11 Tcu 29/2018-36
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 18. 7. 2018 v neveřejném zasedání návrh
Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3
zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a
rozhodl t a k t o :
I. Návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle § 4a odst. 3 zákona
č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně
odsouzení občana České republiky J. B., rozsudkem Obvodového soudu Görlitz,
Spolková republika Německo ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. 7 Ds 120 Js 23331/13, a
to pro trestné činy ozbrojené krádeže a přechovávání cizí věci za účelem
obživy, se zamítá.
II. Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění
pozdějších předpisů, se na část odsouzení občana České republiky J. B.,
rozsudkem Obvodového soudu Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 5. 5.
2015, sp. zn. 6 Ls 120 Js 32932/14, a to pro trestné činy krádeže, a nedovolené
držení omamných a psychotropních látek a těmto trestným činům odpovídající část
trestu v trvání 23 (dvaceti tří) měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České
republiky.
III. Naproti tomu návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle § 4a
odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších
předpisů, ohledně části odsouzení občana České republiky J. B., rozsudkem
Obvodového soudu Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 5. 5. 2015, sp.
zn. 6 Ls 120 Js 32932/14, a to pro trestný čin podvodného vylákání veřejných
služeb a tomuto trestnému činu odpovídající část trestu v trvání 1 (jednoho)
měsíce se zamítá.
I. Rozsudkem Obvodového soudu Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 17.
12. 2013, sp. zn. 7 Ds 120 Js 23331/13, který nabyl právní moci téhož dne, byl
J. B. uznán vinným trestným činem ozbrojené krádeže a přechovávání cizí věci
za účelem obživy, podle německého trestního zákona, a odsouzen k souhrnnému
nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku.
Podle skutkových zjištění Obvodového soudu Görlitz, Spolková republika Německo,
ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. 7 Ds 120 Js 23331/13, J. B. spáchal trestnou
činnost v podstatě tím, že
1) dne 3. 9. 2013 kolem 14:00 hod., vstoupil do prodejny T. na adrese H. v
Z., ačkoli mu bylo známo, že mu byl dne 17. 7. 2013 uložen zákaz vstupu,
2) dne 3. 9. 2013 kolem 18:00 hod., v úmyslu nalézt a odcizit hodnotné
předměty, vnikl do neuzamčené budovy majitele M. K. na adrese H.-M.-S. v Z.,
která se nacházela v rekonstrukci, odkud odcizil 3 mosazné obklady dveří, 3
flexi hadice, 4 dveřní kliky, 1 sprchovou hlavici, mosaznou trubku a mosazný
úhelník, vše v blíže neurčené hodnotě,
3) dne 12. 9. 2013 kolem 11,00 hod. odcizil v prodejně T. na adrese H. v
Z., nápoje v hodnotě 6,88 euro v úmyslu si tyto ponechat, přičemž v době činu,
jak mu bylo známo, měl při sobě nůž a do prodejny vstoupil s vědomím, že mu byl
dne 17. 7. 2013 uložen zákaz vstupu,
4) při policejní kontrole na základě shora uvedeného činu byla u odsouzeného
nalezena kosmetika v hodnotě 58,95 euro, která byla odcizena krátce předtím z
prodejny R. D. na adrese F. v Z. a dvě nové sekyry v hodnotě 79,98 euro,
které byly krátce předtím odcizeny v prodejně T. na adrese H. v Z., neznámým,
zvlášť stíhaným pachatelem, pravděpodobně V. N., od něhož J. B. tyto předměty
převzal, přestože mu bylo známo, že pochází z krádeží, a tyto hodlal převézt do
České republiky, za což měl od V. N. obdržet 15 až 20 euro, jimž hodlal
financovat alespoň částečně své životní potřeby.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci
Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č.
269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny zákonné podmínky pro
rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud
na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana
České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na
odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i
podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a
druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že J. B.
je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem. Toto
odsouzení se však týká skutků, které nevykazují znaky trestných činů podle
příslušných právních předpisů České republiky, tedy znaky některé skutkové
podstaty trestného činu v trestním zákoníku, a není tak splněna formální
podmínka postupu podle § 4a odst. 3 zákona, spočívající v oboustranné
trestnosti činu, pro nějž byl český občan cizím soudem odsouzen.
Na základě výše uvedeného je totiž zřejmé, že není splněna podmínka oboustranné
trestnosti činu, pokud jde o jednání pod bodem 1) rozsudku spočívající v tom,
že odsouzený J. B. dne 3. 9. 2013 kolem 14:00 hod., vstoupil do prodejny T.
na adrese H. v Z., ačkoli mu bylo známo, že mu byl dne 17. 7. 2013 uložen
zákaz vstupu,
neboť toto jednání nenaplňuje znaky žádné skutkové podstaty trestného činu
podle trestního zákona České republiky. Pokud jde o vstup odsouzeného do
prostor prodejny, kam mu byl dříve zakázán přístup, z popisu skutku nevyplývá,
jaké povahy tento zákaz byl, tedy zda se jednalo o zákaz daný odsouzenému
soukromým subjektem – vlastníkem, popř. provozovatelem prodejny, nebo zda šlo o
zákaz uložený mu některým správním nebo justičním orgánem (vztahující se např.
na území Spolkové republiky Německo, popř. na vymezenou část jejího území), což
lze ovšem vzhledem k popisu ostatních skutků, jichž se odsouzený dopustil,
prakticky vyloučit. Jednání odsouzeného tedy nelze podřadit pod nabízející se
trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 tr.
zákoníku.
V případě skutků popsaných v bodech 2) a 3) rozsudku, kterých se odsouzený
dopustil tím, že:
2) dne 3. 9. 2013 kolem 18:00 hod., v úmyslu nalézt a odcizit hodnotné
předměty, vnikl do neuzamčené budovy majitele M. K. na adrese H.-M.-S. v Z.,
která se nacházela v rekonstrukci, odkud odcizil 3 mosazné obklady dveří, 3
flexi hadice, 4 dveřní kliky, 1 sprchovou hlavici, mosaznou trubku a mosazný
úhelník, vše v blíže neurčené hodnotě,
3) dne 12. 9. 2013 kolem 11,00 hod. odcizil v prodejně T. na adrese H. v Z.,
nápoje v hodnotě 6,88 euro v úmyslu si tyto ponechat, přičemž v době činu, jak
mu bylo známo, měl při sobě nůž a do prodejny vstoupil s vědomím, že mu byl dne
17. 7. 2013 uložen zákaz vstupu,
tak pokud jde o v úvahu přicházející trestný čin krádeže podle § 205 odst. 1
písm. a) tr. zákoníku, jednáním pachatel musí být způsobena škoda nikoli
nepatrná, za kterou je ve smyslu § 138 odst. 1 tr. zákoníku považována škoda
dosahující částky nejméně 5.000 Kč. Obviněný však svým jednáním v bodě 2)
způsobil škodu v blíže neurčené výši, v bodě 3) pak škodu v celkové výši
přibližně 6,88 euro tj. 178 Kč (srov. kurzy devizového trhu České národní banky
ke dni 12. 9. 2013). Z obsahu spisu dále není zřejmé, že by obviněný svým
jednáním naplnil některé z jiných zákonných ustanovení § 205 odst. 1 písm. b)
až e) tr. zákoníku. V úvahu nepřichází ani kvalifikace podle § 205 odst. 2 tr.
zákoníku s ohledem na odsouzení J. B. rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze
dne 2. 12. 2011, sp. zn. 4 T 225/2011 (viz bod 9 opisu z evidence Rejstříku
trestů). Ačkoliv tímto rozsudkem byl J. B. odsouzen za trestný čin krádeže, a
to ve třech posledních letech od nyní posuzovaného jednání, nebylo by možno
shledat naplnění podmínek pro vyhovění návrhu, a to vzhledem k případné
nutnosti částečného snížení trestu odnětí svobody pod výměru jednoho roku
uloženého odsouzenému předmětným rozsudkem Obvodového soudu Görlitz. Je tomu
tak proto, že podmínka oboustranné trestnosti činu nebyla shledána splněnou ani
ohledně skutku pod bodem 4) rozsudku, v němž je spatřován trestný čin
přechovávání věci za účelem obživy. Tohoto jednání, kterého se dopustil tím,
že: při policejní kontrole na základě shora uvedeného činu byla u odsouzeného
nalezena kosmetika v hodnotě 58,95 euro, která byla odcizena krátce předtím z
prodejny R. D. na adrese F. v Z. a dvě nové sekyry v hodnotě 79,98 euro,
které byly krátce předtím odcizeny v prodejně T. na adrese H. v Z.,
neznámým, zvlášť stíhaným pachatelem, pravděpodobně V. N., od něhož J. B.
tyto předměty převzal, přestože mu bylo známo, že pochází z krádeží, a tyto
hodlal převézt do České republiky, za což měl od V. N. obdržet 15 až 20 euro,
jimž hodlal financovat alespoň částečně své životní potřeby, nenaplňuje znaky
žádné skutkové podstaty trestného činu podle trestního zákona České republiky,
když s ohledem na hodnotu přechovávaných věcí, která nedosáhla výše škody
nikoli nepatrné, tj. 5 000 Kč, nelze jednání odsouzeného považovat za v úvahu
přicházející trestný čin podílnictví podle § 214 tr. zákoníku.
Nejvyšší soud v tomto kontextu připomíná svou ustálenou judikaturu, podle níž „…
se za citelný trest odnětí svobody odůvodňující zaznamenání údajů o odsouzení
do evidence Rejstříku trestů považuje nepodmíněný trest …v trvání alespoň
jednoho roku.“ A tedy „… se rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona vydává pouze u
uložených nepodmíněných trestů odnětí svobody v rozsahu minimálně jeden rok
…“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010 a
ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013). Obdobný právní názor byl vysloven
v řadě dalších rozhodnutí Nejvyššího soudu – např. v usnesení ze dne 24. 2.
2006, sp. zn. 11 Tcu 12/2006, kdy ve vztahu k hierarchii druhů trestů Nejvyšší
soud v této souvislosti konstatoval, že „…uložený podmíněný trest odnětí
svobody vzhledem ke svému charakteru, zařazení v hierarchii sankcí v českém
trestním právu a vzhledem k jeho konkrétní výměře postup podle shora uvedeného
ustanovení (tj. tehdejšího ustanovení § 4 odst. 2 zákona – nyní jde o § 4a
odst. 3 zákona) neodůvodňuje.“ K tomu srov. dále např. usnesení Nejvyššího
soudu sp. zn. 11 Tcu 83/2002, sp. zn. 11 Tcu 51/2005, sp. zn. 11 Tcu 69/2006,
sp. zn. 11 Tcu 14/2007, sp. zn. 11 Tcu 166/2014). Nejvyšší soud v posuzované
věci neshledal důvod ke změně této judikatury.
Pro úplnost je třeba uvést, že z rozsudku Obvodového soudu Görlitz, Spolková
republika Německo, ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. 7 Ds 120 Js 23331/13, nevyplývá
ani závěr, že by odsouzenému byl uložen souhrnný nepodmíněný trest, když v
případě jeho odsouzení předchozím rozsudkem Obvodového soudu Görlitz, Spolková
republika Německo, ze dne 4. 4. 2013, sp. zn. 7 Ds 120 Js 8010/13, který nabyl
právní moci téhož dne, mu byl tímto rozsudkem uložen samostatný podmíněný trest
odnětí svobody, navíc v trvání deseti měsíců, který však byl zrušen usnesením
Obvodového soudu Gorlitz ze dne 24. 2. 2014, sp. zn. BwR 7 Ds 120 Js 8010/13, a
s odsouzením rozsudkem Obvodového soudu Görlitz, Spolková republika Německo,
ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. 7 Ds 120 Js 23331/13, nemá žádnou souvislost.
Je třeba také připomenout dikci § 11 odst. 2 tr. zákoníku (s účinností od 27.
4. 2012), kdy pro účely trestního řízení se na pravomocné odsouzení soudem
jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České
republiky, a to za podmínky oboustranné trestnosti činu. Je tak zřejmé, že
českým orgánům činným v trestním řízení nic nebrání v tom, aby na výše označená
rozhodnutí německého soudu bez dalšího (jen při splnění podmínky oboustranné
trestnosti činu) nahlížely ex lege jako na odsouzení soudem České republiky,
přičemž z opisu evidence Rejstříku trestu vyžádaného Nejvyšším soudem ze dne
21. 6. 2018 vyplývá, že předmětná cizozemská odsouzení jsou evidována ve
zvláštní části opisu, a tedy na základě toho je snadno zjistitelné pro orgány
činné v trestním řízení, které z něj mohou vyvodit příslušné právní důsledky.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud v této části návrhu Ministerstva spravedlnosti
České republiky nevyhověl.
II. Rozsudkem Obvodového soudu Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 5.
5. 2015, sp. zn. 6 Ls 120 Js 32932/14, který nabyl právní moci dne 13. 5. 2015,
byl J. B. dále uznán vinným trestným činem krádeže v 11 případech, jednou v
souběhu s rušením domovní svobody, podvodného vylákání veřejných služeb a
nedovoleného držení omamných a psychotropních látek ve dvou případech, podle
německého trestního zákona a zákona o omamných a psychotropních látkách, a
odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se J. B. dopustil trestné
činnosti skutky popsanými v bodech 1 - 14 tím, že
1) dne 19. 12. 2014 kolem 16:30 hod. v součinnosti se zvlášť stíhanou B. Č.
odcizil v prodejních prostorách prodejny M. v G., N. S. cigarety, kosmetiku
a zábavní elektroniku v celkové hodnotě 414,89 euro tak, že si zboží ukryli do
tašek přes ramena, a s tímto kolem pokladny prošli bez zaplacení,
2) dne 1. 10. 2014 kolem 18:00 hod. odcizil v prodejních prostorách prodejny
M. v G., N. S., parfém a příslušenství pro kojence v celkové hodnotě 68,75
euro,
3) dne 10. 10. 2014 kolem 11.16 hod. jel odsouzený tramvají č. 3 společnosti
VGG Görlitz, GmbH od H. v G., směrem na W., aniž by měl platnou jízdenku, když
již před nástupem neměl v úmyslu zaplatit jízdné ve výši 1,40 euro.
4) dne 7. 10. 2014 kolem 14:30 hod. odcizil v prodejních prostorách Kaufland
Warenhandel Löbau GmbH & Co.KG v Z., Chr.-K., 2 USB měniče napětí v celkové
hodnotě 49,98 euro tak, že je ukryl do závěsné tašky, a s tímto kolem pokladny
prošel bez zaplacení,
5) dne 18. 10. 2014 kolem 9:40 hod. odcizil v prodejních prostorách Kaufland
Warenhandel Löbau GmbH & Co.KG v Z., Ä. W. 87,5 nožů v celkové hodnotě 99,95
euro tak, že je ukryl do závěsné tašky, a s tímto zbožím kolem poklady prošel
bez zaplacení, a přestože věděl, že mu byl vysloven zákaz vstupu do prodejny,
6) dne 22. 10. 2014 kolem 16:45 hodin odcizil v prodejních prostorách T.
Baumarkt GmbH Am Hopfenfeld 2 v G. 2 krabičky sad vrtáků v celkové hodnotě
59,98 euro tak, že je ukryl do batohu, a se zbožím kolem pokladny prošel bez
zaplacení,
7) dne 22. 10. 2014 v 16:27 hodin odcizil z prodejny Marktkauf G., N. S.,
kosmetiku a zábavní elektroniku v celkové hodnotě 70,96 euro tak, že toto zboží
uschoval do tašky, a poté opustil obchod, aniž by zboží zaplatil.
8) v blíže nezjištěnou dobu dne 22. 10. 2014 mezi 16:50 hodin a 19:15 hodin
odcizil v prodejně Marktkauf G., N. S., parfém v celkové hodnotě 77,15 euro.
9) dne 19. 12. 2014 mezi 15:30 hod. a 16:15 hod. odcizil v prodejně t. Baumarkt
GmbH, Am Hopfenfeld 2 v G. kombinované kleště v hodnotě 18,99 euro.
10) dne 22. 11. 2014 kolem 07:40 hod. v součinnosti se zvlášť stíhanou B. Č.
odcizil v prodejně Kaufland Warenhandel Löbau GmbH & Co.KG in Zittau, Chr.-K.
parfém v hodnotě 79,29 euro tak, že zboží ukryli do závěsné tašky B. Č., a s
tímto zbožím kolem pokladny prošli bez zaplacení,
11) dne 16. 12. 2014 kolem 20:15 hod. v součinnosti se zvlášť stíhanou B. Č.
odcizil v prodejně Kaufland Warenhandel Löbau GmbH & Co.KG in Zittau,
Chr.-K.-S. šperky, oblečení a parfém v hodnotě 148,09 euro tak, že zboží
ukryli do závěsné tašky B. Č., a s tímto zbožím kolem pokladny prošli bez
zaplacení,
12) dne 1. 10. 2014 před 14:54 hod. odcizil v prodejně t. Baumarkt GmbH, Am
Hopfenfeld 2 v G. radiový monitorovací systém v hodnotě 249,00 euro,
13) dne 13. 9. 2014 kolem 23.30 hod. v Z., L. P. měl u sebe celkem 2,54 gramů
metamfetaminu (pervitinu),
14) dne 18. 9. 2014 kolem 6:35 hod. v Z., L. P. měl u sebe dva uzavíratelné
plastové obaly obsahující metamfetamin (pervitin) o hmotnosti 3,6 gramů netto,
přičemž byl nalezen ležící na ulici a na policistu působil velmi rozrušeným
dojmem. V obou případech přitom věděl, že nedisponuje potřebným povolením
Spolkového ústavu pro léčiva a léčiva pro manipulaci s omamnými a
psychotropními látkami.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci
Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č.
269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou částečně splněny zákonné
podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
Pokud jde o formální podmínku postupu podle § 4a odst. 3 zákona, tedy podmínku
oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem
odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka
oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z těchto více skutků
(viz č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Pokud je předmětem odsuzujícího rozsudku
více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona
České republiky, v takovém případě se jako na odsouzení soudem České republiky
hledí jen na část odsouzení, které se týkají skutku (skutků), u něhož je
podmínka oboustranné trestnosti splněna, včetně jemu odpovídající části
uloženého trestu. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, ohledně
kterého se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, u něhož je podmínka
oboustranné trestnosti činu splněna, určí v rozhodnutí podle § 4a odst. 3
zákona Nejvyšší soud s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku, u něhož se
hledí jako na odsouzení soudem České republiky, a závažnosti skutku, ohledně
něhož tyto podmínky splněny nejsou. Určení odpovídajícího (přiměřeného) trestu,
ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí jako na odsouzení
soudem České republiky je nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí
Nejvyššího soudu učiněného podle § 4a odst. 3 zákona (viz č. 51/2000-II. Sb.
rozh. tr.). Ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České
republiky (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu), se návrh
Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona zamítne.
S ohledem na výše uvedené úvahy dospěl Nejvyšší soud k závěru, že pokud jde o
odsouzení obviněného rozsudkem Obvodového soudu Görlitz, Spolková republika
Německo, ze dne 5. 5. 2015, sp. zn. 6 Ls 120 Js 32932/14, pro jednání, v němž
jsou spatřovány trestné činy krádeže v 11 případech a nedovoleného držení
omamných a psychotropních látek ve dvou případech, podle německého trestního
zákona a zákona o omamných a psychotropních látkách, tak v těchto případech se
odsouzení týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle právního
řádu České republiky (krádeže podle § 205 tr. zákoníku a přechovávání omamné a
psychotropní látky a jedu podle § 284 tr. zákoníku). V tomto rozsahu jsou tedy
splněny všechny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.
S poukazem na shora uvedené však podle Nejvyššího soudu podmínka oboustranné
trestnosti činu není splněna v případě skutku, v němž je podle příslušných
ustanovení trestního zákona Spolkové republiky Německo spatřován v jednání
odsouzeného J. B. v bodě 3) rozsudku Obvodového soudu Görlitz, Spolková
republika Německo, ze dne 5. 5. 2015, sp. zn. 6 Ls 120 Js 32932/14 trestný čin
podvodného vylákání veřejných služeb spočívající v tom, že dne 10. 10. 2014
kolem 11.16 hod. jel odsouzený tramvají č. 3 společnosti VGG Görlitz, GmbH od
H. v G., směrem na W., aniž by měl platnou jízdenku, když již před nástupem
neměl v úmyslu zaplatit jízdné ve výši 1,40 euro.
Toto jeho jednání nenaplňuje znaky žádné skutkové podstaty trestného činu podle
trestního zákona České republiky. Předmětné jednání by mohlo být považováno za
trestný čin podvodu podle § 209 tr. zákoníku pouze tehdy, pokud by škoda
jednáním způsobená dosáhla výše škody nikoli nepatrné, tj. 5 000,- Kč. Tyto
okolnosti ovšem z popisu skutku nevyplývají a vzhledem k povaze jednání
odsouzeného (šlo o jednu jízdu prostředkem městské hromadné dopravy) je nelze
ani předpokládat. Protože v úvahu nepřichází použití ani jiné skutkové
podstaty, obsažené v trestním zákoně České republiky, tak Nejvyšší soud návrh
Ministerstva spravedlnosti podle § 4a odst. 3 zákona ohledně cizozemského
odsouzení v této části (tj. ohledně tohoto skutku) a za něj odpovídajícího
trestu zamítl.
V posuzované věci jsou jinak dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J.
B. se pro svůj prospěch dopustil jednání, kterým způsobil škodu na cizím
majetku. Společenská škodlivost jeho jednání je zvyšována zejména tím, že se
zejména předmětné majetkové trestné činnosti dopustil v mnoha případech. Rovněž
neoprávněně v množství větším než malém pro vlastní potřebu přechovával
psychotropní a omamnou látku - pervitin, která představuje nebezpečí pro zdraví
nebo život člověka. Dopustil se tak trestné činnosti, k jejímuž stíhání je
Česká republika zavázána i mezinárodními úmluvami. Z opisu z evidence Rejstříku
trestů je zřejmé, že v minulosti byl pro majetkovou trestnou činnost odsouzen
ve Spolkové republice Německo i v České republice. Pokud jde o druh uloženého
trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen citelný
trest odnětí svobody.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České
republiky vyhověl v rozsahu stanoveném ve výroku tohoto rozhodnutí. Přitom
rozhodl tak, že část trestu J. B., ohledně něhož se hledí jako na odsouzení
soudem České republiky, činí trest odnětí svobody v trvání 23 (dvacet tři)
měsíců, a to s přihlédnutím k poměru závažnosti jednotlivých skutků.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 7. 2018
JUDr. Antonín
Draštík
předseda senátu