Judikát 11 Tcu 16/2026
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:26.02.2026
Spisová značka:11 Tcu 16/2026
ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:11.TCU.16.2026.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:
Dotčené předpisy:§ 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994 Sb. Kategorie rozhodnutí:E 11 Tcu 16/2026-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 2. 2026 o návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, takto:
I. Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na část odsouzení občana České republiky J. K., rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci Vídeň, Rakouská republika, ze dne 9. 8. 2023, sp. zn. 073 HV 93/23 i, jíž byl uznán vinným trestným činem krádeže vloupáním podle §§ 127, 129 odst. 1 bod 1 rakouského trestního zákoníku a tomu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání 16 (šestnácti) měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
II. Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, ohledně části odsouzení občana České republiky J. K., rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci Vídeň, Rakouská republika, ze dne 9. 8. 2023, sp. zn. 073 HV 93/23 i, jíž byl uznán vinným trestným činem podle § 50 odst. 1 bod 2 rakouského zákona o zbraních a jí odpovídající části trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) měsíců. O d ů v o d n ě n í :
1. Ve výroku citovaným cizozemským rozsudkem, který nabyl právní moci dne 15. 8. 2023, byl J. K. (dále jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání jednak trestného činu krádeže vloupáním podle §§ 127, 129 odst. 1 bod 1 rakouského trestního zákoníku (dále jen „StGB“) a jednak přestupku podle § 50 odst. 1 bod 2 rakouského zákona o zbraních. Za uvedené delikty byl odsouzen k (nepodmíněnému) trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se dopustil zjednodušeně řečeno · trestného činu tím, že od 19. 1. 2023 do 15. 2. 2023 po rozbití a otevření okna vnikl do provozovny kadeřnictví poškozeného L. ve Vídni, kde k jeho škodě odcizil věci v hodnotě 3 650 EUR,
· přečinu tím, že od nezjištěné doby do 4. 7. 2023 měl u sebe zakázanou zbraň „boxer“.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že v daném případě jsou dílem splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 1 zákona.
5. Především je třeba uvést, že Nejvyšší soud s ohledem na čl. II bod 18. přechodných ustanovení zákona č. 427/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, i nadále aplikuje § 4a odst. 3 zákona, ve znění účinném přede dnem 1. 7.
2024, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 zaznamenáno do evidence rejstříku trestů. V takovém případě rozhodne na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije obdobně.
6. Dále platí, že je-li předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, avšak některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, v takovém případě se jako na odsouzení soudem České republiky hledí jen na část odsouzení, která se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti splněna. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, u něhož je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna, přitom určí Nejvyšší soud v rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona s přihlédnutím k závažnosti skutku, ohledně kterého tyto podmínky splněny nejsou.
Určení přiměřeného trestu, stran něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky, je nezbytné s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle § 4a odst. 3 (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u kterého není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu), se zamítne.
7. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie. Cizozemské odsouzení bylo zaznamenáno do evidence rejstříku trestů dne 17. 8. 2023.
8. Oboustranná trestnost činu se zásadně, jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje samostatně ve vztahu ke každému skutku zvlášť. Rozhodné je přitom, jak je na jednotu skutku nazíráno z hlediska tuzemského práva, nikoli jak na tuto kategorii nahlížel cizozemský soud. V projednávané věci nelze vysledovat žádnou spojitost, která by držení boxera propojovala s vloupáním do kadeřnictví tak, aby na obě jednání bylo možno nahlížet jako na jediný celek, jehož oboustranná trestnost se posuzuje. Je proto nutno i podle českého práva vyhodnocovat trestnost každého ze skutků zvlášť.
9. Krádežní jednání popsané v bodě 1 cizozemského rozsudku naplňuje všechny znaky přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) a b) tr. zákoníku, neboť jednak škoda způsobená krádeží výrazně přesahovala 10 tis. Kč coby hranici škody nikoli nepatrné, a jednak se odsouzený krádeže dopustil vloupáním – nedovoleným překonáním uzamčení nebo jiné jistící překážky s použitím síly. Naproti tomu držení boxera v bodě 2 cizozemského rozsudku není v tuzemsku trestným činem. 10.
Odpovídající část trestu připadající na oboustranně trestnou krádež určil Nejvyšší soud na 16 měsíců z uložených 18 měsíců, kdy vzal v potaz, že i z hlediska rakouského práva představovalo držení boxera spíše marginální delikvenci, která nepřerostla do nějakého hmatatelného následku na právech třetích osob. Naproti tomu krádežní jednání přivodilo výraznější škodu na majetku poškozeného (cca 9 násobek škody nikoli nepatrné), bylo doprovázeno i poškozením napadeného objektu (byť nikterak rozsáhlým) a z hlediska poškozeného mělo negativní vliv i v tom, že musel zlikvidovat následky pohybu odsouzeného při prohledávání prodejny (nejméně úklid, dovybavení), což si vyžádalo přinejmenším časové nároky.
11. Stran oboustranně trestné krádeže a jí odpovídajícího trestu odnětí svobody jsou konečně dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený totiž svým jednáním porušil zájem na ochraně majetku třetích osob, byl mu určen odpovídající trest přesahující výměru 1 roku odnětí svobody, která je dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu – viz např. usnesení ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018 – pokládána za mez, u níž závažnost činu a druh trestu ve smyslu § 4a odst. 3 zákona opodstatňuje závěr, že na cizozemské rozhodnutí se hledí jako na odsouzení tuzemským soudem.
12. Z popsaných podstatných důvodů Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti zčásti vyhověl a ve zbytku ji zamítl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 26. 2. 2026 JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu
Vypracoval:
Mgr. Ondřej Vítů soudce