11 Tcu 103/2023-80
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 30. 5. 2024 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
I. Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky P. M., rozsudkem Okresního soudu Dresden, Spolková republika Německo, ze dne 24. 11. 2021, sp. zn. 201 Ls 424 Js 60198/19, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Dresden, Spolková republika Německo, ze dne 30. 5. 2022, sp. zn. 10 Ns 424 Js 60198/19.
II. Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky P. M., rozsudkem Zemského soudu München I, Spolková republika Německo, ze dne 21. 4. 2020, sp. zn. 8 KLs 245 Js 126534/19, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
1. Rozsudkem Okresního soudu Dresden, Spolková republika Německo (dále jen „první cizozemský soud“), ze dne 24. 11. 2021, sp. zn. 201 Ls 424 Js 60198/19, který nabyl právní moci dne 8. 6. 2022, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Dresden, Spolková republika Německo, ze dne 30. 5. 2022, sp. zn. 10 Ns 424 Js 60198/19, byl P. M. (dále jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání pokusu krádeže a dále trestného činu krádeže ve čtyřech případech. Za uvedené trestné činy byl odsouzenému uložen úhrnný (nepodmíněný) trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let.
2. Rozsudkem Zemského soudu München I, Spolková republika Německo (dále jen „druhý cizozemský soud“), ze dne 21. 4. 2020, sp. zn. 8 KLs 245 Js 126534/19, který nabyl právní moci téhož dne, byl odsouzený uznán vinným ze spáchání trestného činu zvlášť těžké krádeže v pěti případech, kterého se dopustil společně s odsouzeným R. B. Za tento trestný čin byl odsouzenému druhým cizozemským soudem uložen (nepodmíněný) trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a 3 (tří) měsíců.
3. Podle skutkových zjištění druhého cizozemského soudu se odsouzený (společně s odsouzeným R. B.) uvedeného trestného činu dopustil (zjednodušeně řečeno) tím, že:
dne 7. 3. 2019 ve 22:31 hodin si odsouzení násilím obstarali přístup k podzemní garáži XY na adrese XY (s přístupy přes XY a XY) v Mnichově, a to tak, že závoru pro zajištění příjezdu ohnuli násilím na stranu, aby mohli v souladu se svým dříve učiněným společným plánem činu při součinnosti s dělbou úkolů odcizit z podzemní garáže kořist, kterou se vyplatí odcizit, obzvláště vozidla ve vyšší hodnotě.
Oba odsouzení přitom jednali vždy s úmyslem si z opakovaných krádeží obstarat nejen přechodný zdroj příjmů, a to v nejen nevýznamném rozsahu.
V následujících téměř pěti a půl hodinách, konkrétně až do 04:06 hodin dne 8. 3. 2019, oba odsouzení následně v souladu se svým plánem činu odcizili dále uvedené předměty, aby si je nejprve protiprávně ponechali pro sebe a aby je poté dále se ziskem zpeněžili v České republice:
1. (bod III.1. obžaloby) oba odsouzení odcizili tam odstavené dodávkové vozidlo VW T5 Multivan, sezónní registrační značka XY (04-10), poškozeného C. B. v hodnotě nejméně 37 000 EUR, přičemž nejprve násilím, pomocí odpovídajícího nástroje, propíchnutím otevřeli zámek u dveří spolujezdce předtím, než nalezli klíč od vozidla, který poškozený schoval ve vozidle a pomocí něhož posléze nastartovali motor.
2. (bod III.4. obžaloby) odsouzení dále odcizili rovněž v podzemní garáži odstavené, pomocí kabelového zámku zajištěné, motocykly značky Yamaha R6 a Ducati 996R. Jednalo se o závodní stroje bez registrace k provozu na pozemních komunikacích. Odcizili též i přívěs za vozidlo s registrační značkou XY, vše ve vlastnictví poškozeného B. L. P. Svým jednáním tak způsobili tomuto poškozenému škodu v celkové výši nejméně 31 500 EUR. Uvedeného činu se dopustili tak, že nejprve přeštípli kabelové zámky a dále motocykly naložili na uvedený přívěs.
3. (bod III.2. obžaloby) odsouzení kromě toho odcizili také motocykl značky XY Adventure, sezónní registrační značka XY (03-11), v hodnotě 14 170 EUR, poškozeného B. H., který byl odstavený v podzemní garáži, a který byl zajištěný pomocí zámku na řídítkách a pomocí řetězového zámku na předním kole, přičemž nejprve přeštípli řetězový zámek na předním kole a poté motocykl rovněž naložili na shora uvedený přívěs.
4. (bod III.3. obžaloby) odsouzení dále odcizili motocykl značky XY Superduke GT, registrační značka XY, který byl odstavený v podzemní garáži, a který byl zajištěný pomocí zámku na řídítkách, jakož i pomocí zámku zajištěné elektrické kolo značky Dynamics Blade CX900, obojí náležející poškozenému CH. G., v celkové hodnotě přibližně 18 000 EUR, přičemž násilím vypáčili zámek na řídítkách motocyklu a poté motocykl naložili rovněž na shora uvedený přívěs. Uzamčené jízdní kolo naložili do uvedeného dodávkového vozidla.
5. (bod III.5. obžaloby) odsouzení nakonec odcizili z vozu taxi s registrační značkou XY, který byl rovněž odstaven v podzemní garáži, v něm odložený laptop, MacBook Pro, č. XY, poškozeného R. S., v hodnotě nejméně 500 EUR, přičemž za tímto účelem rozbili okno u řidiče vozidla.
Poté, co odsouzení naložili uvedená jednostopá vozidla do dodávkového vozidla, popř. do přívěsu, a poté co tento přívěs připojili k dodávkovému vozidlu, opustili s jízdní soupravou s odcizenou kořistí podzemní garáž. Později odcizili registrační značku XY z přívěsu odstaveného na XY v Mnichově, který patřil poškozenému M. H., a tuto značku umístili na odcizený přívěs místo originální značky, která se na něm nacházela, protože tato neměla žádnou platnou plaketu pro technickou kontrolu, a protože výměna značky měla zabránit tomu, aby vzbudili pozornost policie.
Dne 8. 3. 2019 v 10:48 hodin bylo vozidlo s přívěsem s odsouzeným M. jako řidičem na spolkové silnici XY ze směru jízdy od XY směrem na Českou republiku podrobeno dopravní kontrole příslušníky policie z policejního inspektorátu z obce XY. V rámci kontroly bylo možné zajistit všechna odcizená vozidla.
4. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
5. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona, avšak pouze ve vztahu k odsouzení z rozsudku druhého cizozemského soudu.
6. Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije obdobně.
7. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen soudy jiného členského státu Evropské unie, a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (jmenovitě trestného činu krádeže podle § 205 tr. zákoníku).
8. Ve vztahu k odsouzení prvním cizozemským soudem (srov. bod 1. tohoto usnesení) Nejvyšší soud zjistil, že o uznání rozsudku tohoto soudu rozhodl dne 16. 2. 2023 svým rozsudkem Krajský soud v Ústí nad Labem, č. j. 102 T 5/2022-107. Tento rozsudek krajského soudu přitom nabyl právní moci dne 24. 3. 2023, tedy ještě před podáním výše uvedeného návrhu ministerstvem spravedlnosti. V důsledku uznání citovaného rozsudku prvního cizozemského soudu podle zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů, se tak na něj hledí jako na odsouzení soudem České republiky. Rozhodnutí Nejvyššího soudu podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, by proto bylo za daného právního stavu ryze nadbytečné. Právní úprava obsažená v zákoně o Rejstříku trestů je přitom koncipována tak, aby rozhodnutí o uznání cizozemského rozhodnutí (rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie) a rozhodnutí o zaznamenání údajů o odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, resp. rozhodnutí Nejvyššího soudu podle § 4a odst. 3 zákona, nestála vedle sebe.
9. Podle § 4 odst. 4 zákona pokud byly do evidence Rejstříku trestů zaznamenány údaje o odsouzení občana České republiky, osoby bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt, nebo právnické osoby podle odstavce 2 nebo 3 a soud podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních následně rozhodne o uznání takového rozhodnutí, Nejvyšší soud z podnětu tohoto soudu zruší své předchozí rozhodnutí o zaznamenání údajů o odsouzení; Rejstřík trestů v takovém případě eviduje pouze rozhodnutí o uznání rozhodnutí. V posuzovaném případě proto Nejvyšší soud postupoval analogicky podle tohoto ustanovení a návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky v části týkají se odsouzení prvním cizozemským soudem zamítl.
10. Ve vztahu k odsouzení druhým cizozemským soudem (srov. bod 2. tohoto usnesení) Nejvyšší soud zjistil, že tam uvedené jednání odsouzeného vykazuje nejméně znaky zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, kterého se dopustil ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Odsouzený M. si totiž spolu s další osobou přisvojili cizí movité věci tím, že se jich zmocnili, činu se dopustili vloupáním a způsobili na cizím majetku značnou škodu. Formální podmínka § 4a odst. 3 zákona je tedy splněna.
11. Ve vztahu k odsouzení z rozsudku druhého cizozemského soudu jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil trestného činu, jímž zasáhl do vlastnického práva jiného, a to společně s další osobou. Celková škoda způsobená trestnou činností odsouzeného také významně překročila hranici značné škody ve smyslu § 138 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku. Uvedené skutečnosti přitom nepochybně zvyšují společenskou škodlivost protiprávního jednání odsouzeného. Jde-li o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný nepodmíněný trest odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018). Ve vztahu k rozsudku druhého cizozemského soudu jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení P. M. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
12. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl pouze částečně.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 5. 2024
JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu