11 Tcu 15/2025-
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. 3. 2025 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky B. K., rozsudkem Okresního soudu Mosonmagyaróvár, Maďarská republika, ze dne 22. 9. 2022, sp. zn. B.134/2022/18, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
1. Rozsudkem Okresního soudu Mosonmagyaróvár, Maďarská republika (dále jen „cizozemský soud“), ze dne 22. 9. 2022, sp. zn. B.134/2022/18, který nabyl právní moci téhož dne, byl B. K. (dále jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání trestného činu obchodování s lidmi podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. b) maďarského trestního zákoníku. Za uvedený trestný čin byl odsouzenému cizozemským soudem uložen (nepodmíněný) trest odnětí svobody v trvání dvou let a čtyř měsíců a dále trest vyhoštění z území Maďarska na dobu čtyř let a osmi měsíců.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený shora uvedeného trestného činu (stručně řečeno) dopustil takto:
dne 31. 3. 2022 úmyslně pomáhal v překročení státní hranice v rozporu se zákonnými ustanoveními 13 státním příslušníkům třetích zemí, kteří neměli oprávnění k překročení státní hranice, přestože věděl, že jeho cestující nemohou legálně překročit maďarsko-rakouské státní hranice bez cestovního dokladu.
Dne 29. 3. 2022 si na Slovensku pronajal automobil Opel Vivaro/Zafira Life s registrační značkou XY a následně s ním odjel do Maďarska. Ve vozidle cestující státní příslušníci třetích zemí se za pomoci pašeráků lidí dostali do Maďarska a 30. 3. 2022 kolem 18:00 nasedli poblíž maďarsko-srbských hranic do auta, které řídil odsouzený. Cestující by odsouzený převezl do Rakouska. Dne 31. 3. 2022 v 00:00 hodin hlídky Oddělení pohraniční policie Policejního ředitelství XY na úseku XY. kilometru dálnice číslo XY provedli kontrolu osobního vozidla Opel Vivaro/Zafira Life slovenské registrační značky XY, které řídil odsouzený. Ve vozidle se nacházelo 5 Pákistánců, 6 Afghánců a 2 indičtí občané, z nichž tři obsadili místa v zavazadlovém prostoru. Státní příslušníci třetích zemí cestující ve vozidle neměli potřebné doklady pro legální pobyt v Maďarsku a pro další cestu do členských států Schengenu, jejichž cílem bylo Rakousko a Německo.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že Nejvyšší soud s ohledem na čl. II bod 18. přechodných ustanovení zákona č. 427/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, i nadále aplikuje § 4a odst. 3 zákona, ve znění účinném přede dnem 1. 7. 2024, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 zaznamenáno do evidence Rejstříku trestů. V takovém případě rozhodne na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije obdobně.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie, konkrétně příslušným soudem Maďarské republiky. Předmětné odsouzení se navíc týká skutku, který je trestný i podle právního řádu České republiky (jmenovitě trestného činu organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 tr. zákoníku). Cizozemské odsouzení bylo zaznamenáno do evidence Rejstříku trestů dne 31. 5. 2023.
7. Konkrétně jednání odsouzeného vykazuje nejméně znaky přečinu organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst. 1 tr. zákoníku, neboť ze skutkových zjištění cizozemského soudu vyplývá, že odsouzený svým jednáním umožnil ilegálním migrantům po nedovoleném překročení státní hranice se přepravit přes území Maďarské republiky.
8. Pouze na okraj Nejvyšší soud podotýká, že je nerozhodné, že odsouzený umožnil ilegálním migrantům se přepravit přes území Maďarské republiky, nikoliv přes území České republiky, neboť pro účely posouzení podmínky oboustranné trestnosti je třeba vycházet z metody tzv. analogické transpozice, podle níž se v takové situaci na cizí stát nahlíží jako na Českou republiku (srov. přiměřeně HUCLOVÁ, H. In: POLÁK, P., HUCLOVÁ, H., KUBÍČEK, M. Zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. Komentář. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2020, s. 248.). Formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona jsou tedy splněny.
9. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený svým jednáním zasáhl do zájmu státu na ochraně státního území před nelegální migrací, který je realizovaný kontrolou osob, které překračují jeho státní hranici. Jde-li o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že odsouzenému byl cizozemským soudem uložen citelný (nepodmíněný) trest odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018). V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení B. K. výše označeným rozsudkem cizozemského soudu hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
10. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky zcela vyhověl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 3. 2025
JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu