11 Tcu 12/2026-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. 2. 2026 návrh
Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3
zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění
pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci
přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky
M. B., rozsudkem Okresního soudu Dunajská Streda, Slovenská republika, ze dne
15. 3. 2023, č. j. 4T/5/2023-379, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu
Trnava, Slovenská republika, ze dne 22. 6. 2023, č. j. 6To/48/2023-512, hledí
jako na odsouzení soudem České republiky.
1. Rozsudkem Okresního soudu Dunajská Streda, Slovenská republika (dále
jen „cizozemský soud prvního stupně“), ze dne 15. 3. 2023, č. j. 4T/5/2023-379,
který nabyl právní moci dne 22. 6. 2023, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu
Trnava, Slovenská republika (dále jen „cizozemský odvolací soud“), ze dne 22.
6. 2023, č. j. 6To/48/2023-512, byl M. B. (dále jen „odsouzený“) uznán vinným
ze spáchání zločinu převaděčství podle § 355 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. d)
slovenského trestního zákona ve spojení s § 138 písm. j) slovenského trestního
zákona, kterého se dopustil ve spolupachatelství podle § 20 slovenského
trestního zákona. Za uvedený zločin byl odsouzenému cizozemským odvolacím
soudem uložen (nepodmíněný) trest odnětí svobody v trvání třech let a šesti
měsíců.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu prvního stupně se
odsouzený shora uvedeného zločinu (stručně řečeno) dopustil takto:
za přislíbenou odměnu v nezjištěné výši jako řidič nákladního motorového
vozidla tovární značky Ford Transit, r. z. XY, společně s odsouzeným I. K., dne
30. 8. 2022 v čase od 00:15 do 02:30 hodin umožnili čtyřem státním příslušníkům
Turecka, kteří neměli potřebná víza nutná pro vstup a setrvání na území
Slovenské republiky, nedovoleně překročit státní hranici Maďarska a Slovenské
republiky. Jednání se dopustil tím způsobem, že dne 29. 8. 2022 ve večerních
hodinách naložil uvedené osoby na přesně nezjištěném (odlehlém) místě v
Maďarsku do nákladního motorového vozidla Ford Transit, r. z. XY, a tyto
převezl přes hraniční přechod XY na území Slovenské republiky a následně s nimi
chtěl pokračovat přes Slovenskou republiku na blíže nezjištěné místo. Odsouzený
I. K. ho během celé cesty doprovázel, jel v dalším vozidle, cca 10 km před
odsouzeným, a dával pozor na případné policejní hlídky. Motorové vozidlo
odsouzeného bylo zastaveno hlídkou OOPZ Gabčíkovo dne 30. 8. 2022 v 02:30
hodin, když v nákladním prostoru vozidla se nalézali čtyři výše uvedení státní
příslušníci Turecka.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené
věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č.
269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném
případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3
zákona.
5. Především je třeba uvést, že Nejvyšší soud s ohledem na čl. II bod
18. přechodných ustanovení zákona č. 427/2023 Sb., kterým se mění zákon č.
269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další
zákony, i nadále aplikuje § 4a odst. 3 zákona, ve znění účinném přede dnem 1.
7. 2024, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného
členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a
Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 zaznamenáno do evidence Rejstříku
trestů. V takovém případě rozhodne na návrh Ministerstva spravedlnosti České
republiky, že se na odsouzení občana České republiky hledí jako na odsouzení
soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle
právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem
trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije
obdobně.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu
přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl
pravomocně odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie, konkrétně
příslušným soudem Slovenské republiky. Předmětné odsouzení se navíc týká
skutku, který je trestný i podle právního řádu České republiky (jmenovitě
trestného činu organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice
podle § 340 tr. zákoníku). Cizozemské odsouzení bylo zaznamenáno do evidence
rejstříku trestů dne 25. 7. 2023.
7. Konkrétně jednání odsouzeného vykazuje nejméně znaky přečinu
organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340
odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, neboť ze skutkových zjištění
cizozemského soudu prvního stupně vyplývá, že odsouzený svým jednáním jednak
umožnil jinému nedovoleně překročit státní hranici Slovenské republiky, jednak
po nedovoleném překročení státní hranice umožnil jinému přepravit se přes území
Slovenské republiky. Uvedeného jednání se dopustil za úplatu a ve
spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Pouze na okraj Nejvyšší soud
podotýká, že je nerozhodné, že odsouzený umožnil ilegálním migrantům nedovoleně
překročit státní hranici Slovenské republiky (nikoliv tedy České republiky) a
dále tyto přepravoval přes území Slovenské republiky, nikoliv přes území České
republiky, neboť pro účely posouzení podmínky oboustranné trestnosti je třeba
vycházet z metody tzv. analogické transpozice, podle níž se v takové situaci na
cizí stát nahlíží jako na Českou republiku (srov. přiměřeně HUCLOVÁ, H. In:
POLÁK, P., HUCLOVÁ, H., KUBÍČEK, M. Zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve
věcech trestních. Komentář. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2020,
s. 248.). Formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona jsou tedy splněny.
8. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy.
Odsouzený svým jednáním zasáhl do zájmu státu na ochraně státního území před
nelegální migrací, který je realizovaný kontrolou osob, které překračují jeho
státní hranici. Jde-li o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu Nejvyšší
soud zjistil, že odsouzenému byl cizozemským soudem uložen citelný trest odnětí
svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu
57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp.
zn. 11 Tcu 29/2018). V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro
to, aby se na odsouzení M. B. výše označeným rozsudkem cizozemského soudu
hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva
spravedlnosti České republiky zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 2. 2026
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
předseda senátu