soudem pod sp. zn. 3 Nd 199/2001, o námitce
podjatosti, v právní věci žalobce Z. V., zastoupeného Z. V., proti žalovanému
Dopravnímu podniku hl. m. P., a. s., se sídlem v P., o neplatnost okamžitého
zrušení pracovního poměru a o další nároky z neplatného zrušení pracovního
poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 7 C 155/89, t a k t o
:
Soudci Nejvyššího soudu České republiky JUDr. E. T. a Mgr. J. H. nejsou
vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu České
republiky pod sp. zn. 3 Nd 199/2001.
Vrchním soudem v Praze je pod sp. zn. Nco 87/2001 vedeno řízení o námitce
podjatosti vznesené žalobcem vůči předsedkyni senátu Městského soudu v Praze,
který vede pod sp. zn. 11 Co 598/2000 řízení o odvolání žalobce proti usnesení
Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 10. 2000, sp. zn. 7 C 155/89. Žalobce
vznesl námitku podjatosti též vůči soudcům Vrchního soudu v Praze JUDr. E. S.
(zde opětovně) a JUDr. A. M.
Podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu je o uvedené námitce podjatosti žalobce
vůči soudcům Vrchního soudu v Praze příslušný rozhodnout senát Nejvyššího soudu
č. 3 Nd, složený z předsedy senátu JUDr. E. T. a soudců Mgr. J. H. a JUDr. B.
R. Žalobce však podáním ze dne 26. 6. 2001, doplněným podáními ze dne 27. 6.
2001, 9. 7. 2001, 24. 7. 2001 a 7. 8. 2001 namítl též podjatost soudců
Nejvyššího soudu, a to JUDr. E. T., Mgr. J. H. a JUDr. J. F.
Z textu značně obsáhlých podání, která jsou místy poněkud nesrozumitelná, je
patrno, že žalobce spatřuje důvod pro vyloučení výše jmenovaných soudců
Nejvyššího soudu z projednání a rozhodnutí věci v jejich „strannosti, ústavně-
právní nečinnosti, upřednostňování zákonných ustanovení před ústavně právními
principy, uvádění nepravdy o okolnostech, které mají podstatný význam pro
rozhodnutí, narušování principů právní jistoty, soudní svévoli a libovůli,
manipulacích v oblasti právního zastoupení, anarchii“ apod., což dovozuje z
jejich přístupu k předchozím řízením vedeným Nejvyšším soudem pod sp. zn. 3 Nd
148/2001 a 3 Nd 150/2001, kdy Nejvyšší soud rozhodoval v senátě složeném z
předsedy senátu JUDr. E. T. a soudců Mgr. J. H. a JUDr. J. F. o předchozích
námitkách podjatosti žalobce vůči soudcům Vrchního soudu v Praze.
S odkazem na výše uvedené skutečnosti zakládající (dle názoru žalobce)
podjatost soudců Nejvyššího soudu JUDr. E. T., Mgr. J. H. a JUDr. J. F.,
žalobce navrhuje jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci vedené
Nejvyšším soudem pod sp. zn. 3 Nd 199/2001.
Předseda senátu Nejvyššího soudu JUDr. E. T. se k žalobcem vznesené námitce
podjatosti vyjádřil tak, že žalobce ani žádného z účastníků řízení či jejich
zástupců nezná a nemá též žádný přímý či nepřímý zájem na výsledku řízení v
dané věci. Konečně ani sám žalobce takové skutečnosti neuvádí a jeho podjatost
dovozuje výlučně z důvodů uvedených v § 14 odst. 4 o. s. ř. Osobně neshledává
žádné důvody, jež by mu bránily ve věci nestranně a objektivně rozhodovat.
Mgr. J. H. k námitce podjatosti vznesené proti jeho osobě uvedl, obdobně jako
JUDr. T., že žalobce ani žádného z účastníků řízení či jejich zástupce blíž
nezná a nemá žádný přímý či nepřímý zájem na výsledku řízení v projednávané
věci. Z podané námitky vůči jeho osobě se také nepodávají žádné skutečnosti, ze
kterých by bylo možno dovodit jeho podjatost. Neshledává proto žádné důvody,
které by mu bránily ve věci nestranně a objektivně rozhodovat.
Podle § 16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen,
rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodně
jiný senát téhož soudu.
Nejvyšší soud České republiky jako soud příslušný ve smyslu posledně citovaného
ustanovení o. s. ř. přezkoumal (v senátě č. 11 Nd) návrh žalobce a shledal, že
zákonné důvody pro vyloučení předsedy senátu JUDr. E. T. a soudce Mgr. J. H. z
projednávání a rozhodnutí věci dle námitky podjatosti dány nejsou. O vyloučení
JUDr. J. F. Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť tento již od 1. 6. 2001 není
soudcem Nejvyššího soudu a z tohoto důvodu se nemůže účastnit jako člen senátu
na projednání a rozhodnutí věci vedené pod sp. zn. 3 Nd 199/2001.
Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a
rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo
k jejich zástupům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní
zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1
Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu lze soudce vyloučit z
projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných
důvodů, které mu zcela zjevně brání věc projednat a rozhodnout v souladu se
zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Poměrem soudce k věci je třeba rozumět zejména přímý právní zájem soudce na
projednávané věci. Tak je tomu v případech, kdy je soudce sám účastníkem
řízení, nebo když by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech.
Vyloučen by byl také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem než
při dokazování při jednání (např. jako svědek).
Poměrem soudce k účastníkům či jejich zástupcům se rozumí především poměr
příbuzenský nebo jemu podobný, vztah přátelský či zjevně nepřátelský, vztah
ekonomické závislosti apod.
Podle § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou
okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o
projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Tyto okolnosti tedy
samy o sobě nemohou být důvodem k pochybnosti o nepodjatosti soudce, neboť v
postupu soudce při projednávání konkrétní věci se projevuje samotný výkon
soudnictví.
Pokud jde o žalobcem uváděné skutečnosti, týkající se dotčených soudců
Nejvyššího soudu JUDr. E. T. a Mgr. J. H., již pro samotné znění výše uvedeného
ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř. se nelze ztotožnit s žalobcovým názorem, že
jím naznačeným postupem jmenovaných soudců, resp. namítanými nedostatky a
pochybeními v jejich postupu při projednávání a rozhodování jiné věci, je
objektivně dán důvod pro jejich vyloučení z projednání a rozhodnutí věci jiné.
Předmětné skutečnosti se vztahují toliko k rozhodování soudců v jiných věcech
ve smyslu § 14 odst. 4 o. s. ř. a nikoliv k jejich poměru k věci, účastníkům či
jejich zástupcům. Nemohou proto být samostatným důvodem pro jejich vyloučení.
Nad rámec výše uvedeného lze konstatovat, že není možné spatřovat poměr soudce
k věci jen z toho důvodu, že v řízení postupuje nikoliv zcela podle představ
účastníků, neboť opak by vedl k neudržitelnému výkladu, kdy v jakémkoliv řízení
prováděném či rozhodnutém dle domnění účastníků nespravedlivě či nezákonně by
bez dalšího byl dán důvod pochybovat o nepodjatosti zúčastněných soudců a
přísedících.
Pochybnost o nepodjatosti JUDr. E. T. a Mgr. J. H. nelze dovodit ani z jejich
vyjádření, v nichž potvrzují, že k věci, účastníkům řízení ani jejich zástupcům
nejsou v žádném vztahu. O jejich případné podjatosti pak nesvědčí žádná jiná
okolnost obsažená ve spise. Nejvyššímu soudu proto nezbylo než rozhodnout jak
je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. prosince 2001
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch