumentace žalobkyně. Napadená rozhodnutí byla ve svém celku logicky a rozumně odůvodněna. Za nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů nelze považovat ani stav, kdy se žalovaný ve svých úvahách ztotožnil se závěry správního orgánu prvního stupně a současně uvedl shodné hodnocení. Nadto soud upozornil, že žalovaný v napadených rozhodnutí korigoval závěry učiněné Úřadem. [12] Dále pak soud uvedl, že napadené ochranné známky byly přihlášeny pro Českou republiku a případné nebezpečí záměny, pro něž je třeba přihlížet k rozlišovací způsobilosti ochranných známek, je území České republiky a vžitost či známost namítaných ochranných známek u české veřejnosti. Oproti tomu z hlediska relevance pro známkoprávní ochranu na tuzemském teritoriu má význam kolize napadených ochranných známek s namítanými ochrannými známkami Evropské unie z důvodu dobrého jména a současně zásahu do dobrého jména starších ochranných známek. Relevantním faktorem bylo, zda žalobkyně prokázala reálnou koexistenci takovýchto označení v dostatečném počtu na českém trhu, a zda tato známost mohla v porovnání se vstupem napadených označení „Skylink“ na trh v České republice vyvolat zaměnitelnost označení, případně i z důvodu zvýšené rozlišovací způsobilosti. [13] Po posouzení otázek procesního charakteru pak městský soud postoupil k samotnému věcnému hodnocení. Nejdříve se věnoval zákonnosti aplikace § 7 odst. 1 písm. a) zákona ochranných známkách. Zaměřil se pouze na přezkum závěrů žalovaného o posouzení shodnosti či podobnosti srovnávaných označení. Otázka podobnosti či shodnosti výrobků a služeb, pro které jsou porovnávaná označení zapsána, byla posouzena v námitkovém a stejně i v soudním řízení. Napadená označení „Skylink“ jsou vizuálně i významově fantazijní a nezřetelná ve vztahu k nárokovaným výrobkům a službám. Spotřebitelská veřejnost je bude dle soudu vnímat jako jedno slovo. Doplněním jednoslovního výrazu „Skylink“ obrazovými prvky na jeho počátku nebo na konci, čímž oproti namítaným ochranným známkám vytvořila v mysli spotřebitelské veřejnosti jednotný vjem i tematické souvislosti a tím jakoby „skupinové“ odlišnosti. Každá z nich se pak odlišuje od namítaných ochranných známek s jediným prvkem „SKY“ jak slovem, tak i grafikou, a tím spíše více i od ostatních namítaných slovních známek s oddělenými a vizuálně, foneticky i významově odlišnými slovními prvky, které dotváří počáteční prvek „SKY“. Soud se tak ztotožnil se závěrem žalovaného o podobnosti namítaných a napadených ochranných známek ve velmi nízkém stupni. [14] K námitce nevyužití kompenzačního principu pak soud uvedl, že jej nebylo nutné využít, jelikož v dané věci byla dána celková velmi nízká míra podobnosti mezi namítanými a napadenými ochrannými známkami, byť při shodnosti či podobnosti jimi chráněných výrobků a služeb. Nízká podobnost porovnávaných označení při dalších uvedených relevantních faktorech garantuje jejich nezaměnitelnost. [15] Pokud jde o posouzení zákonnosti aplikace § 7 odst. 1 písm. e) zákona o ochranných známkách městský soud nejdříve vymezil podmínky pro jeho užití. U první podmínky, podobnosti porovnávaných označení, shledal její naplnění pouze v nízké míře. Pouhá podobnost pak nepostačuje k tomu, aby bylo možné dojít k závěru o existenci spojení mezi těmito ochrannými známkami. Další podmínkou je požívání dobrého jména starší známky. To městský soud shledal pouze u známek „SKY“ a „SKY NEWS“. Nesouhlasil tak s názorem žalobkyně, že má být dobré jméno shledáno i u ostatních známek obsahujících prvek „SKY“. Třetí podmínku, podobnost výrobků a služeb, soud shledal splněnou. Neshledal však zvýšený stupeň rozlišovací způsobilosti namítaných ochranných známek. Ten by byl získán užíváním těchto známek na území a vůči spotřebitelské veřejnosti v České republice a nelze jej dovozovat pouze z atributu dobrého jména na území Evropské unie, jelikož významné aktivity žalobkyně v souvislosti s obeznámeností a užíváním ochranných známek byly spíše než v České republice prokázány na území jiných členských států. Soud měl za to, že není až tak rozhodné, zda faktor dobrého jména byl naplněn ve vyšším rozsahu a intenzitě v rámci států Evropské unie (na jakém území, jakých států a v jakém čase), ale zda byly výrobky a služby žalobkyně a s nimi napadené ochranné známky s dobrým jménem známy v České republice tak, aby si mezi nimi a namítanými ochrannými známkami vytvořila dotčená veřejnost spojení. Čtvrtá podmínka spojená s otázkou, zda si podstatná část dotčené veřejnosti vytváří mezi tímto označením a známkou spojení, nebyla naplněna. Konečně k páté a poslední podmínce pak soud uvedl, že známost namítaných ochranných známek s napadenými ochrannými známkami na území České republiky nebyla v takové síle a vzájemnosti, aby bylo možné dovozovat mezi nimi spojení a zásah do známek žalobkyně s dobrým jménem ze strany tehdejšího vlastníka označení „Skylink“ bez řádného důvodu, a již vůbec ne jako zásah nepoctivý. Městský soud proto dospěl k závěru, že naplnění všech těchto podmínek kumulativně a v úplnosti z dokladů žalobkyně v rámci jejího důkazního břemene v řízení nevyplývá, a proto nejsou dány dostatečné důvody pro odnětí známkoprávní ochrany osobě zúčastněné na řízení prohlášením jejích ochranných známek za neplatné. II. Kasační stížnost [16] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), a navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. II.A Námitky procesního charakteru [17] Stěžovatelka předně nesouhlasí s aplikovatelností závěrů z námitkového řízení, tedy zejména závěrů z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 10 As 100/2014

120. Dle jejího názoru nejsou výsledky řízení o námitkách závazné pro nyní posuzovanou věc. Stěžovatelka mimo jiné v návrhu na prohlášení neplatnosti napadených označení uplatnila také další skutkové důvody, které v dřívějším řízení nebyly posuzovány. Nadto nyní uplatnila také námitky založené na existenci dobrého jména starších známek a rozšířila okruh namítaných ochranných známek. Závěr městského soudu stran nezměněného skutkového stavu oproti námitkovému řízení nebyl správný. Také došlo ke změně chápání rozlišovací způsobilosti mnohoznačných výrazů v judikatuře SDEU, tak Nejvyššího správního soudu. [18] Žalovaný se dle stěžovatelky v napadených rozhodnutích nedostatečně věnoval všem rozkladovým námitkám. Zejména stran vizuálního posouzení všech ochranných známek, nepřihlédl ke zprávě o průzkumu TNS Aisa s. r. o. „Asociace se slovem ,link‘“. Žalovaný se nedostatečně věnoval úrovni pozornosti průměrného spotřebitele, nevypořádal se s námitkami rozdílné praxe Úřadu v obdobných věcech. Nesouhlasí s tím, že napadená rozhodnutí obsahují konsistentní argumentaci, která by ve svém celku obstála, tak jak uzavřel městský soud. Stejnou vadou pak soud zatížil také napadený rozsudek, neboť pominul stěžejní námitky v žalobě. [19] Městskému soudu stěžovatelka také vytýká, že neprovedl všechny navržené důkazy a ani se s těmito návrhy nevypořádal. Vycházel tak pouze z obsahu spisu, aniž by jednotlivé dokumenty provedl jako důkaz a umožnil stranám na ně reagovat. [20] V otázce důkazního břemene se stěžovatelka neztotožnila se závěry městského soudu. Dle jejího názoru ani v řízení o prohlášení neplatnosti ochranné známky nelze klást větší důraz na prokazování nezákonnosti zápisu ze strany navrhovatele. II.B Nesprávná aplikace § 7 odst. 1 písm. b) zákona o ochranných známkách [21] Stěžovatelka spatřuje zásadní nedostatky v posouzení rozlišujících a dominantních prvků obou označení a v nesprávném zhodnocení významu značky „SKY“ na počátku napadených ochranných známek. Posouzení podobnosti musí být založeno na celkové vizuální, fonetické a významové podobnosti označení. Žalovaný ani městský soud správně neposoudili povahu prvku „link“ napadeného označení. Jedná se o popisný prvek pro služby a výrobky, pro který je registrován. Městský soud pak nereflektoval výsledky výzkumu TNS Aisa s. r. o. „Asociace se slovem ,link‘“ a pouze vycházel z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 10 As 100/2014

120. Nezohlednil ani argumentaci stěžovatelky týkající se praxe správních soudů a SDEU po vydání odkazovaného rozsudku; ten považuje za již překonaný a v současné době již nepoužitelný. [22] Za distinktivní prvek považuje stěžovatelka prvek „SKY“ a prvek „link“ pak představuje pouze popisnou část označení vztahujícím se k dotčeným službám a výrobkům. Žalovaný ani prvostupňový správní orgán nepostupovali konzistentně, neboť v jiných případech, kdy posuzovali označení obsahující prvek „SKY“, jej shledali jako dominantní a distinktivní a prvky typu „NET“, „TEC“ a „SET“ popisnými. [23] Stěžovatelka nesouhlasila také s posouzením míry pozornosti průměrného spotřebitele nakupujícího služby a výrobky v kategoriích registrovaných pro dotčená označení. Celá řada výrobků a služeb zahrnutých v jednotlivých kategoriích jsou produkty denní potřeby, vybírané s nízkou mírou pozornosti. Žalovaný ani městský soud se nezabývali hodnocením jednotlivých produktů, ale posouzení pozornosti průměrného spotřebitele vztáhli vždy na celou kategorii. [24] Městský soud v napadeném rozsudku nesprávně posoudil rozsah rozhodného území pro posouzení zvýšené rozlišovací způsobilosti namítaných ochranných známek. Posuzoval ji totiž pouze ve vztahu k území České republiky, nikoliv pro území Evropské unie. V případě, že by soud shledal závěr městského soudu správným, navrhuje tuto otázku předložit SDEU. Samotný pojem zvýšené rozlišovací schopnosti pak byl v předchozím řízení posouzen nesprávně. Dle stěžovatelky je třeba zvýšenou rozlišovací způsobilost ochranné známky považovat za zvýšenou vždy, pokud je i minimálně zvýšena. Z předložených důkazů a skutkových zjištění dle stěžovatelky zcela jasně plyne závěr o zvýšené rozlišovací způsobilosti namítaných ochranných známek také v České republice. [25] Dále stěžovatelka nesouhlasí se závěrem o neexistenci známkové řady se společným prvkem „SKY“. Dle svého tvrzení užívá i na území České republiky dostatečné množství označení, aby bylo možné konstatovat existenci známkové řady. Primárním znakem řady je pak to, že obsahuje prvek „SKY“, nikoliv zda se vyskytuje samostatně nebo je s dalším prvkem spojen do dvou slov (např. SKY NEWS, SKY TWO). Za klíčové tedy stěžovatelka považuje, že napadená ochranná známka v sobě obsahuje slovo „SKY“, toto je umístěno na počátku označení a zbytek slovního prvku představuje výraz v anglickém jazyce, který je pro příslušné výrobky a služby popisný. K existenci známkové řady tedy měly správní orgány i městský soud přihlédnout. [26] Městský soud neprovedl komplexní hodnocení existence pravděpodobnosti záměny na základě všech faktorů. Zejména byl povinen zohlednit tzv. kompenzační princip a v rámci jeho aplikace naprostou shodu části výrobků a služeb a vysokou podobnost ostatních položek seznamu. Měl také vzít v úvahu rozlišovací způsobilost starších ochranných známek, a to jak inherentní, která je běžná, tak rozlišovací způsobilost zvýšenou užíváním starších ochranných známek na trhu. V neposlední řadě byl povinen přihlédnout i k faktoru známkové řady. II.C Nesprávná aplikace § 7 odst. 1 písm. e) zákona o ochranných známkách [27] Stěžovatelka nesouhlasí s městským soudem v tom, že v posuzované věci nebyla relevantní otázka intenzity dobrého jména v rámci Evropské unie, neboť stupeň známosti označení v ČR je ve srovnání s jinými členskými státy nižší. Skutečnost, že ochranná známka, která je zapsána pro celé území členských států Evropské unie a získala dobré jméno na jeho podstatné části, je v některém členském státě méně známá než v těch členských státech, ve kterých její užívání zakládá dobré jméno, sama o sobě nebrání úspěšnému uplatnění širší ochrany ochranné známky s dobrým jménem. [28] Městský soud nesprávně vyhodnotil stěžovatelkou předkládané materiály. Dle jejího názoru z nich jasně plynulo, že označení s prvkem „SKY“ požívají dobrého jména. Z předložených podkladů bylo zřejmé, k jakému období se důkazy vztahují. Soud nereagoval na žalobní argumentaci stěžovatelky k obeznámenosti veřejnosti v České republice s namítanými známkami. V žalobě uváděla zcela konkrétní skutečnosti vyplývající z provedených důkazů, které správní orgány ponechaly bez povšimnutí nebo je adekvátně nezhodnotily. Městský soud žádné z těchto skutečností nevěnoval v napadeném rozsudku pozornost. Pokud by vyhověl důkazním návrhům a listiny k důkazu provedl, zjistil by bezpochyby, že namítané ochranné známky se těšily na území České republiky v době podání přihlášek podstatné známosti. [29] Taktéž závěr, že označení „Skylink“ je zavedené v daném segmentu na trhu, označila stěžovatelka za chybný. Městský soud převzal závěry žalovaného, aniž by provedl důkazy navrhované stěžovatelkou a tento postup zdůvodnil. Ze spisového materiálu a předložených důkazů však plyne, že označení „Skylink“ bylo na českém trhu užíváno až od října 2018. Užívání uvedeného označení započalo v České republice nejen po datu přihlášek starších namítaných ochranných známek EU, ale dokonce po datu přihlášení napadeného označení k registraci v České republice. [30] Závěrem kasační stížnosti pak stěžovatelka uvedla, že bezpečně splnila povinnost tvrzení i důkazní povinnost ve vztahu k okolnostem umožňujícím posouzení existující újmy a tvrdila dokonce existenci reálně nastalé újmy způsobené v souvislosti s negativní publicitou vztahující se k jejím aktivitám. Napadený rozsudek je tak zásadně v rozporu s obsahem spisu. III. Vyjádření žalovaného a OZNŘ, replika stěžovatelky [31] Žalovaný se ve vyjádření ztotožnil se závěry městského soudu. Ten v napadeném rozsudku dostatečně a jasně zdůvodnil své závěry. Žalovaný souhlasil s použitím závěrů z rozsudku č. j. 10 As 100/2014 120, neboť stěžovatelka v řízení nepředložila tvrzení, která by vyvrátila tam uvedené závěry. K odkazu stěžovatelky na průzkum TNS AISA s.r.o. „Asociace se slovem ,link‘“ uvedl, že tento argument není přiléhavý. Zejména z důvodu, že v nyní posuzovaném řízení je hodnocena otázka vnímání prvku „link” v rámci označení „Skylink“ k datu podání přihlášky napadených ochranných známek (10. 7. 2008), zatímco průzkum pochází z doby výrazně pozdější (6 let po podání přihlášek napadených ochranných známek) a povahou prvku „link“ v rámci napadeného označení „Skylink“ se nezabývá. [32] S městským soudem žalovaný souhlasí také při vymezení relevantního území pro posouzení zvýšené rozlišovací způsobilosti. Rozhodujícím je posouzení obeznámenosti a užívání ochranných známek na území České republiky. Taktéž stran posouzení zásahu do dobrého jména namítaných ochranných známek postupoval soud správně. Žalobkyně neprokázala to, že by si dotčená spotřebitelská veřejnost v ČR spojovala dotčené ochranné známky. V takovém případě nelze ani učinit závěr o existenci či reálné hrozbě zásahu v podobě těžení z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména, újmě na rozlišovací způsobilosti ani újmě na dobrém jméně. [33] Žalovaný je přesvědčen, že napadený rozsudek, potažmo napadené rozhodnutí jsou řádně odůvodněna. V obou je řádně a důkladně zhodnocen skutkový stav a jsou v nich podrobně a logicky zdůvodněny závěry vedoucí k vydání rozhodnutí a zohledněny souvislosti a faktory relevantní pro posouzení věci. Dále zdůraznil, že každé řízení je individuální a nelze proto automaticky vycházet z rozhodnutí ve zdánlivě podobných věcech. [34] Osoba zúčastněná na řízení se plně ztotožnila se závěry městského soudu. Stěžovatelka dle jejího názoru neusnesla své důkazní břemeno potřebné k prohlášení napadených ochranných známek za neplatné. [35] Stěžovatelka pak v replice setrvala na svých kasačních námitkách. IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [36] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že má požadované náležitosti, byla podána včas a oprávněnou osobou, a je tedy projednatelná. [37] Poté přezkoumal napadený rozsudek městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [38] Kasační stížnost není důvodná. [39] Předmětem nyní souzeného sporu jsou rozhodnutí žalovaného o návrhu na prohlášení neplatnosti v úvodu vyobrazených napadených označení; a to z důvodu, že mohou být zaměnitelná s namítanými označeními, a že jejich užíváním dochází k zásahu do dobrého jména starších známek Evropské unie. [40] Podle § 32 odst. 3 zákona o ochranných známkách ve znění do 31. 12. 2018 Úřad prohlásí ochrannou známku za neplatnou rovněž v řízení zahájeném na návrh osoby uvedené v § 7 a z důvodů v tomto ustanovení uvedených. [41] Podle § 34 odst. 1 téhož zákona návrh na zrušení ochranné známky nebo prohlášení ochranné známky za neplatnou se podává písemně a musí být odůvodněn a doložen důkazy.“

120. Jak plyne z výše uvedeného, závěry z řízení o námitkách proti zápisu ochranných známek není v nyní posuzované věci závazné, ale nelze od nich odhlížet. Argumentace stěžovatelky pak spočívala v postavení a významu prvku „link“ obsaženého v napadených ochranných známkách. Touto otázkou se zabýval podrobně také právě citovaný rozsudek. Žalovanému ani městskému soudu pak nic nebránilo, aby jeho závěry aproboval. Nadto je nutné podotknout, že se oba podrobně zabývali argumentací stěžovatelky právě proti závěrům daného rozsudku. [53] Nejvyšší správní soud se nemá důvod odchýlit od závěrů uvedených v rozsudku č. j. 10 As 100/2014

120. Prvek „link“ nelze považovat za popisný ve vztahu k službám a výrobkům pro které jsou registrovány napadené ochranné známky. Na tomto závěru nic nemění ani podobnost výrobků a služeb pro které jsou označení zapsána. Stěžovatelka v kasační stížnosti ani nijak konkrétně tyto závěry nerozporuje. [54] Namítá li stěžovatelka, že rozsudek ve věci námitek je v rozporu s pozdější praxí uplatňovanou v judikatuře SDEU a Nejvyššího správního soudu, která se týká zejména rozdělování slovních označení na více slov a kladení důrazu na první část označení, není tato argumentace přiléhavá. Také touto otázkou se totiž Nejvyšší správní soud zabýval v rozsudku č. j. 10 As 100/2014

120. Nejvyšší správní soud připomíná, že posuzování podobnosti ochranných známek představuje odbornou činnost, jejíž výsledek je zpravidla odvislý jednak (a to především) od posouzení celkového vyznění zapisovaných označení, jednak také od jejich jednotlivých detailů. To vede k požadavku přísně individualizovaného posuzování jednotlivých známkoprávních sporů. Tato skutečnost však není důvodem k odchýlení se od závěrů uvedených v předchozím řízení týkajících se stejných napadených ochranných známek. [55] Hlavní argument stěžovatelky spočívá v tom, že žalovaný ani městský soud dostatečně nereflektovali judikaturu, dle které klade průměrný spotřebitel větší důraz na první část označení. Dle názoru Nejvyššího správního soudu se však touto otázkou soud i žalovaný řádně zabývali. Správně upozornili na nutnost individuálně posuzovat každý jednotlivý známkoprávní spor. Stěžovatelka sice uvedla řadu rozsudků jak SDEU, tak Nejvyššího správního soudu, dle kterých zpravidla průměrný spotřebitel klade větší důraz na počáteční části slov. Nicméně již v rozsudku č. j. 10 As 100/2014 120 se soud zabýval právě otázkou významu jednotlivých částí napadených ochranných známek. [56] Stěžovatelka však v řízení neuvedla žádné relevantní skutečnosti, které by mohly předchozí závěry zvrátit. Soud na tomto místě připomíná, že v případě posouzení neplatnosti ochranné známky, se návrh posuzuje již ke dni vzniku práva přednosti pozdější ochranné známky, které vzniká dnem podání přihlášky ochranné známky. Žalovaný ani soud tak nemohli přihlížet k předkládaným dokumentům stěžovatelky, které se týkaly pozdějších období, například průzkumu TNS AISA s.r.o. „Asociace se slovem ,link‘“. [57] Vzhledem k nutnosti posuzovat každý známkoprávní spor individuálně, nelze automaticky přihlédnou k závěrům rozhodnutí v jiných případech. Z výše uvedených závěrů plyne, že může nastat situace, kdy si správní orgán vytvoří jistou „vnitřní metodiku“, jejíž optikou pak posuzuje obdobné případy. Obdobně tomu jistě je v případě předpokladu, že průměrný spotřebitel klade větší důraz na první část ochranné známky. Tento závěr však v žádném případě nemůže být absolutní a nezměnitelný, nelze tedy paušálně říct, že průměrný spotřebitel vždy klade pozornost na první část ochranné známky. To ostatně ani z žádného stěžovatelkou citovaného rozhodnutí neplyne. Žalovaný i městský soud však řádně a s odkazem na předchozí řízení uvedli, proč tomu tak v nyní posuzovaném případě nebylo. Nejvyšší správní soud nemá důvod se od těchto závěrů odchylovat. Stěžovatelka nepředložila žádné relevantní skutečnosti, které by byly schopny zvrátit zmíněné závěry. [58] Nejvyšší správní soud podotýká, že ani městský soud nemusel reagovat na každý jednotlivý argument a žalobní bod stěžovatelky. Odůvodnění napadeného rozsudku totiž představuje dostatečně ucelenou a samostatnou argumentaci, která vůči žalobním námitkám obstojí. [59] Dále stěžovatelka brojí proti závěrům o posouzení pozornosti průměrného spotřebitele. Dle jejího názoru je třeba pozornost hodnotit ke každé jednotlivé položce seznamu služeb a výrobků zvlášť, nikoliv pouze ke kategorii, do které je zařazena jako celku. S tímto hodnocením Nejvyšší správní soud nesouhlasí. Jak plyne například z rozsudku ze dne 23. 8. 2012, č. j. 7 As 89/2012 48, shoda či podobnost výrobků a služeb se posuzuje vždy k celým kategoriím. Bylo by nelogické, aby na pozornost průměrného spotřebitele bylo nahlíženo rozdílně. Městský soud proto správně uzavřel, že je třeba ji posuzovat vždy zásadně k celým kategoriím, pro které jsou dané ochranné známky přihlášeny. [60] Stěžovatelka rozporovala také samotnou míru pozornosti průměrného spotřebitele nakupujícího výrobky a služby technického rázu. Nejvyšší správní soud se zcela shoduje s názorem vyjádřeným v rozsudku ve věci námitek, tedy že se nejedná o služby, které by spotřebitelé nakupovali denně. Proto stupeň pozornosti bude jistě vyšší než při nákupech předmětů běžné denní potřeby. Stěžovatelčina argumentace, že služby některých televizních stanic spotřebitelé „konzumují“ denně a zdarma, není zcela přiléhavá. V některých případech tomu může zajisté tak být, zejména u volně dostupných kanálů, šířených prostřednictvím klasického vysílání. Nicméně v případě nákupu satelitního vysílání je zcela nepochybné, že průměrný spotřebitel takovéto služby nenakupuje a nevybírá denně, proto tomuto procesu věnuje zvýšenou pozornost. [61] Další okruh stěžovatelčiných námitek míří proti posouzení zvýšené rozlišovací způsobilosti namítaných ochranných známek. Zvýšená rozlišovací způsobilost ochranné známky znamená, že označení je díky významnému podílu služeb nebo výrobků na trhu, všeobecně známé spotřebitelské veřejnosti (viz bod 23 rozsudku SDEU ze dne 22. 6. 1999, ve věci C 342/97 Lloyd Schuchfabrik Meyer). Stěžovatelka nesouhlasí s názorem městského soudu v tom, že by zvýšená rozlišovací způsobilost měla být posuzována pouze ve vztahu ke spotřebitelům v České republice. Dle názoru Nejvyššího správního soudu je však tento závěr správný. Rozlišovací způsobilost ochranné známky přihlašované v České republice, jako známky národní, je vždy posuzována vzhledem k relevantní veřejnosti, tedy k veřejnosti na území České republiky. Tak je tomu i při posuzování zásahu do dobrého jména ochranné známky Společenství (viz rozsudek SDEU ze dne 3. 9. 2015, ve věci C 125/14 Iron & Smith). Test „známosti“ namítaných ochranných známek aplikovaný městským soudem tak není nedůvodně přísnější, než by byl u domáhání práv z ochranné známky Evropské unie. Nejvyšší správní soud v tomto ohledu neshledal důvod podávat předběžnou otázku.

[62] Nejvyšší správní soud upozorňuje, že je úkolem stěžovatelky tvrdit a prokázat, že její starší ochranné známky mají zvýšenou rozlišovací způsobilost. Aby mohla být u známky shledána zvýšená rozlišovací způsobilost, je třeba, aby byla prokázána její známost u relevantní spotřebitelské veřejnosti, a to zejména díky její významné přítomnosti na trhu a intenzivnímu užívání. Obdobně jako u shledání dobrého jména ochranné známky tak nedostačuje, pokud je označení známo pouze části relevantní veřejnosti. Městský soud a žalovaný tak postupovali správně, pokud neshledali zvýšenou rozlišovací způsobilost namítaných ochranných známek, stěžovatelka tuto skutečnost neprokázala. Jak soud uvedl již výše, městský soud nebyl povinen provádět jednotlivé listiny obsažené ve správním spise jako důkazy, natož vyhledávat další skutečnosti podporující závěr stěžovatelky o zvýšené rozlišovací způsobilosti namítaných ochranných známek. Žalovaný se na téměř 70 stranách napadených rozhodnutí vypořádal velmi podrobně s jednotlivými důkazními návrhy stěžovatelky. Nejvyšší správní soud se tak ztotožňuje se závěrem, že nebyly předloženy žádné důkazy prokazující zvýšenou rozlišovací způsobilost ochranných známek stěžovatelky. Na tom nemohou změnit nic ani závěry rozsudku Tribunálu ze dne 5. 5. 2015 ve věci T 183/13 SKYPE, neboť jeho závěry o známosti označení „SKY“ se vztahovaly především k relevantní veřejnosti ve Velké Británii. Závěry citovaného rozsudku naopak podporují závěr městského soudu v tom, že pro přiznání zvýšené rozlišovací způsobilosti ochranné známky je třeba, aby byla známa značné části relevantní veřejnosti (bod 43). [63] Námitky týkající známkové řady shledal Nejvyšší správní soud nepřípustné. Stěžovatelka v nich uplatňuje zcela shodnou argumentaci jako v žalobě a žádným způsobem nereaguje na argumentaci městského soudu. Takováto námitka nepředstavuje důvody podle § 103 s. ř. s., a je proto dle § 104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustná (např. rozsudek ze dne 8. 9. 2023, č. j. 8 As 105/2022 36). [64] Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem musí Nejvyšší správní soud konstatovat, že žalovaný i městský soud správně a komplexně vyhodnotili (ne)možnost shody napadených ochranných známek s těmi namítanými. Bylo úkolem stěžovatelky, aby v návrhu na prohlášení napadených známek za neplatné uvedla takové skutečnosti a tvrzení, které mohly zvrátit závěry uvedené v řízení o námitkách. Jelikož tak neučinila, nic nebránilo žalovanému ani městskému soudu, aby k těmto závěrům přihlédli a při svém hodnocení z nich vycházeli. IV.C Nesprávná aplikace § 7 odst. 1 písm. e) zákona o ochranných známkách [65] Podle § 7 odst. 1 písm. e) zákona o ochranných známkách ve znění do 31. 12. 2018 přihlašované označení se nezapíše do rejstříku na základě námitek proti zápisu ochranné známky do rejstříku podaných u Úřadu (dále jen „námitky“) vlastníkem starší ochranné známky Společenství, která je shodná s přihlašovaným označením nebo je mu podobná, pokud má být takové označení zapsáno pro výrobky nebo služby, které sice nejsou podobné těm, pro které je starší ochranná známka zapsána, avšak jde o starší ochrannou známku, která má na území Evropských společenství dobré jméno, a užívání přihlašovaného označení bez řádného důvodu by nepoctivě těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky Společenství nebo jim bylo na újmu,“ [66] V další skupině kasačních námitek stěžovatelka brojí proti závěrům ohledně posouzení dobrého jména namítaných ochranných známek. Předně uvádí, že žalovaný nesprávně zjistil skutkový stav, neboť špatně vyhodnotil informace plynoucí z jejích podání. Městský soud pak měl přehlédnout námitky uvedené v žalobě týkající se jednotlivých nesprávných nebo neúplných skutkových zjištění. [67] S tímto hodnocením Nejvyšší správní soud nesouhlasí. Jak uvedl již výše, žalovaný se v napadených rozhodnutích vyčerpávajícím způsobem na více než 70 stranách vypořádal se všemi důkazními návrhy. Městský soud se pak v bodě 190. napadeného rozsudku s tímto hodnocením ztotožnil. Ten dostatečně a srozumitelně vysvětlil, proč je přesvědčen, že stěžovatelka neunesla důkazní břemeno ohledně prokázání dobrého jména namítaných známek a proč považuje hodnocení důkazů ze strany žalovaného za správné. Ostatně v tomto závěru městského soudu se také promítlo hodnocení jednotlivých důkazů, ať již samostatně nebo odkazem na rozhodnutí žalovaného. [68] Dobré jméno je u ochranné známky vyjádřením toho, že veřejnost známku v důsledku jejího užívání zná a spojuje ji s dobrými vlastnostmi, které očekává od výrobků nebo služeb takto označených, a takovým výrobkům důvěřuje. K poskytnutí ochrany známce s dobrým jménem stačí, aby si mezi ní a podobnou známkou veřejnost vytvořila spojení (rozsudek NSS ze dne 26. 10. 2006, č. j. 1 As 28/2006 97, č. 1064/2007 Sb. NSS). [69] Cílem ochrany podle citovaného ustanovení je chránit označení, jenž mají dobré jméno a jejich užívání bez řádného důvodu by neoprávněně těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky nebo jim bylo na újmu. Podmínkou je, aby namítané ochranné známky měly dobré jméno na území členských států Evropské unie, napadené známky byly podobné starším označením a existovalo nebezpečí, že si relevantní spotřebitel vytvoří spojení mezi konfliktními označeními, což může vést k zákonem specifikovaným újmám namítaných ochranných známek. [70] Podle rozsudku SDEU ze dne 27. 11. 2008 ve věci C 252/07, Intel, existence spojení mezi starší ochrannou známkou s dobrým jménem a pozdější ochrannou známkou musí být posuzována celkově, s přihlédnutím ke všem relevantním faktorům projednávaného případu. Mezi tyto faktory patří stupeň podobnosti mezi kolidujícími ochrannými známkami; povaha výrobků nebo služeb, pro které jsou zapsány kolidující ochranné známky, včetně míry blízkosti nebo rozdílnosti těchto výrobků nebo služeb, jakož i dotčené veřejnosti; intenzita dobrého jména starší ochranné známky; stupeň vnitřní rozlišovací způsobilosti nebo rozlišovací způsobilosti získané užíváním starší ochranné známky a existence nebezpečí záměny u veřejnosti (body 41 a 42 rozsudku Intel). [71] Nejvyšší správní soud upozorňuje, že dle rozsudku ve věci Iron & Smith „jestliže relevantní veřejnost nespojuje starší ochrannou známku Společenství s pozdější národní ochrannou známkou, tj. nedává si je do souvislosti, užívání pozdější ochranné známky neumožňuje vzhledem k čl. 4 odst. 3 směrnice 2008/95 neoprávněně těžit z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky Společenství nebo jim působit újmu (obdobně viz rozsudek Intel Corporation, C 252/07, EU:C:2008:655, body 30 a 31). Proto za předpokladu, že starší ochranná známka Společenství není známa relevantní veřejnosti členského státu, ve kterém byl požadován zápis pozdější národní ochranné známky, což přísluší ověřit vnitrostátnímu soudu, neumožňuje používání této národní ochranné známky v zásadě neumožňuje neoprávněně těžit z rozlišovací způsobilosti či dobrého jména starší ochranné známky nebo jim působit újmu. [72] Nelze vyloučit, že veřejnost dotčená výrobky nebo službami, pro které byla starší ochranná známka zapsána, je zcela odlišná od veřejnosti dotčené výrobky nebo službami, pro které byla zapsána pozdější ochranná známka, a že starší ochranná známka, jakkoliv má dobré jméno, nebude relevantní veřejnosti známa. V takovém případě se může stát, že se veřejnost, které se týká každá z obou ochranných známek, nikdy nesetká s druhou ochrannou známkou, takže si mezi těmito ochrannými známkami neučiní žádné spojení (viz bod 48 rozsudku Intel) [73] Z výše uvedeného plyne, že aby vůbec mohlo dojít k vytvoření spojení mezi označeními v konfliktu a tím zásahu do dobrého jména ochranné známky, je třeba aby byla známa také relevantní veřejnosti v České republice. Ochranná známka totiž obecně může požívat ochrany dobrého jména, ale do něj nemůže být zasaženo, pokud nehrozí, že v konkrétním případě si relevantní veřejnost nevytvoří spojení mezi těmito ochrannými známkami. [74] Tvrdit známost namítaných ochranných známek relevantnímu spotřebiteli v České republice pak bylo povinností stěžovatelky. Žalovaný se i v tomto případě podrobně zabýval jednotlivými důkazními návrhy a řádně se s nimi v napadených rozhodnutích vypořádal. Městský soud sice jednotlivě nereagoval na stěžovatelkou vyjmenované důkazy, ale jak Nejvyšší správní soud uvedl již výše, nebylo to ani jeho povinností. Samotná skutečnost, že dokumenty založené ve správním spise neprovedl, ještě neznamená že jejich obsah nevzal v potaz. [75] Nejvyšší správní soud však musí konstatovat, že ze stěžovatelkou předložených důkazů a dokumentů založených ve správním spise neplyne, že by namítané ochranné známky byly známy relevantní veřejnosti v České republice natolik, aby mohlo dojít k zásahu do dobrého jména ochranných známek. Valná většina stěžovatelkou předložených důkazů se totiž váže k jinému (či delšímu) časovému období nebo k území jiných členských států Evropské unie. Například lze uvést údaje o sledovanosti internetových stránek, kde průzkum zahrnuje období několika let, které však zasahují i mimo zkoumaný časový rámec. Taktéž uvedení malého počtu novinových zpráv v češtině, u kterých byl jako zdroj uveden „SKY NEWS“ nelze považovat za dostatečný důkaz o známosti uvedeného označení. Žalovaný dal sice stěžovatelce zapravdu, že určitá část populace České republiky může být s označením „SKY“ a „SKY NEWS“ obeznámena, nicméně dle názoru Nejvyššího správního soudu ani tak neprokázala, že jsou namítané ochranné známky dostatečné známé u relevantní veřejnosti. Nemohla tak být naplněna základní podmínka pro zásah do dobrého jména ochranné známky, tedy vytvoření spojení mezi konfliktními označeními. [76] Jelikož nedošlo k prokázání dostatečné známosti u žádné z namítaných ochranných známek, považuje Nejvyšší správní soud za nadbytečné zabývat se otázkou, zda existuje dobré jméno také u dalších známek než u označení „SKY” a „SKY NEWS”. [77] Se stěžovatelkou je však nutné souhlasit v tom, že v době podání přihlášek napadených ochranných známek nebylo možné považovat tato označení za známá, a že se jednalo o zavedenou značku na trhu v České republice. Z předložených důkazů naopak plyne, že označení „Skylink“ bylo v České republice používáno teprve od 1. 10. 2008. Tato skutečnost však na posuzovanou otázku nemá žádný vliv, neboť jak uvedl soud výše, stěžovatelka neprokázala že by namítané ochranné známky byly v rozhodném období známé relevantní veřejnosti v České republice. [78] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že stěžovatelka neprokázala, že by reálně hrozil zásah do práv ochranných známek s dobrým jménem, neboť žalovaný i městský soud správně vyhodnotili, že namítané ochranné známky nebyly relevantnímu spotřebiteli v České republice dostatečně známy, aby mohlo dojít k vytvoření spojení mezi označeními a tím pádem k hrozící újmě na dobrém jméně. V. Závěr a náklady řízení [79] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů kasační stížnost podle § 110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl. [80] Zároveň Nejvyšší správní soud rozhodl o nákladech řízení o kasační stížnosti podle § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla v řízení úspěch, a právo na náhradu nákladů řízení proto nemá. Procesně úspěšnému žalovanému pak nevznikly v řízení náklady přesahující rámec nákladů jeho běžné úřední činnosti. Náhrada nákladů řízení se mu proto nepřiznává. [81] Osobě zúčastněné na řízení Nejvyšší správní soud neuložil v řízení o kasační stížnosti žádnou povinnost, s jejímž splněním by jí vznikly náklady řízení. Nejvyšší správní soud tedy dle § 60 odst. 5 s. ř. s. rozhodl, že osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů.

Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 21. února 2024

Ivo Pospíšil předseda senátu

Plný text rozhodnutí