Osoba vyzvaná k prokázání totožnosti v souladu s § 63 odst. 2 písm. b) zákona
č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, se nemůže zprostit povinnosti prokázat
svou totožnost pouze s odkazem na subjektivní hodnocení svého vzhledu, jazykové
vybavenosti či individuálních projevů chování.
Osoba vyzvaná k prokázání totožnosti v souladu s § 63 odst. 2 písm. b) zákona
č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, se nemůže zprostit povinnosti prokázat
svou totožnost pouze s odkazem na subjektivní hodnocení svého vzhledu, jazykové
vybavenosti či individuálních projevů chování.
[55] Nejvyšší správní soud vzhledem
k výše uvedenému uzavírá, že ač shledal některé z dílčích kasačních námitek důvodnými, neshledal důvod pro zrušení rozsudku
krajského soudu, neboť důvod pro zrušení
části územního plánu obstojí (blíže srov .
usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 14 . 4 . 2009, čj . 8 Afs
15/2007-75, č . 1665/2009 Sb . NSS, podle něhož „[z]ruší-li správně krajský soud rozhodnutí správního orgánu, ale výrok rozsudku
stojí na nesprávných důvodech, Nejvyšší
správní soud v kasačním řízení rozsudek
krajského soudu zruší a věc mu vrátí k dalšímu řízení [§ 110 odst . 1 s . ř . s .]. Obstojí-li však
důvody v podstatné míře, Nejvyšší správní
soud kasační stížnost zamítne a nesprávné
důvody nahradí svými. Pro správní orgán je
pak závazný právní názor krajského soudu
korigovaný právním názorem Nejvyššího
správního soudu.“) (…) .
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 5/2 016
Věc: Zuzana C . proti Krajskému ředitelství policie Jihomoravského kraje o ochranu před ne-
zákonným zásahem, o kasační stížnosti žalovaného .
Žalobkyně cestovala dne 3 . 12 . 2014
z Břeclavi do Brna mezinárodním vlakem
EC 78 J . G . MENDEL jedoucím z území Rakouska do Prahy . V tomto vlaku policisté odboru cizinecké policie Krajského ředitelství
policie Jihomoravského kraje v 8:40 hod .
vyzvali žalobkyni k prokázání totožnosti .
Žalobkyně výzvě nevyhověla s tím, že policisté nemají žádný zákonný důvod vyzývat
ji k prokázání totožnosti . Policisté žalobkyni
informovali, že právě probíhá bezpečnostní
akce s názvem „Morava“ zaměřená na odhalování nelegální migrace, pátrání po hledaných a pohřešovaných osobách a odhalování
dovozu zbraní a střeliva . Žalobkyni bylo dále
sděleno, že policisté využívají svého oprávnění dle § 63 odst . 2 písm . b) a e) zákona
o Policii České republiky, neboť se žalobkyně nachází v prostoru, o kterém lze důvodně
předpokládat, že se v něm zdržují cizinci bez
povolení opravňujícího k pobytu na území
České republiky, a odpovídá popisu hledané
nebo pohřešované osoby . Žalobkyně uvedla,
že policistům nepředloží průkaz totožnosti .
V reakci na to jí policisté sdělili, že není nezbytně nutné předložit průkaz totožnosti,
postačí, pokud jim pro účely ztotožnění sdělí své jméno, příjmení a datum narození . Po
dalším odmítnutí byla žalobkyně poučena
o tom, že na nejbližší železniční stanici bude
předvedena na policejní služebnu za účelem
zjištění totožnosti . Po příjezdu do Brna žalobkyně dobrovolně následovala policisty na policejní služebnu na hlavním nádraží .
Na služebně byla žalobkyně omezena na
osobní svobodě a opakovaně vyzývána k prokázání totožnosti . Následně telefonicky kontaktovala Generální inspekci bezpečnostních
sborů a na zasahující policisty si stěžovala . Žalobkyně byla nejprve v 9:00 hod . podrobena
osobní prohlídce; v 11:15 hod . byla provedena druhá prohlídka . Žalobkyně při prohlídce
upozornila zasahující policisty, že má u sebe
advokátní spis . Při druhé prohlídce konané
z důvodu eskorty žalobkyně na služebnu žalovaného na ulici Kounicova v Brně byl v peněžence žalobkyně objeven občanský prů-
SBÍ RKA ROZHO DNUTÍ N SS 5/2 016
kaz . Na jeho základě byla zjištěna totožnost
žalobkyně a v informačních systémech Policie České republiky ověřeno, zda se nejedná
o hledanou osobu . Po zjištění totožnosti byla
žalobkyně bez odkladu v 11:23 hod . propuštěna . Žalobkyně požádala o kopie úředních
záznamů o úkonech, které vůči ní byly provedeny . Policista ji informoval, že úřední záznamy ještě nebyly vyhotoveny, a v 11:35 hod . jí
vydal potvrzení o provedených úkonech dle
§ 109 odst . 2 zákona o Policii České republiky .
Žalobkyně napadla postup žalovaného
žalobou na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního
orgánu, podanou u Krajského soudu v Brně .
Domáhala se vyslovení nezákonnosti zásahu
žalovaného spočívajícího ve výzvě a vynucování prokázání totožnosti žalobkyně, omezování její osobní svobody v čase od 8:46 hod .
do 11:23 hod . dne 3 . 12 . 2014, včetně dvou
osobních prohlídek žalobkyně, v odmítnutí
vydání kopií úředních záznamů o úkonech
žalovaného provedených vůči žalobkyni dne
3 . 12 . 2014 . Namítala, že policisté neměli zákonný důvod k tomu, aby po žalobkyni vyžadovali prokázání totožnosti . Jejich požadavku
nevyhověla, neboť jej považovala za nezákonný zásah do svého soukromí a akt svévole ze
strany policie . Po předvedení na služebnu
žalobkyně policistům sdělila, že jim totožnost prokáže, až jí uvedou zákonný důvod .
Upozornila policisty, že musí odpovídat popisu hledané osoby, nelze ji proto namátkově
kontrolovat, zda je hledanou osobou nebo
nelegální cizinkou . Pravděpodobnost, že se
jedná o cizinku, se dle žaloby blížila nule, a to
vzhledem k neexotickému vzhledu žalobkyně, dobré znalosti českého jazyka, výslovnosti bez cizího přízvuku . Během pobytu na
služebně byla žalobkyně dvakrát nezákonně
podrobena osobní prohlídce, při které jí byly
prohledány osobní věci v tašce, mj . advokátní
spis klienta (prolistován bez čtení obsahu)
a osobní hygienické potřeby, což žalobkyně
považuje za nedůstojné . Při druhé prohlídce
byl objeven doklad totožnosti a úkony policie
ukončeny . Žádost o vydání kopií úředních záznamů o provedených úkonech byla odmítnuta s tím, že na ni žalobkyně nemá právo .
Teprve po naléhání jí bylo vydáno potvrzení o provedených úkonech, ale nikoli kopie
úředních záznamů . Tím došlo k porušení
práva žalobkyně na přístup k informacím
o zpracovávaných osobních údajích bez zbytečného odkladu . Kopie úředních záznamů
potřebovala žalobkyně bezodkladně, aby nedošlo později ke změně jejich obsahu .
Krajský soud ve věci rozhodl rozsudkem
ze dne 24 . 9 . 2015, čj . 30 A 17/2015-44 . Krajský soud nahlížel na výzvy, donucování a veškerý skutkový děj označený žalobkyní jako
na jeden zásah skládající se z dílčích kumulativních zásahů . Za nezákonnou považoval
krajský soud výzvu policistů k prokázání totožnosti na základě § 63 odst . 2 odst . e) zákona o Policii České republiky, podle kterého
je „[p]olicista […] oprávněn vyzvat k prokázání totožnosti osobu odpovídající popisu
hledané nebo pohřešované osoby“ . Žalovaný
v průběhu zásahu ani v řízení před krajským
soudem nedoložil, že by žalobkyně odpovídala popisu konkrétně hledané nebo pohřešované osoby, pouze tvrdil, že v době zásahu
bylo vyhlášeno pátrání po celkem 423 ženách
ve věku 20–40 let všech myslitelných typů
(rasy, etnik) a že policisté nemohou zpaměti
znát podobu všech srovnatelných žen v pátrání . S odkazem na judikaturu Nejvyššího
správního soudu krajský soud poukázal, že
policista není oprávněn vyzvat osobu k prokázání totožnosti podle § 63 odst . 2 písm . e)
zákona o Policii České republiky pouze s paušálním odkazem na probíhající akci pátrání
po osobách, aniž k tomu má konkrétní důvod
spočívající v tom, že vyzvaná osoba skutečně
vzhledem a dalšími znaky odpovídá konkrétnímu popisu osoby, po níž policie pátrá .
Nezákonný byl podle krajského soudu
i dílčí zásah spočívající ve vyžadování prokázání totožnosti na základě § 63 odst . 2 písm . b)
zákona o Policii České republiky . Na rozdíl
od žalobkyně měl krajský soud za to, že cestovala-li žalobkyně mezinárodním vlakem
EC 78 – J . G . MENDEL spojujícím Vídeň s Prahou, nacházela se v prostoru, o kterém lze
důvodně předpokládat, že se v něm zdržují
cizinci bez povolení opravňujícího k pobytu na území České republiky . Z podkladů
poskytnutých žalovaným totiž vyplynulo, že
k nelegální migraci byly v roce 2014 nejvíce
využívány mezinárodní vlakové spoje, jimiž
cestovali převážně státní příslušníci Syrské
arabské republiky, Islámské republiky Afghánistán a Republiky Kosovo a v menším počtu
i příslušníci afrických, asijských a evropských
zemí . Trasa uvedeného mezinárodního vlaku
přitom byla pro nelegální migranty typická .
Smyslem a účelem § 63 odst . 2 písm . b)
zákona o Policii České republiky je dle krajského soudu zjištění, zda je osoba cizincem
bez povolení opravňujícího k pobytu na území České republiky . Toto oprávnění je však
nutno používat v souladu se zásadou přiměřenosti ve smyslu § 11 a) a c) téhož zákona,
tedy tak, aby zásah nepřekročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného zákonem .
Krajský soud dále konstatoval, že prvotní
výzva vůči žalobkyni k prokázání totožnosti
byla učiněna v souladu se zákonem, neboť se
zdržovala v prostoru, o kterém lze důvodně
předpokládat, že se v něm zdržují cizinci bez
povolení opravňujícího k pobytu na území
České republiky . Po úvodním oslovení však
muselo být dle krajského soudu zasahujícím
policistům zcela zjevné, že se nejedná o cizinku bez povolení opravňujícího k pobytu
na území České republiky, a to s ohledem na
celou řadu skutečností, které ve svém součtu
činí závěr, že by žalobkyně mohla být takovým cizincem, absurdním . Žalobkyně nebyla
nijak exotického vzhledu, hovořila plynnou
češtinou bez známek cizího přízvuku, používala již od prvních fází zásahu odborné
termíny zákona o Policii České republiky,
argumentovala rozsahem oprávnění policistů ve vztahu k výzvě k prokázání totožnosti,
neměla u sebe větší zavazadla, pouze jedno
příruční běžného typu . Při prohlídce byl nalezen advokátní spis a žalobkyně informovala
zasahující policistku o státem aprobovaném
tajemství . Žalobkyně též kontaktovala Generální inspekci bezpečnostních sborů . Na základě všech těchto skutečností muselo být
dle krajského soudu zasahujícím policistům
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 5/2 016
zjevné, že se v případě žalobkyně nejedná
o cizinku bez povolení opravňujícího k pobytu na území České republiky . Policisté tak
porušili zásadu přiměřenosti, pokud od prokazování totožnosti neupustili .
Jestliže byl shledán nezákonným zásah
spočívající ve výzvě k prokázání totožnosti,
pak z tohoto důvodu hodnotil krajský soud
jako nezákonné i dílčí zásahy spočívající
v omezení na svobodě v délce cca 2,5 hodiny
a ve dvou osobních prohlídkách žalobkyně .
Druhou prohlídku považoval krajský soud za
nezákonnou i z důvodu, že žalobkyně již byla
jednou kontrolována, nebyla u ní nalezena
zbraň a z jejího dosavadního jednání nevyplynulo nebezpečí, že by kladla odpor . Důvod
dle § 35 odst . 2 zákona o Policii České republiky tak nebyl dán . V důsledku druhé prohlídky byla žalobkyně navíc ztotožněna proti své
vůli z důvodu nalezení občanského průkazu .
Doba omezení na svobodě nebyla dle krajského soudu přiměřená, neboť žalovaný ne-
osvětlil, proč nemohlo k eskortě žalobkyně
na druhou služebnu dojít dříve .
Krajský soud dále uvedl, že úřední záznamy požadované žalobkyní byly vyhotoveny
v den zásahu v 11:56 hod . a v 18:43 hod ., tedy
po propuštění žalobkyně z předvedení . Zasahující policista měl povinnost vyhotovit úřední záznamy o úkonech zjišťování totožnosti
žalobkyně a dvou osobních prohlídkách bez
zbytečného odkladu . Úřední záznam splňující zákonné podmínky byl vyhotoven až
v 18:43 hod . (první úřední záznam byl příliš stručný, neobsahoval průběh a okolnosti
úkonů) . Žalovaný měl povinnost na žádost
žalobkyně vystavit potvrzení o provedených
úkonech . Vystavené potvrzení však neobsahuje informaci o druhé osobní prohlídce .
Žalobkyně měla být informována, kdy budou
vyhotoveny úřední záznamy a kdy bude moci
požádat o jejich kopie . Žalovaný nedoložil,
proč byl řádný úřední záznam sepsán až téměř 7 hodin po propuštění žalobkyně a proč
nebyl řádný úřední záznam vyhotoven již
v 11:56 hod . Tento dílčí zásah proto krajský
soud také shledal nezákonným .
Žalovaný (stěžovatel) napadl rozsudek
krajského soudu kasační stížností . Nesouhla-
SBÍ RKA ROZHO DNUTÍ N SS 5/2 016
sil se závěrem krajského soudu o nepřiměřenosti výzvy k prokázání totožnosti . Nejrazantnějším prostředkem ke zjištění totožnosti
osoby jsou tzv . identifikační úkony spojené
s omezením osob na svobodě (fotografování, daktyloskopie) . Zasahující policisté požadovali pouze předložení dokladu totožnosti .
Z důvodu odmítavé reakce žalobkyně ji vyzvali ke sdělení jména, příjmení a data narození, což stěžovatel považuje za nejmírnější
prostředek k prokázání totožnosti . Stěžovatel nesouhlasil s tím, že na základě pozdějšího jednání žalobkyně odpadl důvod k výzvě
k prokázání totožnosti, a proto měli policisté
v souladu se zásadou přiměřenosti od dalších
výzev upustit . Ani skutečnost, že osoba hovoří česky, není exotického vzhledu, nemá
u sebe větší zavazadla a odmítá se podrobit
výzvě policistů za současného zpochybnění
jejich oprávnění podle zákona o Policii České
republiky, není podle stěžovatele důkazem,
že taková osoba není cizincem bez povolení
k pobytu na území České republiky . Stěžovatel v řízení před krajským soudem upozorňoval na případy z praxe svědčící o tom, že
vzhled, jazyk a vystupování rozhodně nejsou
zárukou legálnosti pobytu osoby . Zákonný
důvod výzvy k prokázání totožnosti dle § 63
odst . 2 písm . b) zákona o Policii České republiky je, že se jedná o osobu „zdržující se
v prostoru, o kterém lze důvodně předpokládat, že se v něm zdržují cizinci bez povolení opravňujícího k pobytu na území České
republiky“ . Tato premisa byla naplněna . Nemůže být na policistovi vyzývajícím osobu
k prokázání totožnosti v takovém případě,
aby prokazoval, že vyzvaná osoba na základě
vzezření, mluvy a vystupování odpovídá profilu cizince . Těmito aspekty nelze podmiňovat oprávnění policisty k výzvě k prokázání
totožnosti .
Vyplývá-li z judikatury Nejvyššího správního soudu (rozsudky ze dne 11 . 3 . 2015,
čj . 6 As 276/2014–61, a ze dne 18 . 12 . 2013,
čj . 6 Aps 7/2013–81, č . 3008/2014 Sb . NSS),
že není třeba konkrétního podezření k tomu,
aby se řidič podrobil výzvě policisty k vyšetření na alkohol nebo aby se osoba vstupující
do budovy státního zastupitelství podrobila
výzvě justiční stráže k prokázání totožnosti,
pak podle stěžovatele není důvod ani k tomu,
aby se osoba zdržující se v prostoru, o kterém lze důvodně předpokládat, že se v něm
zdržují cizinci bez povolení k pobytu v České
republice, nemusela podrobit důvodné a zákonné výzvě k prokázání totožnosti .
Rozsudek krajského soudu je podle kasační stížnosti nepřezkoumatelný, neboť
z něj není zřejmé, v jakém okamžiku došlo
ke „zlomu“, a policisté měli od výzvy k prokázání totožnosti upustit . Pokud měli od výzvy
upustit již ve vlaku, pak by jejich hodnocení
situace bylo založeno čistě na vzhledu, češtině, příručním zavazadle a obstrukcích žalobkyně . Stěžovatel označil napadený rozsudek
za vnitřně rozporný, neboť se v jeho odůvodnění konstatuje, že prvotní výzva k prokázání
totožnosti byla zákonná, ve výroku již však je
i tato výzva označena za nezákonný zásah .
Stěžovatel se výslovně ztotožnil s vypořádáním věci krajským soudem ve vztahu k druhé osobní prohlídce, pouze rozvedl praktické
důvody pro její vykonání . Nesouhlasil však se
závěrem krajského soudu, podle něhož stěžovatel nedoložil, proč nemohlo dojít k dřívější
eskortě žalobkyně na služebnu na Kounicově
ulici v Brně . Stěžovatel však tyto skutečnosti
krajskému soudu sdělil a doložil při ústním
jednání . Poukázal konkrétně na probíhající
mimořádnou celorepublikovou bezpečnostní akci, rozdělení úkolů hlídek cizinecké policie, označil hlídku provádějící eskorty za
účelem ztotožnění osob i důvod, proč se tato
hlídka nemohla na služebnu na hlavním nádraží dostavit dříve .
Podle stěžovatele nebyla otázka přiměřené doby vydání a úplnosti úředních záznamů
předmětem žaloby . Výhrady k nim se objevily
až v rozsudku, stěžovatel na ně nemohl nijak
reagovat . Rozsudek je proto pro stěžovatele
v této části překvapivý . Ve vztahu k žádosti
žalobkyně o vydání kopií úředních záznamů stěžovatel uvedl, že nevyhovění žádosti
o vydání kopií úředních záznamů nemůže
být zásahem ve smyslu § 82 s . ř . s . Správným
prostředkem ochrany byla žaloba na ochranu
proti nečinnosti . Žalobou též nebyl napaden
obsah potvrzení o provedených úkonech, ale
pouze nevydání kopií o úředních záznamech,
přičemž žalobkyně mohla proti neposkytnutí informace podat stížnost dle § 16a zákona
č . 106/1999 Sb ., o svobodném přístupu k informacím . Stěžovatel nesouhlasí s tím, že nevydání kopií o úředních záznamech představuje dílčí nezákonný zásah z důvodu údajné
nezákonnosti předešlých dílčích zásahů .
Závěrem stěžovatel poukázal na to, že
všechny provedené úkony byly vyvolány
protiprávním jednáním žalobkyně, která se
odmítla podrobit zákonné výzvě k prokázání
totožnosti . Policisté se musí rozhodovat na
místě, v reálném čase . Pokud je tedy výzva
k prokázání totožnosti zákonná, nelze na ně
klást další požadavky ve smyslu napadeného
rozsudku .
Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek
Krajského soudu v Brně a věc mu vrátil k dalšímu řízení .
Z odůvodnění:
V.
Posouzení důvodnosti kasační stížnosti
( . . .) [20] Stěžejní otázkou bylo v dané věci
posouzení zákonnosti výzvy zasahujících policistů k prokázání totožnosti žalobkyně . Jak
již bylo uvedeno výše, stěžovatel se neztotožnil se závěrem krajského soudu ohledně
nezákonnosti výzvy k prokázání totožnosti
podle § 63 odst . 2 písm . b) zákona o Policii
České republiky, kterou naopak považoval za
zákonnou a přiměřenou účelu úkonu . Policista je dle citovaného ustanovení „[o]právněn
vyzvat k prokázání totožnosti osobu, zdržující se v prostoru, o kterém lze důvodně
předpokládat, že se v něm zdržují cizinci bez
povolení opravňujícího k pobytu na území
České republiky“ .
[55] Nejvyšší správní soud vzhledem
k výše uvedenému uzavírá, že ač shledal některé z dílčích kasačních námitek důvodnými, neshledal důvod pro zrušení rozsudku
krajského soudu, neboť důvod pro zrušení
části územního plánu obstojí (blíže srov .
usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 14 . 4 . 2009, čj . 8 Afs
15/2007-75, č . 1665/2009 Sb . NSS, podle něhož „[z]ruší-li správně krajský soud rozhodnutí správního orgánu, ale výrok rozsudku
stojí na nesprávných důvodech, Nejvyšší
správní soud v kasačním řízení rozsudek
krajského soudu zruší a věc mu vrátí k dalšímu řízení [§ 110 odst . 1 s . ř . s .]. Obstojí-li však
důvody v podstatné míře, Nejvyšší správní
soud kasační stížnost zamítne a nesprávné
důvody nahradí svými. Pro správní orgán je
pak závazný právní názor krajského soudu
korigovaný právním názorem Nejvyššího
správního soudu.“) (…) .
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 5/2 016
Věc: Zuzana C . proti Krajskému ředitelství policie Jihomoravského kraje o ochranu před ne-
zákonným zásahem, o kasační stížnosti žalovaného .
Žalobkyně cestovala dne 3 . 12 . 2014
z Břeclavi do Brna mezinárodním vlakem
EC 78 J . G . MENDEL jedoucím z území Rakouska do Prahy . V tomto vlaku policisté odboru cizinecké policie Krajského ředitelství
policie Jihomoravského kraje v 8:40 hod .
vyzvali žalobkyni k prokázání totožnosti .
Žalobkyně výzvě nevyhověla s tím, že policisté nemají žádný zákonný důvod vyzývat
ji k prokázání totožnosti . Policisté žalobkyni
informovali, že právě probíhá bezpečnostní
akce s názvem „Morava“ zaměřená na odhalování nelegální migrace, pátrání po hledaných a pohřešovaných osobách a odhalování
dovozu zbraní a střeliva . Žalobkyni bylo dále
sděleno, že policisté využívají svého oprávnění dle § 63 odst . 2 písm . b) a e) zákona
o Policii České republiky, neboť se žalobkyně nachází v prostoru, o kterém lze důvodně
předpokládat, že se v něm zdržují cizinci bez
povolení opravňujícího k pobytu na území
České republiky, a odpovídá popisu hledané
nebo pohřešované osoby . Žalobkyně uvedla,
že policistům nepředloží průkaz totožnosti .
V reakci na to jí policisté sdělili, že není nezbytně nutné předložit průkaz totožnosti,
postačí, pokud jim pro účely ztotožnění sdělí své jméno, příjmení a datum narození . Po
dalším odmítnutí byla žalobkyně poučena
o tom, že na nejbližší železniční stanici bude
předvedena na policejní služebnu za účelem
zjištění totožnosti . Po příjezdu do Brna žalobkyně dobrovolně následovala policisty na policejní služebnu na hlavním nádraží .
Na služebně byla žalobkyně omezena na
osobní svobodě a opakovaně vyzývána k prokázání totožnosti . Následně telefonicky kontaktovala Generální inspekci bezpečnostních
sborů a na zasahující policisty si stěžovala . Žalobkyně byla nejprve v 9:00 hod . podrobena
osobní prohlídce; v 11:15 hod . byla provedena druhá prohlídka . Žalobkyně při prohlídce
upozornila zasahující policisty, že má u sebe
advokátní spis . Při druhé prohlídce konané
z důvodu eskorty žalobkyně na služebnu žalovaného na ulici Kounicova v Brně byl v peněžence žalobkyně objeven občanský prů-
SBÍ RKA ROZHO DNUTÍ N SS 5/2 016
kaz . Na jeho základě byla zjištěna totožnost
žalobkyně a v informačních systémech Policie České republiky ověřeno, zda se nejedná
o hledanou osobu . Po zjištění totožnosti byla
žalobkyně bez odkladu v 11:23 hod . propuštěna . Žalobkyně požádala o kopie úředních
záznamů o úkonech, které vůči ní byly provedeny . Policista ji informoval, že úřední záznamy ještě nebyly vyhotoveny, a v 11:35 hod . jí
vydal potvrzení o provedených úkonech dle
§ 109 odst . 2 zákona o Policii České republiky .
Žalobkyně napadla postup žalovaného
žalobou na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního
orgánu, podanou u Krajského soudu v Brně .
Domáhala se vyslovení nezákonnosti zásahu
žalovaného spočívajícího ve výzvě a vynucování prokázání totožnosti žalobkyně, omezování její osobní svobody v čase od 8:46 hod .
do 11:23 hod . dne 3 . 12 . 2014, včetně dvou
osobních prohlídek žalobkyně, v odmítnutí
vydání kopií úředních záznamů o úkonech
žalovaného provedených vůči žalobkyni dne
3 . 12 . 2014 . Namítala, že policisté neměli zákonný důvod k tomu, aby po žalobkyni vyžadovali prokázání totožnosti . Jejich požadavku
nevyhověla, neboť jej považovala za nezákonný zásah do svého soukromí a akt svévole ze
strany policie . Po předvedení na služebnu
žalobkyně policistům sdělila, že jim totožnost prokáže, až jí uvedou zákonný důvod .
Upozornila policisty, že musí odpovídat popisu hledané osoby, nelze ji proto namátkově
kontrolovat, zda je hledanou osobou nebo
nelegální cizinkou . Pravděpodobnost, že se
jedná o cizinku, se dle žaloby blížila nule, a to
vzhledem k neexotickému vzhledu žalobkyně, dobré znalosti českého jazyka, výslovnosti bez cizího přízvuku . Během pobytu na
služebně byla žalobkyně dvakrát nezákonně
podrobena osobní prohlídce, při které jí byly
prohledány osobní věci v tašce, mj . advokátní
spis klienta (prolistován bez čtení obsahu)
a osobní hygienické potřeby, což žalobkyně
považuje za nedůstojné . Při druhé prohlídce
byl objeven doklad totožnosti a úkony policie
ukončeny . Žádost o vydání kopií úředních záznamů o provedených úkonech byla odmítnuta s tím, že na ni žalobkyně nemá právo .
Teprve po naléhání jí bylo vydáno potvrzení o provedených úkonech, ale nikoli kopie
úředních záznamů . Tím došlo k porušení
práva žalobkyně na přístup k informacím
o zpracovávaných osobních údajích bez zbytečného odkladu . Kopie úředních záznamů
potřebovala žalobkyně bezodkladně, aby nedošlo později ke změně jejich obsahu .
Krajský soud ve věci rozhodl rozsudkem
ze dne 24 . 9 . 2015, čj . 30 A 17/2015-44 . Krajský soud nahlížel na výzvy, donucování a veškerý skutkový děj označený žalobkyní jako
na jeden zásah skládající se z dílčích kumulativních zásahů . Za nezákonnou považoval
krajský soud výzvu policistů k prokázání totožnosti na základě § 63 odst . 2 odst . e) zákona o Policii České republiky, podle kterého
je „[p]olicista […] oprávněn vyzvat k prokázání totožnosti osobu odpovídající popisu
hledané nebo pohřešované osoby“ . Žalovaný
v průběhu zásahu ani v řízení před krajským
soudem nedoložil, že by žalobkyně odpovídala popisu konkrétně hledané nebo pohřešované osoby, pouze tvrdil, že v době zásahu
bylo vyhlášeno pátrání po celkem 423 ženách
ve věku 20–40 let všech myslitelných typů
(rasy, etnik) a že policisté nemohou zpaměti
znát podobu všech srovnatelných žen v pátrání . S odkazem na judikaturu Nejvyššího
správního soudu krajský soud poukázal, že
policista není oprávněn vyzvat osobu k prokázání totožnosti podle § 63 odst . 2 písm . e)
zákona o Policii České republiky pouze s paušálním odkazem na probíhající akci pátrání
po osobách, aniž k tomu má konkrétní důvod
spočívající v tom, že vyzvaná osoba skutečně
vzhledem a dalšími znaky odpovídá konkrétnímu popisu osoby, po níž policie pátrá .
Nezákonný byl podle krajského soudu
i dílčí zásah spočívající ve vyžadování prokázání totožnosti na základě § 63 odst . 2 písm . b)
zákona o Policii České republiky . Na rozdíl
od žalobkyně měl krajský soud za to, že cestovala-li žalobkyně mezinárodním vlakem
EC 78 – J . G . MENDEL spojujícím Vídeň s Prahou, nacházela se v prostoru, o kterém lze
důvodně předpokládat, že se v něm zdržují
cizinci bez povolení opravňujícího k pobytu na území České republiky . Z podkladů
poskytnutých žalovaným totiž vyplynulo, že
k nelegální migraci byly v roce 2014 nejvíce
využívány mezinárodní vlakové spoje, jimiž
cestovali převážně státní příslušníci Syrské
arabské republiky, Islámské republiky Afghánistán a Republiky Kosovo a v menším počtu
i příslušníci afrických, asijských a evropských
zemí . Trasa uvedeného mezinárodního vlaku
přitom byla pro nelegální migranty typická .
Smyslem a účelem § 63 odst . 2 písm . b)
zákona o Policii České republiky je dle krajského soudu zjištění, zda je osoba cizincem
bez povolení opravňujícího k pobytu na území České republiky . Toto oprávnění je však
nutno používat v souladu se zásadou přiměřenosti ve smyslu § 11 a) a c) téhož zákona,
tedy tak, aby zásah nepřekročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného zákonem .
Krajský soud dále konstatoval, že prvotní
výzva vůči žalobkyni k prokázání totožnosti
byla učiněna v souladu se zákonem, neboť se
zdržovala v prostoru, o kterém lze důvodně
předpokládat, že se v něm zdržují cizinci bez
povolení opravňujícího k pobytu na území
České republiky . Po úvodním oslovení však
muselo být dle krajského soudu zasahujícím
policistům zcela zjevné, že se nejedná o cizinku bez povolení opravňujícího k pobytu
na území České republiky, a to s ohledem na
celou řadu skutečností, které ve svém součtu
činí závěr, že by žalobkyně mohla být takovým cizincem, absurdním . Žalobkyně nebyla
nijak exotického vzhledu, hovořila plynnou
češtinou bez známek cizího přízvuku, používala již od prvních fází zásahu odborné
termíny zákona o Policii České republiky,
argumentovala rozsahem oprávnění policistů ve vztahu k výzvě k prokázání totožnosti,
neměla u sebe větší zavazadla, pouze jedno
příruční běžného typu . Při prohlídce byl nalezen advokátní spis a žalobkyně informovala
zasahující policistku o státem aprobovaném
tajemství . Žalobkyně též kontaktovala Generální inspekci bezpečnostních sborů . Na základě všech těchto skutečností muselo být
dle krajského soudu zasahujícím policistům
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 5/2 016
zjevné, že se v případě žalobkyně nejedná
o cizinku bez povolení opravňujícího k pobytu na území České republiky . Policisté tak
porušili zásadu přiměřenosti, pokud od prokazování totožnosti neupustili .
Jestliže byl shledán nezákonným zásah
spočívající ve výzvě k prokázání totožnosti,
pak z tohoto důvodu hodnotil krajský soud
jako nezákonné i dílčí zásahy spočívající
v omezení na svobodě v délce cca 2,5 hodiny
a ve dvou osobních prohlídkách žalobkyně .
Druhou prohlídku považoval krajský soud za
nezákonnou i z důvodu, že žalobkyně již byla
jednou kontrolována, nebyla u ní nalezena
zbraň a z jejího dosavadního jednání nevyplynulo nebezpečí, že by kladla odpor . Důvod
dle § 35 odst . 2 zákona o Policii České republiky tak nebyl dán . V důsledku druhé prohlídky byla žalobkyně navíc ztotožněna proti své
vůli z důvodu nalezení občanského průkazu .
Doba omezení na svobodě nebyla dle krajského soudu přiměřená, neboť žalovaný ne-
osvětlil, proč nemohlo k eskortě žalobkyně
na druhou služebnu dojít dříve .
Krajský soud dále uvedl, že úřední záznamy požadované žalobkyní byly vyhotoveny
v den zásahu v 11:56 hod . a v 18:43 hod ., tedy
po propuštění žalobkyně z předvedení . Zasahující policista měl povinnost vyhotovit úřední záznamy o úkonech zjišťování totožnosti
žalobkyně a dvou osobních prohlídkách bez
zbytečného odkladu . Úřední záznam splňující zákonné podmínky byl vyhotoven až
v 18:43 hod . (první úřední záznam byl příliš stručný, neobsahoval průběh a okolnosti
úkonů) . Žalovaný měl povinnost na žádost
žalobkyně vystavit potvrzení o provedených
úkonech . Vystavené potvrzení však neobsahuje informaci o druhé osobní prohlídce .
Žalobkyně měla být informována, kdy budou
vyhotoveny úřední záznamy a kdy bude moci
požádat o jejich kopie . Žalovaný nedoložil,
proč byl řádný úřední záznam sepsán až téměř 7 hodin po propuštění žalobkyně a proč
nebyl řádný úřední záznam vyhotoven již
v 11:56 hod . Tento dílčí zásah proto krajský
soud také shledal nezákonným .
Žalovaný (stěžovatel) napadl rozsudek
krajského soudu kasační stížností . Nesouhla-
SBÍ RKA ROZHO DNUTÍ N SS 5/2 016
sil se závěrem krajského soudu o nepřiměřenosti výzvy k prokázání totožnosti . Nejrazantnějším prostředkem ke zjištění totožnosti
osoby jsou tzv . identifikační úkony spojené
s omezením osob na svobodě (fotografování, daktyloskopie) . Zasahující policisté požadovali pouze předložení dokladu totožnosti .
Z důvodu odmítavé reakce žalobkyně ji vyzvali ke sdělení jména, příjmení a data narození, což stěžovatel považuje za nejmírnější
prostředek k prokázání totožnosti . Stěžovatel nesouhlasil s tím, že na základě pozdějšího jednání žalobkyně odpadl důvod k výzvě
k prokázání totožnosti, a proto měli policisté
v souladu se zásadou přiměřenosti od dalších
výzev upustit . Ani skutečnost, že osoba hovoří česky, není exotického vzhledu, nemá
u sebe větší zavazadla a odmítá se podrobit
výzvě policistů za současného zpochybnění
jejich oprávnění podle zákona o Policii České
republiky, není podle stěžovatele důkazem,
že taková osoba není cizincem bez povolení
k pobytu na území České republiky . Stěžovatel v řízení před krajským soudem upozorňoval na případy z praxe svědčící o tom, že
vzhled, jazyk a vystupování rozhodně nejsou
zárukou legálnosti pobytu osoby . Zákonný
důvod výzvy k prokázání totožnosti dle § 63
odst . 2 písm . b) zákona o Policii České republiky je, že se jedná o osobu „zdržující se
v prostoru, o kterém lze důvodně předpokládat, že se v něm zdržují cizinci bez povolení opravňujícího k pobytu na území České
republiky“ . Tato premisa byla naplněna . Nemůže být na policistovi vyzývajícím osobu
k prokázání totožnosti v takovém případě,
aby prokazoval, že vyzvaná osoba na základě
vzezření, mluvy a vystupování odpovídá profilu cizince . Těmito aspekty nelze podmiňovat oprávnění policisty k výzvě k prokázání
totožnosti .
Vyplývá-li z judikatury Nejvyššího správního soudu (rozsudky ze dne 11 . 3 . 2015,
čj . 6 As 276/2014–61, a ze dne 18 . 12 . 2013,
čj . 6 Aps 7/2013–81, č . 3008/2014 Sb . NSS),
že není třeba konkrétního podezření k tomu,
aby se řidič podrobil výzvě policisty k vyšetření na alkohol nebo aby se osoba vstupující
do budovy státního zastupitelství podrobila
výzvě justiční stráže k prokázání totožnosti,
pak podle stěžovatele není důvod ani k tomu,
aby se osoba zdržující se v prostoru, o kterém lze důvodně předpokládat, že se v něm
zdržují cizinci bez povolení k pobytu v České
republice, nemusela podrobit důvodné a zákonné výzvě k prokázání totožnosti .
Rozsudek krajského soudu je podle kasační stížnosti nepřezkoumatelný, neboť
z něj není zřejmé, v jakém okamžiku došlo
ke „zlomu“, a policisté měli od výzvy k prokázání totožnosti upustit . Pokud měli od výzvy
upustit již ve vlaku, pak by jejich hodnocení
situace bylo založeno čistě na vzhledu, češtině, příručním zavazadle a obstrukcích žalobkyně . Stěžovatel označil napadený rozsudek
za vnitřně rozporný, neboť se v jeho odůvodnění konstatuje, že prvotní výzva k prokázání
totožnosti byla zákonná, ve výroku již však je
i tato výzva označena za nezákonný zásah .
Stěžovatel se výslovně ztotožnil s vypořádáním věci krajským soudem ve vztahu k druhé osobní prohlídce, pouze rozvedl praktické
důvody pro její vykonání . Nesouhlasil však se
závěrem krajského soudu, podle něhož stěžovatel nedoložil, proč nemohlo dojít k dřívější
eskortě žalobkyně na služebnu na Kounicově
ulici v Brně . Stěžovatel však tyto skutečnosti
krajskému soudu sdělil a doložil při ústním
jednání . Poukázal konkrétně na probíhající
mimořádnou celorepublikovou bezpečnostní akci, rozdělení úkolů hlídek cizinecké policie, označil hlídku provádějící eskorty za
účelem ztotožnění osob i důvod, proč se tato
hlídka nemohla na služebnu na hlavním nádraží dostavit dříve .
Podle stěžovatele nebyla otázka přiměřené doby vydání a úplnosti úředních záznamů
předmětem žaloby . Výhrady k nim se objevily
až v rozsudku, stěžovatel na ně nemohl nijak
reagovat . Rozsudek je proto pro stěžovatele
v této části překvapivý . Ve vztahu k žádosti
žalobkyně o vydání kopií úředních záznamů stěžovatel uvedl, že nevyhovění žádosti
o vydání kopií úředních záznamů nemůže
být zásahem ve smyslu § 82 s . ř . s . Správným
prostředkem ochrany byla žaloba na ochranu
proti nečinnosti . Žalobou též nebyl napaden
obsah potvrzení o provedených úkonech, ale
pouze nevydání kopií o úředních záznamech,
přičemž žalobkyně mohla proti neposkytnutí informace podat stížnost dle § 16a zákona
č . 106/1999 Sb ., o svobodném přístupu k informacím . Stěžovatel nesouhlasí s tím, že nevydání kopií o úředních záznamech představuje dílčí nezákonný zásah z důvodu údajné
nezákonnosti předešlých dílčích zásahů .
Závěrem stěžovatel poukázal na to, že
všechny provedené úkony byly vyvolány
protiprávním jednáním žalobkyně, která se
odmítla podrobit zákonné výzvě k prokázání
totožnosti . Policisté se musí rozhodovat na
místě, v reálném čase . Pokud je tedy výzva
k prokázání totožnosti zákonná, nelze na ně
klást další požadavky ve smyslu napadeného
rozsudku .
Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek
Krajského soudu v Brně a věc mu vrátil k dalšímu řízení .
Z odůvodnění:
V.
Posouzení důvodnosti kasační stížnosti
( . . .) [20] Stěžejní otázkou bylo v dané věci
posouzení zákonnosti výzvy zasahujících policistů k prokázání totožnosti žalobkyně . Jak
již bylo uvedeno výše, stěžovatel se neztotožnil se závěrem krajského soudu ohledně
nezákonnosti výzvy k prokázání totožnosti
podle § 63 odst . 2 písm . b) zákona o Policii
České republiky, kterou naopak považoval za
zákonnou a přiměřenou účelu úkonu . Policista je dle citovaného ustanovení „[o]právněn
vyzvat k prokázání totožnosti osobu, zdržující se v prostoru, o kterém lze důvodně
předpokládat, že se v něm zdržují cizinci bez
povolení opravňujícího k pobytu na území
České republiky“ .
[21] Kasační stížností nebyl zpochybněn názor krajského soudu, že se žalobkyně
v okamžiku výzvy policistů nacházela v prostoru, o němž lze důvodně předpokládat, že
se v něm zdržují cizinci bez povolení opravňujícího k pobytu na území České republiky .
Nejvyšší správní soud se přesto touto otázkou
stručně zabýval, neboť bez jejího posouzení
nelze spolehlivě učinit závěr o zákonnosti
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 5/2 016
výzvy k prokázání totožnosti provedené na
základě výše uvedeného ustanovení .
[21] Kasační stížností nebyl zpochybněn názor krajského soudu, že se žalobkyně
v okamžiku výzvy policistů nacházela v prostoru, o němž lze důvodně předpokládat, že
se v něm zdržují cizinci bez povolení opravňujícího k pobytu na území České republiky .
Nejvyšší správní soud se přesto touto otázkou
stručně zabýval, neboť bez jejího posouzení
nelze spolehlivě učinit závěr o zákonnosti
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 5/2 016
výzvy k prokázání totožnosti provedené na
základě výše uvedeného ustanovení .
[22] Dne 3 . 12 . 2014 cestovala žalobkyně
na trase Břeclav – Brno mezinárodním vlakem EC 78 – J . G . MENDEL jedoucím z Vídně do Prahy . Ze správního spisu vyplývá, že
mezinárodní vlakové spoje z Rakouska byly
nejtypičtějším prostředkem dopravy nelegálních migrantů směřujících do Německa .
Jednalo se především o migranty pocházející ze Sýrie, Afghánistánu a Kosova . Dále je ze
správního spisu zřejmé, že mezi nelegálními
migranty byla zastoupena všechna myslitelná etnika, neboť mezinárodní vlaky využívali
k migraci příslušníci různých afrických, asijských i evropských zemí . Krajský soud na základě těchto skutečností dospěl k závěru, že
pokud stěžovatelka cestovala tímto vlakem,
nacházela se v prostoru, o němž lze důvodně
předpokládat, že se v něm zdržují cizinci bez
povolení k pobytu na území České republiky .
Nejvyšší správní soud se s tímto hodnocením
ztotožnil a pouze pro další právní hodnocení podotýká, že ze správního spisu (z dokumentu Informace k nelegální migraci ze dne
11 . 3 . 2015) i z všeobecně dostupných informací je zřejmé, že uvedené migrační trasy
využívali i státní příslušníci evropských zemí
(např . Republika Kosovo) .
[23] Žalobkyně se tedy nacházela v prostoru, o kterém lze důvodně předpokládat, že
se v něm zdržují cizinci bez povolení opravňujícího k pobytu na území České republiky .
Z toho důvodu byla prvotní výzva k prokázání totožnosti dle § 63 odst . 2 písm . b) zákona
o Policii České republiky zákonná, což ostatně konstatoval i krajský soud .
[23] Žalobkyně se tedy nacházela v prostoru, o kterém lze důvodně předpokládat, že
se v něm zdržují cizinci bez povolení opravňujícího k pobytu na území České republiky .
Z toho důvodu byla prvotní výzva k prokázání totožnosti dle § 63 odst . 2 písm . b) zákona
o Policii České republiky zákonná, což ostatně konstatoval i krajský soud .
[24] Účelem § 63 odst . 2 písm . b) zákona o Policii České republiky je podle krajského soudu zjištění, zda je osoba cizincem
bez povolení opravňujícího k pobytu na
území České republiky . Na základě souhrnu
skutečností, že žalobkyně nebyla nijak exotického vzhledu, hovořila plynnou češtinou
bez známky cizího přízvuku, používala již od
prvních fází zásahu odborné právní termíny
vyskytující se v zákoně o Policii České republiky, argumentovala rozsahem oprávnění
policistů ve vztahu k výzvám k prokázání to-
SBÍ RKA ROZHO DNUTÍ N SS 5/2 016
tožnosti, neměla u sebe žádná větší zavazadla,
při prohlídce byl u ní objeven advokátní spis
a během omezení na svobodě vyžadovala telefonické spojení na Generální inspekci bezpečnostních sborů, proto považoval krajský
soud závěr o tom, že by žalobkyně mohla být
cizinkou bez povolení opravňujícího k pobytu na území České republiky, za absurdní . Zasahujícím policistům muselo být podle krajského soudu zcela zjevné, že žalobkyně není
cizinkou bez oprávnění k pobytu na území
České republiky . Od výzvy k prokázání totožnosti proto měli upustit .
[25] Nejvyšší správní soud se ztotožnil se
závěrem krajského soudu, dle něhož účelem
§ 63 odst . 2 písm . b) zákona o Policii České
republiky je zjistit, zda se v kontrolovaném
prostoru zdržují cizinci bez povolení k pobytu na území České republiky . Tento institut
vytváří prostor pro účinné působení policie
na úseku odhalování cizinců pobývajících na
území České republiky bez platného povolení . V souladu s tímto účelem je dáno oprávnění policistů vyzvat osobu nacházející se
v prostoru předpokládaném uvedeným ustanovením k prokázání totožnosti a na druhé
straně povinnost vyzvané osoby této výzvě
vyhovět . Je však třeba zdůraznit, že účelem
daného ustanovení není pouze zjištění, jestli legitimovaná osoba je cizincem, či nikoli,
ale i další ověření, zda se jedná o cizince bez
povolení opravňujícího k pobytu na území
České republiky . Podle § 1 odst . 2 zákona
č . 326/1999 Sb ., o pobytu cizinců na území
České republiky a o změně některých zákonů, se „[c]izincem […] rozumí fyzická osoba,
která není státním občanem České republiky, včetně občana Evropské unie“ .
[25] Nejvyšší správní soud se ztotožnil se
závěrem krajského soudu, dle něhož účelem
§ 63 odst . 2 písm . b) zákona o Policii České
republiky je zjistit, zda se v kontrolovaném
prostoru zdržují cizinci bez povolení k pobytu na území České republiky . Tento institut
vytváří prostor pro účinné působení policie
na úseku odhalování cizinců pobývajících na
území České republiky bez platného povolení . V souladu s tímto účelem je dáno oprávnění policistů vyzvat osobu nacházející se
v prostoru předpokládaném uvedeným ustanovením k prokázání totožnosti a na druhé
straně povinnost vyzvané osoby této výzvě
vyhovět . Je však třeba zdůraznit, že účelem
daného ustanovení není pouze zjištění, jestli legitimovaná osoba je cizincem, či nikoli,
ale i další ověření, zda se jedná o cizince bez
povolení opravňujícího k pobytu na území
České republiky . Podle § 1 odst . 2 zákona
č . 326/1999 Sb ., o pobytu cizinců na území
České republiky a o změně některých zákonů, se „[c]izincem […] rozumí fyzická osoba,
která není státním občanem České republiky, včetně občana Evropské unie“ .
[26] Krajský soud připouští, že se žalobkyně v prostoru definovaném § 63 odst . 2
písm . b) zákona o Policii České republiky
nacházela, výzva k prokázání totožnosti tedy
byla provedena v souladu se zákonem . Nejvyšší správní soud se však neztotožnil s tím,
že po zjištění souhrnu skutečností – žalobkyně není exotického vzhledu, hovoří česky bez
přízvuku, argumentuje nedostatkem oprávnění policistů k výzvě k prokázání totožnosti
a má u sebe malé příruční zavazadlo – bylo
zcela zjevné, že se nejedná o cizinku bez povolení k pobytu, hlídka policie měla od svého požadavku k prokázání totožnosti upustit
a od této fáze již byl postup policie nezákonným zásahem . Podle Nejvyššího správního
soudu by bylo ze strany policie namístě od
své výzvy k prokázání totožnosti upustit pouze tehdy, pokud by bylo najisto postaveno, že
kontrolovaná osoba nemůže být cizinkou bez
povolení k pobytu v České republice . Tato jistota však nemůže být založena subjektivními
skutečnostmi, jako jsou vzhled, jazyková vybavenost či individuální projevy chování .
[27] Mezi nelegálními migranty využívajícími mezinárodní vlakové spoje nefigurují
pouze osoby s výrazně odlišnými rysy od středoevropského vzhledu . Podle informací policie (včetně informace žalovaného k nelegální
migraci ze dne 11 . 3 . 2015) jsou zde přítomni
lidé všech různých národností včetně státních příslušníků evropských zemí a různých
barev pleti a dalších znaků . V současné době
globalizace nelze na základě vzhledu dovozovat ani pravděpodobnou informaci o státním
občanství . Vzezření „běžného středoevropského typu“ má většina příslušníků slovanských národů, přičemž i jejich příslušníci
jsou v České republice obvykle cizinci, někteří případně bez platného povolení k pobytu .
[27] Mezi nelegálními migranty využívajícími mezinárodní vlakové spoje nefigurují
pouze osoby s výrazně odlišnými rysy od středoevropského vzhledu . Podle informací policie (včetně informace žalovaného k nelegální
migraci ze dne 11 . 3 . 2015) jsou zde přítomni
lidé všech různých národností včetně státních příslušníků evropských zemí a různých
barev pleti a dalších znaků . V současné době
globalizace nelze na základě vzhledu dovozovat ani pravděpodobnou informaci o státním
občanství . Vzezření „běžného středoevropského typu“ má většina příslušníků slovanských národů, přičemž i jejich příslušníci
jsou v České republice obvykle cizinci, někteří případně bez platného povolení k pobytu .
[28] Stejně subjektivním je z hlediska
určení občanství (neboť to je dle výše citovaného § 1 odst . 2 zákona o pobytu cizinců na
území České republiky relevantní pro označení osoby v konkrétní zemi jako cizince)
znalost jazyka . Schopnost osvojit si cizí jazyk
je individuální, u nadaných jedinců po určité
době nelze spolehlivě rozpoznat, že nehovoří mateřským jazykem . Hovořila-li žalobkyně
plynně česky bez známky cizího přízvuku,
pak ani tento aspekt nemohl vést policisty ke
„zcela zjevnému“ závěru, že se nejedná o cizinku bez povolení k pobytu na území České
republiky . Z rozhodovací praxe je Nejvyššímu správnímu soudu známo, že se v České
republice vyskytuje mnoho cizinců, kteří zde
delší dobu pobývají a pracují i bez platného
povolení k pobytu a jsou schopni se během
svého pobytu naučit velmi dobře česky .
[29] Za zcela nepřípadné kritérium pro
osvědčení občanství považuje Nejvyšší správní soud okolnost, že žalobkyně odmítla prokázat totožnost s odkazem na rozsah oprávnění policistů vyplývající ze zákona o Policii
České republiky . Skutečnost, že osoba vyzvaná k prokázání totožnosti tuto výzvu nesplní
a sdělí (třebaže česky) policistům, že na to
nemají právo, nemůže být způsobilá jednoznačně prokázat české státní občanství . Svědčí maximálně o znalosti několika ustanovení
zákona o Policii České republiky a o neochotě k součinnosti, z čehož nelze dovodit závěr,
že se v žádném případě nemůže jednat o cizinku bez povolení k pobytu . Minimální důkazní hodnotu v tomto ohledu má i přítomnost pouze malého příručního zavazadla . Jak
je již výše zdůrazněno – účelem výzvy k prokázání totožnosti dle § 63 odst . 2 písm . b)
zákona o Policii České republiky není pouze
odhalování aktuálně migrujících cizinců, ale
též odhalování osob, které na území České
republiky již pobývají, ale nemají povolení
opravňující je k pobytu zde .
[29] Za zcela nepřípadné kritérium pro
osvědčení občanství považuje Nejvyšší správní soud okolnost, že žalobkyně odmítla prokázat totožnost s odkazem na rozsah oprávnění policistů vyplývající ze zákona o Policii
České republiky . Skutečnost, že osoba vyzvaná k prokázání totožnosti tuto výzvu nesplní
a sdělí (třebaže česky) policistům, že na to
nemají právo, nemůže být způsobilá jednoznačně prokázat české státní občanství . Svědčí maximálně o znalosti několika ustanovení
zákona o Policii České republiky a o neochotě k součinnosti, z čehož nelze dovodit závěr,
že se v žádném případě nemůže jednat o cizinku bez povolení k pobytu . Minimální důkazní hodnotu v tomto ohledu má i přítomnost pouze malého příručního zavazadla . Jak
je již výše zdůrazněno – účelem výzvy k prokázání totožnosti dle § 63 odst . 2 písm . b)
zákona o Policii České republiky není pouze
odhalování aktuálně migrujících cizinců, ale
též odhalování osob, které na území České
republiky již pobývají, ale nemají povolení
opravňující je k pobytu zde .
[30] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že žádný ze znaků uvedený krajským
soudem není sám o sobě dostatečným a jednoznačným důkazem o tom, že osoba vyzvaná k prokázání totožnosti nemůže být cizincem bez povolení opravňujícího k pobytu
na území České republiky . Tento závěr nelze
podle Nejvyššího správního soudu učinit ani
posouzením všech uvedených znaků kumulativně a ve vzájemné souvislosti . S názorem
krajského soudu, podle kterého muselo být
policistům na základě těchto znaků „postupně zcela zjevné“, že se nejedná o cizinku ve
smyslu § 63 odst . 2 písm . b) zákona o Policii
České republiky, Nejvyšší správní soud ze
všech výše popsaných důvodů nesouhlasí .
Vzhled, plynná čeština bez cizího přízvuku,
argumentace rozsahem oprávnění policistů
a malé příruční zavazadlo mohou ve svém
součtu vést maximálně k závěru o určité míře
pravděpodobnosti, že se o cizince nejedná .
Tyto skutečnosti dále v žádném případě nejsou zárukou legálnosti pobytu osoby na území České republiky . Pro úplnost je vhodné
uvést, že policisté požadující prokázání to-
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 5/2 016
tožnosti žalobkyně ve vlaku nemohli vědět,
že má u sebe advokátní spis (ten byl objeven
až při osobní prohlídce a policisté okolnost,
že se o advokátní spis skutečně jedná, navíc
nemohou při ověřování totožnosti osoby nijak ověřit), ani že bude později kontaktovat
Generální inspekci bezpečnostních sborů,
což učinila až následně na policejní služebně .
Avšak, jak je uvedeno výše, ani tyto okolnosti
nebyly způsobilé zprostit žalobkyni povinnosti prokázat v dané situaci na výzvu svoji
totožnost .
[30] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že žádný ze znaků uvedený krajským
soudem není sám o sobě dostatečným a jednoznačným důkazem o tom, že osoba vyzvaná k prokázání totožnosti nemůže být cizincem bez povolení opravňujícího k pobytu
na území České republiky . Tento závěr nelze
podle Nejvyššího správního soudu učinit ani
posouzením všech uvedených znaků kumulativně a ve vzájemné souvislosti . S názorem
krajského soudu, podle kterého muselo být
policistům na základě těchto znaků „postupně zcela zjevné“, že se nejedná o cizinku ve
smyslu § 63 odst . 2 písm . b) zákona o Policii
České republiky, Nejvyšší správní soud ze
všech výše popsaných důvodů nesouhlasí .
Vzhled, plynná čeština bez cizího přízvuku,
argumentace rozsahem oprávnění policistů
a malé příruční zavazadlo mohou ve svém
součtu vést maximálně k závěru o určité míře
pravděpodobnosti, že se o cizince nejedná .
Tyto skutečnosti dále v žádném případě nejsou zárukou legálnosti pobytu osoby na území České republiky . Pro úplnost je vhodné
uvést, že policisté požadující prokázání to-
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 5/2 016
tožnosti žalobkyně ve vlaku nemohli vědět,
že má u sebe advokátní spis (ten byl objeven
až při osobní prohlídce a policisté okolnost,
že se o advokátní spis skutečně jedná, navíc
nemohou při ověřování totožnosti osoby nijak ověřit), ani že bude později kontaktovat
Generální inspekci bezpečnostních sborů,
což učinila až následně na policejní služebně .
Avšak, jak je uvedeno výše, ani tyto okolnosti
nebyly způsobilé zprostit žalobkyni povinnosti prokázat v dané situaci na výzvu svoji
totožnost .
[31] Jednoznačný a kvalifikovaný závěr
o tom, zda je, či není vyzvaná osoba cizinkou
bez povolení k pobytu na území České republiky, mohou policisté učinit pouze za předpokladu, že jim tato osoba na základě zákonné
výzvy prokáže svou totožnost . Je nezbytné přihlédnout k tomu, že policista musí jednat bez
prodlení, na základě okamžitého posouzení
skutkových okolností, nemá v tomto ohledu
„komfort správního orgánu, čas a různé prostředky k dosažení zamýšleného legitimního
cíle (formalizované dokazování, ověřování,
opakované upozornění, pořádkové pokuty),
a proto po něm také nelze požadovat v jednání limity, které existenci takových podmínek předpokládají“ (rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 17 . 8 . 2011, čj . 1 As
63/2011–97) . Nejvyšší správní soud považuje
za nemožné, aby policista důvodně vyzývající k prokázání totožnosti osobu zdržující se
v prostoru vymezeném § 63 odst . 2 písm . b)
zákona o Policii České republiky prováděl
hodnocení míry pravděpodobnosti, zda se
podle vnějších znaků vyzvané osoby může
jednat o cizince s oprávněním k pobytu, či nikoli, nebo dokonce aby prováděl v této situaci
ohledně existence, kvality či intenzity těchto
znaků dokazování . Je nutno zdůraznit, že veškeré výše uvedené závěry jsou podmíněny
tím, že v projednávané věci byly nesporně
splněny podmínky pro prvotní výzvu k prokázání totožnosti dle § 63 odst . 2 písm . b)
zákona o Policii České republiky .
[31] Jednoznačný a kvalifikovaný závěr
o tom, zda je, či není vyzvaná osoba cizinkou
bez povolení k pobytu na území České republiky, mohou policisté učinit pouze za předpokladu, že jim tato osoba na základě zákonné
výzvy prokáže svou totožnost . Je nezbytné přihlédnout k tomu, že policista musí jednat bez
prodlení, na základě okamžitého posouzení
skutkových okolností, nemá v tomto ohledu
„komfort správního orgánu, čas a různé prostředky k dosažení zamýšleného legitimního
cíle (formalizované dokazování, ověřování,
opakované upozornění, pořádkové pokuty),
a proto po něm také nelze požadovat v jednání limity, které existenci takových podmínek předpokládají“ (rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 17 . 8 . 2011, čj . 1 As
63/2011–97) . Nejvyšší správní soud považuje
za nemožné, aby policista důvodně vyzývající k prokázání totožnosti osobu zdržující se
v prostoru vymezeném § 63 odst . 2 písm . b)
zákona o Policii České republiky prováděl
hodnocení míry pravděpodobnosti, zda se
podle vnějších znaků vyzvané osoby může
jednat o cizince s oprávněním k pobytu, či nikoli, nebo dokonce aby prováděl v této situaci
ohledně existence, kvality či intenzity těchto
znaků dokazování . Je nutno zdůraznit, že veškeré výše uvedené závěry jsou podmíněny
tím, že v projednávané věci byly nesporně
splněny podmínky pro prvotní výzvu k prokázání totožnosti dle § 63 odst . 2 písm . b)
zákona o Policii České republiky .
[32] Je možno přisvědčit námitce, že
z rozsudku krajského soudu není zřejmé, ve
kterém okamžiku mělo být zasahujícím policistům zjevné, že se v případě žalobkyně
SBÍ RKA ROZHO DNUTÍ N SS 5/2 016
nejedná o cizinku bez povolení k pobytu na
území České republiky, a kdy tak měli podle
názoru krajského soudu od výzvy k prokázání totožnosti upustit . Avšak tento nedostatek
odůvodnění je vzhledem k výše uvedenému
zásadnímu nesprávnému závěru krajského
soudu podružný . Posouzením popsaných
subjektivních znaků nebylo možno dospět
k závěru, že žalobkyně není cizinkou bez povolení opravňujícího k pobytu na území České republiky, v žádném okamžiku .
[32] Je možno přisvědčit námitce, že
z rozsudku krajského soudu není zřejmé, ve
kterém okamžiku mělo být zasahujícím policistům zjevné, že se v případě žalobkyně
SBÍ RKA ROZHO DNUTÍ N SS 5/2 016
nejedná o cizinku bez povolení k pobytu na
území České republiky, a kdy tak měli podle
názoru krajského soudu od výzvy k prokázání totožnosti upustit . Avšak tento nedostatek
odůvodnění je vzhledem k výše uvedenému
zásadnímu nesprávnému závěru krajského
soudu podružný . Posouzením popsaných
subjektivních znaků nebylo možno dospět
k závěru, že žalobkyně není cizinkou bez povolení opravňujícího k pobytu na území České republiky, v žádném okamžiku .
[33] Nejvyšší správní soud se neztotožnil
s krajským soudem ani v tom, že policisté
svým postupem porušili zásadu přiměřenosti, neboť zásah překračoval míru nezbytnou
k dosažení účelu . V tomto ohledu považuje
naopak jednání policistů zasahujících v prostoru vlaku za příkladné . Žalobkyně byla po
odmítnutí prokázání své totožnosti předložením občanského průkazu policisty poučena,
že postačí, pokud jim sdělí své jméno, příjmení a datum narození . Policisté tedy žalobkyni umožnili alternativní, nejméně zatěžující
způsob ověření totožnosti, který by umožňoval pokojný průběh splnění její povinnosti
i bez fyzického předložení úředního dokladu
totožnosti . Byl tak respektován původní účel
prováděné kontroly, tj . zjištění přítomnosti
cizinců bez povolení k pobytu, nikoliv kontrola povinnosti mít u sebe vždy doklad totožnosti . Za uvedených okolností je nutno konstatovat, že policisté postupovali v souladu
se zásadou přiměřenosti vyslovenou v § 11
a hlavně v § 63 odst . 1 zákona o Policii České republiky, kde je stanoveno, že „[r]ozsah
a způsob zjišťování osobních údajů musí být přiměřené účelu zjišťování totožnosti“ . Policisté svým
postupem nezpůsobili nikomu bezdůvodnou
újmu, k dosažení účelu sledovaného úkonem
(prokázání totožnosti žalobkyně za účelem
zjištění, zda se nejedná o cizince bez povolení opravňujícího k pobytu na území České
republiky) nepoužili zjevně nepřiměřených
prostředků (obdobně rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 1 . 6 . 2010, čj . 2 As
25/2010-65) .
[34] Stěžovatel v kasační stížnosti odkazoval na právní závěry učiněné v rozsudcích Nejvyššího správního soudu čj . 6 As
276/2014–61 a čj . 6 Aps 7/2013–81 . Ty však
nejsou na projednávanou věc aplikovatelné z důvodu skutkových odlišností . Nyní
posuzovaný zásah se nestal při provozu na
pozemních komunikacích a ani se nejednalo o oprávnění legitimovat osobu vstupující
do prostoru státního zastupitelství . Názory vyslovené Nejvyšším správním soudem
v uvedených rozhodnutích nejsou v rozporu
s odůvodněním tohoto rozsudku .
[34] Stěžovatel v kasační stížnosti odkazoval na právní závěry učiněné v rozsudcích Nejvyššího správního soudu čj . 6 As
276/2014–61 a čj . 6 Aps 7/2013–81 . Ty však
nejsou na projednávanou věc aplikovatelné z důvodu skutkových odlišností . Nyní
posuzovaný zásah se nestal při provozu na
pozemních komunikacích a ani se nejednalo o oprávnění legitimovat osobu vstupující
do prostoru státního zastupitelství . Názory vyslovené Nejvyšším správním soudem
v uvedených rozhodnutích nejsou v rozporu
s odůvodněním tohoto rozsudku .
[35] S ohledem na výše uvedené nelze
souhlasit ani s důvody napadeného rozsudku
pro vyslovení nezákonnosti dalších dílčích
zásahů, a to předvedení na nejbližší policejní
služebnu a obou osobních prohlídek žalobkyně, neboť tyto důvody krajský soud dovozoval na základě nezákonnosti výzvy k prokázání totožnosti .
[36] Odmítne-li osoba prokázat svoji totožnost nebo nemůže-li ji prokázat ani po
poskytnutí potřebné přiměřené součinnosti
a policista nemůže její totožnost zjistit provedením úkonu na místě, je dle § 63 odst . 3 zákona o Policii České republiky oprávněn osobu předvést k provedení úkonů směřujících
ke zjištění její totožnosti . Vzhledem k tomu,
že žalobkyně odmítala vyhovět oprávněné
zákonné výzvě k prokázání totožnosti jakýmkoli způsobem, byli policisté v souladu s citovaným ustanovením oprávněni předvést ji na
služebnu k provedení úkonů směřujících ke
zjištění její totožnosti . Policista je dále podle
§ 35 odst . 2 písm . a) zákona o Policii České
republiky oprávněn „provést prohlídku osoby a odebrat jí zbraň, pokud osobní svoboda osoby má být omezena“ . V projednávané
věci byla žalobkyně předvedena na policejní
služebnu, její osobní svoboda byla tedy omezena . Pohlídka proběhla dle zákonných podmínek a provedla ji osoba stejného pohlaví
jako žalobkyně . Postup policistů spočívající
v předvedení žalobkyně na policejní služebnu a v prohlídce žalobkyně nelze proto shledat nezákonným .
[37] Stěžovatel souhlasil s krajským soudem a sám potvrdil nezákonnost druhé osobní prohlídky . Nejvyšší správní soud též konstatuje, že druhá prohlídka žalobkyně byla
provedena bez zákonem stanoveného důvo-
du . Krajský soud v tomto směru výstižně poznamenal, že ani jeden z důvodů odpovídajících § 35 odst . 2 písm . a) – c) zákona o Policii
České republiky neposkytoval v posuzovaném případě zákonnou oporu pro provedení
druhé prohlídky . Žalobkyně již v souvislosti
s omezením osobní svobody jednu prohlídku podstoupila, nesměřoval proti ní žádný
zákrok či jiný úkon a nehrozilo nebezpečí, že
bude klást odpor, či podezření, že má u sebe
zbraň (ta by ostatně musela být objevena již
při první prohlídce žalobkyně) . Z těchto důvodů se Nejvyšší správní soud přiklonil k závěru, že druhá osobní prohlídka žalobkyně
byla nezákonná bez ohledu na jakékoli praktické důvody pro její provedení .
[37] Stěžovatel souhlasil s krajským soudem a sám potvrdil nezákonnost druhé osobní prohlídky . Nejvyšší správní soud též konstatuje, že druhá prohlídka žalobkyně byla
provedena bez zákonem stanoveného důvo-
du . Krajský soud v tomto směru výstižně poznamenal, že ani jeden z důvodů odpovídajících § 35 odst . 2 písm . a) – c) zákona o Policii
České republiky neposkytoval v posuzovaném případě zákonnou oporu pro provedení
druhé prohlídky . Žalobkyně již v souvislosti
s omezením osobní svobody jednu prohlídku podstoupila, nesměřoval proti ní žádný
zákrok či jiný úkon a nehrozilo nebezpečí, že
bude klást odpor, či podezření, že má u sebe
zbraň (ta by ostatně musela být objevena již
při první prohlídce žalobkyně) . Z těchto důvodů se Nejvyšší správní soud přiklonil k závěru, že druhá osobní prohlídka žalobkyně
byla nezákonná bez ohledu na jakékoli praktické důvody pro její provedení .
[38] Krajský soud v napadeném rozsudku posoudil dobu omezení osobní svobody
žalobkyně jako nepřiměřenou z důvodu, že
stěžovatel nedoložil, proč k eskortě žalobkyně nemohlo dojít dříve . Stěžovatel v kasační
stížnosti namítal, že při jednání před krajským soudem uvedl, z jakých důvodů nemohlo dojít k dřívější eskortě žalobkyně na
služebnu na Kounicově ulici v Brně, přičemž
byl v rámci jednání připraven tyto skutečnosti doložit . Nejvyšší správní soud ze záznamu
z jednání před krajským soudem ze dne 21 . 9 .
2015 (založeného na č . l . 32–41 spisu krajského soudu) ověřil, že pověřený zaměstnanec
žalovaného krajskému soudu sdělil konkrétní
skutečnosti, na jejichž základě se domníval,
že doba předvedení byla vzhledem k okolnostem přiměřená . Poukázal na to, že v dotyčný
den probíhala mimořádná celorepubliková
bezpečnostní akce, v jejímž rámci měly hlídky cizinecké policie na základě instruktáže
konkrétně rozdělené úkoly, označil hlídku
provádějící eskorty za účelem ztotožnění
osob i důvod, proč se tato hlídka nemohla na
služebnu na hlavním nádraží dostavit dříve .
Krajský soud se s těmito tvrzeními stěžovatele nijak nevypořádal, nezaujal k nim žádný
názor . Aniž by tedy Nejvyšší správní soud
hodnotil správnost závěru krajského soudu,
shledal napadený rozsudek v této části nepřezkoumatelným (srov . rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 14 . 7 . 2005, čj . 2 Afs
24/2005–44, č . 689/2005 Sb . NSS, obdobně
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 5/2 016
též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze
dne 2 . 8 . 2012, čj . 4 Ans 1/2012–61) .
[38] Krajský soud v napadeném rozsudku posoudil dobu omezení osobní svobody
žalobkyně jako nepřiměřenou z důvodu, že
stěžovatel nedoložil, proč k eskortě žalobkyně nemohlo dojít dříve . Stěžovatel v kasační
stížnosti namítal, že při jednání před krajským soudem uvedl, z jakých důvodů nemohlo dojít k dřívější eskortě žalobkyně na
služebnu na Kounicově ulici v Brně, přičemž
byl v rámci jednání připraven tyto skutečnosti doložit . Nejvyšší správní soud ze záznamu
z jednání před krajským soudem ze dne 21 . 9 .
2015 (založeného na č . l . 32–41 spisu krajského soudu) ověřil, že pověřený zaměstnanec
žalovaného krajskému soudu sdělil konkrétní
skutečnosti, na jejichž základě se domníval,
že doba předvedení byla vzhledem k okolnostem přiměřená . Poukázal na to, že v dotyčný
den probíhala mimořádná celorepubliková
bezpečnostní akce, v jejímž rámci měly hlídky cizinecké policie na základě instruktáže
konkrétně rozdělené úkoly, označil hlídku
provádějící eskorty za účelem ztotožnění
osob i důvod, proč se tato hlídka nemohla na
služebnu na hlavním nádraží dostavit dříve .
Krajský soud se s těmito tvrzeními stěžovatele nijak nevypořádal, nezaujal k nim žádný
názor . Aniž by tedy Nejvyšší správní soud
hodnotil správnost závěru krajského soudu,
shledal napadený rozsudek v této části nepřezkoumatelným (srov . rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 14 . 7 . 2005, čj . 2 Afs
24/2005–44, č . 689/2005 Sb . NSS, obdobně
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 5/2 016
též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze
dne 2 . 8 . 2012, čj . 4 Ans 1/2012–61) .
[39] Posledním okruhem kasačních námitek stěžovatel namítal, že otázka včasnosti
a úplnosti úředních záznamů nebyla předmětem žaloby . Výhrady k nim se objevily poprvé
v rozsudku krajského soudu, stěžovatel na ně
nemohl nijak reagovat, rozsudek je v této části pro něho překvapivý . Ve vztahu k žádosti
žalobkyně o vydání kopií úředních záznamů
stěžovatel uvedl, že nevyhovění této žádosti
nemůže být zásahem ve smyslu § 82 s . ř . s .
Správným prostředkem ochrany byla žaloba
na ochranu proti nečinnosti . Žalobou též nebyl napaden obsah potvrzení o provedených
úkonech, ale pouze nevydání kopií o úředních záznamech . Stěžovatel nesouhlasí s tím,
že nevydání kopií o úředních záznamech
představuje dílčí nezákonný zásah z důvodu
údajné nezákonnosti předešlých dílčích zásahů .
[39] Posledním okruhem kasačních námitek stěžovatel namítal, že otázka včasnosti
a úplnosti úředních záznamů nebyla předmětem žaloby . Výhrady k nim se objevily poprvé
v rozsudku krajského soudu, stěžovatel na ně
nemohl nijak reagovat, rozsudek je v této části pro něho překvapivý . Ve vztahu k žádosti
žalobkyně o vydání kopií úředních záznamů
stěžovatel uvedl, že nevyhovění této žádosti
nemůže být zásahem ve smyslu § 82 s . ř . s .
Správným prostředkem ochrany byla žaloba
na ochranu proti nečinnosti . Žalobou též nebyl napaden obsah potvrzení o provedených
úkonech, ale pouze nevydání kopií o úředních záznamech . Stěžovatel nesouhlasí s tím,
že nevydání kopií o úředních záznamech
představuje dílčí nezákonný zásah z důvodu
údajné nezákonnosti předešlých dílčích zásahů .
[40] Ve smyslu uplatněných kasačních námitek se Nejvyšší správní soud nejprve zabýval otázkou, zda prostředkem ochrany proti
nevydání kopií úředních záznamů o provedených úkonech může být žaloba na ochranu
před nezákonným zásahem, pokynem nebo
donucením správního orgánu . Z § 85 s . ř . s .
vyplývá, že „[ž]aloba je nepřípustná, lze-li
se ochrany nebo nápravy domáhat jinými
právními prostředky; to neplatí v případě,
domáhá-li se žalobce pouze určení, že zásah
byl nezákonný“ . Podmínky řízení o žalobě
na ochranu před nezákonným zásahem blíže
rozvedl rozšířený senát Nejvyššího správního
soudu v usnesení ze dne 16 . 11 . 2010, čj . 7 Aps
3/2008–98, č . 2206/2011 Sb . NSS, z něhož
vyplývá, že zásahem může být i nezákonná
nečinnost spočívající v neučinění nějakého
úkonu jiného než rozhodnutí ve smyslu § 65
odst . 1 s . ř . s . Na základě výše uvedeného se
Nejvyšší správní soud neztotožnil s námitkou
stěžovatele, že jediným prostředkem ochrany proti nevydání kopií úředních záznamů
v projednávané věci mohla být žaloba na
ochranu proti nečinnosti správního orgánu
ve smyslu § 79 s . ř . s .
[41] Nejvyšší správní soud stěžovateli přisvědčil v tom, že z žádného podání žalobkyně
SBÍ RKA ROZHO DNUTÍ N SS 5/2 016
učiněného v řízení před krajským soudem
nelze dovodit, že napadala správnost, časovou nepřiměřenost a úplnost úředních záznamů o provedených úkonech . Žalobkyně
se domáhala výlučně vyslovení nezákonnosti
zásahu spočívajícího v okamžitém nevydání
kopií úředních záznamů o provedených úkonech . Argumentovala, že nevydáním kopií
úředních záznamů bylo porušeno její právo
na přístup k informacím o zpracovávaných
osobních údajích bez zbytečného odkladu .
[41] Nejvyšší správní soud stěžovateli přisvědčil v tom, že z žádného podání žalobkyně
SBÍ RKA ROZHO DNUTÍ N SS 5/2 016
učiněného v řízení před krajským soudem
nelze dovodit, že napadala správnost, časovou nepřiměřenost a úplnost úředních záznamů o provedených úkonech . Žalobkyně
se domáhala výlučně vyslovení nezákonnosti
zásahu spočívajícího v okamžitém nevydání
kopií úředních záznamů o provedených úkonech . Argumentovala, že nevydáním kopií
úředních záznamů bylo porušeno její právo
na přístup k informacím o zpracovávaných
osobních údajích bez zbytečného odkladu .
[42] S ohledem na výše uvedené se Nejvyšší správní soud dále zabýval pouze závěry
krajského soudu ohledně zákonnosti postupu žalovaného spočívajícího v neposkytnutí
kopií úředních záznamů o úkonech provedených vůči žalobkyni . Z § 64 odst . 2 a § 35
odst . 3 zákona o Policii České republiky vyplývá, že o úkonech předvedení a prohlídky
osoby sepíše policista záznam . Krajský soud
odůvodnil povinnost žalovaného poskytnout
kopie úředních záznamů žalobkyni ustanovením § 109 téhož zákona . Uvedené ustanovení
pojednává ve svém odstavci 1 o náležitostech
úředního záznamu a o povinnosti vyhotovit
ho bez zbytečného odkladu . Podle odstavce 2
tohoto ustanovení vystaví o provedeném
úkonu policista písemné potvrzení na žádost
osoby bez zbytečného odkladu . Toto písemné potvrzení žalobkyně obdržela, což ostatně
sama konstatovala v podané žalobě, jeho kvalitu a obsah v žalobě nezpochybnila .
[43] Žalobkyně podle žaloby považovala
za nezákonný zásah skutečnost, že jí úřední
záznamy nebyly vydány okamžitě po provedeném úkonu, namítala, že je to běžná
praxe policie . Krajský soud však označil za
nezákonný obsah úředních záznamů a skutečnost, že stěžovatel nijak nevysvětlil, proč
záznamy byly vydány až po 7 hodinách . Nejvyšší správní soud přisvědčil stěžovateli,
že obsah úředních záznamů nebyl v žalobě
zpochybněn, krajský soud tyto úvahy provedl tedy nad rámec žalobních bodů . Ohledně
časové prodlevy, ve které byly úřední záznamy vyhotoveny, není z napadeného rozhodnutí krajského soudu zřejmé, zda shledal nezákonnost ve skutečnosti, že jejich
vyhotovení trvalo 7 hodin, nebo v tom, že
Policie České republiky: prokázání totožnosti [54] Ani požadavek blokového typu zástavby, při respektování obsahu tohoto pojmu, vymezeného v územním plánu, dostatečně neodůvodňuje přijaté řešení . Požadavek blokového
typu zástavby mohl být nepochybně respektován i v případě posunutí navrhovaného veřejného prostranství mimo pozemky navrhovatele . Jak je zřejmé z nákresu v příloze č . 3 kasační
stížnosti, není dokonce právě kvůli umístění
plochy VP-107 do těsného sousedství vily navrhovatele možné požadavek blokového typu
zástavby v tomto místě dodržet důsledněji .