10 Azs 108/2019- 37 - text
10 Azs 108/2019 - 39
pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: N. A. M. B., zastoupen Mgr. Tomášem Císařem, advokátem se sídlem Vinohradská 22, Praha 2, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, za účasti osoby zúčastněné na řízení: L. B., proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 3. 2015, čj. MV-149899-3/SO-2014, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2019, čj. 9 A 80/2015-99,
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. povahu a závažnost dotčeného veřejného zájmu,
2. délku pobytu cizince v hostitelském státě,
3. dobu, jež uplynula od porušení veřejného pořádku či spáchání trestného činu a chování cizince v průběhu této doby,
4. rodinnou situaci cizince,
5. počet dětí a jejich věk,
6. rozsah, v jakém by byl soukromý nebo rodinný život cizince narušen,
7. rozsah sociálních a kulturních vazeb na hostitelský stát,
8. „imigrační historii “ dotčené osoby a
9. věk a zdravotní stav cizince.
[17] Tato kritéria byla vytvořena především v souvislosti s přezkumem vyhoštění cizinců, nicméně NSS je považuje za aplikovatelná i na rozhodnutí o zrušení povolení k pobytu (viz např. rozsudek NSS ze dne 26. 10. 2017, čj. 2 Azs 305/2017-30), příp. na rozhodnutí o vydání povolení k pobytu. Jak ovšem připomněl zdejší soud v rozsudku ze dne 25. 8. 2015, čj. 6 Azs 96/2015-30, „obecně se na hodnocení dopadů rozhodnutí do rodinného a soukromého života cizince pro případ neudělení povolení k pobytu nekladou tak vysoké nároky (…). Byť obecně nejsou dopady rozhodnutí, jímž se neuděluje pobytové oprávnění, tak intenzivní, jako v případě správního vyhoštění či zrušení pobytového oprávnění, vždy je třeba přiměřenost těchto méně závažných následků zkoumat s ohledem na konkrétní dopady do sféry cizince a jeho rodiny“.
[18] NSS je toho názoru, že městskému soudu nelze vyčítat, že se výslovně nevyjádřil ke všem uvedeným kritériím, ale přihlédl především k těm, které považoval pro danou věc za stěžejní.
[19] Žalovaná nepřehlédla, že se stěžovatel dopouštěl trestných činů opakovaně od roku 2000; v době narození syna a uzavření manželství s občankou ČR byl již šestkrát odsouzen. V souvislosti s tím uvedla, že se stěžovatel „nemohl spoléhat na to, že [mu] bude povolen pobyt na území České republiky, kde chce realizovat svůj rodinný život“. Z tvrzení stěžovatele nelze dovodit, že by byla realizace jeho rodinného života v zemi původu naprosto vyloučena, jakkoli by to jistě znamenalo zásadní životní změnu. Stejně tak je možné pokračovat v rodinném životě „na dálku“. NSS souhlasí se závěrem správního orgánu I. stupně, že ochrana veřejného pořádku státu v tomto případě převyšuje soukromé zájmy. Ani námitka nepřiměřenosti rozhodnutí tak není důvodná.
IV. Závěr a náklady řízení
[20] Ze všech uvedených důvodů dospěl NSS k závěru, že kasační stížnost stěžovatele není důvodná, a proto ji v souladu s § 110 odst. 1 s. ř. s. in fine zamítl.
[21] Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s.); žalované nevznikly v tomto řízení náklady nad rámec její běžné činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. prosince 2019
Ondřej Mrákota
předseda senátu