Nejvyšší soud usnesení trestní

11 Tcu 18/2026

ze dne 2026-02-26
ECLI:CZ:NS:2026:11.TCU.18.2026.1

Judikát 11 Tcu 18/2026

Soud:Nejvyšší soud

Datum rozhodnutí:26.02.2026

Spisová značka:11 Tcu 18/2026

ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:11.TCU.18.2026.1

Typ rozhodnutí:USNESENÍ

Heslo:

Dotčené předpisy:§ 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994 Sb. Kategorie rozhodnutí:E 11 Tcu 18/2026-35

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. 2. 2026 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:

I. Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na část odsouzení občana České republiky R. K., rozsudkem Zemského soudu Salzburg, Rakouská republika, ze dne 10. 8. 2023, sp. zn. 62 Hv 15/23a, jímž byl uznán vinným přečiny závažného poškození cizí věci (bod A. I. rozsudku), poškození cizí věci (bod B. II. rozsudku), závažné krádeže spáchané částečně vloupáním (body A. II., B. I., C., D. II., E., F. a G. rozsudku), a tomu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 11 (jedenácti) měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

II. Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky R. K., rozsudkem Zemského soudu Salzburg, Rakouská republika, ze dne 10. 8. 2023, sp. zn. 62 Hv 15/23a, a to pro přečin poškození cizí věci (bod D. I. rozsudku), a jemu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) měsíce.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Zemského soudu Salzburg, Rakouská republika (dále jen „cizozemský soud“), ze dne 10. 8. 2023, sp. zn. 62 Hv 15/23a, který nabyl právní moci téhož dne, byl R. K. (dále jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání přečinů závažného poškození cizí věci podle § 125, § 126 odst. 1 bod 1 rakouského trestního zákoníku (dále jen „StGB“) [bod A. I. rozsudku], dále poškození cizí věci podle § 125 StGB (body B. II., D. I. rozsudku), závažné krádeže spáchané částečně vloupáním podle § 127, § 128 odst. 1 bod 2 StGB, § 129 odst. 1, 2 StGB ve spojení s § 15 StGB (body A. II., B. I., C., D. II., E., F. a G. rozsudku). Za uvedené přečiny byl odsouzenému cizozemským soudem uložen (nepodmíněný) trest odnětí svobody v trvání dvou let.

2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený shora uvedených přečinů (stručně řečeno) dopustil takto: A. v XY a na jiných místech

I. dne 8. 5. 2023 v XY poškodil cizí věc, která je určena k bohoslužbám nebo uctívání církví nebo náboženskou společností registrovanou v tuzemsku, a to tak, že hodil láhev vína na hlavní oltář farního kostela v XY, čímž shodil z hlavního oltáře dvě svítidla, která spadla na zem a byla poškozena, a sousední zdivo bylo znečištěno střepy skla a červeným vínem; II. odcizil cizí movité věci s úmyslem se jejich přivlastněním neoprávněně obohatit, a to částečně vloupáním, konkrétně: 1. dne 13. 11.

2019 v XY odcizil z farního kostela XY, tedy z prostoru sloužícího k náboženským účelům, hotovost v hodnotě přibližně 5 až 20 eur, a to tak, že rozbil kostelní pokladničku nůžkami; 2. dne 14. 1. 2023 ve Vídni odcizil oprávněným osobám firmy Interspar několik kosmetických výrobků a potraviny v celkové hodnotě 64,45 eur; 3. dne 8. 5. 2023 se ve XY vloupal do sklepní kóje a) F. G., kde odcizil potraviny v dosud nezjištěné hodnotě, b) W. S., kde hledal zboží vhodné ke krádeži, přičemž zůstalo pouze u pokusu; B. dne 7. 4. 2023 v XY

I. odcizil cizí movité věci, konkrétně notebook, kufříkové rádio, dvě láhve kořalky, láhev červeného vína a jídlo v přesně nezjištěné celkové hodnotě, která však nepřesahuje 5 000 eur, K. R., a to vloupáním do jeho obydlí, a to tak, že rozbil sklo terasových dveří ložnice neznámým předmětem, vzniklým otvorem odemkl dveře a vnikl do rodinného domu s úmyslem neoprávněně obohatit sebe nebo třetí osobu přivlastněním těchto věcí,

II. při činech popsaných v bodě I. zničil a poškodil cizí věci, konkrétně inventář a vybavení K. R., v celkové hodnotě nepřesahující 5 000 eur, a to tak, že věci házel na zem a cíleně na ně házel masivním kamenem; C. dne 5. 8. 2016 v XY,

I. k újmě společnosti Sportgeschäft Alber, zastoupené informovaným zástupcem společnosti Alber, se pokusil odcizit jeden pár ponožek v hodnotě 13,99 eur a

II. k újmě společnosti Eiter-Souveniergeschäft, zastoupené informovaným zástupcem společnosti Eiter, se pokusil odcizit suvenýry v hodnotě 29,70 eur, tím se tedy pokusil odcizit cizí movité věci v hodnotě nepřesahující 5 000 eur, s úmyslem neoprávněně se obohatit jejich přivlastněním; D. I. dne 18. 6. 2017 v XY, XY, na parkovišti nádraží XY poškodil cizí věc tak, že odlomil stěrač zadního skla vozidla D. F., které tam bylo zaparkováno, čímž vznikla škoda ve výši přibližně 300 eur;

II. dne 8. srpna 2017 v XY, XY, k újmě oprávněných osob pobočky společnosti NKD Österreich GmbH, která tam sídlí, odcizil cizí movité věci s úmyslem se jejich přivlastněním neoprávněně obohatit, a to tak, že odnesl do kabinky dvoje kalhoty, dvě bundy a top v celkové hodnotě 81,95 eur, oblékl si je a následně prošel pokladnou bez zaplacení zboží a opustil obchodní prostory i s kořistí;

E. dne 12. 10. 2018 se ve Vídni 10. pokusil oprávněným osobám společnosti Müller odcizit cizí movité věci, konkrétně oblečení v hodnotě 77,96 eur, dvě peněženky v hodnotě 17,98 eur, potraviny v hodnotě 7,99 eur a deodorant v hodnotě 2,59 eur, v celkové hodnotě 106,52 eur, s úmyslem se jejich přivlastněním neoprávněně obohatit, a to tak, že s těmito věcmi prošel pokladnou bez zaplacení, přičemž se jednalo pouze o pokus, protože byl při spáchání činu pozorován ochrankou obchodního domu a před opuštěním obchodu byl zadržen; F. dne 24. 11.

2018 v XY odcizil oprávněným osobám cizí movité věci, a to 26 prstenů, 5 balení náušnic, 5 náhrdelníků, 7 náramků, 2 přívěsky na klíče, 1 sponku do vlasů, 4 CD, 4 baterie Varta C, 1 tričko, pár ponožek, čepici, žiletku, zimní bundu, zimní kalhoty, svetr, batoh, rádio, sluchátka, karetní hru, nůžky na kov a spodky v celkové hodnotě 600 eur, s úmyslem se jejich přivlastněním neoprávněně obohatit, přičemž se podařilo přiřadit následující: 3 CD společnosti Thalia, 4 náušnice, 24 prstenů a 6 náramků společnosti Orsay, spodky společnosti Fussl a rádio a 4 balení baterií Varta C firmě Hartlauer;

G. dne 10. 2. 2023 v XY odcizil cizí movitou věc, konkrétně elektrokolo W. S. v hodnotě cca 4 500 eur, s úmyslem jeho přivlastněním neoprávněně obohatit sebe nebo třetí osobu.

3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).

4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona splněny pouze částečně.

5. Především je třeba uvést, že Nejvyšší soud s ohledem na čl. II bod 18. přechodných ustanovení zákona č. 427/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, i nadále aplikuje § 4a odst. 3 zákona, ve znění účinném přede dnem 1. 7. 2024, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 zaznamenáno do evidence Rejstříku trestů. V takovém případě rozhodne na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije obdobně.

6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie, konkrétně příslušným soudem Rakouské republiky. Cizozemské odsouzení bylo zaznamenáno do evidence rejstříku trestů dne 25. 8. 2023.

7. Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle § 4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z těchto více skutků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2000, sp. zn. 11 Tcu 6/2000, uveřejněné pod č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Dále platí, že je-li předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, hledí se jako na odsouzení soudem České republiky v takovém případě jen na část odsouzení, která se týká skutku (skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna. 8.

Odpovídající část trestu, která se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti splněna, určí Nejvyšší soud v rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona s přihlédnutím k závažnosti skutku, ohledně kterého tyto podmínky splněny nejsou. Určení přiměřeného trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska jako na odsouzení soudem České republiky, je však nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle § 4a odst. 3 zákona (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2000, sp. zn. 11 Tcu 6/2000, uveřejněné pod č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu), Nejvyšší soud zamítne.

9. Nejvyšší soud při posuzování dané věci dospěl k závěru, že jednání odsouzeného vykazuje přinejmenším znaky pokračujícího přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, ve spojení s § 116 tr. zákoníku (body A. I. a B. II. rozsudku), dále přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), f) tr. zákoníku [bod A. II. 1 rozsudku; srov. body 20), 21), 23), 24) opisu z evidence rejstříku trestů odsouzeného], pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), f), odst. 2 tr. zákoníku, ve spojení s § 116 tr.

zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku [body A. II. 2, 3 a B. I., G. rozsudku; srov. body 26), 27) opisu z evidence rejstříku trestů odsouzeného], přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku (bod B. I. rozsudku), pokusu pokračujícího přečinu krádeže podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 205 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, ve spojení s § 116 tr. zákoníku [bod C. I., II. rozsudku; srov. body 18), 20) opisu z evidence rejstříku trestů odsouzeného], přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. f) tr.

zákoníku [bod D. II. rozsudku; srov. body 18), 20) opisu z evidence rejstříku trestů odsouzeného], pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, ve spojení s § 116 tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku [body E. a F. rozsudku; srov. body 20), 21), 23) opisu z evidence rejstříku trestů odsouzeného]. Formální podmínky § 4a odst. 3 zákona jsou tedy v těchto případech splněny.

10. Naopak jde-li o skutek uvedený v bodu D. I. rozsudku cizozemského soudu, má Nejvyšší soud za to, že toto jednání odsouzeného nevykazuje znaky žádného z trestných činů podle příslušných právních předpisů České republiky (srov. zejména § 228 odst. 1 tr. zákoníku). Nejvyšší soud proto návrh Ministerstva spravedlnosti podle § 4a odst. 3 zákona ohledně cizozemského odsouzení ve vztahu k tomuto skutku a jemu odpovídající část trestu zamítl.

11. Ve vztahu k části uloženého trestu odpovídající jednání odsouzeného, které bylo posouzeno jako oboustranně trestné, jsou dány i podmínky materiální povahy.

Odsouzený totiž svým jednáním porušil hned několik právem chráněných zájmů, a to konkrétně zájem na ochraně cizího majetku a domovní svobody. Jde-li o druh uloženého trestu, Nejvyšší soud konstatuje, že část uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a jedenácti měsíců nepochybně představuje citelný trest ve smyslu ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018).

12. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl pouze částečně, tj. pouze v rozsahu stanoveném ve výroku tohoto usnesení. S ohledem na tuto skutečnost Nejvyšší soud rozhodl tak, že část uloženého trestu odnětí svobody činí jeden rok a jedenáct měsíců. Učinil tak s přihlédnutím k poměru závažnosti jednotlivých skutků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 26. 2. 2026 JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu