10 As 100/2014

10 As 100/2014- 120 - text

10 As 100/2014 - 135

pokračování

[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Daniely Zemanové a soudce Miloslava Výborného v právní věci žalobkyně: Sky International AG, Dammstrasse 19, Zug, 6301, Švýcarsko, zast. Mgr. Karlem Šindelkou, advokátem se sídlem Maiselova 15, Praha 1, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 2a, Praha 6, za účasti osoby zúčastněné na řízení: M77 Link S. A., se sídlem Rue Albert Borschette 2, Lucemburk, Lucembursko, zast. PatentCentrum Sedlák & Partners, s. r. o., se sídlem Husova třída 1847/5, České Budějovice, proti rozhodnutím předsedy žalovaného ze dne 11. 6. 2010, sp. zn. O-460712, čj. O-460712/36259/2009/ÚPV a sp. zn. O-460715, čj. O

460715/36258/2009/ÚPV, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2014, čj. 9 A 175/2010-177,

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků ani osoba zúčastněná na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

[1] Rozhodnutími ze dne 22. 5. 2009, sp. zn. O-460712, čj. O-460712/76377/2008/ÚPV a sp. zn. O-460715, čj. O-460715/76379/2008/ÚPV, žalovaný zamítl námitky společnosti British Sky Broadcasting Group plc, se sídlem Isleworth, Velká Británie, podané podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách (dále jen „zákon o ochranných známkách“), proti zápisu barevného kombinovaného označení ve znění „Skylink“ zn. sp. O

460712 a kombinovaného označení sp. zn. O

460715 do rejstříku ochranných známek. Přihlašovatelem těchto označení, přihlášených s právem přednosti ode dne 10. 7. 2008 a zveřejněných ve Věstníku žalovaného dne 24. 9. 2008, byla společnost Towercom, a.s., se sídlem Bratislava, Slovenská republika.

[2] Z obsahu správních spisů vyplývá, že (v originálu barevné) kombinované označení sp. zn. O-460712 bylo přihlášeno v této podobě:

[OBRÁZEK]

[3] Kombinované označení sp. zn. O-460715 bylo přihlášeno v této podobě:

[OBRÁZEK]

[4] Předseda žalovaného rozhodnutími ze dne 11. 6. 2010, čj. O-460712/36259/2009/ÚPV a čj. O-460715/36258/2009/ÚPV, rozklady podané společností British Sky Broadcasting Group plc proti rozhodnutím žalovaného zamítl a tato rozhodnutí potvrdil.

[5] V žalobách proti uvedeným rozhodnutím předsedy žalovaného žalobkyně (nyní již nástupnická Sky International AG) uvedla, že jimi byla zkrácena „na svých právech vyplývajících z vlastnictví starších ochranných známek Společenství ‚SKY‘, jmenovitě č. 3203411, č. 3203445, č. 5765615, 3166329, č. 3166337, ‚SKY ONE‘ č. 3166345, č. 3203387 ‚SKY PLUS‘, č. 3422839 ‚SKY +‘ a přihlášky OZ Společenství č. 5765615 ‚SKY‘.“ Nesouhlasila se závěrem žalovaného obsaženým v napadených rozhodnutích, že neexistuje vizuální, fonetická ani významová podobnost mezi přihlašovanými označeními „Skylink” a namítanými ochrannými známkami „SKY“.

[6] Starší ochranné známky Společenství svědčící žalobkyni byly zapsány v této podobě:

Číslo přihlášky

Znění / vyobrazení

Třídy mezinárodní kvalifikace

3203411

SKY

9, 16, 18, 25, 28, 35, 38, 41,

42

3203445

SKY ONE

9, 16, 18, 25, 28, 35, 38, 41,

42

3203387

SKY PLUS

9, 16, 18, 25, 28, 35, 38, 41,

42

3422839

SKY +

9, 16, 18, 25, 28, 35, 38, 41,

42

5298112

SKY

9, 16, 35, 37, 38, 41, 42

5765615

SKY

36, 37

3166329

[OBRÁZEK]

9, 16, 18, 25, 28, 35, 38, 41,

42

3166337

[OBRÁZEK]

9, 16, 18, 25, 28, 35, 38, 41,

42

3166345

[OBRÁZEK]

9, 16, 18, 25, 28, 35, 38, 41,

42

II.

Řízení před Městským soudem v Praze a obsah napadeného rozsudku

[7] Řízení o žalobách proti v záhlaví označeným rozhodnutím předsedy žalovaného vedená u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) pod sp. zn. 9 A 175/2010 a sp. zn. 9 A 176/2010 byla při ústním jednání dne 12. 2. 2014 spojena usnesením ke společnému projednání a rozhodnutí s tím, že společné řízení o obou věcech bylo nadále vedeno pod sp. zn. 9 A 175/2010.

[8] Městský soud žaloby rozsudkem ze dne 12. 2. 2014, čj. 9 A 175/2010-177, zamítl. V obsáhlém odůvodnění napadeného rozsudku především uvedl, že § 7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách brání zápisu přihlašovaného označení do rejstříku ochranných známek při existenci pravděpodobnosti záměny na straně veřejnosti. Pravděpodobnost záměny je přitom dána při kumulativním splnění dvou zákonných podmínek: 1) shodnost či podobnost přihlašovaného označení se starší ochrannou známkou a 2) shodnost nebo podobnost výrobků či služeb, k nimž se přihlašované označení a namítaná starší ochranná známka vztahují (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2008, čj. 9 As 59/2007-141, a ze dne 26. 10. 2006, čj. 1 As 28/2006

97, č. 1064/2007 Sb. NSS). Městský soud poukázal na tzv. kompenzační zásadu – dovozenou judikaturou Soudního dvora Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) – spočívající v tom, že menší podobnost mezi výrobky a službami lze kompenzovat větší podobností mezi ochrannými známkami a naopak (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 29. 9. 1998, C-39/97, Canon Kabushiki Kaisha proti Metro-Goldwyn-Mayer Inc., ECLI:EU:C:1998:442). Uvedenou zásadu si přitom osvojil i Nejvyšší správní soud, dle kterého ovšem nelze dovozovat možnost kompenzace správním orgánem zjištěnou nepodobnost porovnávaných ochranných známek větší podobností výrobků či služeb (srov. shora citovaný rozsudek čj. 9 As 59/2007-141). Mezi dvěma ochrannými známkami existuje nebezpečí záměny tehdy, pokud se veřejnost může domnívat, že dotčené výrobky nebo služby pocházejí ze stejného podniku nebo případně z podniků hospodářsky propojených, přičemž rozhodující pro posouzení zaměnitelnosti ochranných známek je hledisko průměrného spotřebitele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2008, čj. 4 As 31/2008

153).

[9] Městský soud s odkazem na judikaturu Vrchního soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu uvedl, že posouzení pravděpodobnosti záměny je otázkou skutkovou a jako takovou i věcí volného hodnocení důkazů správním orgánem. Správní soudy tudíž mohou otázku nesprávného posouzení pravděpodobnosti záměny ochranné známky v rozhodnutí žalovaného, resp. jeho předsedy, „zkoumat v mezích žalobních bodů jen z hlediska toho, zda obsahuje úvahu, na základě níž správní orgán dospěl k závěru o pravděpodobnosti záměny, zda tato úvaha neodporuje skutkovým zjištěním a zásadám logického myšlení nebo není-li jinak vadná.“

[10] Ochranné známky „Skylink“ i ochranné známky svědčící žalobkyni byly shodně přihlášeny pro výrobky a služby ve třídách 9, 38 a 41 mezinárodního třídění výrobků a služeb. Ochranné známky „Skylink“ však byly krom uvedených skupin přihlášeny také pro výrobky a služby ve třídě 37, a to konkrétně pro výstavbu telekomunikačních zařízení a sítí, stavební činnost v oblasti telekomunikací a stavební dozor. Městský soud nepřisvědčil námitce žalobkyně, dle které veškeré služby třídy 37 mezinárodního třídění výrobků a služeb jsou shodné a podobné službám chráněným namítanou ochrannou známkou Společenství č. 5765615 ve znění „SKY“. Městský soud shledal jako logický a dostatečně odůvodněný závěr žalovaného, resp. jeho předsedy, dle kterého zde není dána shoda či podobnost se zbožím a službami spočívajícími v „údržbě, opravách a instalačních službách ve vztahu k přístrojům pro telekomunikaci, jejich částem a příslušenství“ či „údržbě, opravám a instalaci počítačů a počítačového hardwaru“, neboť tyto jsou svým charakterem odlišné od instalace či údržby, jež je komplexnější, vyžaduje větší investice i zázemí a většinou je poskytována specializovanými subjekty. Městský soud v této souvislosti uzavřel, že „[t]yto druhy služeb dokáže rozlišit i naprostý laik v oblasti telekomunikací.“

[11] Městský soud dále konstatoval, že při posuzování zaměnitelnosti ochranných známek je určujícím kritériem celkový dojem ochranné známky, přičemž rozlišovací schopnost označení je nutno zkoumat vždy ve vztahu k vjemu průměrného spotřebitele, a to z hlediska vizuálního, fonetického a sémantického.

[12] Žalobkyně dle městského soudu „zcela pomíjí skutečnost, že přihlašovaná označení nejsou tvořena dvěma slovními prvky, ale toliko jedním prvkem ve znění ‚Skylink‘. Jeho očividná účelová snaha rozdělovat přihlašovaná označení na dva samostatné slovní prvky ‚Sky‘ a ‚link‘ a následně dovozovat zaměnitelnou podobnost porovnávaných označení s namítanými ochrannými známkami s poukazem na úplnou shodu jejich slovních prvků ‚Sky‘ nemůže dle náhledu soudu obstát. Jak je patrno z výše uvedených vyobrazení, přihlašovaná označení sestávají toliko z jednoho slovního prvku ve znění ‚Skylink‘, který není nijak dělen.“ Podobnost uvedených ochranných známek spočívající pouze v totožnosti prvních třech písmen však není z pohledu § 7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách dostatečná, neboť nezpůsobilost přihlašovaného označení indikuje jen podobnost závadná, tj. podobnost zaměnitelná. Žalovaný, resp. předseda žalovaného, dle městského soudu správně posuzoval shodnost či podobnost přihlašovaných ochranných známek s ohledem na jejich celkový dojem, tedy včetně jejich obrazového ztvárnění. Vzhledem k uvedenému se dle městského soudu žalobce v souzené věci nemohl s úspěchem dovolávat předchozí praxe žalovaného, podle níž „shoda nebo podobnost některého z prvků zcela postačuje ve smyslu zákona o ochranných známkách ke konstatování zaměnitelnosti porovnávaných označení nebo zapsaných ochranných známek“; porovnávaná označení totiž nejsou tvořena shodnými či podobnými prvky. Městský soud v této souvislosti poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2008, čj. 4 As 90/2006-123, č. 1714/2008 Sb. NSS, v němž jmenovaný soud připustil možnost koexistence porovnávaných označení, pokud „pozdější ochranná známka, byť by obsahovala i ochrannou známku starší, je ztvárněna tak, že nemůže podle všech okolností, které je třeba brát v úvahu, způsobit pravděpodobnost záměny s takovouto starší ochrannou známkou.“

[13] Z hlediska fonetického žalovaný dle názoru městského soudu správně dovodil, že přihlašovaná označení „oproti namítaným ochranným známkám, které obsahují pouze slovní prvek ‚SKY‘, jsou delší (a to výrazně, v podstatě dvojnásobně), neboť se skládají ze dvou slabik, přičemž obě tyto slabiky jsou z fonetického hlediska výrazné, takže nelze předpokládat, že by spotřebitel druhou slabiku ‚link‘ přeslechl.“

[14] Jako logický a dostatečně odůvodněný pak městský soud označil i závěr žalovaného, resp. jeho předsedy, dle kterého „spotřebitelskou veřejností bude přihlašované označení ‚Skylink‘ nejspíše vnímáno jako fantazijní výraz, zatímco namítané ochranné známky obsahující pouze slovní prvek ‚SKY‘ budou vnímány buď jako fantazijní nebo v jejich českém významu, tj. jako ‚nebe‘ či ‚obloha‘.“ Městský soud nepřisvědčil argumentaci žalobkyně, dle které slovo „link“ obsažené v přihlašovaných známkách je v oblasti moderních technologií slovem popisným.

[15] Žalobkyně navíc v řízení před žalovaným neprokázala, že by skutečnosti, že pod ochrannou známkou „SKY“ provozuje největší digitální televizní stanici ve Velké Británii, je jedním z nejvýznamnějších poskytovatelů audiovizuálního vysílání a tyto služby poskytuje i na mezinárodní úrovni, byly známy relevantní veřejnosti na českém trhu. Průměrný spotřebitel v České republice si tedy nebude přihlašovaná označení „Skylink” spojovat se službami žalobkyně.

[16] Městský soud odmítl názor žalobkyně, dle kterého spotřebitel může na význam přihlašovaných označení usuzovat na základě podobnosti části jejich slovního prvku „link“ s českým slovem „linka.“ Neztotožnil se pak ani s přesvědčením žalobkyně, dle něhož slovní prvek „Sky“ je v přihlašovaných označeních dominantní a distinktivní částí vzhledem k popisnosti a nízké míře rozlišovací způsobilosti slova „link“. Žalovaný dle městského soudu dále správně aplikoval zásadu kompenzace, přičemž neexistenci pravděpodobnosti záměny mezi porovnávanými označeními postavil na tom, „že tato označení nejsou zaměnitelně podobná, takže ani případné podobné či dokonce shodné výrobky nebo služby žalobce a přihlašovatele nesoucí porovnávaná označení by nebylo možné vzhledem k nepodobnosti těchto označení zaměnit.“

[17] Žalovaný dle názoru městského soudu neporušil povinnost uloženou mu v § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), tj. povinnost dbát na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Rozhodnutí ve věcech, na něž v této souvislosti žalobkyně poukázala, se buďto týkala skutkově odlišných případů nebo byla vydána až po rozhodnutí žalovaného, resp. jeho předsedy, v nyní posuzované věci, takže nemohla zakládat relevantní správní praxi. K obdobným závěrům městský soud dospěl i ve vztahu k rozhodnutím Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (dále jen „OHIM“), jichž se žalobkyně dovolávala (navíc ne ve všech sporech řešených OHIM byla žalobkyně úspěšná).

[18] S poukazem na koncentrační zásadu vyjádřenou v § 25 odst. 2 zákona o ochranných známkách shledal městský soud nedůvodnou též námitku, dle níž předseda žalovaného nepřihlédl k důkazům, které mu byly žalobkyní předloženy v rámci řízení o rozkladu za účelem vyvrácení závěrů, k nimž ve svém rozhodnutí dospěl žalovaný. Z téhož důvodu, jakož i pro nadbytečnost, městský soud nepřikročil k provedení žalobkyní navrhovaných důkazů.

III.

Argumenty kasační stížnosti

[18] S poukazem na koncentrační zásadu vyjádřenou v § 25 odst. 2 zákona o ochranných známkách shledal městský soud nedůvodnou též námitku, dle níž předseda žalovaného nepřihlédl k důkazům, které mu byly žalobkyní předloženy v rámci řízení o rozkladu za účelem vyvrácení závěrů, k nimž ve svém rozhodnutí dospěl žalovaný. Z téhož důvodu, jakož i pro nadbytečnost, městský soud nepřikročil k provedení žalobkyní navrhovaných důkazů.

III.

Argumenty kasační stížnosti

[19] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) v kasační stížnosti proti tomuto rozsudku předně uvedla, že předseda žalovaného v řízení o rozkladu tím, že odmítl provést stěžovatelkou navržené důkazy, nesprávně aplikoval § 25 odst. 1 a 2 zákona o ochranných známkách. Stěžovatelka navrhovala dvě skupiny důkazů, a to jednak ty, které směřovaly k otázce nízké rozlišovací schopnosti slovního prvku „link“, jednak takové, jež se vázaly k otázce rozhodovací praxe OHIM a zápisných úřadů dalších členských států Evropské unie. Žalovaný přitom ve své praxi, na rozdíl od nyní posuzované věci, s významem běžně užívaných cizích slov zachází zpravidla jako se skutečností obecně známou, a proto stěžovatelka vyslovila pouze svůj názor o popisném charakteru uvedeného slovního prvku. Pokud se však účastník až z vydaného rozhodnutí dozví, že správní orgán určitou skutečnost za notorietu považuje či naopak nikoli, nemůže mu být odepřena možnost se k takovému závěru vyjádřit a předložit k němu důkazy. Nadto důkazy navržené stěžovatelkou v řízení o rozkladu směřovaly k prokázání nezákonnosti a věcné nesprávnosti rozhodnutí žalovaného, jež jsou v odvolacím řízení obecně přípustné, jak plyne z § 89 odst. 2 správního řádu. Ustanovení § 25 zákona o ochranných známkách přitom představuje lex specialis k § 36 odst. 1 správního řádu, jenž zakotvuje zásadu jednotnosti správního řízení.

[20] Městský soud dle stěžovatelky pochybil, pokud odmítnutí navrhovaných důkazů v řízení o rozkladu aproboval, přičemž sám s poukazem na zásadu koncentrace řízení provedení nových důkazů odmítl, ačkoli předtím stěžovatelku vyzval k předložení jejich překladů do českého jazyka, což stěžovatelka na vlastní náklady učinila. Zároveň však městský soud v odůvodnění svého rozhodnutí vycházel ze zjištění, k nimž na základě těchto důkazů (konkrétně předložených kopií rozhodnutí OHIM) dospěl. Nadto jsou tato skutková zjištění nesprávná, neboť není pravdou, že by označení posuzovaná v řízeních, na něž stěžovatelka poukázala, nebyla označení kombinovaná. Oporu ve spise pak nemá ani tvrzení městského soudu, že stěžovatelka ničím nedoložila své tvrzení o popisnosti slovního prvku „link“; uvedené tvrzení stěžovatelka doložila právě důkazy navrženými v řízení o rozkladu a následně v řízení před městským soudem.

[21] Stěžovatelka namítla též nesrozumitelnost rozsudku městského soudu v otázce posouzení rozlišovací způsobilosti slovního prvku „link“. Městský soud opakovaně stěžovatelce vytkl, že nespecifikovala, ve vztahu ke kterým výrobkům a službám považuje slovo „link“ za popisné, ačkoli stěžovatelka ve všech svých podáních uvedla, že tato popisnost se vztahuje „k předmětným výrobkům a službám“, tj. k výrobkům a službám, které jsou předmětem posouzení v dané věci. Stěžovatelka vedle toho tyto výrobky a služby podřadila do obecnějších kategorií (moderní technologie, počítače, telekomunikace, rozhlasové a televizní vysílání), na něž sám městský soud odkázal.

[22] Městský soud dle stěžovatelky pochybil již v samotném vymezení rozsahu své přezkumné pravomoci, jež je v přímém rozporu se závěrem usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 4. 2014, čj. 8 As 37/2011-154, č. 3073/2014 Sb. NSS, dle kterého „[p]osouzení zaměnitelnosti ochranné známky podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, či dotčenosti na právech přihláškou, která nebyla podána v dobré víře, podle § 7 odst. 1 písm. k) tohoto zákona, je věcí výkladu příslušného neurčitého právního pojmu a jeho aplikace na zjištěný skutkový stav. Správní uvážení se zde neuplatní. Závěry správního orgánu o těchto otázkách přezkoumává soud v rámci námitek uplatněných v žalobě v plném rozsahu.“

[23] Stěžovatelka konstatovala, že napadené ochranné známky jsou tvořeny slovním prvkem „Skylink“ a obrazovým prvkem kulatého, popř. tečkovaného, loga majícího spíše dekorativní charakter. S odkazem na judikaturu Soudního dvora stěžovatelka uvedla, že v případě kombinovaných označení je přitom třeba vycházet z předpokladu, že slovní prvek má více rozlišující charakter, neboť „průměrný spotřebitel snadněji odkáže na dotčený výrobek prostřednictvím názvu než popisem obrazového prvku ochranné známky“ (srov. rozsudek Tribunálu ze dne 14. 7. 2005, T-312/03, Wassen International Ltd proti OHIM, ECLI:EU:T:2005:289). Loga použitá v napadených ochranných známkách tvoří z pohledu průměrného spotřebitele pouhý obrazový doplněk pro slovní označení. Městský soud však ve svém rozhodnutí zaujal názor opačný.

[24] Ačkoli napadené ochranné známky obsahují pouze jeden slovní prvek „Skylink“, nemění to nic na tom, že průměrný spotřebitel slovní označení rozloží na jednotlivé prvky, „které mu naznačují konkrétní význam nebo které se podobají slovům, která zná“ (srov. např. rozsudky Tribunálu ze dne 6. 10. 2004, T-356/02, Vitakraft-Werke Wührmann & Sohn GmbH & Co. KG proti OHIM, ECLI:EU:T:2004:292, a ze dne 13. 2. 2007, T-256/04, Mundipharma AG proti OHIM, ECLI:EU:T:2007:46). Slovní prvek „link“ má v anglickém jazyce význam „spojit“, „spojení“, „pojítko“ či „článek“ a je tak pojmem popisným ve vztahu k oblasti moderních technologií, počítačů, telekomunikací a rozhlasového a televizního vysílání. Jak připustil i předseda žalovaného, lze u českých spotřebitelů obecně alespoň základní znalost angličtiny předpokládat. Nejdistinktivnějším a zároveň dominantním v napadených označeních je tudíž slovní prvek „Sky“, jenž je na rozdíl od popisného slovního prvku „link“ označením fantazijním.

[25] Slovní prvek „Sky“, jenž je zcela obsažen v napadených ochranných známkách „Skylink“, tvoří jednotící prvek známkové řady stěžovatelky, což vytváří z vizuálního hlediska významnou podobnost. Uvedený slovní prvek je přitom v napadených označeních obsažen na prvním místě, přičemž dle judikatury Soudního dvora první část označení jako první upoutá pozornost spotřebitele a lépe mu utkví v paměti (srov. rozsudky Tribunálu ze dne 17. 3. 2004, T-183/02 a T-184/02, El Corte Inglés proti OHIM, ECLI:EU:T:2004:79, a ze dne 16. 3. 2005, T-112/03, L'Oréal SA proti OHIM, ECLI:EU:T:2005:102). Přestože městský soud shledal jistou podobu napadených označení a ochranných známek stěžovatelky, tato podobnost dle jeho názoru nepostačovala k závěru, že porovnávaná označení jsou si „zaměnitelně podobná“. Požadavek „zaměnitelné podobnosti“ je však nejen v rozporu s dosavadní praxí žalovaného, dle níž ke konstatování zaměnitelnosti postačuje shoda nebo podobnost byť některého z prvků, nýbrž i s judikaturou Soudního dvora (srov. rozsudky Tribunálu ze dne 23. 10. 2002, T-6/01, Matratzen Concord GmbH proti OHIM, ECLI:EU:T:2002:261, a ze dne 26. 1. 2006, T-317/03, Volkswagen AG proti OHIM, ECLI:EU:T:2006:27). Dle stěžovatelky přitom „platí, že jeden ze dvou pojmů tvořících napadené označení je po stránce vzhledové a po stránce sluchové totožný s jediným pojmem tvořícím starší slovní ochrannou známku (resp. jednotícím prvkem známkové řady) a měly by tak být posuzovány jako podobné“ (srov. rozsudky Tribunálu ze dne 25. 11. 2003, T-286/02, Oriental Kitchen SARL proti OHIM, ECLI:EU:T:2003:311, a ze dne 4. 5. 2005, T-22/04, Reemark Gesellschaft für Markenkooperation mbH proti OHIM, ECLI:EU:T:2005:160).

[26] Vzhledem k tomu, že ochranné známky stěžovatelky jsou tvořeny slovem „SKY“, popř. ve spojení s dalšími prvky („ONE“, „PLUS“ a „+“), „nelze tvrdit, že i kdyby spotřebitel rozuměl oběma výrazům ‚sky‘ a ‚link‘, nepřisoudil by označením žádnou významovou podobnost.“ Významová souvislost je naopak dána shodou napadených označení a ochranných známek stěžovatelky v jejich distinktivním a dominantním prvku.

[27] Stěžovatelka vyjádřila přesvědčení, že v případě jejích ochranných známek a napadených označení je dán vysoký stupeň pravděpodobnosti záměny. Průměrný spotřebitel „bude výrobky nebo služby označené srovnávanými ochrannými známkami považovat za výrobky nebo služby pocházející ze stejného zdroje“, resp. zdroje ekonomicky spojeného se stěžovatelkou.

[28] Jako nepřípadný stěžovatelka označila odkaz městského soudu na shora citovaný rozsudek čj. 4 As 90/2006-123, neboť závěry v něm uvedené byly vysloveny na jiném skutkovém půdorysu. Požadavek „závadné“, resp. „zaměnitelné“ podobnosti porovnávaných označení vytváří určitý „mezitest“, a to bez zákonného podkladu, neboť dle § 7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách je zapotřebí posuzovat podobnost (bez adjektiv). Ochranná známka „K CLASSIC“ byla v tehdy posuzované věci dle Nejvyššího správního soudu „tvořená označením fundamentálně druhovým, a proto méně distinktivním.“ Naopak ve vztahu ke slovnímu prvku „Sky“ v nynějším případě žalovaný konstatoval, že „má běžnou vnitřní rozlišovací způsobilost, neboť nemá žádný přímý vztah k přihlašovaným výrobkům a službám.“

[29] Stěžovatelka dále namítla, že není možné vyloučit pravděpodobnost záměny jen z toho důvodu, že spotřebitelé v České republice nemají o ochranné známce povědomí. Opačný přístup by prakticky popřel smysl existence zákonné pětileté doby, po kterou absence užívání ochranné známky nemá vliv na rozsah její ochrany.

[30] Městský soud se dle stěžovatelky nedostatečně zabýval jejím poukazem na rozpor napadeného rozhodnutí žalovaného, resp. jeho předsedy, s jejich dosavadní praxí (konkrétně stěžovatelka odkázala na rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 10. 2008, sp. zn. O

43225, čj. 7977/2008, ve věci SKYWO, a rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 22. 10. 2009, sp. zn. O-447487, čj. O

447487/61093/2008/ÚPV, ve věci SKYNET, a ze dne 19. 10. 2010, sp. zn. O-470670, čj. O

470670/34371/2010/ÚPV, ve věci SKY SOLAR).

[30] Městský soud se dle stěžovatelky nedostatečně zabýval jejím poukazem na rozpor napadeného rozhodnutí žalovaného, resp. jeho předsedy, s jejich dosavadní praxí (konkrétně stěžovatelka odkázala na rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 10. 2008, sp. zn. O

43225, čj. 7977/2008, ve věci SKYWO, a rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 22. 10. 2009, sp. zn. O-447487, čj. O

447487/61093/2008/ÚPV, ve věci SKYNET, a ze dne 19. 10. 2010, sp. zn. O-470670, čj. O

470670/34371/2010/ÚPV, ve věci SKY SOLAR).

[31] Ačkoli rozhodnutí OHIM nejsou pro žalovaného ani soud závazná, jde – s ohledem na povinnost členských států Evropské unie poskytovat obdobnou právní ochranu průmyslovým právům – o relevantní výkladové vodítko. OHIM ve své rozhodovací praxi vychází z předpokladu, „že v případě přihlašovaného označení, které je složeno ze starší ochranné známky a dalších prvků, je třeba srovnávaná označení považovat za podobná, pokud je starší ochranná známka v rámci mladšího označení identifikovatelná.“ Stěžovatelka v této souvislosti odkázala na manuál OHIM V přesné citaci: Metodické pokyny týkající se průzkumu prováděného úřadem pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a průmyslové vzory) v oblasti ochranných známek Společenství, dostupné z: https://oami.europa.eu/ohimportal/cs/manual-of-trade-mark-practice (dále jen „manuál OHIM“).

a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2011, čj. 1 As 136/2011-62).

[32] Stěžovatelka městskému soudu předložila devět rozhodnutí OHIM o námitkách založených na starších ochranných známkách „SKY“, jež předseda žalovaného odmítl coby důkazy provést. V kasační stížnosti se stěžovatelka jmenovitě vyjádřila k rozhodnutí OHIM ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. R 1166/2006-1, ve věci SKYROCK, a rozhodnutí francouzského úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 9. 4. 2009, sp. zn. OPP 05-2916/PAB a sp. zn. OPP 05

2917/PAB, ve věci SKY FIGHTERS, na něž předseda žalovaného naopak poukázal, přičemž ve všech se jednalo o skutkově odlišné případy. Ve věci SKYROCK „nešlo o přihlášku ochranné známky zcela a bezezbytku inkorporující starší ochrannou známku namítající společnosti.“ V případě SKY FIGHTERS pak hrálo klíčovou roli grafické ztvárnění mladšího označení („zapletení slov“). Snadno odlišitelný je i skutkový stav reflektovaný v rozsudku Tribunálu ze dne 12. 11. 2009, T-438/07, Spa Monopole, compagnie fermière de Spa SA/NV proti OHIM, ECLI:EU:T:2009:434, jehož závěry převzal i městský soud, neboť mladší označení nebylo v uvedeném „případě tvořeno výlučně starší ochrannou známkou a popisným prvkem.“

[33] Stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

IV.

Vyjádření osoby zúčastněné na řízení

[33] Stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

IV.

Vyjádření osoby zúčastněné na řízení

[34] Osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření k podané kasační stížnosti předně uvedla, že předseda žalovaného přezkoumal rozhodnutí žalovaného v plném rozsahu, a to včetně všech předložených důkazů; měl tedy veškeré potřebné podklady pro vydání svého rozhodnutí a nebylo tudíž zapotřebí vzít v úvahu důkazy nové, předložené až po uplynutí námitkové lhůty. S odkazy na rozsudky městského soudu ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 8 Ca 37/2008, a ze dne 15. 3. 2010, sp. zn. 8 Ca 64/2008, osoba zúčastněná na řízení konstatovala, že správnost aplikace koncentrační zásady v námitkovém řízení byla již potvrzena i soudní rozhodovací praxí. Městský soud dle jejího názoru postupoval správně, pokud odmítl dodatečně navržené důkazy provést. To však městskému soudu nemohlo bránit v tom, aby se přesto k některým z těchto důkazů vyjádřil. V napadeném rozsudku navíc nelze zcela jednoznačně vytyčit hranici, kdy se městský soud vyjadřoval k názoru stěžovatelky argumentující předloženými rozhodnutími OHIM a kdy reagoval na předložená rozhodnutí samotná, neboť obě argumentační linie se ve správní žalobě prolínají. Osoba zúčastněná na řízení se neztotožnila ani s tvrzením stěžovatelky, dle kterého městský soud dospěl na základě předložených rozhodnutí OHIM k nesprávným skutkovým závěrům. Městský soud v této souvislosti uvedl, že v žádném citovaném rozhodnutí – tedy i v dodatečně předložených rozhodnutích OHIM

se nejednalo o situaci skutkově připodobitelnou k nyní projednávané věci, neboť napadená označení nebyla v těchto případech přihlašována v kombinované podobě a zároveň neobsahovala jednotný slovní prvek „Skylink“.

[35] K tvrzení stěžovatelky týkajícího se popisnosti slovního prvku „link“ osoba zúčastněná na řízení uvedla, že jej stěžovatelka měla možnost doložit již v námitkové lhůtě a nikoli pouze spoléhat, že žalovaný bude uvedené slovo v anglickém jazyce automaticky za popisné považovat. Své tvrzení, dle kterého žalovaný zachází s významem cizích slov jako se skutečností obecně známou, stěžovatelka nedoložila odkazem na relevantní správní judikaturu. Dle názoru osoby zúčastněné na řízení má slovní prvek „link“ běžnou rozlišovací způsobilost, neboť se jedná o slovo s mnoha významy, což ztěžuje jednoznačnou identifikaci jeho obsahu českými spotřebiteli; ti jej tak budou vnímat spíše jako nepopisný.

[36] Osoba zúčastněná na řízení dále konstatovala, že stěžovatelkou citované usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu čj. 8 As 37/2011-154 bylo vydáno až po napadeném rozsudku. Městský soud při svém rozhodování vycházel z jemu známé judikatury (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2005, čj. 6 Azs 304/2004

43, a ze dne 22. 3. 2007, čj. 7 As 78/2005-62) shrnující dlouhodobou praxi, dle které je posouzení zaměnitelnosti otázkou skutkovou a tedy předmětem volného hodnocení důkazů správním orgánem.

[36] Osoba zúčastněná na řízení dále konstatovala, že stěžovatelkou citované usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu čj. 8 As 37/2011-154 bylo vydáno až po napadeném rozsudku. Městský soud při svém rozhodování vycházel z jemu známé judikatury (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2005, čj. 6 Azs 304/2004

43, a ze dne 22. 3. 2007, čj. 7 As 78/2005-62) shrnující dlouhodobou praxi, dle které je posouzení zaměnitelnosti otázkou skutkovou a tedy předmětem volného hodnocení důkazů správním orgánem.

[37] Dle osoby zúčastněné na řízení není sporu o tom, že slovní prvek „Skylink“ tvoří jedno slovo, přičemž jde zároveň o fantazijní označení bez konkrétního významu. Je tudíž nutno posuzovat jej z pohledu celkového dojmu. Slovní prvek „SKY“ navíc disponuje pouze nízkou rozlišovací schopností, neboť je běžně využíván, a to často i pro zcela jiné výrobky a služby (srov. rozsudky Tribunálu ze dne 25. 5. 2005, T-67/04, Spa Monopole, compagnie fermière de Spa SA/NV, proti OHIM, ECLI:EU:T:2005:179, a ze dne 22. 3. 2007, T-215/03, SIGLA SA proti OHIM, ECLI:EU:T:2007:93). Z databáze žalovaného je přitom zřejmé, že v České republice je registrováno více než 300 označení obsahujících prvek „SKY“. Ochranná známka s nižším stupněm rozlišovací schopnosti přitom požívá menší ochrany (srov. shora citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 4 As 90/2006-123 či rozsudek Soudního dvora ze dne 11. 11. 1997, C-251/95, SABEL BV proti Puma AG, Rudolf Dassler Sport, ECLI:EU:C:1997:528).

[38] Osoba zúčastněná na řízení konstatovala, že v posuzovaném případě není dána dostatečná pravděpodobnost záměny zapisovaných označení se staršími ochrannými známkami stěžovatelky. Osoba zúčastněná na řízení upozornila, že v České republice ochranné známky nepožívají dobrého jména ani všeobecné známosti. Na hodnocení pravděpodobnosti záměny se tudíž uplatňují přísnější kritéria, přičemž se musí jednat o podobnost závadnou (srov. opět citované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu čj. 4 As 90/2006-123). Argumentaci stěžovatelky o jakémsi „mezitestu“, je zapotřebí odmítnout, neboť podobnost jednoho slovního prvku nebyla shledána jako důvod zaměnitelnosti. Předpoklad, dle kterého průměrný spotřebitel nebude uvažovat o možných překladech slovního prvku, označila osoba zúčastněná na řízení za správný. Slovní prvek „link“ je totiž umístěn na konci zapisovaného označení a jeho obsah je velmi široký, pročež se jedná o fantazijní prvek bez zřejmého významu.

[39] Určujícím kritériem je pak především to, co vytváří celkový dojem ochranné známky (opět srov. shora citované rozsudky Nejvyššího správního soudu čj. 4 As 90/2006-123 či Soudního dvora ve věci SABEL BV proti Puma AG, Rudolf Dassler Sport). Není přitom pravdou, že by označení „Skylink“ zapadalo do známkové řady stěžovatelky, neboť tato zapsaná označení jsou vždy tvořena dvěma slovními prvky. Ochranná známka „Skylink“ je naproti tomu tvořena jedním dobře zapamatovatelným slovním prvkem opatřeným originálním prvkem grafickým. Počátek zapisovaného označení má sice významný vliv na celkový dojem ochranné známky, avšak je třeba mít na paměti, že neexistuje jasná hranice toho, co tvoří začátek, střední část či konec označení. Takové určení závisí na konkrétních okolnostech případu jako délka výrazu, slabičné rozložení, používání fontů atd., které pak mohou mít rozhodující úlohu (srov. rozhodnutí OHIM ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. R 484/2010-2, ve věci CALSORIN/CALSURA, ze dne 1. 2. 2011, sp. zn. R 489/2010-2, ve věci ALBUNORM/ALBUMAN, či ze dne 22. 7. 2011, sp. zn. R 1257/2010-4, ve věci NOBLISSIMA/NOBLESSE). Význam počáteční části označení tudíž nepředstavuje jakousi nevyvratitelnou doktrínu. V nyní projednávané věci má přitom jedno ze zapisovaných označení na svém počátku výrazný (a pro průměrného spotřebitele nepřehlédnutelný) grafický prvek.

[40] V souvislosti s otázkou, zda nově zapisovaná známka může obsahovat část známky starší, poukázala osoba zúčastněná na řízení na již shora vícekrát citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 4 As 90/2006-123, dle kterého je uvedené přípustné, „pokud pozdější ochranná známka, byť by obsahovala i ochrannou známku starší, je ztvárněna tak, že nemůže podle všech okolností, které je třeba brát v úvahu, způsobit pravděpodobnost záměny s takovouto starší ochrannou známkou.“ Napadená správní rozhodnutí jsou přitom s tímto závěrem souladná. V dosavadních řízeních přitom nebylo žádným způsobem dokázáno, že by stěžovatelčina zapsaná označení požívala v České republice dobrého jména, pročež by se jim mělo dostat vyšší ochrany.

[41] Za správný označila osoba zúčastněná na řízení závěr městského soudu, dle kterého je skutkový stav ve věcech SKYWO, SKYNET a SKY SOLAR odlišný. Zatímco v prvém případě se jednalo pouze o slovní označení, v případě druhém byla zaměnitelnost předmětných označení („SKYNET“ a „SKY NET“) evidentní a zcela nepochybná (nadto význam pojmu „net“ je spotřebitelům mnohem známější než slovo „link“). Ve věci SKY SOLAR pak zapisované označení tvořily dva slovní prvky, přičemž prvek „Sky“ byl výrazně graficky odlišen.

[42] Dostačujícími a korektními jsou pak dle názoru osoby zúčastněné na řízení i závěry městského soudu týkající se rozhodovací praxe OHIM a národních úřadů průmyslového vlastnictví. K tomu dále uvedla, že napadené ochranné známky „Skylink“ jsou známkami národními, přičemž ačkoli je známkoprávní úprava unijním právem harmonizována, byl zákonodárci i soudům ponechán pro její aplikaci určitý rozhodovací prostor.

[43] Osoba zúčastněná na řízení navrhla, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

V.

Replika stěžovatelky

[44] V replice k vyjádření osoby zúčastněné na řízení ke kasační stížnosti stěžovatelka předně poukázala na skutečnost, že citované rozsudky městského soudu sp. zn. 8 Ca 37/2008 a sp. zn. 8 Ca 64/2008 se týkaly jiných otázek než koncentrace řízení a jsou tak ve vztahu k nyní posuzované věci irelevantní.

[45] Stěžovatelka vyjádřila přesvědčení, že procesní pravidla neumožňují, aby soud na jedné straně navrhované důkazy odmítl, a na straně druhé se k nim „pro úplnost vyjádřil“ s odůvodněním, že jsou veřejně přístupné. Stejně tak soud nemůže činit z takových důkazů skutková zjištění. Městský soud tudíž nebyl oprávněn ani učinit si závěr o skutkové podobnosti případů, na něž stěžovatelka poukázala. Zcela absurdním je pak v této souvislosti názor osoby zúčastněné na řízení, že „skutkově podobné případy jsou pouze takové, které by obsahovaly stejný slovní prvek ‚Skylink‘“. Za matoucí pak stěžovatelka označila postup městského soudu, jenž odmítl provést navržené důkazy nikoli kvůli jejich obsahu (k čemuž by jistě potřeboval překlad, který si od stěžovatelky vyžádal), nýbrž vzhledem k procesní fázi, v níž byly předloženy.

[46] Stěžovatelka uvedla, že ve věcech SKY SOLAR a SKYNET zacházel žalovaný s významy anglických slov jako s notorietami. Slovní prvek „link“ přitom v oblasti technologií a komunikací postrádá jakoukoli rozlišovací schopnost (k podpoře uvedeného tvrzení stěžovatelka navrhla důkaz zprávou agentury TNS Aisa „Asociace se slovem ‚link‘“).

[47] Za nepravdivý označila stěžovatelka závěr osoby zúčastněné na řízení, dle kterého slovní prvek „Sky“ má nižší rozlišovací schopnost. Sám městský soud přisvědčil názoru stěžovatelky, dle kterého je rozlišovací způsobilost tohoto prvku běžná. Argumentace četností ochranných známek obsahujících tento prvek není relevantní, přičemž s odkazem na rozsudek Tribunálu ze dne 11. 5. 2005, T‑31/03, Grupo Sada, pa, SA proti OHIM, ECLI:EU:T:2005:169, ji odmítl i předseda žalovaného.

[48] Stěžovatelka nikdy neuvedla, že by teze o roli počátku slov zapisovaných označení měla být absolutní či bezvýjimečně platnou, avšak v posuzované věci nejsou dány takové okolnosti, které by odlišný postup odůvodňovaly. Ve věcech CALSORIN/CALSURA a ALBUNORM/ALBUMAN bylo rozhodnou skutečností to, že shodné části „CALS“, resp. „ALBU“, mají nízkou distinktivitu pro příslušné výrobky. Ve věci NOBLISSIMA/NOBLESSE pak byly klíčové především (pro jejich laudatorní povahu) nízká rozlišovací schopnost staršího označení a nízký stupeň podobnosti příslušných výrobků.

[49] K argumentaci osoby zúčastněné na řízení týkající se případu SKYNET stěžovatelka konstatovala, že jak slovo „net“, tak i slovo „link“ patří do základní anglické slovní zásoby a odlišné zacházení s nimi ze strany žalovaného je tudíž nedůvodné. Důvody, které dále osoba zúčastněná na řízení spatřuje pro odlišení nyní projednávané věci od případu SKY SOLAR (dvě slova, odlišný font jednotlivých slovních prvků), označila stěžovatelka za nedostačující. Stěžovatelka poukázala také na rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 20. 6. 2014, sp. zn. O

489489, čj. O

489489/D17033/2014/ÚPV, ve věci SKYTEC HD, jímž byl potvrzen závěr žalovaného, dle kterého by předmětné označení mohlo být považováno za dalšího člena známkové řady stěžovatelky.

[49] K argumentaci osoby zúčastněné na řízení týkající se případu SKYNET stěžovatelka konstatovala, že jak slovo „net“, tak i slovo „link“ patří do základní anglické slovní zásoby a odlišné zacházení s nimi ze strany žalovaného je tudíž nedůvodné. Důvody, které dále osoba zúčastněná na řízení spatřuje pro odlišení nyní projednávané věci od případu SKY SOLAR (dvě slova, odlišný font jednotlivých slovních prvků), označila stěžovatelka za nedostačující. Stěžovatelka poukázala také na rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 20. 6. 2014, sp. zn. O

489489, čj. O

489489/D17033/2014/ÚPV, ve věci SKYTEC HD, jímž byl potvrzen závěr žalovaného, dle kterého by předmětné označení mohlo být považováno za dalšího člena známkové řady stěžovatelky.

[50] Nerozhodná je dále dle názoru stěžovatelky skutečnost, že městský soud rozhodoval před vydáním usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu čj. 8 As 37/2011-154. Rozpornost rozsudku městského soudu s tímto usnesením je vadou, pro niž by mělo být zrušeno (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 7. 2014, čj. 1 As 79/2014-39).

[51] V souvislosti se zbývajícími otázkami stěžovatelka odkázala na doplnění jí podané kasační stížnosti.

VI.

Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

[52] Nejvyšší správní soud nenalezl žádné formální vady či překážky projednatelnosti kasační stížnosti, a proto přezkoumal jí napadený rozsudek městského soudu v rozsahu a v rámci kasační stížností uplatněných důvodů, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí či jemu předcházející řízení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti [§ 109 odst. 3 a 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)]. Nedůvodnou kasační stížnost zamítl na základě úvah dále vyložených.

VI.A K námitce nepřezkoumatelnosti rozsudku městského soudu

1. Obecná východiska

[95] Předně se Nejvyšší správní soud v této souvislosti neztotožnil s námitkou nepřípadnosti odkazu městského soudu na rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 4 As 90/2006-123. Obecné závěry v něm uvedené jsou naopak pro nyní projednávanou věc nejen důležité, ale pro její posouzení do značné míry určující.

[96] Ačkoli skutkový stav byl v tehdy posuzované věci oproti nynějšímu případu nepochybně odlišný, klíčový závěr Nejvyššího správního soudu v něm obsažený, tj. že zápisnou nezpůsobilost způsobuje pouze tzv. závadná, resp. zaměnitelná, podobnost porovnávaných označení, je natolik obecný, že jej lze bezezbytku aplikovat i v nynější věci. V žádném případě se přitom nelze ztotožnit s názorem stěžovatelky, že tímto závěrem je bez zákonné podpory vytvářen jakýsi „mezitest“ podobnosti srovnávaných označení. Ustanovení § 7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách totiž stanoví, že žalovaný přihlašované označení k námitkám vlastníka starší ochranné známky nezapíše, „pokud z důvodu shodnosti či podobnosti se starší ochrannou známkou a shodnosti nebo podobnosti výrobků či služeb, na něž se přihlašované označení a ochranná známka vztahují, existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti; za pravděpodobnost záměny se považuje i pravděpodobnost asociace se starší ochrannou známkou“. Dikce citovaného zákonného ustanovení tudíž přímo počítá s možností, že i přes podobnost či shodnost přihlašovaného označení se starší ochrannou známkou, resp. podobnost nebo shodnost služeb či výrobků, na něž se tato označení vztahují, možnost záměny na straně veřejnosti existovat nemusí. Proto zápis takovéhoto označení v zásadě vyloučen není.

[97] Použitelný je pak i – ve vztahu k výše uvedenému konkretizující – závěr Nejvyššího správního soudu, dle kterého je přípustná koexistence porovnávaných označení, pokud „pozdější ochranná známka, byť by obsahovala i ochrannou známku starší, je ztvárněna tak, že nemůže podle všech okolností, které je třeba brát v úvahu, způsobit pravděpodobnost záměny s takovouto starší ochrannou známkou.“ Také v nyní projednávané věci jde o posouzení označení obsahující v sobě ochrannou známku starší, takže bylo třeba dále posuzovat, zda existovaly okolnosti, jež pravděpodobnost záměny přihlašovaného označení se staršími ochrannými známkami stěžovatelky vylučují. Pro úplnost lze dodat, že se jedná o určité zpřesnění zásady, z níž ve své praxi vychází OHIM (na kterou ostatně stěžovatelka poukázala; viz zde odst. [92]), a to právě s přihlédnutím ke znění výše citovaného § 7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách, dle kterého ne každá podobnost je automaticky považována za podobnost bránící zápisu přihlašovaného označení.

[98] Třetím významným závěrem obsaženým v rozsudku čj. 4 As 90/2006-123, z něhož Nejvyšší správní soud vycházel i v nyní posuzované věci, je pak i konstatování, dle kterého „[z]aměnitelnost je nutno zkoumat vždy z několika hledisek, a to především vizuálního, fonetického a významového. Základním a rozhodujícím kritériem pro posouzení zaměnitelnosti známek označujících shodné nebo podobné výrobky či služby je vždy hledisko běžného spotřebitele, tedy posouzení, zda známky jsou natolik odlišné (distinktivní), že nemohou u běžného spotřebitele vyvolat možnost záměny a v tomto směru ho uvést v omyl. Zkoumání podobnosti nemůže být přitom založeno pouze na formálním porovnání jednotlivých prvků, ale musí se zakládat na porovnání známkových motivů střetnuvších se označení – tj. rozhodujících složek porovnávaných označení, které při celkovém posuzování jsou výrazem charakteristických vlastností srovnávaných označení.“ K tomu srov. obdobně též rozsudek Soudního dvora ve věci SABEL BV proti Puma AG, Rudolf Dassler Sport (body 22 a 23).

[99] Poukazuje-li stěžovatelka v této souvislosti na rozsudky Tribunálu ve věcech Matratzen Concord GmbH proti OHIM a Volkswagen AG proti OHIM, jde o odkazy poněkud zavádějící. V obou případech totiž Tribunál vycházel z obecné zásady, dle které je rozhodujícím hlediskem v zásadě celkový dojem porovnávaných známek, byť připustil i možnost, že za určitých okolností mohou být při tomto posuzování převažující jeden či dva komponenty. Tím však Tribunál stanovil pouze určitou výjimku z pravidla a nikoli pravidlo samotné. V každém případě je proto nutno zkoumat, zda v nyní posuzované věci jsou dány takové okolnosti, tj. zda některé z prvků obsažené v porovnávaných ochranných známkách jsou natolik dominantní, že aplikaci této výjimky ospravedlňují.

[100] V této souvislosti Nejvyšší správní soud poznamenává, že není vůbec zřejmé, proč by měl být slovní prvek „Sky“, jak návodně naznačuje stěžovatelka, vůči slovnímu prvku „link“ v rámci označení „Skylink“ dominantní (srov. např. rozsudek Tribunálu ve věci Reemark Gesellschaft für Markenkooperation mbH proti OHIM, bod 36, v němž jmenovaný soud dospěl k obdobnému závěru o nedůvodnosti tvrzené dominance jednotlivých prvků přihlašovaného označení „Westlife“), a to na rozdíl od ochranných známek stěžovatelky, v nichž dominantní, resp. výlučná role slovního prvku „Sky“ zřejmá je. V označení „Skylink“ se však jedná spíše o dva rovnocenné slovní prvky, neboť pro přisouzení dominance jednomu z nich neexistuje rozumný důvod (ten stěžovatelka mylně spatřuje v údajné popisnosti slovního prvku „link“; viz dále odst. [118] až [121]).

[101] Nejvyšší správní soud ve shodě s předsedou žalovaného i stěžovatelkou uvádí, že obecnou argumentaci osoby zúčastněné na řízení četností ochranných známek obsahujících prvek „Sky“ není možné brát bez dalšího, tj. není-li prokázána reálná koexistence takovýchto označení v dostatečném počtu na trhu, přičemž mezi nimi zároveň nedochází k záměně, v potaz (srov. shora citovaný rozsudek Tribunálu ve věci Grupo Sada, pa, SA proti OHIM, body 81 až 90).

[102] Závěrem této části Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelka v průběhu dosavadního řízení neprokázala všeobecnou známost svých ochranných známek, resp. že by na území České republiky tyto ochranné známky požívaly dobrého jména. Není proto dán důvod pro přiznání vyšší míry ochrany jí registrovaných označení. Stěžovatelce lze však na druhé straně přisvědčit potud, že není možné vyloučit pravděpodobnost záměny jen z toho důvodu, že spotřebitelé v České republice nemají o ochranné známce povědomí. Taková argumentace však nepředstavovala primární rozhodovací důvod předsedy žalovaného a ostatně – jak shora uvedeno – ani městského soudu. Tím totiž byla skutečnost, že mezi porovnávanými označeními není dána zaměnitelná podobnost. V této souvislosti jde tudíž o námitku nepřípadnou.