11 Tcu 111/2024-47
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 13. 8. 2025 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
I. Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky D. Č., rozsudkem Okresního soudu Frankenthal (Pfalz), Spolková republika Německo, ze dne 8. 11. 2021, sp. zn. 1 Ds 5316 Js 21199/21, ve spojení s opravným usnesením téhož soudu ze dne 29. 12. 2021, sp. zn. 1 Ds 5316 Js 21199/21, jímž byl uznán vinným trestnými činy krádeže v pěti případech, z toho ve dvou případech ve stádiu pokusu, úmyslného řízení bez řidičského oprávnění, poškození cizí věci, úmyslného řízení pod vlivem alkoholu, řízení pod vlivem alkoholu z nedbalosti (body II. 1, 2, 4 až 9), a tomu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
II. Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky D. Č., rozsudkem Okresního soudu Frankenthal (Pfalz), Spolková republika Německo, ze dne 8. 11. 2021, sp. zn. 1 Ds 5316 Js 21199/21, ve spojení s opravným usnesením téhož soudu ze dne 29. 12. 2021, sp. zn. 1 Ds 5316 Js 21199/21, a to pro trestné činy zneužití úředních dokladů a nedovoleného držení omamných látek, a jemu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání třech měsíců.
1. Rozsudkem Okresního soudu Frankenthal (Pfalz), Spolková republika Německo (dále jen „cizozemský soud“), ze dne 8. 11. 2021, sp. zn. 1 Ds 5316 Js 21199/21, který nabyl právní moci dne 16. 11. 2021, ve spojení s opravným usnesením téhož soudu ze dne 29. 12. 2021, sp. zn. 1 Ds 5316 Js 21199/21, byl D. Č. (dále také jen „odsouzený“) uznán vinným trestným činem krádeže v pěti případech, z toho ve dvou případech ve stádiu pokusu, dále trestnými činy úmyslného řízení bez řidičského oprávnění, poškození věci, úmyslného řízení pod vlivem alkoholu, nepovoleného opuštění místa nehody, řízení pod vlivem alkoholu z nedbalosti, úmyslného řízení pod vlivem alkoholu a nepovoleného držení omamných látek. Za uvedené trestné činy byl odsouzenému cizozemským soudem uložen (nepodmíněný) trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil shora označených trestných činů (stručně řečeno) tím, že:
1. (případ 1) Dne 19. 6. 2021 kolem 12:30 hodin odcizil peněženku svědka P. F. z jeho automobilu zaparkovaného u nemovitosti na adrese XY v XY tak, že se natáhl otevřeným okénkem spolujezdce, otevřel dveře spolujezdce a peněženku vzal. Odsouzený jednal s úmyslem si peněženku a věci v ní protiprávně ponechat pro sebe. Peněženka obsahovala přibližně 300 EUR v hotovosti, platební kartu, řidičský průkaz svědka F. a platební kartu jeho partnerky N. W. a různé další doklady.
2. (Případ 2) Dne 19. 6. 2021 kolem 12:40 hodin jel na jízdním kole po ulici XY v XY, ačkoli nebyl způsobilý k řízení z důvodu předchozího požití alkoholu. Odsouzený si přitom své neschopnosti řídit v důsledku požití alkoholu musel být vědom. V důsledku své opilosti jel na kole klikatě, a proto narazil do vozidla Opel Vivaro X83 svědka J. P., které bylo řádně zaparkováno u krajnice. Tím způsobil na vozidle škodu ve výši cca 200 EUR.
3. (Případ 2) Ačkoli si nehody všiml a věděl, že byla způsobena značná hmotná škoda, z místa nehody na svém jízdním kole odjel, aniž by předtím učinil potřebná zjištění. Přitom byl stále ve stavu nezpůsobilém k řízení, čehož si byl vědom vzhledem k předchozí nehodě.
4. (Případ 7) Krátce poté – kolem 12:42 hodin – se vydal na pozemek svědků M. a S. K. na XY v XY. Tam otevřel neuzamčené dveře spolujezdce automobilu svědka K. zaparkovaného na příjezdové cestě k nemovitosti a hledal v přihrádce na rukavice předměty, které by stálo za to odcizit. Jelikož nenašel nic, co by stálo za odcizení, a přes několik pokusů se mu nepodařilo otevřít zavazadlový prostor vozidla, byl nucen od činu upustit.
5. (Případ 6) Poté se vydal do ulice XY v XY. Tam kolem 12:55 hodin hodil jízdní kolo, které měl u sebe, proti vozidlu Ford Focus patřícímu svědkovi M. G., které parkovalo u krajnice, přičemž s poškozením vozu musel přinejmenším počítat. Na vozidle byla způsobena škoda ve výši cca 200 EUR.
6. (Případ 4) Kolem 16:30 hodin se pak vydal na pozemek svědka B. K., XY v XY, a v budově na tomto pozemku hledal věci, které by stálo za to odcizit. Vzal několik pivních lahví a modelů autíček v celkové hodnotě nejméně 200 EUR a z areálu odjel na jízdním kole. Odsouzený jednal s úmyslem tyto pivní lahve a modely autíček neoprávněně použít pro sebe.
7. (Případ 3) Dne 19. 6. 2021 kolem 17:07 hodin se vrátil na pozemek svědka K., XY v XY. Poté otevřel neuzamčené dveře spolujezdce automobilu Jaguar patřícího svědkovi A. S., který byl zaparkován na pozemku, a nastoupil do vozidla, aby jej nastartoval a odjel. Odsouzený jednal s úmyslem od té doby automobil protiprávně užívat pro sebe. Poté, co se pokus o nastartování vozidla nezdařil, od činu upustil jako od neúspěšného a z pozemku odešel.
8. (Případ 5) V 17:12 hodin se vrátil na pozemek svědka K. a nasedl do vozidla BMW Z3 svědka K. zaparkovaného na pozemku. Nastartoval vozidlo pomocí klíčku v zámku zapalování a vozidlem odjel, přičemž věděl, že nemá řidičské oprávnění potřebné k řízení motorových vozidel. Odsouzený jednal v úmyslu automobil - jehož hodnota činila přibližně 5 000,00 EUR - od té doby neoprávněně užívat pro sebe.
9. Poté řídil vozidlo BMW Z3 patřící svědku K. na veřejných komunikacích, ačkoli věděl, že nemá potřebné řidičské oprávnění. Naposledy řídil po XY v XY kolem 23:05 hodin, ačkoli v důsledku předchozího požití alkoholu a drog nebyl způsobilý k řízení. Jeho neschopnost řídit způsobená alkoholem a drogami pro něj musela být zjevná. V důsledku své alkoholem a drogami způsobené nezpůsobilosti k řízení obžalovaný vyjel z vozovky a najel na koleje, které se zde nacházely.
Koncentrace alkoholu v krvi odsouzeného dne 20. 6. 2021 v 01:43 hodin činila 1,17 promile. Vzorek krve odebraný odsouzenému dále vykázal hodnotu 730 ng/ml amfetaminu a prokazuje tak značné ovlivnění amfetaminem v době jízdy.
10. Když byl odsouzený kolem 23:05 hodin v XY v XY podroben dopravní kontrole a kontrole totožnosti svědky policejním komisařem S. a vrchním policejním komisařem T., ukázal svědkovi policejnímu komisaři S. dříve odcizený řidičský průkaz svědka P. F. a vydával se za osobu, pro kterou byl tento doklad vystaven.
Při porovnání fotografie však policisté zjistili, že předložený řidičský průkaz nebyl ve skutečnosti vydán odsouzenému.
11. Až do okamžiku zadržení policií dne 19. 6. 2021 kolem 23:05 hodin přechovával v dříve odcizeném vozidle BMW Z3 celkem 1,27 g/netto amfetaminu. Přitom si byl vědom, že nemá potřebné povolení k nakládání s omamnými látkami. Tento nedostatek povolení však ignoroval.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou ve vztahu k odsouzenému pouze částečně splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že Nejvyšší soud s ohledem na čl. II bod 18. přechodných ustanovení zákona č. 427/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, i nadále aplikuje § 4a odst. 3 zákona, ve znění účinném přede dnem 1. 7. 2024, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 zaznamenáno do evidence Rejstříku trestů. V takovém případě rozhodne na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije obdobně.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie. Z obsahu připojeného spisu dále vyplývá, že citovaný rozsudek cizozemského soudu byl zaznamenán do evidence Rejstříku trestů dne 22. 6. 2022.
7. Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle § 4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z těchto více skutků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2000, sp. zn. 11 Tcu 6/2000, uveřejněné pod číslem 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Dále platí, že je-li předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, hledí se jako na odsouzení soudem České republiky v takovém případě jen na část odsouzení, která se týká skutku (skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna.
8. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti splněna, určí Nejvyšší soud v rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona s přihlédnutím k závažnosti skutku, ohledně kterého tyto podmínky splněny nejsou. Určení přiměřeného trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království jako na odsouzení soudem České republiky, je však nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle § 4a odst. 3 zákona (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2000, sp. zn. 11 Tcu 6/2000, uveřejněné pod číslem 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu), Nejvyšší soud zamítne.
9. Nejvyšší soud při posuzování dané trestní věci odsouzeného dospěl k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna v případě jednání uvedených pod body II. 3, 10 a 11 odůvodnění rozsudku cizozemského soudu, neboť tato nenaplňují znaky žádného z trestných činů podle právního řádu České republiky. Nejvyšší soud proto návrh Ministerstva spravedlnosti podle § 4a odst. 3 zákona ohledně cizozemského odsouzení ve vztahu k tomuto jednání a jemu odpovídající část trestu zamítl.
10. Naproti tomu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu je naplněna jednáním odsouzeného uvedeným pod body II. 1, 2, 4 až 9 odůvodnění rozsudku cizozemského soudu. Konkrétně jednání odsouzeného pod body II. 1, 4, 6, 7, 8 odůvodnění rozsudku cizozemského soudu vykazuje nejméně znaky pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, ve spojení s § 116 tr. zákoníku [srov. bod 2) opisu z evidence rejstříku trestů odsouzeného]. Dále protiprávní jednání odsouzeného vykazuje nejméně znaky pokračujícího přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s § 116 tr. zákoníku (body II. 2 a 5 odůvodnění rozsudku cizozemského soudu), přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku (bod II. 1 odůvodnění rozsudku cizozemského soudu) a přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku (bod II. 9 odůvodnění rozsudku cizozemského soudu; blíže srov. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. Tpjn 300/2020, uveřejněné pod č. 2/2020 Sb. rozh. tr.). V této části tedy byly formální podmínky § 4a odst. 3 zákona splněny.
11. Zároveň jsou v této části dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený svým jednáním porušil hned několik právem chráněných zájmů. Jde-li o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že odsouzenému byl cizozemským soudem uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018).
12. Nejvyšší soud tak uzavírá, že návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl pouze částečně, a to v rozsahu stanoveném pod bodem I. výroku tohoto usnesení. S ohledem na tuto skutečnost Nejvyšší soud rozhodl tak, že část trestu odnětí svobody uloženého tomuto odsouzenému činí jeden rok.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 8. 2025
JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu