11 Tcu 100/2025-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. 11. 2025 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. B., trestním příkazem Okresního soudu Prievidza, Slovenská republika, ze dne 11. 7. 2023, sp. zn. 2T/46/2023, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
1. Trestním příkazem Okresního soudu Prievidza, Slovenská republika (dále jen „cizozemský soud“), ze dne 11. 7. 2023, sp. zn. 2T/46/2023, který nabyl právní moci dne 29. 8. 2023, byl J. B. (dále jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání přečinu zanedbání povinné výživy podle § 207 odst. 2, odst. 3 písm. b) ve spojení s § 138 písm. b) slovenského trestního zákona. Za uvedený přečin byl odsouzenému uložen (nepodmíněný) trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců.
2. Podle cizozemského soudu se odsouzený shora uvedeného přečinu (stručně řečeno) dopustil tak, že:
ačkoliv mu ze zákona o rodině vyplývala povinnost vyživovat jeho nezletilé dcery AAAAA (pseudonym) a BBBBB (pseudonym), v rámci posuzování předběžné otázky ve smyslu § 7 odst. 1 trestního řádu vyšetřovatel PZ určil, že byl povinný platil od března 2020, kdy opustil společnou domácnost, do 12. 1. 2021, matce dětí J. L. výživné na děti 200 euro měsíčně a rozsudkem Okresního soudu Prievidza ze dne 28. 5. 2021, č. j. 18P/1/2021-88, který nabyl právní moci dne 11. 11. 2021, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Trenčíne ze dne 26. 10. 2021, č. j. 6CoP/49/2021-108, který nabyl právní moci dne 11. 11. 2021, byl povinen platit J. L. výživné na děti 200 euro měsíčně, a to do posledního dne v měsíci, plnění této vyživovací povinnosti se v Prievidzi úmyslně vyhýbal od března 2020 do června 2023, a to tím, že k jeho podnětu s ním dva zaměstnavatelé rozvázali pracovní poměr, výživné v soudem stanoveném rozsahu neplatil, a to ani v době, kdy byl zaměstnaný. J. L. zaplatil pouze 870,14 euro a na výživném zůstal dlužný 7 129,86 euro.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že Nejvyšší soud s ohledem na čl. II bod 18. přechodných ustanovení zákona č. 427/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, i nadále aplikuje § 4a odst. 3 zákona, ve znění účinném přede dnem 1. 7. 2024, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 zaznamenáno do evidence Rejstříku trestů. V takovém případě rozhodne na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije obdobně.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie, konkrétně příslušným soudem Slovenské republiky. Předmětné odsouzení se navíc týká skutku, který je trestný i podle právního řádu České republiky (jmenovitě trestného činu zanedbání povinné výživy podle § 196 tr. zákoníku). Cizozemské odsouzení bylo zaznamenáno do evidence Rejstříku trestů dne 4. 10. 2023.
7. Konkrétně jednání odsouzeného vykazuje přinejmenším znaky přečinu zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 2 tr. zákoníku. Formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona jsou tedy splněny.
8. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený svým jednáním porušil zájem na zajištění výživy oprávněných osob. Jde-li o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že odsouzenému byl cizozemským soudem uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018). V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení J. B. výše označeným trestním příkazem cizozemského soudu hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 11. 2025
JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu