11 Tcu 108/2024-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 18. 12. 2024 v neveřejném zasedání návrh
Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3
zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a
rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění
pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. E., rozsudkem
Okresního soudu Friedberg, Spolková republika Německo, ze dne 27. 1. 2015, sp.
zn. 40 aDs – 505 Js 15216/14, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
1. Rozsudkem Okresního soudu Friedberg, Spolková republika Německo (dále
jen „cizozemský soud“), ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 40 aDs – 505 Js 15216/14,
který nabyl právní moci dne 4. 2. 2015, byl J. E. (dále také jen „odsouzený“)
uznán vinným ze spáchání trestných činů kladení odporu veřejným činitelům,
poškození cizí věci, krádeže, padělání dokladů a úmyslného řízení bez
řidičského oprávnění. Za uvedené trestné činy byl odsouzenému cizozemským
soudem uložen úhrnný (nepodmíněný) trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a
čtyř měsíců.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil
shora označených trestných činů tím, že:
1) dne 21. 3. 2014 byl odsouzený pod probačním dohledem Okresního soudu
ve Friedbergu. Jelikož mu bylo nařízeno, že nesmí vstoupit do „XY“ na adrese XY
v XY, vydal se do „XY“ na adrese XY v XY. I tento hostinec patří do nižší
cenové kategorie. Buď zde, nebo v jiných hostincích odsouzený konzumoval
alkohol ve velkém, ačkoli mu bylo rovněž nařízeno, že nesmí nadměrně konzumovat
alkohol. Vzhledem k jeho agresivnímu chování a sporům, které se nepodařilo
blíže zjistit, byl odsouzený nakonec z restaurace vykázán. Stále se však
pokoušel dostat zpět. Mezitím byla informována policie. Když policisté kolem
20:10 hodin přijeli, odsouzený mával rukama a byl stále agresivnější. Svědci
policejní komisař B. a policejní komisař Z. ho proto chytili za předloktí, aby
mu nasadili pouta. Odsouzený se uvolnil ze sevření tím, že zkroutil své tělo a
zvedl paže. Rovněž se chystal k úderu pěstí. Policejní komisař Z. ho poté
odstrčil dlaněmi pryč. Protože odsouzený nadále útočil na policejního komisaře
Z. a policejního komisaře B., použil policejní komisař H. pepřový sprej a
policisté odsouzeného odvezli na policejní stanici v B.
2) Ve 20:20 hodin odsouzený ze vzteku silně a nepřetržitě kopal do dveří
cely, aby je poškodil. Dveřní křídlo bylo přitom promáčknuto a poškozen byl i
rám, čímž vznikla škoda ve výši 270,73 EUR.
4) Také dne 5. 7. 2014 byl odsouzený pod probačním dohledem. V rozporu s
probačními podmínkami, které mu byly uloženy, opět masivně konzumoval alkohol.
Kolem 23:45 hodin procházel podnapilý kolem „XY“ v XY v XY. Ze vzteku kvůli
incidentu ze dne 21. 3. 2014 rozbil okno. Škoda činí přibližně 200 EUR.
5) Také dne 27. 7. 2014 byl odsouzený stále ještě pod probačním
dohledem. Je možné, že v tento den nebyl pod vlivem alkoholu. Přesto se rozhodl
si udělat „projížďku“ v odcizeném automobilu. Odsouzený – jak mu bylo známo –
nebyl držitelem řidičského oprávnění. Postupoval následujícím způsobem:
dne 27. 7. 2014 se neznámým způsobem zmocnil klíče od vozidla BMW, registrační
značky XY, patřícího poškozenému F., které bylo vybaveno imobilizérem. Poté, co
vozidlo na parkovišti na adrese XY pomocí dálkového ovládání vypnul, použil
klíč od zapalování a překonal imobilizér, s vozidlem jezdil v době od 01:30 do
06:30 hodin, ačkoli si byl vědom, že nevlastní řidičské oprávnění.
6) Poté odjel s vozem do XY, kde zastavil v XY a ze zde zaparkovaného
vozu Caddy poškozeného R. sejmul registrační značky XY. Tyto připevnil je na
vozidlo BMW, aby vzbudil dojem, že byly vydány pro toto vozidlo. Poté, ačkoli
neměl řidičský průkaz, s vozidlem odjel do XY na dálniční odpočívadlo XY, kam
přijel kolem 08:50 hodin.
7) Po doplnění paliva na pumpě pokračoval v jízdě bez řidičského
průkazu. Vozidlo a odcizené registrační značky byly nakonec nalezeny dne 30. 7.
2014 na silnici XY v oblasti XY.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené
věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č.
269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny všechny
zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že Nejvyšší soud s ohledem na čl. II bod
18. přechodných ustanovení zákona č. 427/2023 Sb., kterým se mění zákon č.
269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další
zákony, i nadále aplikuje § 4a odst. 3 zákona, ve znění účinném přede dnem 1.
7. 2024, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného
členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a
Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 zaznamenáno do evidence Rejstříku
trestů. V takovém případě rozhodne na návrh Ministerstva spravedlnosti České
republiky, že se na odsouzení občana České republiky hledí jako na odsouzení
soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle
právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem
trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije
obdobně.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený
je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu
Evropské unie a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i
podle příslušných právních předpisů České republiky (jmenovitě trestných činů
násilí proti úřední osobě podle § 325 tr. zákoníku, poškození cizí věci podle §
228 tr. zákoníku a krádeže podle § 205 tr. zákoníku).
7. Konkrétně protiprávní jednání odsouzeného vykazuje nejméně znaky
přečinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku
[bod II. 1) cizozemského rozsudku], pokračujícího přečinu poškození cizí věci
podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s § 116 tr. zákoníku [body II. 2) a
4) cizozemského rozsudku] a dále přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a),
b) tr. zákoníku [body II. 5) až 7) cizozemského rozsudku]. Nejvyšší soud na
tomto místě pouze krátce poznamenává, že jednání uvedená pod body II. 5) až 7)
cizozemského rozsudku je nutné z pohledu českého trestního práva hmotného
posoudit toliko jako jeden skutek. Formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3
zákona jsou proto splněny.
8. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy.
Odsouzený svým jednáním porušil hned několik právem chráněných zájmů, a to
konkrétně zájem na ochraně nerušeného výkonu pravomoci úřední osoby při plnění
úkolů státu a dále též zájem na ochraně cizího majetku. Jde-li o druh uloženého
trestu, ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že odsouzenému byl
cizozemským soudem uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody (srov.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23.
4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu
29/2018). V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se
na odsouzení J. E. výše označeným rozhodnutím cizozemského soudu hledělo jako
na odsouzení soudem České republiky.
9. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva
spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 12. 2024
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
předseda senátu