11 Tcu 115/2023

11 Tcu 115/2023-55

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. 2. 2024 opravný prostředek ministra spravedlnosti České republiky podaný podle § 95 odst. 5 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů, ve věci vydání k trestnímu stíhání do Republiky Severní Makedonie občanky Ukrajiny O. M., zdržující se v České republice na adrese Nad Lesním divadlem 1116/12, 142 00 Praha 4-Braník, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 5. 2023, č. j. 11 Nt 51/2023-18, a rozhodl t a k t o :

Podle § 95 odst. 6 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů, se zrušuje usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 5. 2023, č. j. 11 Nt 51/2023-18, a tomuto soudu se ukládá, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

1. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“) usnesením ze dne 9. 5. 2023, č. j. 11 Nt 51/2023-18, rozhodl, že vydání O. M., narozené XY v XY, XY, státní příslušnice XY (dále také jen „vydávaná“), k trestnímu stíhání do Republiky Severní Makedonie pro spáchání trestného činu zločinné spolčení podle článku 394 odst. 2 trestního zákoníku Republiky Severní Makedonie a pokračujícího trestného činu smělá krádež ve formě pomoci podle článku 236 odst. 1 bod 1, odst. 3 ve spojení s článkem 45 trestního zákoníku Republiky Severní Makedonie, a to na základě rozhodnutí o uvalení vazby vydaného Soudem první instance Skopje I ze dne 15. 3. 2019, č. 115/19-7, podle § 95 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (dále jen „z. m. j. s.“), není přípustné.

2. Výrok usnesení krajského soudu obsahuje také vymezení skutku, jímž měla vydávaná, společně s dalšími osobami, naplnit skutkovou podstatu uvedeného trestného činu, který spočíval v tom, že:

„Na začátku roku 2017 podezřelý A. S., jako organizátor, spolu s podezřelým Vladislavem Bucem a Denisem Sharovem vytvořili skupinu, jejímž cílem je páchání trestné činnosti – trestného činu smělá krádež z čl. 236 odst. 3 na území různých zemí světa, včetně Makedonské republiky, se záměrem získat nelegální majetkový prospěch. Po vytvoření této skupiny se členy stali i podezřelí O. P. D., A. M., V. S. a O. M., která skupina v období od 24. 7. 2017 do 17. 11. 2017 organizovala a spáchala krádeže cenností, které mají hodnotu velkého rozsahu, vloupáním do civilních trezorů v bankách v Makedonské republice.

Za tímto účelem podezřelá O. P. poté, co předtím dostala od podezřelého A. S. pověření k provádění kontroly ve XY o tom, kde sídlí banky, které ve svých prostorách mají civilní trezory, a jejich bezpečnostní systémy. Dne 22. 7. 2017 za použití falešné identity jako E. P. s padělaným rumunským pasem vstupuje na území Republiky Makedonie a ubytuje se v hotelu „XY“ ve XY, a na několik dní kontroluje a lokalizuje banky, které mají v jejich prostorách civilní trezory. Dne 24. 7. 2017 za použití falešné identity pronajímá občanské trezory v „Centrální Kooperativní Banky“ a „Ohridské bance“ a následující den 25.

7. 2017 otevřela občanské trezory v „Kapitál Bance“, „Sparkasse Bance“, a „NLB Tutunska Banka“ a po provedení plánovaných kontrol bezpečnostního systému bank, dne 28. 7. 2017 opouští území Republiky Makedonie za účelem setkání se členy skupiny. Informuje organizátora skupiny – podezřelého A. S. o provedených kontrolách, a on, aby se ujistil o pravdivosti situace prezentované podezřelou O., zadá podezřelému D. S. úkol otevřít civilní trezor v „Sparkasse Banky“ a v „Centrální Kooperativní Banky“. D.

S. dne 7. 8. 2017 vstoupil na území Republiky Makedonie a následující den 8. 8. 2017 si pronajme trezor v „Sparkasse Bankou“ a tentýž den se pokusí pronajmout trezor v „Centrální Kooperativní Banky“ ale byl bankou odmítnut, protože měla zvláštní podmínky pro vydávání civilních trezorů občanům USA, téhož dne opustil území Republiky Makedonie přes hraniční přechod XY. Několik dní později, 14. 8. 2017, vstoupil na území Makedonské republiky podezřelý A. M., který také dostal od podezřelého

A. S. úkol pronajmout si civilní trezor v „Centrální Kooperativní Banky“ a 15. 8. 2017 si pronajal trezor ve zmíněné bance a monitoroval bezpečnostní systém. Téhož dne opustil území Republiky Makedonie, aby se setkal s ostatními členy zločinecké skupiny, a za účelem potvrzení informací sdílených podezřelou O. D., která ho pak zmocňuje, aby se stal uživatelem civilního trezoru, který si pronajala v „Sparkasse Banky“ a po určité době si podezřelý A. M. pronajme civilní trezor v „Sparkasse Banky“ taky. Po zkontrolování všech informací souvisejících s pozorováním bezpečnostních systému v „Sparkasse Banky“ a v „Centrální Kooperativní Banky“, skupina složená z podezřelých O. D., A. M., V. Š., V. B. a D. Š. a pod vedením organizátora – podezřelého S. A.

v září 2017 v různých časech a na různých hraničních přechodech vstupují a zůstávají v Makedonské republice na různých místech a pronajatých soukromých apartmánech ve

XY, zatímco podezřelá O. M. vjíždí taxíkem na území Republiky Makedonie dne 12. 11. 2017. Během svého pobytu ve XY do 17. 11. 2018 podezřelí O. D. a A. M. denně navštěvují trezory občanů v „Sparkasse Bance“, a na prohlídce civilních trezorů „Centrální Kooperativní Banky“, se účastní i podezřelý V. S. a pomocí fiberoskopu a boreskopu natočili vnitřek zámku civilních trezorů, poté byly videozáznamy z vnitřku zámků převezeny k podezřelému V. B., který je spojil se speciálním zařízením, strojem, s jehož pomocí vyráběl klíče, vodítka, každý jednotlivě očísloval, v důsledku tuto akci skupiny,

dne 17. 11. 2017 v 8:50 hodin podezřelý A. M. na základě předchozí domluvy s ostatními členy skupiny a rozdělení rolí, které jim dal podezřelý A. S., se vloupal do civilních trezorů, které jsou součástí „Centrální Kooperativní Banky“ – pobočka centar, na adrese ulice „XY“ č. XY v XY, a z trezoru s č. 6060 pronajatým poškozeným F. M., č. 6070 pronajatým poškozeným – G. D. a č. 6072 pronajatým poškozeným – S. G. nezákonně odnesl menší množství věcí, šperků, a peněz s úmyslem si je přivlastnit, a to tak, že po příchodu do „Centrální Kooperativní Banky“ – pobočka centar, podal žádost na podatelně a poté, co úředník banky nahlédl do jeho osobních dokladů a předem připravené nájemní smlouvy na jeho jméno na občanském trezoru číslo 6021, registrovaném dne 15.

8. 2017 ročníku, byl zapsán do knihy pro záznam přítomnosti účastníků v prostorách civilního trezoru, poté byl odveden do civilní místnosti s trezory. Bankovní úředník, který měl u sebe hlavní klíč a individuální klíč podezřelého Andriana, synchronně otevřel dva zámky a otevřel jeho trezor, načež opustil místnost s trezory, která nebyla zabezpečena kamerovým systémem, pak podezřelý A. s pomocí předem připravených klíčů-průvodců podezřelého V. B., synchronně otevřel dva zámky z trezoru č. 6060, 6070 a 6072, vyndal plechové krabice a vzal malé množství věcí, šperků a peněz z nich, načež je z neznámých důvodů vrátil, zamkl trezory a opustil trezorovou místnost, odešel do registrační kanceláře, kde zrušil používání vlastního pronajatého trezoru, načež opustil banku a vydal se neznámým směrem.

dne 17. 11. 2017 v 13:47 hodin podezřelý V. S., na základě předchozí domluvy s ostatními členy skupiny a rozdělení rolí, které jim dal podezřelý A. S., se vloupal do civilních trezorů, které jsou součástí „Centrální Kooperativní Banky“ – pobočka centar, na adrese ul. „XY“ č. XY v XY, a z trezoru s č. 6060 pronajatým poškozeným – F. M., vzal 1 zlatý řetěz s 9 rakouskými dukáty – Franz Josef; 1 zlatý řetízek s 10 tureckými lirami; 1 turecká lira; 1 sada náhrdelníku a náušnic; 1 zlatý řetěz (kjustek) o délce 1 metr; zlatý řetěz se 14 zlatými dukáty; zlatý řetízek se 6 lirami a jednou menší liru; 1 zlatý řetěz (kjustek) o délce 1 metr s 6 lirami a 1 dukátem- Franz Josef; zlatý řetízek s přívěskem ve tvaru květiny s modrým kamenem; zlatý květ ve tvaru růže 24 karátů; náramek s 11 tureckými lirami a jednou větší lirou; 5 zlatých náramků od 22 karátů; 9 zlatých prstenů ve tvaru mandle; zlatý náramek se 3 zlatými mincemi – Franz Josef; 4 zlaté náramky; zlatý náramek se 6 malými zlatými mincemi; dámské hodinky značky „Jacques Lemen“ zlacené; zlatý náramek s bílým kamenem uprostřed v celkové hodnotě 4 305 000 makedonských denárů (dále jen „MKD“).

Z trezoru s č. 6070 pronajatého poškozeným G. D. odnesl 15 rakouských zlatých; 15 zlatých náramků; 2 páry zlatých náušnic; 20 zlatých prstenů; 3 zlaté náhrdelníky a 6 zlatých přívěšků v celkové hodnotě 2 000 000 MKD. Z trezoru s č. 6072 pronajatého poškozeným S. G. odnesl 51 595,00 EUR a 2 940 USD v celkové hodnotě od 3 238 000 MKD, a s úmyslem je neoprávněně přivlastnit, a to tak, že po příchodu do „Centrální Kooperativní Banky“ – pobočka centar, podal žádost na podatelně a poté, co úředník banky nahlédl do jeho osobních dokladů a předem připravené nájemní smlouvy na jeho jméno na občanském trezoru č. 6013, registrovaném dne 21.

9. 2017 ročníku, byl zapsán do knihy pro záznam přítomnosti účastníků v prostorách civilního trezoru, poté byl odveden do civilní místnosti s trezory. Bankovní úředník, který měl u sebe hlavní klíč a individuální klíč podezřelého S., synchronně otevřel dva zámky a otevřel jeho trezor, načež opustil místnost s trezory, která nebyla zabezpečena kamerovým systémem, pak podezřelý B. S. s pomocí předem připravených klíčů- průvodců podezřelého V. B., synchronně otevřel dva zámky z trezoru č. 6060, 6070 a 6072, vyndal plechové krabice a vzal výše uvedené předměty, šperky, vrátil plechové krabice, zamkl trezory a nechal předpřipravené klíče v prostoru za trezory, opustil pokoj s trezory, odešel do kanceláře, informoval bankovního úředníka, že ukončil návštěvu trezoru, načež opustil banku a vydal se neznámým směrem.

17. 11. 2017 v 15:40 hodin podezřelí O. P. D. a A. M. na základě předchozí domluvy s ostatními členy skupiny a rozdělení rolí, které jim dal podezřelý A. S., se vloupali do civilních trezorů, které jsou součástí, „Shparkasse Banky“ na adrese ul. „XY“ č. XY v XY, a z trezorů s č. 810 pronajatým poškozeným D. D. vzali 123 500 EUR, z trezorů s č. 842 pronajatým poškozeným M. G. vzali 9 000 EUR, z trezorů s č. 777 pronajatým poškozeným J. L. vzali zlaté šperky a zlaté mince v hodnotě 691 000 MKD, z trezorů s č. 762 pronajatým poškozené I.

P. S. vzali 8 000 EUR; zlaté šperky a hodinky v celkové hodnotě 4 456 966 MKD, z trezorů s č. 759 pronajatým poškozeným M. D. vzali 220 000 EUR; zlaté šperky a hodinky v celkové hodnotě 21 634 885 MKD, z trezorů s č. 833 pronajatým poškozeným – K. A. vzali 38 250 EUR, z trezorů s č. 814 pronajatým poškozeným – S. R. vzali 3 400 liber; 9 740 EUR; 11 710 franků a 130 USD, z trezorů s č. 840 pronajatým poškozeným – J. J. vzali 124 000 EUR, z trezorů s č. 744 pronajatým poškozeným – M. M. vzali 31 800 EUR, z trezorů s č. 806 pronajatým poškozené – V.

C. vzali různé zlaté šperky v celkové hodnotě od 761 145 MKD, z trezorů s č. 809 pronajatým poškozené – G. J. vzali 60 000 EUR; 37 318 USD; 300 liber; 990 švýcarských franků a různé zlaté šperky v celkové hodnotě od 6 862 606 MKD, z trezorů s č. 750 pronajatým poškozené – A. J. vzali zlaté šperky a hodinky v celkové hodnotě 20 909 252 MKD, z trezorů s č. 741 pronajatým poškozené – M. P. S. vzali zlaté šperky v celkové hodnotě 3 312 390 MKD, z trezorů s č. 812 pronajatým poškozené – S. B. vzali 10 000 EUR, z trezorů s č. 732 pronajatým poškozeným – V.

T. vzali zlaté šperky a 500 MKD v celkové hodnotě 2 152 500 MKD, z trezorů s č. 849 pronajatým poškozeným – M. V. vzali zlaté šperky v celkové hodnotě 2 630 437 MKD, a s úmyslem je neoprávněně přivlastnili, a to tak, že po příchodu do „Sparkasse Banky“ podali žádost na podatelně a poté, co úředník banky nahlédl do jejich osobních dokladů a předem připravené nájemní smlouvy na jméno E. P. na občanském trezoru č. 726, registrovaném dne 25. 7. 2017 ročníku a na jméno A. M. na občanském trezoru č. 898 registrovaném dne 16.

10. 2017 ročníku, byli zapsáni do knihy pro záznam přítomnosti účastníků v prostorách civilního trezoru, poté byli odvedeni do civilní místnosti s trezory. Bankovní úředník, který měl u sebe hlavní klíč a individuální klíč podezřelé O. a podezřelého A., synchronně otevřel dva zámky a otevřel jejich trezory, načež opustil místnost s trezory, která nebyla zabezpečena kamerovým systémem, pak podezřelá O. P. a A. M. s pomocí předem připravených klíčů-průvodců podezřelého V. B., synchronně otevřeli dva zámky z trezorů č.

810, 842, 777, 762, 759, 833, 814, 840, 744, 806, 809, 750, 741, 812, 732 a 849, vyndali plechové krabice a vzali výše uvedené předměty, šperky a peníze ve vlastnictví poškozených, vrátili plechové krabice, zamkli trezory a nechali předpřipravené klíče přes lamelu s trezory, opustili pokoj s trezory, odešli do kanceláře, informovali bankovního úředníka, že ukončili návštěvu trezoru, načež opustili banku a vydali se neznámým směrem.

V době od 17. 11. 2017 od 19:40 hodin do 22. 11. 2017 předměty, které podezřelí O. P. D., A. M. a V. S. nezákonně je vzali z civilních trezorů „Centrální Kooperativní Banky“ a „Sparkasse Banky“ organizovaně a za pomoci ostatních členů skupiny – podezřelých O. M., V. B. a A. S., na různých hraničních přechodech transportováli mimo území Republiky Makedonie. Udělali to tak, že poté, co podezřelí O. P. D., A. M. a V. S. se s odcizenými předměty, zlatými šperky a penězi opustili banku a odešli na smluvené místo, aby se setkali s ostatními členy skupiny a podělili odcizené věci a za účelem jejich převodu mimo území Republiky Makedonie.

Podezřelý A. M. s částí odcizených věcí opustil území Republiky Makedonie dne 17. 11. 2017 v 19:40 hodin na hraničním přechodu XY. Podezřelá O. M. dne 18. 11. 2017 a dne 19. 11. 2017 dvakrát vstoupila a opustila Makedonskou republiku na hraničním přechodu XY aby převezla část nezákonně zabavených věcí. Zatímco podezřelá O. D., jako E. P. dne 19. 11. 2017 přes mezinárodní letiště ve XY s některými z odcizených věci odjíždí do XY. Podezřelý V. B. dne 22. 11. 2017, přes mezinárodní letiště ve XY s některými z odcizených věcí odjíždí do XY.

Podezřelý V. S. dne 17. 11. 2017 v 17:01 hodin na hraničním přechodu XY s částí odcizených věcí opustil území Republiky Makedonie do Republiky Srbsko. Podezřelý S. A. dne 21. 11. 2017 a dne 22. 11. 2017 vstupuje a opouští území Republiky Makedonie na hraničním přechodů XY do Řecké republiky a vynese poslední věci zcizené z trezorů občanů ve zmíněných bankách.“

3. Dne 8. 9. 2023 obdržel Nejvyšší soud návrh ministra spravedlnosti podle § 95 odst. 5 z. m. j. s. na přezkoumání citovaného usnesení krajského soudu s tím, aby toto rozhodnutí v celém rozsahu zrušil a věc vrátil krajskému soudu k opětovnému projednání a rozhodnutí.

II. Návrh ministra spravedlnosti

4. Ministr spravedlnosti svůj opravný prostředek rozdělil do několika částí. V první části rekapituluje dosavadní průběh řízení. V druhé části se již zabývá posouzením správnosti napadeného usnesení krajského soudu. Ministr spravedlnosti má za to, že se krajský soud dopustil pochybení, když ve výroku usnesení, kterým bylo rozhodnuto o nepřípustnosti vydání O. M. do Republiky Severní Makedonie, neuvedl konkrétní ustanovení z. m. j. s. nebo příslušné mezinárodní smlouvy, na jehož základě shledal vydání za nepřípustné. Za pochybení rovněž považuje to, že krajský soud ve výroku svého usnesení výslovně neuvedl Evropskou úmluvu o vydávání ze dne 13. 12. 1957 [dále jen „Úmluva o vydávání“], na jejímž základě bylo žádáno o vydání vydávané do Republiky Severní Makedonie.

5. Ministr uvádí, že v souladu s § 136 odst. 3 tr. řádu bylo krajským soudem vyhotoveno pouze zjednodušené usnesení, které neobsahuje odůvodnění. Podle § 136 odst. 3 tr. řádu je vyhotovení zjednodušeného usnesení bez odůvodnění podmíněno tím, že se po vyhlášení usnesení nebo ve lhůtě stanovené orgánem činným v trestním řízení po vyhlášení usnesení osoby oprávněné podat stížnost podle § 142 odst. 1 tr. řádu vzdaly práva podat stížnost a současně prohlásily, že netrvají na písemném odůvodnění.

6. Jelikož krajský soud neuvedl konkrétní ustanovení upravující důvod nepřípustnosti vydání ve výroku usnesení a současně využil možnosti vyhotovit zjednodušené usnesení bez odůvodnění ve smyslu § 136 odst. 3 tr. řádu, došlo k tomu, že z celého usnesení krajského soudu není nikterak patrný důvod, pro který bylo vydání shledáno nepřípustným.

7. Tento stav, kdy z usnesení o nepřípustnosti vydání není jakkoli zřejmý důvod, pro který bylo příslušným soudem vydání shledáno nepřípustným, ministr spravedlnosti pokládá za nežádoucí a nevyhovující z následujících důvodů.

8. Podle § 95 odst. 5 z. m. j. s., má-li ministr spravedlnosti pochybnosti o správnosti rozhodnutí soudu, může nejpozději do 3 měsíců ode dne, kdy byla věc Ministerstvu spravedlnosti předložena, podat Nejvyššímu soudu návrh na přezkoumání takového rozhodnutí.

9. Za současné situace, kdy důvod nepřípustnosti vydání není zřejmý ani z výroku, ani z odůvodnění usnesení, považuje ministr spravedlnosti usnesení krajského soudu za zcela nepřezkoumatelné. Má za to, že v současnosti nelze dostatečně kvalifikovaně posoudit, zda rozhodnutí soudu o nepřípustnosti vydání vzbuzuje pochybnosti o své správnosti či nikoli.

10. Současně platí, že podle článku 18 odst. 1 a 2 Úmluvy o vydávání (na jejímž základě byla podána žádost o vydání vydávané do Republiky Severní Makedonie), dožádaná strana bude informovat dožadující stranu o svém rozhodnutí ohledně vydání a sdělí důvody pro celkové nebo částečné odmítnutí žádosti o vydání.

11. Vzhledem k tomu, že v přezkoumávaném usnesení krajského soudu není konkrétní důvod nepřípustnosti vydání uveden, nelze o důvodu nepřípustnosti informovat příslušné orgány Republiky Severní Makedonie, a tedy nelze řádně splnit shora uvedenou povinnost vyplývající pro Českou republiku jakožto dožádanou stranu z Úmluvy o vydávání.

12. Sdělení důvodu, pro který bylo vydání shledáno jako nepřípustné, příslušnému orgánu Republiky Severní Makedonie je přitom zásadní pro posouzení, zda jsou důvody, pro které vydání nebylo možné povolit, trvalého charakteru (např. nedostatek oboustranné trestnosti, promlčení trestní odpovědnosti za vytýkané jednání podle právních předpisů České republiky apod.), či zda důvody nepřípustnosti vydání mohou být zhojeny v případě, že příslušné orgány Republiky Severní Makedonie podají novou žádost o vydání.

13. Rovněž se ministr spravedlnosti ztotožňuje s právním názorem vyjádřeným v odborné literatuře, a to že „v rozhodnutí, že vydání není přípustné, musí být ve výroku rovněž uvedeno, podle kterého konkrétního ustanovení z. m. j. s. nebo mezinárodní smlouvy tomu tak je.“ (HUCLOVÁ, H., KUBÍČEK, M. In: POLÁK, P. a kol. Zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. Komentář. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2020, s. 339).

14. Ministr dále uvádí, že ve své rozhodovací praxi se Nejvyšší soud opakovaně vyjádřil k náležitostem výroku usnesení, kterým je rozhodováno o přípustnosti či nepřípustnosti vydání osoby do cizího státu. Má za to, že dosavadní judikatura Nejvyššího soudu se však v převážné míře týká požadavků na popis skutku, pro který je žádáno o vydání, nikoliv uvedení konkrétního ustanovení upravujícího důvod nepřípustnosti vydání.

15. Otázkou, zda ve výroku usnesení o nepřípustnosti vydání musí být uvedeno, podle kterého konkrétního ustanovení zákona či mezinárodní smlouvy bylo vydání shledáno za nepřípustné, se Nejvyšší soudu dosud zabýval především v usnesení ze dne 12. 2. 2007, sp. zn. 11 Tcu 7/2007. Předmětem uvedeného řízení byl návrh ministra spravedlnosti ze dne 18. l. 2007, č. j. 727/2006-MO-M/22, napadající výrok usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 11. 2006, sp. zn. 2 To 108/2006, s tím, že výrok uvedeného usnesení musí obsahovat konkrétní důvod nepřípustnosti vydání, resp. příslušné ustanovení trestního řádu nebo mezinárodní smlouvy, jenž bylo v daném případě aplikováno.

16. V tomto usnesení se Nejvyšší soud přiklonil k závěru, že není nezbytné, aby výrok takového usnesení obsahoval rovněž odkaz na konkrétní, svojí povahou hmotněprávní ustanovení, která byla důvodem pro negativní rozhodnutí soudu o přípustnosti vydání do ciziny. Nejvyšší soud připomněl § 134 odst. 1 písm. c) tr. řádu který stanoví, že usnesení musí obsahovat výrok s uvedením zákonných ustanovení, jichž bylo použito. Z uvedeného ustanovení trestního řádu Nejvyšší soud dovodil, že z výroku usnesení, jímž se rozhoduje o přípustnosti vydání do ciziny, musí být jednoznačně patrný výsledek rozhodovací činnosti příslušného soudu, tj. v daném případě z něho musí být patrno, zda soud dospěl k závěru, že vydání je či není přípustné, přičemž takový výrok musí dále obsahovat odkaz na příslušná procesní ustanovení, podle kterého soud rozhodoval (v době vydání dotčeného usnesení Nejvyššího soudu se jednalo o § 397 tr. řádu). Vzhledem k tomu, že výrok usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 11. 2006, sp. zn. 2 To 108/2006 splňoval všechny náležitosti výroku usnesení ve smyslu § 134 odst. 1 tr. řádu, nebyl návrh ministra spravedlnosti ze dne 18. 1. 2007, č. j. 727/2006-MO-M/22, shledán důvodným.

17. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2007, sp. zn. 11 Tcu 7/2007, však podle ministra spravedlnosti jednoznačně vyplývá, že Vrchní soud v Olomouci odůvodnil rozhodnutí o nepřípustnosti vydání napadené ministrem spravedlnosti odkazem na aplikaci článku 3 odst. 1 Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání ze dne 10. 12. 1984 (publikovaná pod č. 143/1988 Sb.).

18. Ministr spravedlnosti v další části svého opravného prostředku zdůrazňuje, že Vrchní soud v Olomouci tedy neuvedl konkrétní ustanovení, na jehož základě shledal vydání do cizího státu za nepřípustné, a to ve výroku svého usnesení. Avšak důvody, pro které bylo vydání shledáno za nepřípustné, byly tímto soudem jednoznačně specifikovány v odůvodnění jeho usnesení. V případě napadeného usnesení krajského soudu, tomu tak není, neboť důvod nepřípustnosti vydání není uveden ani ve výroku předmětného usnesení, ani v jeho odůvodnění, neboť se jedná o zjednodušené usnesení bez odůvodnění ve smyslu § 136 odst. 3 tr. řádu.

19. Na základě výše uvedeného má ministr spravedlnosti za to, že závěry Nejvyššího soudu vyjádřené v usnesení ze dne 12. 2. 2007, sp. zn. 11 Tcu 7/2007, podle kterých není nezbytné, aby výrok usnesení o nepřípustnosti vydání obsahoval rovněž odkaz na konkrétní ustanovení, které bylo důvodem pro negativní rozhodnutí soudu o přípustnosti vydání do ciziny, nelze bez dalšího aplikovat na posuzovanou věc, neboť v předkládaném případě tak není možné vůbec dovodit důvod nepřípustnosti vydání, který soud ve věci shledal, a není tak možné posoudit správnost rozhodnutí soudu ve smyslu § 95 odst. 5 z. m. j. s., ani splnit smluvní závazek České republiky jako dožádaného státu, aby vyrozuměla ve smyslu článku 18 odst. 1 a 2 Úmluvy o vydávání, dožadující stranu o svém rozhodnutí ohledně vydání a sdělila důvody pro celkové nebo částečné odmítnutí žádosti o vydání.

20. V závěru svého opravného prostředku ministr spravedlnosti uvádí, že s ohledem na shora uvedené důvody má za to, že neuvedení konkrétního důvodu nepřípustnosti vydání ve výroku usnesení krajského soudu, zakládá v předmětné věci takové pochybení, které samo o sobě odůvodňuje předložení věci Nejvyššímu soudu k posouzení. Shora popsané nedostatky usnesení krajského soudu jsou takového rázu, že nemohou být nijak napraveny postupem ministra spravedlnosti. Proto je toho názoru, že zjištěné nedostatky usnesení krajského soudu lze zhojit jedině zrušením usnesení a vrácením věci krajskému soudu jakožto soudu příslušnému podle § 87 odst. 1 z. m. j. s. k novému projednání a rozhodnutí.

21. V souladu s § 95 odst. 5 z. m. j. s. a s ohledem na veškeré shora uvedené skutečnosti ministr spravedlnosti předkládá věc Nejvyššímu soudu k přezkoumání a navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 5. 2023, č. j. 11 Nt 51/2023-18, v plném rozsahu zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Hradci Králové k opětovnému projednání a rozhodnutí.

III. Vlastní posouzení návrhu a přezkum napadených rozhodnutí

22. Nejvyšší soud nejprve považuje za potřebné připomenout, že podle § 95 odst. 5 z. m. j. s. po právní moci rozhodnutí o tom, zda je vydání přípustné, předloží věc předseda senátu ministerstvu. Má-li ministr spravedlnosti pochybnosti o správnosti rozhodnutí soudu, může nejpozději do 3 měsíců ode dne, kdy byla věc ministerstvu předložena, podat Nejvyššímu soudu návrh na přezkoumání takového rozhodnutí. Pokud Nejvyšší soud návrh ministra spravedlnosti nezamítne, napadené rozhodnutí zruší a postupuje přiměřeně podle § 95 odst. 1 až 5 z. m. j. s., nebo vrátí věc soudu, nelze-li zjištěnou vadu v řízení před Nejvyšším soudem odstranit (§ 95 odst. 6 z. m. j. s.).

23. Podle článku 18 bodu 1. a 2. Úmluvy o vydávání bude dožádaná strana informovat dožadující stranu o svém rozhodnutí ohledně vydání a současně též sdělí důvody pro celkové nebo částečné odmítnutí žádosti o vydání.

24. Ministr spravedlnosti podáním ze dne 4. 9. 2023, č. j. MSP-225/2022-MOT-T/44, předložil věc Nejvyššímu soudu, a to zcela v souladu s § 95 odst. 5 z. m. j. s.

25. Nejvyšší soud přezkoumal napadené usnesení krajského soudu, a to v rozsahu a z důvodů, které jsou obsaženy v opravném prostředku ministra spravedlnosti (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. 10. 2004, sp. zn. 11 Tcu 158/2004) podaném podle § 95 odst. 5 z. m. j. s., přičemž dospěl k následujícím závěrům.

26. Z předloženého spisu vyplývá, že krajský soud učinil napadené usnesení ve veřejném zasedání, které konal dne 9. 5. 2023. Současně Nejvyšší soud zjistil, že z protokolu o tomto veřejném zasedání nikterak nevyplývá, zda o jeho průběhu byl pořizován zvukový záznam či nikoliv. Spis v tomto ohledu neobsahuje také žádný nosič informací nebo záznam ve smyslu § 55b odst. 7 tr. řádu, na kterém by byl případně zvukový záznam obsažen. Z obsahu protokolu je též zřejmé, že tento neobsahuje ani podstatné důvody, které vedly krajský soud k jeho rozhodnutí. Současně se z obsahu protokolu podává, že po vyhlášení napadeného usnesení se všechny osoby oprávněné podat stížnost vzdaly tohoto práva a současně prohlásily, že netrvají na písemném odůvodnění rozhodnutí krajského soudu. Z tohoto důvodu také krajský soud vyhotovil zjednodušené usnesení podle § 136 odst. 3 tr. řádu, které neobsahuje odůvodnění.

27. Ministru spravedlnosti lze tedy přisvědčit v jeho argumentaci, že z napadeného usnesení není možné zjistit důvody nepřípustnosti vydání O. M. do Republiky Severní Makedonie, neboť krajský soud neuvedl konkrétní ustanovení upravující důvod nepřípustnosti vydání ve výroku napadeného usnesení a současně využil fakultativního postupu podle § 136 odst. 3 tr. řádu a vyhotovil pouze zjednodušené usnesení, které neobsahuje odůvodnění. Uvedený postup krajského soudu tak zjevně znemožnil splnit smluvní závazek České republiky jako dožádaného státu vyrozumět ve smyslu článku 18 bodu 2. Úmluvy o vydávání dožadující stranu o důvodech pro celkové odmítnutí žádosti o vydání vydávané do Republiky Severní Makedonie.

28. Vzhledem k tomu, že důvody nepřípustnosti vydání nebylo možné zjistit z výroku nebo z odůvodnění napadeného rozhodnutí, případně též ani ze zvukového záznamu o průběhu veřejného zasedání nebo z protokolu o veřejném zasedání, konstatuje Nejvyšší soud, že krajský soud v tomto směru postupoval chybně. S ohledem na předmět řízení si přitom musel být krajský soud při svém postupu uvedeného závazku České republiky vědom, a s ohledem na tuto skutečnost také měl zvolit vhodný procesní postup spočívající ve výslovném vyjádření důvodů nepřípustnosti vydání. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že postup podle § 136 odst. 3 tr. řádu je toliko fakultativní a je plně na úvaze soudu, zda při splnění zákonných podmínek takového postupu využije či nikoliv.

29. Pokud by tedy krajský soud v dané věci uvedl konkrétní ustanovení upravující důvod nepřípustnosti vydání v odůvodnění napadeného usnesení, nebylo by možné takovému postupu ničeho vytknout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2007, sp. zn. 11 Tcu 7/2007). Stejně tak by tomu bylo i v případě, kdy by krajský soud ve výroku napadeného usnesení uvedl konkrétní ustanovení upravující důvod nepřípustnosti vydání a následně za splnění podmínek uvedených v § 136 odst. 3 tr. řádu vyhotovil zjednodušené usnesení neobsahující odůvodnění. Za akceptovatelnou lze podle Nejvyššího soudu považovat ještě situaci, kdy by bylo možné takový důvod seznat alespoň z pořízeného zvukového záznamu o veřejném zasedání, případně též z protokolu o veřejném zasedání. Za rozhodnou skutečnost tedy považuje Nejvyšší soud to, že konkrétní důvod nepřípustnosti vydání je možné zjistit, a to s ohledem na již zmiňované mezinárodněprávní závazky České republiky (srov. zejména bod 23. tohoto usnesení).

30. Nejvyšší soud se však nemůže ztotožnit s obecnou argumentací ministra spravedlnosti, která se dotýká konkrétních obligatorních náležitostí výroku usnesení, kterým je rozhodováno o nepřípustnosti vydání, byť je tento podporován respektovanou odbornou literaturou (srov. HUCLOVÁ, H., KUBÍČEK, M. In: POLÁK, P. a kol. Zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. Komentář. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2020, s. 339). Nejvyšší soud totiž považuje i nadále za přiléhavé závěry vyplývající z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2007, sp. zn. 11 Tcu 7/2007. Z citovaného usnesení Nejvyššího soudu totiž (mimo jiné) vyplývá, že z výroku usnesení, jímž se rozhoduje o přípustnosti vydání do ciziny, musí být jednoznačně patrný výsledek rozhodovací činnosti příslušného soudu, tj. v daném případě z něho musí být patrno, zda soud dospěl k závěru, že vydání je či není přípustné, přičemž takový výrok musí dále obsahovat odkaz na příslušné procesní ustanovení, podle kterého soud rozhodoval, tj. § 397 tr. řádu (podle platné právní úpravy se bude jednat o § 95 z. m. j. s.). Konečně musí výrok usnesení, jímž se rozhoduje o přípustnosti vydání do ciziny, obsahovat přesný popis skutku, pro který je osoba vydávána, tak, aby nemohl být zaměněn s jiným skutkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2004, sp. zn. 11 Tcu 71/2004, uveřejněné pod č. 54/1995 Sb. rozh. tr. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. 11 Tcu 109/2004). Jde-li ale o samotný důvod nepřípustnosti, jeho neuvedení ve výroku, jímž soud rozhoduje podle § 95 odst. 1 z. m. j. s. o přípustnosti vydání, nelze bez dalšího považovat za vadu takového rozhodnutí, která by měla za následek nemožnost splnění závazku České republiky plynoucího ze článku 18 bodu 2. Úmluvy o vydávání.

31. Podle názoru Nejvyššího soudu tedy není nezbytné, aby výrok usnesení soudu, jímž je rozhodováno o nepřípustnosti vydání obsahoval též odkaz na konkrétní, svojí povahou hmotněprávní ustanovení, která byla důvodem pro negativní rozhodnutí soudu. Tento obecný závěr Nejvyššího soudu však ničeho nemění na závěrech o důvodnosti námitek ministra spravedlnosti v této konkrétní věci (srov. zejména body 27. až 29. tohoto usnesení).

IV. Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu

32. Nejvyšší soud shrnuje, že na podkladě opravného prostředku ministra spravedlnosti a na základě shora uvedených důvodů zjistil, že krajský soud v projednávané věci pochybil, neboť svým procesním postupem zjevně znemožnil splnit smluvní závazek České republiky jako dožádaného státu vyrozumět ve smyslu článku 18 bodu 2. Úmluvy o vydávání dožadující stranu o důvodech pro celkové odmítnutí žádosti o vydání O. M. do Republiky Severní Makedonie. Z tohoto důvodu také Nejvyšší soud přistoupil podle § 95 odst. 6 z. m. j. s. ke zrušení napadeného usnesení a věc vrátil krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí, neboť zjištěnou vadu nebylo možné v řízení před Nejvyšším soudem odstranit.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. 2. 2024

JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu